Epimenidés: Porovnání verzí

Epimenidés, řecky Ἐπιμενίδης, též Epimenidés z Knóssu byl starořecký spisovatel, básník a věštec ze 6. století př. n. l. Jde o polomytickou osobu. Někdy je řazen mezi Sedm mudrců. Eubúlides z Mílétu ho proslavil tím, že z něj učinil hrdinu svého známého logického paradoxu (antinomie lháře, Epimenidův paradox, paradox Kréťana), v němž se říká „Kréťan Epimenidés řekl, že všichni Kréťané jsou lháři".

Dílo

Jsou mu připisována dvě básnická díla: O původu Kúrétů a Korybantů a Theogonie (báseň o stavbě lodi Argó a Iásónově plavbě do Kolchidy). Měl napsat i dvě díla prozaická: O obětech a o ústavě na Krétě a O Minóovi a Rhadamanthyovi. Z jeho děl se však zachovaly jen zlomky.

Život

Diogenés Laertios ve svém díle Životy filosofů (Vitae philosophorum) o jeho životě uvádí spíše legendy: "Když ho jednou otec poslal na pastvinu pro ovci, odbočil v poledne z cesty a spal v nějaké jeskyni 57 let. Když pak vstal, hledal tu ovci, myslel si totiž, že spal jen chvíli. Když ji však nenašel, vrátil se na pastvinu, a nalezl vše změněné a v držení kohosi jiného, až se úplně zmatený vrátil do města. Tam se u vchodu do svého domu setkal s lidmi, kteří se ho ptali, kdo je. Konečně nalezl mladšího bratra, tehdy již starce, díky němuž pochopil celou pravdu. Když se o tom dozvěděli v Řecku, pokládali jej za mimořádného oblíbence boha. Tehdy Athéňany sužoval mor a Pýthie jim věštila, že mají očistit město. Poslali tedy Níkiu, syna Níkératova s lodí na Krétu pro Epimenida. Ten přišel v 46. olympiádě, očistil jejich město a tímto způsobem zažehnal mor: Vzal černé i bílé ovce a přivedl je na Areův pahorek. Tam je nechal jít, kam by chtěly; pomocníkům však nařídil, aby každou z nich tam, kde si lehne, obětovali příslušnému bohu. Takto prý zlo ustalo. Dodnes je možné nalézt v athénských čtvrtích bezejmenné oltáře, připomínku tehdejšího usmíření. Podle některých uvedl jako příčinu moru kylónské poskvrnění a označil, jak se ho zbavit. Kvůli tomu museli zemřít dva mladíci, Kratinos a Ktésibios, a pohroma byla usmířena. Athéňané pak odhlasovali, že má dostat talent stříbra a loď, která by ho odvezla na Krétu. Epimenidés však stříbro nepřijal, zato uzavřel smlouvu o přátelství a válečném spojenectví mezi obyvateli Knósssu a Athén. Zanedlouho po návratu domů zemřel. Dožil se 157 let, jak praví Flegón ve spise O dlouhověkých lidech, Kréťané však říkají, že 299 let. Xenofanés z Kolofónu prý slyšel, že Epimenidés žil 154 let. (...) Démétrios tvrdí, že prý Epimenidés dostal od Nymf jakýsi pokrm a uchovával jej ve volském kopytu. Požíval jej po malých dávkách, takže se nikdy nevyprazdňoval a nikdy ho nebylo vidět jíst. Připomíná ho i Tímaios v druhé knize. Někteří vypravují, že mu Kréťané přinášejí oběti jako bohu, říkají totiž, že velmi důkladně znal, co nastalo. Když mu například Athéňané ukázali Múnichii, tak prý řekl, že nevědí, jak velikého zla jim to místo bude příčinou, neboť kdyby věděli, roznesli by je v zubech. Řekl to mnoho let před oněmi událostmi. Říká se také, že se jako první sám zval Aiakem, že Lakedaimonským předpověděl porážku od Arkaďanů, že prý předstíral, že už vícekrát opět ožil. Theopompos v Podivuhodnostech vypravuje, že když Epimenidés zřizoval svatyni nymf, bylo slyšet hlas z nebe: „Epimenide, ne nymfám, nýbrž Diovi!" I Kréťanům prý předpověděl, že lakedaimonští budou poraženi od arkadských, jak už bylo řečeno, a skutečně byli poraženi u Orchomenu. Zestárnul prý právě v tolika dnech, kolik let prospal, vždyť i toto tvrdí Theopompos." ^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Heslo v Britannice