duplicitní zdroj odstraněno |
→Převrat a vládnutí junty: doplnění,úpravy,zdroje značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
K moci se dostal během násilného převratu<ref>Vysílání Československého rozhlasu, stanice Praha 1, 11. září 1973 se záznamy střelby z leteckých kulometů armádních strojů</ref>, který sesadil tehdejšího demokraticky zvoleného prezidenta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]] (36 % hlasů<ref name="joch" >http://www.obcinst.cz/causa-pinochet/</ref>), [[marxismus|marxistu]], který byl prvním [[socialismus|socialistickým]] prezidentem Chile, prosazoval znárodňování a silnou orientaci na [[Kuba|Kubu]] a další země socialistického bloku.<ref name="Allende"/> Salvator Allende začal ihned po svém zvolení hlavou země v roce 1970 naplňovat socialistický scénář: prováděl sociální reformy a znárodnil nejen největší společnost na těžbu mědi na světě, Codelco, ale i řadu dalších firem; vyvlastnil a kolektivizoval půdu; vyplýtval na různé projekty státní měnovou rezervu.<ref>http://kushnirs.org/macroeconomics/gdp/gdp_chile.html#t1 Gross domestic product (GDP); Chile; 1970-2014</ref> Výsledkem marxistických experimentů byl kolaps ekonomiky, nedostatek zboží i potravin, zavedení přídělového systému, občanské nepokoje, protiústavní kroky<ref name="joch" /> (7000 soudních rozhodnutní rozhodlo o porušování zákona vládou, Allende je ignoroval<ref>http://patriotupdate.com/allende-leftist-martyr-myth/</ref>), teroristické útoky levicových radikálů, působení levicových guerill, které v Latinské Americe často podporoval [[SSSR]] a Kuba<ref>https://www.novinky.cz/komentare/368486-komentar-dvoji-metr-na-diktatory-jiri-pehe.html</ref> a růst násilí v zemi. V roce 1973 Allende vyhlásil výjimečný stav, poté co ztratil kontrolu nad zemí, kde levicové bojůvky znárodňovaly a vyvlastňovaly bez opory v zákoně.<ref name="joch" /><ref name="mendelu" /><ref>Chalupa (1999), s. 439.</ref><ref name="lidovky" >http://www.lidovky.cz/pinochetuv-rezim-ekonomicka-stabilita-jiz-padly-za-obet-tisice-lidi-11t-/zpravy-svet.aspx?c=A130911_100228_ln_zahranici_msl</ref> Inflace v roce 1972 dosáhla 140 %, situace se rychle zhoršovala, meziroční inflace v srpnu 1973 přesáhla 300 %, v říjnu dosahovala 1000 %. V zemi se schylovalo k občanské válce.<ref name="finmag" >http://finmag.penize.cz/ekonomika/306195-augusto-pinochet-padouch-nebo-hrdina</ref><ref name="mendelu" >{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Žídek | jméno = L. | instituce = Mendelova zemědělská a lsnická univerzita v Brně | odkaz na instituci = Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně | titul = Chilská ekonomika za Pinocheta | url = http://acta.mendelu.cz/media/pdf/actaun_2005053030225.pdf | typ práce = sborník | vedoucí = Adam | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 2004 | počet stran = 16 | strany = | datum přístupu = 2004-12-21 | poznámka = | jazyk =}}</ref><ref name="is.muni" >{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Kraus | jméno = Josef | instituce = Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií | odkaz na instituci = Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity | titul = Pinochetovo Chile – případová studie autoritativního režimu | url = http://is.muni.cz/th/144106/fss_b/Pinochetovo_Chile.doc | typ práce = bakalářská práce | vedoucí = Stanislav Balík | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 2007 | počet stran = 36 | strany = 7 | datum přístupu = 2016-06-05 | poznámka = | jazyk =}}</ref> |
K moci se dostal během násilného převratu<ref>Vysílání Československého rozhlasu, stanice Praha 1, 11. září 1973 se záznamy střelby z leteckých kulometů armádních strojů</ref>, který sesadil tehdejšího demokraticky zvoleného prezidenta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]] (36 % hlasů<ref name="joch" >http://www.obcinst.cz/causa-pinochet/</ref>), [[marxismus|marxistu]], který byl prvním [[socialismus|socialistickým]] prezidentem Chile, prosazoval znárodňování a silnou orientaci na [[Kuba|Kubu]] a další země socialistického bloku.<ref name="Allende"/> Salvator Allende začal ihned po svém zvolení hlavou země v roce 1970 naplňovat socialistický scénář: prováděl sociální reformy a znárodnil nejen největší společnost na těžbu mědi na světě, Codelco, ale i řadu dalších firem; vyvlastnil a kolektivizoval půdu; vyplýtval na různé projekty státní měnovou rezervu.<ref>http://kushnirs.org/macroeconomics/gdp/gdp_chile.html#t1 Gross domestic product (GDP); Chile; 1970-2014</ref> Výsledkem marxistických experimentů byl kolaps ekonomiky, nedostatek zboží i potravin, zavedení přídělového systému, občanské nepokoje, protiústavní kroky<ref name="joch" /> (7000 soudních rozhodnutní rozhodlo o porušování zákona vládou, Allende je ignoroval<ref>http://patriotupdate.com/allende-leftist-martyr-myth/</ref>), teroristické útoky levicových radikálů, působení levicových guerill, které v Latinské Americe často podporoval [[SSSR]] a Kuba<ref>https://www.novinky.cz/komentare/368486-komentar-dvoji-metr-na-diktatory-jiri-pehe.html</ref> a růst násilí v zemi. V roce 1973 Allende vyhlásil výjimečný stav, poté co ztratil kontrolu nad zemí, kde levicové bojůvky znárodňovaly a vyvlastňovaly bez opory v zákoně.<ref name="joch" /><ref name="mendelu" /><ref>Chalupa (1999), s. 439.</ref><ref name="lidovky" >http://www.lidovky.cz/pinochetuv-rezim-ekonomicka-stabilita-jiz-padly-za-obet-tisice-lidi-11t-/zpravy-svet.aspx?c=A130911_100228_ln_zahranici_msl</ref> Inflace v roce 1972 dosáhla 140 %, situace se rychle zhoršovala, meziroční inflace v srpnu 1973 přesáhla 300 %, v říjnu dosahovala 1000 %. V zemi se schylovalo k občanské válce.<ref name="finmag" >http://finmag.penize.cz/ekonomika/306195-augusto-pinochet-padouch-nebo-hrdina</ref><ref name="mendelu" >{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Žídek | jméno = L. | instituce = Mendelova zemědělská a lsnická univerzita v Brně | odkaz na instituci = Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně | titul = Chilská ekonomika za Pinocheta | url = http://acta.mendelu.cz/media/pdf/actaun_2005053030225.pdf | typ práce = sborník | vedoucí = Adam | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 2004 | počet stran = 16 | strany = | datum přístupu = 2004-12-21 | poznámka = | jazyk =}}</ref><ref name="is.muni" >{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Kraus | jméno = Josef | instituce = Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií | odkaz na instituci = Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity | titul = Pinochetovo Chile – případová studie autoritativního režimu | url = http://is.muni.cz/th/144106/fss_b/Pinochetovo_Chile.doc | typ práce = bakalářská práce | vedoucí = Stanislav Balík | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 2007 | počet stran = 36 | strany = 7 | datum přístupu = 2016-06-05 | poznámka = | jazyk =}}</ref> |
||
Postoj armády nebyl jednotný. Proti se rozhodně stavěl tehdejší vrchní velitel generál Carlos Prats i jeho zástupce Augusto Pinochet, oba zmařili puč v červnu 1973.<ref name="finmag" /> Po odstoupení generála Pratse Augusto Pinochet jako nový vrchní velitel 23. srpna 1973 napadl důstojníky{{Doplňte zdroj}}, kteří byli považováni za zastánce řešení vojenským převratem, a vyzval je k rezignaci. Mezi důstojníky, kteří byli zainteresováni na přípravě puče, nepanovala jednota, jak a zda vůbec Pinocheta o puči informovat, případně jak s ním po puči naložit. Těsně před pučem rezignovali další významní generálové Sepúvelda (velitel jednotek v Santiagu) a Pickering. Pinochet nahradil Sepúveldu gen. Bradym, který byl znám spíše levicovými názory a byl považován za přívržence Lidové jednoty. Pinochet byl jmenován Allendem vrchním velitelem armády 23. 8. 1973. Den poté Poslanecká sněmovna Chile schválila rezoluci o neschopnosti vlády dodržovat ústavu země. Přípravy na puč probíhaly v době, kdy byl připravován lidový plebiscit, který měl podpořit nebo odmítnout Allendovu politiku. Konání plebiscitu zmařili poslanci za socialistickou stranu, za kterou byl Allende prezidentem. Samotný Pinochet vojenský převrat odmítal, k pučistům se přidal až několik dnů před jeho uskutečněním.<ref name="lidovky" /> Vojenský převrat ukončil období napjatých vztahů mezi Chile a [[Spojené státy americké|USA]], které prostřednictvím [[Central Intelligence Agency|CIA]]<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=CIA Activities in Chile|url=https://www.cia.gov/library/reports/general-reports-1/chile/|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-08-18}}</ref> podporovali snahu |
Postoj armády nebyl jednotný. Proti se rozhodně stavěl tehdejší vrchní velitel generál Carlos Prats i jeho zástupce Augusto Pinochet, oba zmařili puč v červnu 1973.<ref name="finmag" /> Po odstoupení generála Pratse Augusto Pinochet jako nový vrchní velitel 23. srpna 1973 napadl důstojníky{{Doplňte zdroj}}, kteří byli považováni za zastánce řešení vojenským převratem, a vyzval je k rezignaci. Mezi důstojníky, kteří byli zainteresováni na přípravě puče, nepanovala jednota, jak a zda vůbec Pinocheta o puči informovat, případně jak s ním po puči naložit. Těsně před pučem rezignovali další významní generálové Sepúvelda (velitel jednotek v Santiagu) a Pickering. Pinochet nahradil Sepúveldu gen. Bradym, který byl znám spíše levicovými názory a byl považován za přívržence Lidové jednoty. Pinochet byl jmenován Allendem vrchním velitelem armády 23. 8. 1973. Den poté Poslanecká sněmovna Chile schválila rezoluci o neschopnosti vlády dodržovat ústavu země. Přípravy na puč probíhaly v době, kdy byl připravován lidový plebiscit, který měl podpořit nebo odmítnout Allendovu politiku. Konání plebiscitu zmařili poslanci za socialistickou stranu, za kterou byl Allende prezidentem. Samotný Pinochet vojenský převrat odmítal, k pučistům se přidal až několik dnů před jeho uskutečněním.<ref name="lidovky" /> Vojenský převrat ukončil období napjatých vztahů mezi Chile a [[Spojené státy americké|USA]], které prostřednictvím [[Central Intelligence Agency|CIA]]<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=CIA Activities in Chile|url=https://www.cia.gov/library/reports/general-reports-1/chile/|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-08-18}}</ref> přímo podporovali snahu podporovali snahu zbavit moci Salvadora Allendeho a zabránit tak většímu vlivu SSSR v oblasti [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]], neboť měli USA v Chile nemalé finanční zájmy.<ref>http://niezalezna.pl/45844-dostawal-pieniadze-od-kgb-polska-agencja-prasowa-przemilcza-ten-fakt</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=News|jméno=A. B. C.|titul=CIA Admits Involvement in Chile|periodikum=ABC News|url=http://abcnews.go.com/International/story?id=82588&page=1|datum vydání=2006-01-06|datum přístupu=2016-08-16}}</ref> [[Vasilij Nikitič Mitrochin|Mitrochinův]] archiv tvrdí, že Allende sám byl spolupracovníkem [[KGB]] s krycím jménem "Leader"<ref>Christopher Andrew, Wasilij Mitrochin ''Archiwum Mitrochina'', t.II ''KGB i świat'' Poznań 2006, Wyd. Rebis, ISBN 83-7301-867-0.</ref><ref>{{Cytuj stronę |url=http://www.wprost.pl/ar/129003/Salvador-Allende-agentem-KGB/ |tytuł=Salvador Allende agentem KGB |data=2008-05-03 |opublikowane=Wprost.pl}}</ref><ref>https://www.wprost.pl/tygodnik/129061/Agent-Allende.html</ref>, avšak obsahy archivů byly mnoha odborníky zpochybněny.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Allegations in Mitrokhin Archives vague: Congress - Rediff.com India News|periodikum=in.rediff.com|url=http://in.rediff.com/news/2005/sep/18kgb.htm|datum přístupu=2016-08-18}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Gibbs|jméno=David N.|titul=Reliability of Soviet defector's allegations is open to question|url=http://dgibbs.faculty.arizona.edu/sites/dgibbs.faculty.arizona.edu/files/SovietDefector.pdf|vydavatel=Financial Times|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-08-18}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Secrets And Lies|periodikum=www.drb.ie|url=http://www.drb.ie/essays/secrets-and-lies|datum přístupu=2016-08-18}}</ref> |
||
[[Soubor:Reunión Pinochet - Kissinger.jpg|thumb|vlevo|Pinochet a americký ministr zahraničí [[Henry Kissinger]] v roce 1976]] |
[[Soubor:Reunión Pinochet - Kissinger.jpg|thumb|vlevo|Pinochet a americký ministr zahraničí [[Henry Kissinger]] v roce 1976]] |
||
| Řádek 62: | Řádek 62: | ||
Pinochetovi zastánci vyzdvihují jeho zásluhy za odvrácení údajné hrozby vlády [[komunismus|komunistů]], boj proti radikálním levicovým [[terorismus|teroristickým]] skupinám a prosazení politiky [[volný trh|volného trhu]], což vedlo k ekonomickému růstu v zemi, který pokračoval až do 90. let 20. století.<ref name="aktuality" /><ref name="lidovky" /> |
Pinochetovi zastánci vyzdvihují jeho zásluhy za odvrácení údajné hrozby vlády [[komunismus|komunistů]], boj proti radikálním levicovým [[terorismus|teroristickým]] skupinám a prosazení politiky [[volný trh|volného trhu]], což vedlo k ekonomickému růstu v zemi, který pokračoval až do 90. let 20. století.<ref name="aktuality" /><ref name="lidovky" /> |
||
Jeho odpůrci jej obviňují ze zničení chilské [[demokracie]], prosazování politiky represivního státu, uspokojování soukromých potřeb z pozice svého postavení (Pinochet měl údajně zpronevěřit a převést na soukromé účty do zahraničí 27 milionů dolarů)<ref name = "Pinochet"/> a přijetí ekonomického modelu, který měl údajně zvýhodňovat bohaté a poškodit střední a nižší příjmové skupiny obyvatelstva.{{Zdroj?}} V současnosti i jeho zastánci přijímají jako fakt, že za jeho vlády došlo k pronásledování, tvrdému mučení a zabíjení tisíců lidí, kteří nesouhlasili s jeho politikou. Levicová aktivistka Carmen Quintanaová tvrdí, že ji společně s kamarádem vojáci polili benzínem a zapálili. K incidentu se vyjádřil Pinochet v televizním vysílání, ten tvrdil, že levicovým demonstrantům vzplály Molotovovy koktejly, které demonstranti používali na zakázaných protivládních demonstracích.<ref name="Pinochet">"[http://zpravy.idnes.cz/prezila-pinochetuv-rezim-0y4-/zahranicni.aspx?c=A130910_162439_zahranicni_brm Udělali ze mě lidskou pochodeň, vzpomíná oběť Pinochetova režimu]". ''iDNES.cz''. 10. září 2013</ref> V roce 2013 označilo Pinocheta za diktátora 76% |
Jeho odpůrci jej obviňují ze zničení chilské [[demokracie]], prosazování politiky represivního státu, uspokojování soukromých potřeb z pozice svého postavení (Pinochet měl údajně zpronevěřit a převést na soukromé účty do zahraničí 27 milionů dolarů)<ref name = "Pinochet"/> a přijetí ekonomického modelu, který měl údajně zvýhodňovat bohaté a poškodit střední a nižší příjmové skupiny obyvatelstva.{{Zdroj?}} V současnosti i jeho zastánci přijímají jako fakt, že za jeho vlády došlo k pronásledování, tvrdému mučení a zabíjení tisíců lidí, kteří nesouhlasili s jeho politikou. Levicová aktivistka Carmen Quintanaová tvrdí, že ji společně s kamarádem vojáci polili benzínem a zapálili. K incidentu se vyjádřil Pinochet v televizním vysílání, ten tvrdil, že levicovým demonstrantům vzplály Molotovovy koktejly, které demonstranti používali na zakázaných protivládních demonstracích.<ref name="Pinochet">"[http://zpravy.idnes.cz/prezila-pinochetuv-rezim-0y4-/zahranicni.aspx?c=A130910_162439_zahranicni_brm Udělali ze mě lidskou pochodeň, vzpomíná oběť Pinochetova režimu]". ''iDNES.cz''. 10. září 2013</ref> V roce 2013 označilo v průzkumu Pinocheta za diktátora 76% dotázaných Chilanů.<ref name="Allende">"[http://zpravy.idnes.cz/40-let-od-pinochetova-puce-0xb-/zahranicni.aspx?c=A130911_170850_zahranicni_mlb Chilané už nepovažují Pinocheta za spasitele. Je to pro ně diktátor]". ''iDNES.cz''. 11. září 2013</ref> |
||
Verze z 18. 8. 2016, 14:41
Šablona:Infobox Politik Generál Augusto José Ramón Pinochet Ugarte (25. listopadu 1915 Valparaíso – 10. prosince 2006 Santiago de Chile) byl vůdce chilské pravicové vojenské junty a později i prezident, vládnoucí Chile v letech 1973 až 1990. Protože od počátku své vlády ovládal moc zákonodárnou a výkonnou, lze jej označit za diktátora.
Převrat a vládnutí junty
K moci se dostal během násilného převratu[1], který sesadil tehdejšího demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho (36 % hlasů[2]), marxistu, který byl prvním socialistickým prezidentem Chile, prosazoval znárodňování a silnou orientaci na Kubu a další země socialistického bloku.[3] Salvator Allende začal ihned po svém zvolení hlavou země v roce 1970 naplňovat socialistický scénář: prováděl sociální reformy a znárodnil nejen největší společnost na těžbu mědi na světě, Codelco, ale i řadu dalších firem; vyvlastnil a kolektivizoval půdu; vyplýtval na různé projekty státní měnovou rezervu.[4] Výsledkem marxistických experimentů byl kolaps ekonomiky, nedostatek zboží i potravin, zavedení přídělového systému, občanské nepokoje, protiústavní kroky[2] (7000 soudních rozhodnutní rozhodlo o porušování zákona vládou, Allende je ignoroval[5]), teroristické útoky levicových radikálů, působení levicových guerill, které v Latinské Americe často podporoval SSSR a Kuba[6] a růst násilí v zemi. V roce 1973 Allende vyhlásil výjimečný stav, poté co ztratil kontrolu nad zemí, kde levicové bojůvky znárodňovaly a vyvlastňovaly bez opory v zákoně.[2][7][8][9] Inflace v roce 1972 dosáhla 140 %, situace se rychle zhoršovala, meziroční inflace v srpnu 1973 přesáhla 300 %, v říjnu dosahovala 1000 %. V zemi se schylovalo k občanské válce.[10][7][11]
Postoj armády nebyl jednotný. Proti se rozhodně stavěl tehdejší vrchní velitel generál Carlos Prats i jeho zástupce Augusto Pinochet, oba zmařili puč v červnu 1973.[10] Po odstoupení generála Pratse Augusto Pinochet jako nový vrchní velitel 23. srpna 1973 napadl důstojníky[zdroj?], kteří byli považováni za zastánce řešení vojenským převratem, a vyzval je k rezignaci. Mezi důstojníky, kteří byli zainteresováni na přípravě puče, nepanovala jednota, jak a zda vůbec Pinocheta o puči informovat, případně jak s ním po puči naložit. Těsně před pučem rezignovali další významní generálové Sepúvelda (velitel jednotek v Santiagu) a Pickering. Pinochet nahradil Sepúveldu gen. Bradym, který byl znám spíše levicovými názory a byl považován za přívržence Lidové jednoty. Pinochet byl jmenován Allendem vrchním velitelem armády 23. 8. 1973. Den poté Poslanecká sněmovna Chile schválila rezoluci o neschopnosti vlády dodržovat ústavu země. Přípravy na puč probíhaly v době, kdy byl připravován lidový plebiscit, který měl podpořit nebo odmítnout Allendovu politiku. Konání plebiscitu zmařili poslanci za socialistickou stranu, za kterou byl Allende prezidentem. Samotný Pinochet vojenský převrat odmítal, k pučistům se přidal až několik dnů před jeho uskutečněním.[9] Vojenský převrat ukončil období napjatých vztahů mezi Chile a USA, které prostřednictvím CIA[12] přímo podporovali snahu podporovali snahu zbavit moci Salvadora Allendeho a zabránit tak většímu vlivu SSSR v oblasti Latinské Ameriky, neboť měli USA v Chile nemalé finanční zájmy.[13][14] Mitrochinův archiv tvrdí, že Allende sám byl spolupracovníkem KGB s krycím jménem "Leader"[15][16][17], avšak obsahy archivů byly mnoha odborníky zpochybněny.[18][19][20]
11. září 1973 armádní jednotky vedené Pinochetem zaútočily na prezidentský palác La Moneda a převzaly moc od prezidenta Allendeho, který byl později nalezen mrtvý (spáchal sebevraždu). Během obléhání paláce byl zabit nebo zraněn velký počet civilistů a mnoho jich bylo uvězněno.[21] Byla vytvořena junta, jejíhož vedení se záhy ujal Pinochet, která okamžitě pozastavila platnost ústavy, rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici Lidové jednoty (Unidad Popular), a znemožnila veškeré legální politické aktivity v zemi. Pinochetova junta (pronunciamiento militar), a zejména její tajná policie DINA (1973-1977), rozpoutala kampaň teroru proti svým oponentům z řad socialistů, miristů (MIR - Movimiendo Izquierdo Revolucionario, Hnutí revoluční levice) a komunistů. Několik tisíc Chilanů bylo popraveno nebo zmizelo, 27 000-30 000 lidí bylo uvězněno a mučeno. Mnoho z těchto lidí bylo vypovězeno ze země a přijímáno v zahraničí (zejména ve Švédsku, v Itálii, ve Francii, v zemích bývalého východního bloku a před r. 1975 i v Argentině) jako političtí uprchlíci. Často byli pronásledování chilskou tajnou policií i mimo svou zemi v rámci tzv. Operace Kondor. Vedle nenásilné opozice existoval i ozbrojený odpor proti diktatuře, vedený ilegální komunistickou stranou a Lidovou frontou Manuela Rodrígueze (FPMR). Souhrnná zpráva tzv. Rettigovy komise, vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců pod oficiálním názvem Národní komise pravdy a usmíření, z roku 1990 uvádí počet 2 279 obětí (146 osob odsouzeno válečným tribunálem k trestu smrti, 131 osob zamřelo během střetů při demonstracích, 101 osob zastřeleno při pokusech o útěk, 39 osob zemřelo během přestřelky, 90 osob zabito soukromými osobami, 815 dalších úmrtí a 957 zmizelých),[22][23] následná vyšetřování komisí zřízených prezidentem Ricardem Lagosem i jeho nástupkyní Michelle Bacheletovou odhalila v letech 2004 a 2011 další případy. Celkový počet obětí perzekuce uznaný v roce 2011 vládou prezidenta Sebastiána Piñery činí 40 018 osob, z toho 3 065 zabitých nebo násilně zmizelých.[24][25]
Návrat k demokracii
Pinochet diktaturu označoval za nutnou, vzhledem k násilným snahám levice o destabilizaci země a směřoval zemi k demokracii, poté co pomine nebezpečí levicové diktatury, podporované SSSR a Kubou.[11][26] V roce 1978 souhlasilo v referendu 78,6 % voličů s pokračováním Pinochetovy vlády a současným směřováním země.[27] V roce 1980 byla schválena nová ústava, která nařizovala další prezidentské referendum s jedním kandidátem v roce 1988 a návrat k demokratickému politickému zřízení v roce 1990. V referendu v roce 1988 Pinocheta podpořilo 45 % voličů, Pinochet se přesto snažil moc udržet a hledal podporu u armádních špiček,[28] ty jej však nepodpořily, což vyústilo v uspořádání vícekandidátské prezidentské volby v roce 1989. Nově zvolený prezident Patricio Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy získal doživotně křeslo v chilském senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980. Pinochet sám nechal vypsal opakovaně referendum o své vládě a když v roce 1988 prohrál, poměrem 45 % ku 55 % odevzdaných hlasů, předal moc zvolenému Patricio Aylwinovi. Pinochetův nástupce Patricio Aylwin ponechal v platnosti hospodářská opatření Pinochetovy vlády, vládu Pinocheta shrnul slovy: „Brutální, ale účinná.“.[10][22][9]
Ekonomická stabilita
Augusto Pinochet udělal ze země ostrov ekonomické stability, v jinak problémy zmítaném sektoru zemí jako Argentina či Brazílie, což platilo ještě 30 let po převratu. Někdy se tomu, co nastalo po spuštění ekonomických reforem, říkalo "ekonomický zázrak Chile". V zemi stoupla životní úroveň, snížila se dětská úmrtnost, prodloužil se věk dožití, zlepšila se zdravotní péče, snížily se daně, výdaje státu klesly o 25 %. Zároveň se však zvýšila sociální nerovnost a vzrostlo procento chudých obyvatel. Během prvních let reforem také výrazně narostla nezaměstnanost, její postupné snižování navíc v roce 1982 zastavila celosvětová ekonomická krize. Na míru z doby před Pinochetovou vládou klesla nezaměstnanost až na konci osmdesátých let.[9][7][10]
Soud s Augustem Pinochetem
V roce 1998, stále jako vlivný muž v Chile, odcestoval Pinochet do Velké Británie, aby se podrobil léčení. Během jeho pobytu v Anglii na něj byl vydán zatykač španělským soudcem Baltasarem Garzónem. Pinochet byl více než rok držen v domácím vězení a poté propuštěn ze zdravotních důvodů. Po návratu do Chile rezignoval na své senátorské křeslo po rozhodnutí vrchního soudu, který konstatoval že trpí vaskulární demencí a nemůže být postaven před soud pro porušování lidských práv. Tato obvinění byla vznesena již několikrát před jeho zatčením; nikdy však nebyl souzen. V květnu 2004 chilský vrchní soud rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud, a v prosinci toho roku byl následně obviněn z několika zločinů. Do své smrti přebýval v domácím vězení kvůli obvinění z porušování lidských práv při vojenské operaci Karavana smrti, kdy se odstraňovali jeho odpůrci, a také kvůli údajným daňovým podvodům a zpronevěře státních fondů ve výši 27 miliónů dolarů (600 miliónů korun). 3. prosince roku 2006 byl po několikanásobném srdečním záchvatu převezen do vojenské nemocnice, kde 10. prosince zemřel.
Stoupenci a odpůrci
Pinochetovi zastánci vyzdvihují jeho zásluhy za odvrácení údajné hrozby vlády komunistů, boj proti radikálním levicovým teroristickým skupinám a prosazení politiky volného trhu, což vedlo k ekonomickému růstu v zemi, který pokračoval až do 90. let 20. století.[22][9]
Jeho odpůrci jej obviňují ze zničení chilské demokracie, prosazování politiky represivního státu, uspokojování soukromých potřeb z pozice svého postavení (Pinochet měl údajně zpronevěřit a převést na soukromé účty do zahraničí 27 milionů dolarů)[29] a přijetí ekonomického modelu, který měl údajně zvýhodňovat bohaté a poškodit střední a nižší příjmové skupiny obyvatelstva.[zdroj?] V současnosti i jeho zastánci přijímají jako fakt, že za jeho vlády došlo k pronásledování, tvrdému mučení a zabíjení tisíců lidí, kteří nesouhlasili s jeho politikou. Levicová aktivistka Carmen Quintanaová tvrdí, že ji společně s kamarádem vojáci polili benzínem a zapálili. K incidentu se vyjádřil Pinochet v televizním vysílání, ten tvrdil, že levicovým demonstrantům vzplály Molotovovy koktejly, které demonstranti používali na zakázaných protivládních demonstracích.[29] V roce 2013 označilo v průzkumu Pinocheta za diktátora 76% dotázaných Chilanů.[3]
Pinochet a Československo
Místopředseda československé vlády Valtr Komárek údajně pozval při návštěvě Chile v březnu 1990 Pinocheta na návštěvu Československa, Valtr Komárek to ovšem odmítal.[zdroj?] Generál Pinochet navštívil Československo a Českou republiku dvakrát v první polovině 90. let, šlo ovšem o obchodní jednání.[zdroj?] Mezi české obdivovatele Pinocheta údajně patřil i bývalý disident Václav Benda.[30] Schůzku s ním během své druhé pražské návštěvy však gen. Pinochet odmítl s poukazem na nepolitický charakter své cesty.[zdroj?]. K Pinochetovi se hlásí i otevření neofašisté[zdroj?] a krátce po jeho smrti organizace Autonomní nacionalisté Střední Čechy uspořádala "Pietní akt"[zdroj?].
Reference
- ↑ Vysílání Československého rozhlasu, stanice Praha 1, 11. září 1973 se záznamy střelby z leteckých kulometů armádních strojů
- ↑ a b c http://www.obcinst.cz/causa-pinochet/
- ↑ a b "Chilané už nepovažují Pinocheta za spasitele. Je to pro ně diktátor". iDNES.cz. 11. září 2013
- ↑ http://kushnirs.org/macroeconomics/gdp/gdp_chile.html#t1 Gross domestic product (GDP); Chile; 1970-2014
- ↑ http://patriotupdate.com/allende-leftist-martyr-myth/
- ↑ https://www.novinky.cz/komentare/368486-komentar-dvoji-metr-na-diktatory-jiri-pehe.html
- ↑ a b c ŽÍDEK, L.. Chilská ekonomika za Pinocheta. Brno, 2004 [cit. 2004-12-21]. 16 s. sborník. Mendelova zemědělská a lsnická univerzita v Brně. Vedoucí práce Adam. Dostupné online.
- ↑ Chalupa (1999), s. 439.
- ↑ a b c d e http://www.lidovky.cz/pinochetuv-rezim-ekonomicka-stabilita-jiz-padly-za-obet-tisice-lidi-11t-/zpravy-svet.aspx?c=A130911_100228_ln_zahranici_msl
- ↑ a b c d http://finmag.penize.cz/ekonomika/306195-augusto-pinochet-padouch-nebo-hrdina
- ↑ a b KRAUS, Josef. Pinochetovo Chile – případová studie autoritativního režimu. Brno, 2007 [cit. 2016-06-05]. 36 s. bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Stanislav Balík. s. 7. Dostupné online.
- ↑ CIA Activities in Chile [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ http://niezalezna.pl/45844-dostawal-pieniadze-od-kgb-polska-agencja-prasowa-przemilcza-ten-fakt
- ↑ NEWS, A. B. C. CIA Admits Involvement in Chile. ABC News [online]. 2006-01-06 [cit. 2016-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Christopher Andrew, Wasilij Mitrochin Archiwum Mitrochina, t.II KGB i świat Poznań 2006, Wyd. Rebis, ISBN 83-7301-867-0.
- ↑ Salvador Allende agentem KGB. 2008-05-03.Je zde použita šablona
{{Cytuj stronę}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ https://www.wprost.pl/tygodnik/129061/Agent-Allende.html
- ↑ Allegations in Mitrokhin Archives vague: Congress - Rediff.com India News. in.rediff.com [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ GIBBS, David N. Reliability of Soviet defector's allegations is open to question [online]. Financial Times [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Secrets And Lies. www.drb.ie [online]. [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Biography.com [online]. Biography.com Editors [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c http://www.aktuality.sk/clanok/34892/komentar-pinochet-statnik-a-vlastenec/
- ↑ Report of the Chilean National Commission on Truth and Reconciliation
- ↑ http://www.bbc.com/news/world-latin-america-14584095
- ↑ Pinochet’s regime official victims’ list increased by 9.800 to 40.018. MercoPress [online]. 18. 8. 2011. Dostupné online.
- ↑ Chalupa (1999), s.439.
- ↑ SPOONER, Mary Helen. Soldiers in a Narrow Land: The Pinochet Regime in Chile. Brno: [s.n.], 2007. 36 s. S. 7. (angličtina)
- ↑ Chile's Gen Pinochet 'tried to cling to power' in 1988 BBC News, 24. 2. 2013
- ↑ a b "Udělali ze mě lidskou pochodeň, vzpomíná oběť Pinochetova režimu". iDNES.cz. 10. září 2013
- ↑ http://blisty.cz/art/29051.html
Literatura
- CHALUPA, Jiří. Chile. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-136-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Augusto Pinochet na Wikimedia Commons
Česky
- Augusto Pinochet - Portrét diktátora (na Neviditelném psu)
- Pořad Českého rozhlasu Plus Vojenský převrat v Chile a 3197 mrtvých, pořad obsahuje velké množství archivních rozhlasových nahrávek z roku 1973
Cizojazyčně
- (anglicky)Pinochet´s Chile
- (anglicky)Pinochetovy zločiny
- (španělsky)Pinochet Real
- (anglicky)(španělsky)Project Disappeared
- (anglicky)Zpráva Rettigovy komise
| prezident Chille | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Salvador Allende |
17. prosince 1974 – 11. března 1990 Augusto Pinochet |
Nástupce: Patricio Aylwin |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
