pryč {{pravopis}} |
m →Historie: překlep |
||
| Řádek 67: | Řádek 67: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
Po rozpadu [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] část výrobců nosných raket zůstala mimo hranice [[Rusko|Ruska]], zejména na [[Ukrajina|Ukrajině]], jako například výrobce nosných raket [[Zenit (nosná raketa)|Zenit]], [[Južnoje]]. Hlavní kosmodrom Sovětského svazu, [[Bajkonur (Kazachstán)|Bajkonur]], který si Rusko pronajímá od [[Kazachstán]]u, přináší problémy. To vedlo k vývoji zcela nové ruské nosné rakety jménem Angara. Nejprve šlo o náhradu zahraničních nosičů, ale později se uplatnila i další hlediska, jako nahrazení zastaralých nebo neekologických nosičů. K tomuto účelu také bylo nutné postavit nebo upravit vypouštěcí zařízení. Nejprve v [[Kosmodrom Pleseck|Plesecku]] a později ve [[Vostočný|Vostočném]]. Několik společností se |
Po rozpadu [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] část výrobců nosných raket zůstala mimo hranice [[Rusko|Ruska]], zejména na [[Ukrajina|Ukrajině]], jako například výrobce nosných raket [[Zenit (nosná raketa)|Zenit]], [[Južnoje]]. Hlavní kosmodrom Sovětského svazu, [[Bajkonur (Kazachstán)|Bajkonur]], který si Rusko pronajímá od [[Kazachstán]]u, přináší problémy. To vedlo k vývoji zcela nové ruské nosné rakety jménem Angara. Nejprve šlo o náhradu zahraničních nosičů, ale později se uplatnila i další hlediska, jako nahrazení zastaralých nebo neekologických nosičů. K tomuto účelu také bylo nutné postavit nebo upravit vypouštěcí zařízení. Nejprve v [[Kosmodrom Pleseck|Plesecku]] a později ve [[Vostočný|Vostočném]]. Několik společností se zúčastnilo soutěže o zakázku nového nosiče a v roce 1994 byl Chruničev, výrobce nosiče [[Proton (nosná raketa)|Proton]], vybrán jako vítěz. |
||
Chruničevův počáteční návrh předpokládal pro pohon prvního stupně využití modifikovaného raketového motoru [[RD-170]] a druhého stupně využívajícího kombinaci tekutý kyslík + tekutý vodík. V roce 1997 byla myšlenka druhého stupně, poháněného vodíkem, opuštěna ve prospěch [[RP-1]] (kerosenu), a motor RD-170 byl nahrazen modulárním koncepcí, která je skládána z modulů URM-1, každý s jedním novým jednokomorovým motorem [[RD-191]], odvozeným od čtyřkomorového motoru RD-170. Tento nový modulární nosič však vyžaduje nové vypouštěcí zařízení. |
Chruničevův počáteční návrh předpokládal pro pohon prvního stupně využití modifikovaného raketového motoru [[RD-170]] a druhého stupně využívajícího kombinaci tekutý kyslík + tekutý vodík. V roce 1997 byla myšlenka druhého stupně, poháněného vodíkem, opuštěna ve prospěch [[RP-1]] (kerosenu), a motor RD-170 byl nahrazen modulárním koncepcí, která je skládána z modulů URM-1, každý s jedním novým jednokomorovým motorem [[RD-191]], odvozeným od čtyřkomorového motoru RD-170. Tento nový modulární nosič však vyžaduje nové vypouštěcí zařízení. |
||
Verze z 19. 10. 2014, 21:50
Angara je jednou z nosných raket, vyvíjených moskevským podnikem Chruničev. Tyto nosiče jsou schopny vynést na nízkou oběžnou dráhu 3800 až 24500 kg. Jsou určeny spolu s nosnou raketou Sojuz-2, k nahrazení několika starších nosných raket.
Historie
Po rozpadu Sovětského svazu část výrobců nosných raket zůstala mimo hranice Ruska, zejména na Ukrajině, jako například výrobce nosných raket Zenit, Južnoje. Hlavní kosmodrom Sovětského svazu, Bajkonur, který si Rusko pronajímá od Kazachstánu, přináší problémy. To vedlo k vývoji zcela nové ruské nosné rakety jménem Angara. Nejprve šlo o náhradu zahraničních nosičů, ale později se uplatnila i další hlediska, jako nahrazení zastaralých nebo neekologických nosičů. K tomuto účelu také bylo nutné postavit nebo upravit vypouštěcí zařízení. Nejprve v Plesecku a později ve Vostočném. Několik společností se zúčastnilo soutěže o zakázku nového nosiče a v roce 1994 byl Chruničev, výrobce nosiče Proton, vybrán jako vítěz.
Chruničevův počáteční návrh předpokládal pro pohon prvního stupně využití modifikovaného raketového motoru RD-170 a druhého stupně využívajícího kombinaci tekutý kyslík + tekutý vodík. V roce 1997 byla myšlenka druhého stupně, poháněného vodíkem, opuštěna ve prospěch RP-1 (kerosenu), a motor RD-170 byl nahrazen modulárním koncepcí, která je skládána z modulů URM-1, každý s jedním novým jednokomorovým motorem RD-191, odvozeným od čtyřkomorového motoru RD-170. Tento nový modulární nosič však vyžaduje nové vypouštěcí zařízení.
V roce 2004 dostal (modulární) návrh nosiče Angara podobu a projekt pokračoval vývojem nosičů. V roce 2008 výrobce motorů RD-191 NPO Eněrgomaš ohlásil, že vývoj motoru a statické testy byly dokončeny a motor je připraven pro výrobu a nasazení,[1] a v roce 2009 byl první dokončený první stupeň Angary dodán výrobci Chruničev.[2] Následující rok Vladimir Nesterov, generální ředitel firmy Chruničev, oznámil, že první testovací let nosiče Angara je předpokládán v roce 2013,[3] a v téže roce první prototyp nosiče Angara dorazil do Plesecka.[4]
9. července 2014, 22 let po prvním návrhu Angary, se konal první start. Konkrétně jako testovací suborbitální let Angary verze 1.2PP ze severně položeného kosmodromu Pleseck.[5][6][7]
Popis nosiče
URM-1: první stupeň a urychlovací stupně
Univerzální raketový modul (URM-1) představuje jádro každého nosiče Angara. V případě nosiče Angara A5, další čtyři URM-1 představují urychlovací stupně (obestavěné okolo centrálního modulu). Každý URM-1 je poháněn jedním motorem NPO Eněrgomaš RD-191, spalujícím tekutý kyslík a RP-1 (kerosen).
Motor RD-191 je jednokomorový motor odvozený od čtyřkomorového motoru RD-170, původně vyvinutého pro urychlovací stupně supertěžkého nosiče Eněrgija. Čtyřkomorový RD-171 Zenitu a dvoukomorový RD-180 pohánějící Atlas V ULA, jsou také odvozeny od motoru RD-170, podobně jako například RD-193, připravovaný jako náhrada motorů Sojuzu 2-1v NK-33 ze sedmdesátých let. Motor RD-191 je schopný snížit svůj výkon na 30%, což umožňuje (centrálnímu) modulu URM-1 šetřit palivo do odhození (bočních) urychlovacích modulů URM-1.
Modul URM-1 obsahuje postupně shora, nádrž tekutého kyslíku, dále následuje mezinádržová struktura obsahující elektroniku pro řízení letu a telemetrii, a dále nádrž na RP-1. Základna modulu je tvořena motorovou komorou obsahující zařízení pro měnění vektoru tahu motoru a pro řízení otáčení kolem podélné osy.[8]
URM-2: druhý stupeň
Druhý stupeň nosiče Angara, označovaný jako modul URM-2, používá jeden čtyřkomorový motor KB Khimavtomatika RD-0124A také spalující tekutý kyslík a kerosen. Motor RD-0124A je blízký příbuzný s motorem RD-0124, který v současné době pohání druhý stupeň Soyuz-2.1b. Stupeň URM-2 má šířku 3.6 metru pro nosič Angara A5 a další známé varianty. Nosič Angara 1.2 bude používat menší URM-2, také poháněného motorem RD-0124A, který bude zachovávat šířku 2.66 metru použitou v Sojuzu 2.1b, nebo bude rozšířen na 2.9 metru pro zachování kompatibility s šířkou URM-1.[9]
Třetí stupně
Angara 1.2 nebude používat třetí stupeň, ani Angara A5 pro vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu. Pro vyšší oběžné dráhy, jako například GTO, Angara A5 bude používat třetí stupeň Briz-M (který je v současnosti používán v nosiči Proton-M), poháněným jedním motorem S5.98M spalujícím N2O4 and UDMH, nebo případně novým kryogenním třetím stupněm, KVTK. Tento stupeň bude spalovat tekutý vodík + tekutý kyslík a pohánět ho bude motor RD-0146D a umožní nosiči Angara A5 zvýšit nosnost na GTO o dvě tuny nákladu.
Varianty
Angara 1.2
Nejmenší Angara je Angara 1.2, která obsahuje jeden modul URM-1 jako první stupeň (jádro) a modifkovaný stupeň Block I jako druhý stupeň. Má startovací hmotnost 171 tun a může vynést 3.8 tun nákladu na oběžnou dráhu 200 km x 60°.[10][11]
Angara 1.2PP
Modifikovaná Angara 1.2, pojmenovaná Angara 1.2PP (Angara-1.2 pervyy polyot, čímž je myšleno Angara-1.2 první let), uskutečnila svůj úvodní suborbitální let 9.července 2014. Tento let trval 22 minut a jako zátěž byl nesen hmotový simulátor vážící 1430kg. Angara 1.2PP vážící 171000kg a zahrnující modul URM-1 jako první stupeň, a částečně natankovaný modul URM-2 o šířce 3.6 metru, umožňující otestování hlavních částí (složitější) Angary A5 v letu, před jejím prvním orbitálním startem, předpokládaným ke konci roku 2014.[12]
Angara A5
Druhý předpokládaný nosič Angara je vyvíjen jako Angara A5. Bude také používat jeden centrální modul URM-1 jako první stupeň a navíc čtyři postranní moduly URM-1 jako urychlovací stupně, dále prodloužený 3.6 metrový modul URM-2 jako druhý stupeň, a třetí stupeň buď modul Briz-M nebo KVTK.[13] Angara A5 váží 773 tun při startu, a při tom může vynést na oběžnou dráhu 200 km x 60° (LEO) náklad 24.5 tun. Angara A5 také může vynést 5.4 tuny na GTO se třetím stupněm Briz-M, nebo 7.5 tuny na stejný orbit se třetím stupněm KVTK.[11]
Angara A5, používá čtyři moduly URM-1 jako postranní urychlovací bloky. Tyto po startu poskytují svůj plný výkon, a to přibližně 214 sekund a potom se oddělí, naproti tomu centrální modul URM-1, představující jádro, poskytuje plný výkon jen krátce při startu, potom sníží výkon na 30% kvůli úspoře paliva. Toto jádro udržuje snížený výkon až do oddělení postranních urychlovacích bloků a pokračuje v činnosti ještě dalších 110 sekund.[14]
Testování a výroba
Produkce modulů URM a třetího stupně Briz-M upper stages bude umístěno v Chruničevově dceřinném podniku Production Corporation Polyot v Omsku. V roce 2009, Polyot investoval přes 771.4 miliónů RUB (okolo 25 miliónů USD) do vyrobní linky nosičů Angara. Vývoj a testování motoru RD-191 byl podnikem NPO Eněrgomaš dokončen, takže jejich hromadná výroba bude moci být zadána podniku Proton-PM v Permu.
Kosmodromy
Angara je primarně vypouštěna z kosmodromu Pleseck, a později bude využíván také Vostočnyj, který je ve výstavbě ve Východním Rusku. S komerčnímy lety Angary A5 je počítáno také z kosmodromu Baikonur, odkud bude mít Angara vyšší nosnost (než z Plesecka a poněkud i z Vostočného). To umožní opuštění nosné rakety Proton, která používá velké množství toxického UDMH a N2O4 .[15]
References
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angara (rocket family) na anglické Wikipedii.
- ↑ A new engine is ready for Angara [online]. RU: 2008-09-05. Dostupné online. (Russian) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ URM-1 is being prepared for the burn tests (in Russian) [online]. 2009-01-29. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Interview with Vladimir Nesterov, Director-General, Khrunichev Space Center [online]. RU: Marker, 2011-01-13. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Preparations of the first Angara launch (RussianSpaceWeb.com)
- ↑ Stephen Clark. First Angara rocket launched on suborbital test flight. spaceflightnow.com. Spaceflight Now, 2014-07-09. Dostupné online [cit. 2014-07-10]. Je zde použita šablona
{{Cite news}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Sample, Ian. Russia test launches first new space rocket since Soviet era [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ "Russia's Angara rocket 'makes debut'" Jonathan Amos, BBC News, July 9, 2014
- ↑ ZAK, Anatoly. URM-1 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Angara URM-2 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Angara 1.2 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev State Research and Production Space Center [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Angara rocket launches on maiden flight [online]. July 9, 2014 [cit. 2014-07-09]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Angara A5 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Russia Reviews Proton Breeze M Reliability [online]. Mar 19, 2013. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Související články
- Titan IIIC
- Ariane 5
- Vega
- H-IIA
- H-IIB
- Atlas V
- Falcon 9
- Delta IV
- Long March 3
- Long March 5
- GSLV Mk III
- Naro-1 — první stupeň odvozen od URM-1 Angary
- Rus-M
- Proton
- Antares
Externí odkazy
- (rusky) Angara family page by the Khrunichev Center
- (anglicky) Angara family, at Encyclopedia Astronautica
- (anglicky) Angara family, at RussianSpaceWeb
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
