m poznámky mezi závěrečné sekce |
originární = prostě původní, nejen ve vztahu k vlastnickému právu (spíše vhodné heslo na wikislovník) |
||
| Řádek 33: | Řádek 33: | ||
== Svoboda pohybu pracovníků a služeb == |
== Svoboda pohybu pracovníků a služeb == |
||
Svoboda pohybu pracujících a služeb se dále dělí na volný pohyb pracovníků (č. 39-42) a na právo usazování (č. 43-48)<ref name=":0" />. '' |
Svoboda pohybu pracujících a služeb se dále dělí na volný pohyb pracovníků (č. 39-42) a na právo usazování (č. 43-48)<ref name=":0" />. „''Pracovníkem je osoba, která po určité časové období vykonává za odměnu činnost pro jiného, a to pod jeho řízením včetně těch, kteří procházejí odbornou výchovou, tedy studentů''“.<ref>Outlá a kolektiv (2008), ref. 4, s. 220</ref> Ti se dále dělí na tzv. originární a sekundární [[beneficient]]y.<ref group="pozn." name="Poznámka2">Beneficient = oprávněný - např. ten, v jehož prospěch je spravován [[trust]], nebo ten, jemuž banka poskytuje plnění z [[akreditiv]]u.</ref> Originárním benefecientem je pracovník, a to i po skončení pracovního poměru. Sekundárním je pak např. pracovníkova rodina (rodinní příslušníci). Do volného pohybu osob patří také svoboda usazování. Je upravena v čl. 43 an. SES. Tato svoboda se neomezuje pouze na fyzické osoby, ale patří sem i právnické osoby, společnosti (založené dle občanského nebo obchodního práva, v Evropské unii je podmínkou členství v tomto společenství). Dále jsou to družstva, jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva, neziskové organizace, mající svou ústřední správu uvnitř Společenství. Z právního hlediska je nutné, aby se jednalo o svobodu spojenou s ekonomickou aktivitou. Tato aktivita musí být provozována za účelem dosažení zisku, jež má přeshraniční charakter. |
||
Další kategorií volného pohybu jsou služby. Ty jsou definovány ve Smlouvě o ES, čl. 49-55: '' |
Další kategorií volného pohybu jsou služby. Ty jsou definovány ve Smlouvě o ES, čl. 49-55: „''Za služby se pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, osob a kapitálu. Služby zahrnují zejména: a) činnosti průmyslové povahy, b) činnosti obchodní povahy, c) řemeslené činnosti, d) činnosti v oblasti svobodných povoláních.''“<ref name=":0" /> Tyto podmínky platí jak pro fyzické tak i pro právnické osoby. Poskytování služeb má zde charakter krátkodobý. Pravidla volného pohybu služeb se týkají poskytovatele služby, jejího, anebo i služby samotné. U samotné služby je podmínka nepřekročení hranic (např. formou korespondence, emailu, faxu, atd.) |
||
== Svoboda pohybu v Česku == |
== Svoboda pohybu v Česku == |
||
Verze z 8. 2. 2016, 10:50
Svoboda pohybu je základní lidské právo označující volný pohyb osob bez kontroly nadřízených osob, institucí či státu. Svoboda pohybu se řadí mezi jednu z nejdůležitějších práv jedince. Svoboda pohybu je právo každého člověka pohybovat se na území jednotlivých států s možností kdykoliv území těchto státu opustit. "V České republice má každá fyzická osoba právo navštívit jakékoli místo na jejím území, není-li tato možnost omezena v souladu s odst. 3 čl. 14, popř. v souladu s omezeními, která připouštějí mezinárodní smlouvy."[1]
Mezi země s největším omezením svobody projevu a pohybu patří státy s diktátorskou vládou, jako je například Severní Korea.[2] Její hranice jsou přísně střeženy a jejich překročení je trestné. I uvnitř Severní Koreje je potřeba povolení pro vnitrostátní cesty mezi regiony země.[3]
Svoboda pohybu osob
Pro občany EU je pohyb po Evropské unii v právu Evropské unie zakotven v Listině základních práv Evropské unie (čl. 45), Smlouvě o Evropské unii (čl. 3) a ve Smlouvě o fungování Evropské unie (čl. 21).[4] Existuje také občanství EU. To je blíže definováno ve Smlouvě o Evropském společenství, čl. 17-22. Její znění je: "Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem EU. Občanství EU doplňuje státní příslušnost členského státu, ale nenahrazuje ji".[5] Volný pohyb osob je upraven článkem 39-48 v SES.
Svoboda pohybu pracovníků a služeb
Svoboda pohybu pracujících a služeb se dále dělí na volný pohyb pracovníků (č. 39-42) a na právo usazování (č. 43-48)[5]. „Pracovníkem je osoba, která po určité časové období vykonává za odměnu činnost pro jiného, a to pod jeho řízením včetně těch, kteří procházejí odbornou výchovou, tedy studentů“.[6] Ti se dále dělí na tzv. originární a sekundární beneficienty.[pozn. 1] Originárním benefecientem je pracovník, a to i po skončení pracovního poměru. Sekundárním je pak např. pracovníkova rodina (rodinní příslušníci). Do volného pohybu osob patří také svoboda usazování. Je upravena v čl. 43 an. SES. Tato svoboda se neomezuje pouze na fyzické osoby, ale patří sem i právnické osoby, společnosti (založené dle občanského nebo obchodního práva, v Evropské unii je podmínkou členství v tomto společenství). Dále jsou to družstva, jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva, neziskové organizace, mající svou ústřední správu uvnitř Společenství. Z právního hlediska je nutné, aby se jednalo o svobodu spojenou s ekonomickou aktivitou. Tato aktivita musí být provozována za účelem dosažení zisku, jež má přeshraniční charakter.
Další kategorií volného pohybu jsou služby. Ty jsou definovány ve Smlouvě o ES, čl. 49-55: „Za služby se pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, osob a kapitálu. Služby zahrnují zejména: a) činnosti průmyslové povahy, b) činnosti obchodní povahy, c) řemeslené činnosti, d) činnosti v oblasti svobodných povoláních.“[5] Tyto podmínky platí jak pro fyzické tak i pro právnické osoby. Poskytování služeb má zde charakter krátkodobý. Pravidla volného pohybu služeb se týkají poskytovatele služby, jejího, anebo i služby samotné. U samotné služby je podmínka nepřekročení hranic (např. formou korespondence, emailu, faxu, atd.)
Svoboda pohybu v Česku
Svobodu pohybu se řadí mezi jednu z nejdůležitějších práv jedince. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má také právo ji svobodně opustit. Při pohybu po České republice či při přestupu státních hranic, mohou být občané podrobeni kontrole policie (platné v souladu se zákony dané země nebo mezinárodními smlouvami). Nikdo také nesmí být svévolně zbaven práva vstoupit do své vlastní země a nucen k opuštění své vlasti. Občan může být vydán do ciziny pouze, je-li to v souladu s mezinárodními smlouvami.
V Česku byla v minulosti svoboda pohybu omezena například nevolnictvím, kdy poddaní nesměli bez svolení svého pána vycestovat za hranice jeho panství.[7] Svoboda pohybu byla na území českého státu omezována i v období komunistického režimu v Československu. K cestování do nesocialistických států bylo potřeba povolení, případnému cestování bez povolení bylo zamezeno železnou oponou. Dnes je pro české občany svoboda pohybu po Schengenskému prostoru neomezená a pro překročení státní hranice stačí pouze občanský průkaz. Každý občan České republiky a každá legálně pobývající osoba se může po území republiky pohybovat bez omezení a bez omezení může území republiky opustit.[8] Svoboda pohybu je zakotvena v Listině základních práv a svobod.[9] Jedná se konkrétně o čl. 14 v druhé hlavě, prvního oddílu – Základních lidských právech a svobodách:[10]
- Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
- Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo svobodně je opustit.
- Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
- Každý občan má právo na svobodný vstup na území České republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
- Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
V Česku je možno svobodu pohybu omezit trestem, například domácím vězením, kdy odsouzený musí být v určitou denní dobu v místě svého bydliště.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Beneficient = oprávněný - např. ten, v jehož prospěch je spravován trust, nebo ten, jemuž banka poskytuje plnění z akreditivu.
Reference
- ↑ PAVLÍČEK A KOLEKTIV, Václav. Ústavní právo a státověda - Ústavní právo České republiky. II. díl. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, s. r. o., 2015. 1152 s. ISBN 978-80-7502-084-0. S. 542.
- ↑ O Severní Koreji, jak ji neznáte [online]. Korean Friendship Association, 9.9.2015 [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Koncentráky v KLDR pohltily okolní vesnice, odhalily satelitní snímky. iDNES.cz [online]. 2015-03-07. Dostupné online.
- ↑ Cestujeme po EU [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c OUTLÁ A KOLEKTIV. Právo evropské unie. [s.l.]: [s.n.], 2008. S. 221.
- ↑ Outlá a kolektiv (2008), ref. 4, s. 220
- ↑ JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy [online]. Praha: Vyšehrad, 2008 [cit. 2016-01-26]. Dostupné online.
- ↑ ČESKÉ PRÁVO - STUDIUM [online]. pravo-cz.studentske.czm. Dostupné online.
- ↑ Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. dostupné online např. z http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
- ↑ Hlava II – Lidská práva a základní svobody [online]. zakony.centrum.cz [cit. 2016-01-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Právo evropské unie [online]. Evropská komise. Dostupné online. ISBN 978-92-79-16092-9. DOI 10.2758/56229. (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
