Suchoj Su-57: Porovnání verzí

Je navrženo přejmenování tohoto článku na nový název Suchoj PAK FA

Odsud pak na nový název bude přesměrováno. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

PAK FA
Určení	víceúčelový stíhač
Původ	Rusko
Výrobce	Suchoj
První let	29. ledna 2010[1][2][3]
Zařazeno	plán 2017[4][5]
Charakter	Testy atd.
Uživatel	Ruské letectvo Ruské námořnictvo[6]
Vyrobeno kusů	5 prototypů[7]
Cena za kus	47,5–57 mil. USD[8]
Cena za program	8–10 mld. USD (odhad)[9][10][11]
Varianty	Suchoj/HAL FGFA
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj PAK FA (rusky: Перспективный авиационный комплекс фронтовой авиации, Perspektivnij aviacionnij komplex frontovoj aviacii) - též Istrebitěl 21 (bojovník) - je dvoumotorový stíhací letoun 5. generace, vyvinutý konstrukční kanceláří Suchoj pro ruské letectvo. Na výrobě se mají podílet i další ruské společnosti, které se zabývají výrobou letadel. Finančně by se mohla na projektu podílet Čína, Indie, případně i další státy.

Historie projektu

T-50^[12] by měl být letoun „střední třídy“ s váhou okolo 30 t (lehký PAK FA má mít 14 t). Pohánět by ho měly 2 motory typu AL-41F1 s měnitelným vektorem tahu (technologie KLIVT) a jeho rychlost by se měla pohybovat okolo 2-2,2 Ma. Motory by měly mít maximální tah 152 kN. Možné je též použití motoru R145M-300 s tahem okolo 160 kN. Palubní radar bude nově vyvíjená varianta IRBIS nebo ŽUK (N050?),se schopností sledovat 32 cílů a „pálit“ na 8. Maximální dosah 400 km, cíle Stealth do 70 km.

Letoun má mít možnost zkráceného startu (VSTOL), pro radiolokátory obtížně zjistitelnou technologii "Stealth,", která není stejná jako u Letectva USA, ale jde o technologii obtékání plazmatem, které ovšem také letoun zahřívá.^[zdroj?] Nové druhy výzbroje (moderniznované R-77 (изд. 180) a modernizované R-37(изд. 810) s 1,5x prodlouženým doletem a výškovém dosahu 40 km), mají v něm být uplatněny nejnovější poznatky z oblasti vědy a techniky.

První vzlet prototypu byl původně oznámen v letech 2008/9. Dle posledních informací se na financování projektu budou podílet i indické firmy. První zkušební let prototypu se uskutečnil v pátek 29. ledna 2010 z letiště závodu v Komsomolsku na Amuru v délce cca 45 minut, řekla televizi Rossija mluvčí společnosti Suchoj.

Radarová soustava

Suchoj T-50 je vybaven unikátní radarovou soustavou S121 složenou z hlavního palubního radiolokátoru a 4 menších radiolokátorů, umístěných po bocích v přední části trupu a v náběžných hranách křídel.

Základ tohoto systému tvoří výkonný radiolokátor NIIP Otakar N050 s nepohyblivou plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním (AESA), který sestává z více než 1 500 samostatných přijímacích a vysílacích modulů, pracujících v kmitočtovém pásmu X (8 –12 GHz). Dokáže současně sledovat až 32 vzdušných cílů a útočit na 8 z nich. Zorný úhel tohoto radiolokátoru představuje 240 stupňů. Poprvé byl představen na airshow MAKS v roce 2009. Jedná se o druhý ruský palubní radiolokátor typu AESA (prvním byl radiolokátor Žuk-AE od společnosti Fazotron, vyvíjený pro MiG-35).^[13]

Kromě hlavního radaru je stroj vybaven dalšími 4 radary. Dva malé radary umístěné v přední části trupu slouží ke sledování situace po bocích letadla a zásadním způsobem rozšiřují zorný úhel celé radarové soustavy. Stejně jako hlavní radiolokátor jsou i tyto určeny pro kmitočtové pásmo X. Další dva radary jsou umístěny v náběžných hranách křídel. Pracují v kmitočtovém pásmu L (1–2 GHz) a slouží k detekci letadel typu stealth (s nízkou pravděpodobností odhalení).

Původně se počítalo s ještě jedním radiolokátorem pro zadní polosféru, avšak od tohoto řešení se upustilo. Hlavním důvodem byly pravděpodobně problémy s celkovou integrací a zvýšené náklady.^[14]

Motory

O pohon letadla se starají dva nové motory 5. generace Saturn-Ljulka AL-41F1 (Izdelije 117) s měnitelným vektorem tahu, umožňující let nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (tzv. supercruise). Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 147 kN.

Vzhledem k tomu, že v době letu prvního prototypu (T-50-1) ještě nebyly tyto pohonné jednotky k dispozici, byly do tohoto letadla nainstalovány motory AL-41F1A (Izdelije 117S) s tahem 142 kN. Tyto motory jsou původně určeny pro letadla Su-35S (známé také jako Su-35BM), což jsou modernizované Su-35 s měnitelným vektorem tahu. Motor AL-41F1A je odvozen ze staršího motoru AL-31F, který pohání Su-27.

Pro sériové stroje se vyvíjí zatím neidentifikovaný typ motoru s výkonem 157 kN.

Testování

První let letadla s prototypovým označením T-50-1 se uskutečnil 29. ledna 2010 ráno v Komsomolsku v kokpitu se zkušebním pilotem Sergejem Bogdanem. Samotný let trval 47 minut.^[15] Následně dostal prototyp kamuflážní nátěr, složený z bílé barvy na centrální části trupu a řadou, doplněný o odstíny šedé na ostatních částech letadla. Druhý let prototypu v trvání 57 minut se uskutečnil 12. února 2010.^[16] Třetí let proběhl následující den. Pak bylo letadlo převezeno do oblasti Žukovskij u Moskvy. První let na nové základně se uskutečnil 29. dubna 2010. Délka letu byla 39 minut.

Druhý prototyp (T-50-2), který byl již vybaven optoelektronickým systémem, vykonal svůj první zkušební let 3. března 2011. Stejně jako u prvního prototypu se let uskutečnil z letecké základny v Komsomolsku na Amuru. Letadlo pilotoval opět Sergej Bogdan. Let trval 44 minut.^[17]

Letové zkoušky prvních dvou prototypů probíhaly v roce 2011 velmi intenzivně. 3. listopadu 2011 se uskutečnil v pořadí stý let tohoto letadla.

Třetí prototyp byl zalétán 22. listopadu 2011. Na rozdíl od prvních dvou prototypů, jejichž hlavním úkolem je testování fundamentálně nové letecké konstrukce, je třetí vybaven novou avionikou a radarovou soustavou S121 s výkonným palubním radarem, který bude testován v průběhu roku 2012. Jedná se o radar kategorie AESA.

Čtvrtý prototyp T-50-4 poprvé vzlétl 12. prosince 2012.^[18] V únoru 2013 bylo oznámeno, že v březnu téhož roku budou zahájeny státní zkoušky typu T-50. V té době bude k dispozici již pět prototypů.^[19]

Specifikace

Zdroj: warfare.ru,^[20] pravda.ru^[21]

Technické údaje

• Posádka: 1
• Délka: 19,8 m
• Rozpětí: 14 m
• Výška: 6,05 m
• Nosná plocha: 78,8 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 18 500 kg
• Vzletová hmotnost: 26 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 37 000 kg
• Užitečná zátěž 7 500 kg
• Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor AL-41F1, každý o tahu 147 kN (prototypy) 157+ kN (finální verze)
• Zásoba paliva: 10 300 kg

Výkony

• Maximální rychlost: Mach 2+, 2 100-2 600 km/h^[20][22]
• Cestovní rychlost: 1 300-1 800 km/h
• Přeletový dolet: 5 500 km
• Dostup: 20 000 m
• Stoupavost: 350 m/s
• Plošné zatížení: 330–470 kg/m2
• Tah / hmotnost: 1,19

Výzbroj

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

• Kanóny: 1× 30 mm kanon 9A1-4071K (Gš-301)
• Vzduch-vzduch:
  • 4× K-77M nebo 4× izdělije 810
  • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300

• Vzduch-země:
  • 4× Ch-38M nebo 4× Ch-58UShK nebo 8× KAB-250 nebo 4× KAB-500
  • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300

• Vzduch-moře:
  • 4× Ch-35
  • 2× K-74M2 nebo 2× izdělije 300

• Závěsy: Šest externích závěsů.
  • Ch-31
  • R-73
  • R-77

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj T-50 PAK FA na slovenské Wikipedii.

Související články

Srovnatelné letouny

• Chengdu J-20
• F-22 Raptor
• YF-23 Black Widow II
• Lockheed Martin F-35 Lightning II
• Mikojan LMFS
• Mikojan LMF

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-57 na Wikimedia Commons
  • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: PAK FA
    • Wikidata: Sukhoi Su-57
• Video z letu na youtube.com
• (česky) PAK-FA - Suchoj T-50 palba.cz
• (česky) Zbraňové systémy stíhačky Suchoj T-50
• (anglicky) PAK FA - Global Security.org
• (německy) Německé stránky o Su PAK FA
• (rusky) alternathistory.org.ua

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.