Tereza Stolzová: Porovnání verzí

Tereza Stolzová
Tereza Stolzová
Narození	2. června 1834 Kostelec nad Labem Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. srpna 1902 (ve věku 68 let) Milán Italské království Italské království
Místo pohřbení	Monumentální hřbitov v Miláně
Povolání	operní pěvkyně
Aktivní roky	1855–1879
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tereza Stolzová (2. června 1834, Kostelec nad Labem, Rakouské císařství – 22. srpna 1902, Milán, Italské království) byla česká operní pěvkyně, blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy.

Život

Mládí

Narodila se v Kostelci nad Labem v rodině řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové, jako deváté z deseti dětí. Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo spolu s dalšími sourozenci od učitele a muzikanta Josefa Nerudy (1804–1873). Její sestry – dvojčata Františka a Ludmila – vystudovaly v roce 1843 zpěv na pražské konzervatoři a  poté odešly do Terstu, kde se staly členkami terstského Teatro Grande (a také skandálními partnerkami dirigenta Luiggi Ricciho^{[p 1]}). V roce 1849 nastoupila Tereza na pražskou konzervatoř. Zde studovala hru na klavír a zpěv. Jejím učitelem zpěvu byl Giovanni Battista Gordigiani. Ten Terezu nepovažoval za talentovanou a navíc jí studium ztěžovala častá onemocnění. Proto byla 18. listopadu 1851 z konzervatoře propuštěna. Další tři roky strávila v matčině domě v Kostelci a asi v roce 1854 se do Prahy vrátila. Tentokrát studovala na soukromé škole Vojtěcha Čabouna a to nejen zpěv ale i herectví. Její první veřejné vystoupení proběhlo 21. listopadu 1855 na Žofíně, kde vystoupila s árií z Wagnerovy opery Rienzi. Toto vystoupení ale sklidilo odmítavou kritiku, takže Tereza odřekla další vystoupení ve Stavovském divadle a vrátila se opět k matce. Koncem téhož roku pak odjela do Terstu, kde se mezitím stal její bratr Václav provozovatelem divadla Teatro Grande (dnes Teatro Lirico Giuseppe Verdi).

Příprava

Nejprve se podařilo lékařům vyřešit její zdravotní problémy s hlasivkami. Poté začala studovat zpěv u dirigenta a skladatele Angela Marianiho (1821–1873), který byl jejím hlasem tak nadšen, že se vzdal honoráře za výuku. Na italské veřejnosti debutovala 26. července 1856 v Teatro Grande v Terstu áriemi z Händelova oratoria Juda Makabejský a z Verdiho opery Trubadúr. Vystoupení mělo veliký úspěch a Tereza Stolzová odjela do Milána, kde bydlela u sestry Ludmily a s pomocí švagra Luigiho Ricci se dostala k věhlasnému učiteli Francesco Lampertimu. Studovala u něho od podzimu 1856 do jara 1857.

Na radu bratra Václava hledala vhodnou scénu pro získání zkušeností. Po ukončení Krymské války se formoval soubor italské opery pro divadlo v gruzínském Tiflisu (dnes Tbilisi). Zde poprvé vystoupila 17. září 1857 jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani. Po obrovském úspěchu jí byla nabídnuta smlouva na tři sezóny, což bylo zcela neobvyklé. V letních měsících (opera hrála pouze od podzimu do jara) se pak vypravila do Oděsy, kde byl její bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. Spolu pak cestovali do Moskvy a Petrohradu, kde měli několik vystoupení.

V sezóně 1860–1861 byla angažována v Cařihradu, pak se ještě na dvě sezóny vrátila do Tbilisi. Na jaře 1863 odjela zpět do Evropy zahrnuta poctami a dary tbiliského obecenstva.

Triumf

V Milánu bydlela opět u sestry a vystupovala nejprve v různých, především italských městech (Nizza, Granada, Bologna, Palermo, Florencie a další). V létě 1864 krátce navštívila matku a sourozence v Čechách. Veřejně zde ale už nikdy nevystoupila. Ohlasy představení jí získávaly postupně respekt a 23. září 1865 konečně vystupuje v milánském Teatro alla Scala v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. Úspěch byl naprostý, obecenstvo ji zahrnulo ovacemi a v tisku vyšly nadšené kritiky. Během prusko-rakouské války se uchýlila do Švýcarska a Francie. Když se na podzim 1866 operní život po válce vrátil do normálních kolejí, pokračovala série velmi úspěšných vystoupení (Treviso, Parma, Řím a další).

Místa úspěchů Terezy Stolzové

• 
  Teatro Verdi na Piazza Verdi v Terstu.
• 
  Budova Opery v Tiflisu, 70. léta 19. století.
• 
  Budova Královské opery v Káhiře v roce 1869.
• 
  Milánské Teatro alla Scala v 19. století.

Giuseppe Verdi

Svou operu Don Carlos uvedl Giuseppe Verdi poprvé v Paříži 11. března 1867. Nebyl ale s tímto provedením spokojen. Dirigentem italské premiéry měl být Angelo Mariani a pro roli královny Alžběty doporučil Terezu Stolzovou. Italská premiéra Verdim mezitím přepracované opery proběhla v Bologni 27. října 1867 a podle dobových referátů měla obrovský úspěch. Verdi byl jejím podáním nadšen a osobně se ujal další italské premiéry svého díla – opery Síla osudu – v milánské La Scale^{[p 2]} s Terezou Stolzovou v hlavní roli Leonory. Opera měla původně premiéru v roce 1862 v Petrohradu. Představení 27. února 1869 bylo opět velikým úspěchem.

Aida

Součástí oslav otevření Suezského průplavu v roce 1869 měla být i slavnostní opera v novém káhirském divadle. Příběh na námět egyptologa Augusta Mariette napsal Camille du Locle. Autorem italského libreta byl Antonio Ghislanzoni. Toto libreto bylo dokončeno až počátkem roku 1870. Premiéru v Káhiře měl řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani jeden z nich do Egypta neodcestoval.

Evropská premiéra byla v divadle La Scala 8. února 1872. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku.

Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.

Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872

• 
  Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872
• 
  Tereza Stolzová v titulní roli
• 
  Rakouská mezzosopranistka Maria Waldmann v roli Amneris

Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.^[1]

Rekviem

Giuseppe Verdi navrhl k 1. výročí smrti Gioacchina Rossiniho složit spolu s dalšími 12 skladateli monumentální Rekviem. Z původního plánu sešlo. Verdi ale složil vlastní Rekviem a to bylo provedeno 22. května 1874 k poctě spisovateli Alessandro Manzonimu pod autorovou taktovkou v kostele sv. Marka v Milánu a Tereza Stolzová zpívala sopránový part. Celý soubor pak absolvoval evropské turné (Paříž, Londýn, Vídeň).

Verdi daroval rukopis svého Rekviem v prosinci 1893 s osobním věnováním: „Tereze Stolzové, první interpretce této skladby.“

Rusko

V sezóně 1875–1876 zpívala Tereza Stolzová v Moskvě a v Petrohradu. Protože jí dělalo problémy zdejší zimní počasí, chtěla se vyhnout smlouvě pro další sezónu, požadovala proto za ni přemrštěný honorář. Ten však byl akceptován a tak i v zimě 1876–1877 zpívala v Rusku. Onemocněla ale a sezónu musela předčasně ukončit.

Závěr života

Přes léčení v lázních zdravotní problémy přetrvávaly, a tak Stolzová ukončila svou kariéru a naposledy vystoupila 30. června 1879 v divadle La Scala ve Verdiho Rekviem. Žila pak v Miláně a ve svém domě vedla salon a přijímala zde mimo jiné i české umělce, například začínající Klementinu Kalašovou nebo ředitele Národního divadla Šuberta. Tomu zařídila schůzku s Verdim a pomohla mu získat přednostní smlouvu na uvedení oper Otello a Falstaff. V souvislosti s uvedením Otella v Národním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest uspořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. srpna 1886.^{[p 3]}

Tereza Stolzová asistovala u Verdiho smrtelného lože 27. ledna 1901. Sama zemřela v srpnu následujícího roku.

Osobní život

V roce 1869 se zasnoubila s Angelo Marianim, svým prvním učitelem v Terstu z roku 1856. V roce 1870 spolu strávili léto v přímořském letovisku Senigallia. Později se ale vztah zkalil Marianiho žárlivými výstupy. Mariani se rovněž ve zlém rozešel s Verdim. Po Marianiho milostné aféře s hraběnkou Pallavicini-Negrotto mu Tereza Stolzová vrátila slib a nadobro se s ním rozešla.

Často se spekuluje o vztahu Terezy Stolzové a Giuseppe Verdiho. Je jisté, že Verdi byl Stolzovou jako interpretkou svých rolí nadšen. Pro ni upravoval starší partitury (Don Carlos, Síla osudu) a pro ni psal nové party (Aida, Rekviem). Věnoval jí i své, svou formou pro Verdiho neobvyklé, dílo – smyčcový kvartet e-moll. Je dochován koncept dopisu Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi z dubna 1876, kde svému manželu vyčítá, že se věnuje Tereze Stolzové více, než jí samé.^[2] Podle dopisů z června téhož roku ale vše nasvědčuje tomu, že se věc vyjasnila a podezření pominulo. Nasvědčují tomu nejen dochované dopisy,^[3] ale i další skutečnosti: Tereza Stolzová byla nadále častým hostem ve vile manželů Verdiových Sant’Agata a dále Giuseppina Strepponi odkázala Tereze Stolzové část svých šperků.

Dílo

Seznam operních rolí (výběr)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• ŠPECINGER, Otakar. Tereza Stolzová : Život a působení české pěvkyně. Praha: Český hudební fond : Divadelní ústav, 1992. ISBN 80-7008-032-9. 
• WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 520. 
• ZURYNKOVÁ, Jiřina. Tereza Stolzová : k oslavám 150. výročí narození. Kostelec nad Labem: Kulturní a společenské středisko, 1984. 
• ŠOLÍN, Josef. Tereza Stolzová, první a nejslavnější Aida : K 110. výročí narozenin české operní pěvkyně. Mělník: Jiří Jelen, 1944. 
• ŠUBERT, František Adolf. Moje vzpomínky. Praha: Unie, 1902. 
• heslo Teresa Stolzová. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1906. ISBN 80-7185-057-8. Svazek 24.. S. 161.

Některé epizody ze života Terezy Stolzové byly zpracovány beletristicky, například:

• MAREŠ, Vladislav. Amor a slavíci. Praha: Dar Ibn Rushd, 1994. ISBN 80-900767-8-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Stolzová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Stolzová
• Památník v Kostelci nad Labem
• Toulky českou minulostí: 944. schůzka: Tereza Stolzová, narozená v Čechách jako deváté dítě řezníka Stolze z Kostelce nad Labem na stránkách Českého rozhlasu

Autoritní data	AbARTP: 81865, 81864 Biblio: a19cb28e-d747-4dd9-86d9-c3af007af8da NKC: jn20000728661 BNF: cb15595997g (data) GND: 119160102 ICCU: MUSV062876 ISNI: 0000 0001 0830 4496 LCCN: no94040677 MBA: b1f61523-ac90-4261-ba0b-1914c443ff54 SNAC: w6320qgd VIAF: 52011666 WorldCat Identities: lccn-no2010192793