Diskuse k Wikipedii:Pravidla arbitráže: Porovnání verzí

Archivy
Archiv 01 (2006–2014)

Hlasování o pravidle je archivováno na Wikipedie:Pravidla arbitráže/Hlasování.

Bod 13 současného znění pravidel stanovení, že

„Jestliže se člen arbitrážního výboru ocitne v konfliktu zájmů, rozhodování výboru v dotyčné věci se neúčastní. O své podjatosti rozhoduje každý člen výboru sám za sebe, každý wikipedista ale může členovi výboru doporučit zvážení své vlastní angažovanosti.“

Domnívám se, že nejde o úplně nejšťastnější řešení. Pojem „konflikt zájmů“ bych rád zcela nahradil pojmem „podjatost“, se kterým už ostatně pravidlo pracuje. Především si ale myslím, že o námitce podjatosti, kterou by vznesl účastník, by měli rozhodovat jiní. Navrhuji proto (s jistou inspirací ustanovením § 14–17 o. s. ř.) toto znění:

„Jestliže je člen arbitrážního výboru podjatý, rozhodování výboru se v dotyčné věci neúčastní. Důvodem pro vyloučení není postup ve věci ani rozhodování v jiných věcech. O své podjatosti rozhoduje každý člen výboru sám za sebe, namítne-li ji ale účastník arbitráže v rámci svého prvního vyjádření ve věci (k jeho pozdějším námitkám nemusí být přihlédnuto), rozhodne o tom zbytek výboru.“

Jaké jsou názory ostatních? --Vlout (diskuse) 23. 1. 2015, 17:57 (CET) Přeformulováno na základě diskuze. --Vlout (diskuse) 25. 1. 2015, 21:15 (CET) / odškrt--Kacir 26. 1. 2015, 04:51 (CET)Odpovědět

Doplním pouze odkaz na dřívější, trochu podobný návrh změny z konce roku 2008 a obsáhlou související diskusi. --Okino (diskuse) 23. 1. 2015, 19:40 (CET)Odpovědět

Návrh podporuji. Ve stávajícím znění nelze arbitra z případu fakticky vyloučit pro podjatost, ledaže tak učiní sám. Také zastávám názor, že by v případě vznesení námitky strany sporu, měli věc posoudit další členové Arbcomu.--Kacir 23. 1. 2015, 19:57 (CET)Odpovědět

Návrh podporuji.--Rosičák (diskuse) 25. 3. 2015, 19:31 (CET)Odpovědět

Dobrý den, vzal jste v úvahu, že

1. Wikipedie nedisponuje tolika arbitry/soudci jako stát. U arbitrů nejenže nejsou náhradníci, ale i jejich potřebný počet je zpravidla nenaplněn. Takže každý jeden, který je z formálních důvodů vyloučen, dost chybí. Vytrácí se pluralita názorů, popřípadě to může výbor v dané věci zcela paralyzovat.
2. Velmi problematičtí uživatelé často napadají každého, kdo by o nich mohl rozhodovat, aby se pak, když k rozhodnutí dojde, stavěli do role oběti zvůle. Podobný návrh by poskytl podobným obstrukcím řádově širší pole působnosti.
3. Povinnost rozebírat motivace a vztahy jiných členů výboru může účinně nabourat atmosféru uvnitř něj. Ostatně ani stát to nemá tak, že by o podjatosti soudce rozhodovali jeho kolegové, s nimiž zasedá ve sboru, ale rozhoduje nadřízený soud. To by u nás nešlo.
4. Opravdu to potřebujeme? Arbitři jsou zpravidla uvážliví lidé, kteří se nad etickými otázkami zamýšlejí a jsou schopni odhadnout nejsprávnější řešení. A kdyby se přece jen našel nějaký z nich, který by situace očividně zneužíval, mohou ostatní věc korigovat, popřípadě je možné pokusit se zvrátit rozhodnutí výboru obrácením se na komunitu. Neříkám, že by to bylo snadné, ale pokud by zde bylo očividné zneužití pravomoci, mělo by to podle mě naději na úspěch.
5. S podobnými byrokratickými omezeními a předpisy bychom měli šetřit, protože se už prokázalo, že výbor lépe funguje bez nich. Rychlost a akceschopnost rozhodování jsou rovněž velmi důležitými atributy práce. Pokud bychom je měli obětovat jen za o něco větší zdání spravedlnosti, byla by to podle mě špatná volba.

--Beren (diskuse) 23. 1. 2015, 20:09 (CET)Odpovědět

Pár poznámek @Beren: Podjatost se přece neřídí podle toho, jestli bude málo či dost arbitrů, ale jestli skutečně existuje (ad 1). Námitka podjatosti ještě neznamená, že je arbitr skutečně podjatý, to nechť posoudí další arbitři (ad 2). Nevím proč by posuzování podjatosti mělo bourat atmosféru mezi arbitry? Naopak, být arbitrem, sám bych o takové posouzení požádal (ad 3). Pro objektivitu arbitráže je „čistý stůl“ arbitrů žádoucí, takže bych nebránil snahám o co největší transparentnost (ad 4). Ano, výbor funguje i bez tohoto opatření. Problém je, že se pak amorfní otázka podjatosti vytahuje stále dokola, viz současné volby.--Kacir 23. 1. 2015, 20:26 (CET)Odpovědět

V zásadě to už napsal Kacir za mě, ale přece jen se k tomu vyjádřím:

1. Tohle můj návrh neřeší, v tomto se ale také nijak situace nemění. I dnes se přeci podjatý arbitr nesmí rozhodování výboru účastnit.

2. Namítat podjatost mohou samozřejmě účastníci také už dnes, problém je v tom, že o takové námitce rozhoduje arbitr sám. Jestliže o tom budou rozhodovat jiní, bude celý proces mnohem více „fér“. Ostatně takovou kvalifikovanou námitku nemůže podat kdokoli, jen účastník řízení, tedy ten, koho se řízení bezprostředně týká. V ostatních případech zůstává dosavadní systém, podjatost si posuzuje arbitr sám.

3. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby rozhodoval „nadřízený soud“, v našich podmínkách to ale není možné a situace se tak více podobá rozhodování Nejvyššího soudu (jiný senát soudu) nebo Ústavního soudu (jiný senát nebo zbytek pléna), kde to vztahové problémy nepřináší. Myslím, že je to užitečnější, než se obracet na celou komunitu, protože konečné rozhodnutí výboru všem přináší procesní jistotu. Všichni budou vědět, jaká jsou pravidla a nebude možné celý proces napadat s návrhy na „přezkoumání“ všemi wikipedisty. Ostatně i proto máme něco jako arbitrážní výbor, jsou to naši zástupci, protože všichni nemohou rozhodovat o všem.

4. Myslím, že potřebujeme. Jak už naznačil Kacir, tyto otázky se objevily v nyní probíhajících volbách a jistě se budou objevovat i samotných řízeních v budoucnu. Jestliže kvalifikovanou námitku odmítne sám arbitr, žádnou důvěru jeho rozhodnutí nezíská a účastník, který ji vznesl, bude i nadále řízení a jeho výsledek napadat s tím, že o něm rozhodoval někdo, kdo neměl. Lze namítnout, že tak tomu může být i v případě, kdy rozhodne zbytek výboru, ale k takovým následným námitkám už není třeba přihlížet. Někdo napadne jiného, třetí strana to posoudí a rozhodne. Co víc řešit? Naopak systém, kdy někdo rozhoduje sám o sobě, moc důvěryhodný není a zakládá nové spory.

5. Rozhodnutí zbytku výboru o námitce je rychlé, naopak případné snahy o přenesení těchto sporů mimo výbor by vše neúměrně protahovalo. Co se vůbec podjatosti týče, nějaká pravidla potřebujeme, dokonce je nyní už máme, ale myslím, že vzhledem ke všemu uvedenému nejsou nejšťastnější.

Nakonec, pokud jsem to v rychlosti správně přečetl, z odkazů, které sem přidal kolega Okino, plyne, že Vy sám jste něco podobného na konci roku 2008 navrhoval. Já jsem přesvědčen, že toto řešení je nejrychlejší, nejtransparentnější a nejvíce fér vůči všem. --Vlout (diskuse) 23. 1. 2015, 22:24 (CET)Odpovědět

Ano, také mne zaujalo, že Beren protestuje proti svému vlastnímu někdejšímu návrhu. :-) Nicméně tedy dodám, že na druhou stranu za mne dnes do značné míry opakuje mé tehdejší a přetrvávající námitky. --Okino (diskuse) 23. 1. 2015, 22:41 (CET)Odpovědět

Vy jste vlastně to, že o kvalifikované námitce rozhoduje sám napadený arbitr, považoval také za špatné řešení. Navrhoval jste tuto pravomoc nicméně přenést k byrokratům, což je jistě také možné, ale řekl bych, že by to znamenalo zbytečné průtahy a omezení akceschopnosti arbitrážního výboru. Proč vlastně myslíte, že by rychlejší rozhodnutí zbytku výboru bylo nedůvěryhodné? Celkem případně, stejně jako já, píše o podobnosti s plenárním rozhodováním Ústavního soudu fext. Podjatost se ostatně netýká činnosti napadeného jako arbitra, ale jako řadového wikipedisty. --Vlout (diskuse) 23. 1. 2015, 23:12 (CET)Odpovědět

Ano, také mě to zaujalo, když jsem to sem vkládal, už jsem si ani nepamatoval, že jsem podobný návrh stvořil. Zřejmě jsem Okinovy námitky shledal relevantními a postupně nabyl stejného nebo podobného názoru. --Beren (diskuse) 24. 1. 2015, 17:53 (CET)Odpovědět

Na jednu stranu uznávám, že posuzování podjatosti ostatními arbitry se může zdát spravedlivější, současně ale sdílím obavu ze zneužívání takového pravidla a zdržování procesu. Předpokládám totiž, že kromě aspoň zběžné interní diskuse by muselo následovat také veřejné hlasování (a ne každý arbitr může být vždy schopen odhlasovat okamžitě), přičemž postupně takto může být zpochybněno třeba 5 arbitrů. Proto dávám ke zvážení alternativní návrh.

„Jestliže je člen arbitrážního výboru podjatý, rozhodování výboru se v dotyčné věci neúčastní. Důvodem pro vyloučení není postup ve věci ani rozhodování v jiných věcech. O své podjatosti rozhoduje každý člen výboru sám za sebe, namítne-li ji ale účastník arbitráže, může kterýkoliv člen arbitrážního výboru požádat, aby o podjatosti dotyčného rozhodli členové arbitrážního výboru, s výjimkou člena, jehož nestrannost byla zpochybněna“.

Takové pravidlo by ostatním členům AV umožnilo, aby se v případě oprávněných pochybností o nestrannosti kolegy jeho podjatostí zabývali. Pokud by však takové pochybnosti nikdo z nich neměl nebo by bylo zřejmé, že jde jen o taktiku, tak by měli možnost se tím jednoduše nezabývat. --Jan.Kamenicek (diskuse) 24. 1. 2015, 01:42 (CET)Odpovědět

Sice jsem končící a zároveň kandidující arbitr, takže bych se možná mohl zdržet diskuse, aby nevzniklo podezření, že chci ovlivňovat ve vlastním zájmu pravidla týkající se arbitrů. Ale z praktických zkušeností i ze zájmu o principy se přecijen vyjádřím:

1. Pokud by ten navrhovaný proces měl proběhnout, tak je podle mě nezbytné, aby námitka byla vznesena přímo na stránkách arbitráže nebo žádosti o opatření. Jen tak ji lze považovat za platnou. Nějaké komentáře v osobních diskusích, Pod lípou a na jiných k tomu nepříslušných místech, kdy třeba ani z formulace nebude jasné, jestli to má být formální námitka, nebo jen jakési postesknutí nebo projev chronického kverulanství, nelze uznat. Výbor ani nikdo jiný nemůže monitorovat veškeré debaty po všech koutech a přihlížet k nim, pokud nezazní zřetelně a na příslušném místě. Je samozřejmě na zvážení, jestli to výslovně zahrnout do pravidla, anebo to jen ustanovit jako obecně přijímaný výklad. Příklad, který jsem zmínil a odkazoval v diskusi ke své kandidatuře tu potřebu vyjasnění vhodně ilustruje. (Mimochodem, v té věci jsem vznesl úvahu o sebevyloučení právě ostatním arbitrům v interní diskusi a bylo mi doporučeno se nevylučovat. Jakási volnější obdoba navrženého hlasování tedy proběhla, ale jen interně. A argumenty byly právě takové, které tu zaznívají: nedostatek arbitrů, velmi malá komunita, kde se jen těžko lze vyhnout dřívějším interakcím, důvěra ve schopnost rozhodovat poměrně nezaujatě.)
2. Měla by se stanovit nějaká lhůta anebo vymezit fáze, v níž je možné námitku pro podjatost vznést? Co když probíhá delší arbitráž, je už část věcí odhlasována a teprve zazní námitka, arbitři, byrokrati nebo komunita vyloučí dotyčného arbitra… Měla by se zpětně korigovat i všechna hlasování, kterých se do té doby zúčastnil?
3. Vylučuje se podjatý arbitr jen ze samotného hlasování, nebo ze všech fází a způsobů projednávání? Mám tím na mysli hlavně interní komunikaci výboru. Předpokládám, že je-li podjatý, mohly by zaznívat i námitky, že ovlivňuje ostatní arbitry už jen svým vyjadřováním. Dokud rozhoduje o sebevyloučení sám arbitr, je to poměrně volné a dovedu si i představit, že různí arbitři v různých případech můžou svou podjatost vnímat různě silně a může se to promítnout v různé míře zdrženlivosti. Ale když už o něm mají rozhodovat jiní, mělo by být jasno, o čem vlastně rozhodli. Takže: jen z hlasování / z jakékoli editace žádosti či arbitráže / i z interní komunikace o případu…?
4. Pokud by měli hlasovat ostatní arbitři, v praxi bych neviděl vážný problém u arbitráží, které stejně mají různé fáze a termíny, trvají déle a zdržení se jich nemusí tolik dotknout. V žádosti o opatření už to ale může být znatelnější. Ta nejrychlejší se, tuším, zvládla vyřídit i během jednoho týdne a jelikož oproti arbitráži nebývá uplatňován princip předběžných opatření, další byrokracie by mohla působit opravdu znatelné zdržování a třeba i škody pro Wikipedii. Takže je buď nutné, aby celý proces byl co nejpružnější, anebo ho vztahovat jen na arbitráže.
5. Předchozí bod vnímám i jako silný argument proti rozhodování komunity. Protože by navíc probíhalo v době jiného závažného sporu (řešeného tou arbitráží nebo ŽoO), mohly by se do něj zanášet i různé nevraživosti a jiné neblahé projevy z onoho původního sporu. Takže pokud rozhodovat kolektivně, tak buď ostatní arbitři, nebo byrokrati. Zatímco arbitři už jsou do sporu vpraveni a studují ho, byrokrati by se museli s celou věcí seznámit, probrat a odhlasovat. Asi by se měl vyjádřit ze své zkušenosti někdo z byrokratů, jak by je to zatěžovalo nebo jak pružně by to mohli zvládat, ale měl bych trochu obavu, aby se jejich zatažením proces neprotáhl. Tím spíš, že je jich ještě míň než arbitrů (tři, momentálně JAn Dudík, Tchoř a Jirka O.) a pokud by to museli odhlasovat všichni, mohli bychom se při nedostupnosti i jen jediného z nich zaseknout. U samotných arbitrů by snad mohla stačit nadpoloviční většina a problém by nastal jen v případě sudého počtu a vyrovnaných hlasů. Co pak s tím?
6. Domluva mezi arbitry o případném vyloučení by asi mohla proběhnout interně, veřejně by pak odhlasovali nebo jen oznámili výsledek hlasování. Když stačí veřejný výsledek pro samotnou arbitráž, těžko požadovat veřejné hlasování pro jeho dílčí procesní záležitost, jinak by se mělo změnit i ustanovení ohledně hlasování v arbitráži.
7. Zásadní zádrhel ovšem spočívá v tom, co už popsal ve svém prvním bodu Beren. Wikikomunita je velmi malá, pokud uvažujeme o aktivnějších wikipedistech. To znamená, že se pravděpodobně někdo s někým zná, byl s ním ve sporu nebo naopak si dobře sedli a spolupracují třeba v nějakém wikiprojektu, u řady kontroverzních témat už se mnozí potkali, ať už jde o témata encyklopedická, nebo interní záležitosti wikikomunity. Taky arbitrů je jen kolem pěti a není žádný jiný orgán, na který by se to dalo přehodit, kdyby třeba mělo být arbitrů vyloučeno i víc. Ve srovnání se státem, kde je potenciálně 10 milionů účastníků sporů a řádově tisíce soudců, mezi kterými se dá věc přehazovat, je to značný nepoměr. Pokud by se tedy o vyloučení mělo rozhodovat kolektivně (a tím spíš, kdyby rozhodovali byrokrati nebo komunita), je potřeba nějak přesněji vymezit, co bychom měli chápat jako podjatost. V článku se píše o svědectví činu, jenže tady jsme díky editační historii prakticky všichni svědky všeho, nebo o příbuzenství, jenže tady naopak moc přímých příbuzných nebude. Opět platí, že dokud podjatost posuzoval sám arbitr, mohl to všechno vzít v úvahu pro své individuální rozhodování a nějak to po svém vyhodnotit, jenže při kolektivním rozhodování je potřebné, aby ti, kdo budou rozhodovat, měli aspoň trochu ujasněnou představu, kde by měla být hranice podjatosti. Jinak nezíská kolektivní rozhodování o mnoho větší váhu než vlastní sebevyloučení, protože každý může rozhodovat podle úplně nesouměřitelných představ, argumentů a vlastně třeba jen sympatií apod. Tím neříkám, že máme nápad zavrhnout. Ale je potřeba to promyslet do všech důsledků a nastavit to tak, aby se zlepšila věrohodnost rozhodování AV, ale nezvýšila moc administrativní náročnost. Ostatně právě kvůli odbourání nadbytečné administrativy se před časem proces arbitráže doplňoval tím jednodušším a pružnějším nástrojem v podobě žádosti o opatření.--Bazi (diskuse) 24. 1. 2015, 02:27 (CET)Odpovědět

Byrokraty bych do toho netahal. Nejsou k tomu zamýšleni, nepočítá se s nimi jako s kolektivním orgánem a vůbec by mi to přišlo takové nesystémové.

Když už píši: Nemyslím si, že by stížnost na podjatost musela u ŽoO jednání výboru nutně pozastavit na dobu nutnou k oficiálnímu odhlasování podjatosti. Klidně ať to běží souběžně a formální námitka z podjatosti funguje spíš jako jakési odvolání umožňující zpětně dosáhnout škrtnutí hlasu nějakého z arbitrů (a tím třeba zneplatnění přijatého opatření). Daní za rychlost a menší důkladnost ŽoO stejně musí být, že pro jeho menší dokonalost musíme být připraveni opatření zase rychle změnit, pokud se při podrobnějším zkoumání ukáže, že bylo v nějakém ohledu špatné, něco nevzalo v úvahu atp.--Tchoř (diskuse) 24. 1. 2015, 09:53 (CET)Odpovědět

V těchto námitkách nevidím zásadní problém, konkrétně:

1. Námitka musí samozřejmě zaznít přímo v arbitráži, tedy na jejích stránkách, jen tam je totiž daný wikipedista jejím účastníkem (jen tam může něco navrhovat, dávat svá vyjádření apod.). Jestliže si bude stěžovat někde jinde, je to jeho chyba, pravidla jsou jasná. Námitka může být pouze součástí jeho vyjádření ve věci.

2. O lhůtě je možné uvažovat. Např. u soudu tak může v zásadě učinit jen při prvním jednání, zde by to tedy mohlo být např. „v rámci svého prvního vyjádření ve věci, k pozdějším námitkám se nepřihlíží“. Kdyby byli ostatní pro, zapracoval bych to tam.

3. Dosavadní pravidlo stanoví, že se vyloučený arbitr neúčastní „rozhodování výboru v dotyčné věci“. Toto by bylo zachováno, a myslím si, že ono „rozhodování“ by nemělo být chápáno jen jako hlasování. Právě kvůli tomu, za jakým účelem je institut vyloučení arbitra z důvodu podjatosti vůbec zaveden – aby byl zajištěn „fér“ proces a rozhodnutí výboru nemohlo být napadáno.

4. Z jazykového hlediska se to vztahuje jen na arbitráže (srov. „účastník arbitráže“), na žádosti o opatření tedy ne, tam by svou případnou podjatost posuzoval stále jen sám arbitr. Ale není problém to změnit, např. na „účastník řízení“.

5. Souhlasím, i proto si ostatně myslím, že lepší varianta je zbytek výboru. O samotném rozhodnutí o námitce platí obecná pravidla o rozhodování arbitrážního výboru (bod 14. pravidel), s tím, že námitka zní na vyloučení konkrétního člena výboru.

6. Šlo by o standardní rozhodování výboru, tedy pokud je zavedeno, že komunikace probíhá interně a hlasování veřejně, není důvod to dělat jinak. Ale myslím, že tohle záleží na tom, jaká procesní pravidla si mezi sebou arbitři zavedou.

7. Tohle jsem už popisoval v odpovědi Berenovi v bodě 1. I dnes se nesmí podjatý arbitr účastnit arbitráže, můj návrh směřuje jen do procesní roviny, kdo má rozhodovat. Jestliže jde o to, co je to vlastně ta „podjatost“, to si musí vyjasnit arbitr/výbor sám v každém konkrétním případě. A právě z toho důvodu, že je zde počet arbitrů malý, je velmi důležité, aby oni sami v každém případě vážili, zda je konkrétní člen výboru vyloučen nebo není. Obecně je to samozřejmě vztah k probírané věci, a to takový, že by arbitr při jejím posuzování nemohl být nestranný. Důvodem naopak nikdy nemůže být činnost arbitra, jak v projednávané věci, tak ve věcech předchozích (např. by ho účastník nařkl, že má k němu negativní vztah, protože už proti němu v předchozí věci hlasoval). Podjatost se vztahuje jen k věcem mimo samotné řízení – to je velmi důležité pravidlo, proto jsem ho tam taky ostatně navrhnul.

K návrhu Jana Kameníčka: To je také možná varianta, ale myslím si, že se poněkud oslabuje pozici účastníka řízení, o jeho právu podat námitku bude rozhodovat výbor, což mi nepřijde úplně spravedlivé a mu už určitě vůbec ne. Kromě toho, ten arbitr, který bude žádat posouzení výborem, už asi o podjatosti bude přesvědčen a budeme-li předpokládat, že jeho pohled bude objektivní (což by v zásadě měl být vždy), už tento samotný návrh bude předjímat následné formální rozhodnutí. Chápu tento návrh jako snahu urychlit řízení, ale k tomu nedojde, protože už to, že někdo námitku podjatosti podá, znamená, že ji budou členové tak jako tak zkoumat, aby případně mohli žádat rozhodnutí svých kolegů… --Vlout (diskuse) 24. 1. 2015, 11:30 (CET) (Doplněna reakce k hlasování. --Vlout (diskuse) 24. 1. 2015, 11:36 (CET))Odpovědět

Když se mi v minulosti stalo, že jsem se vyloučil pro podjatost, tak jsem se stal pro celý případ řadovým wikipedistou - bez přístupu do interních diskusí ArbComu. Dokonce jsem se stal tuším jednou i stranou sporu. Snažil jsem se v takových případech k věci komunikovat výhradně na Wikipedii, zvláště na stránkách případu, ale samozřejmě i řadový wikipedista může jakkoli užívat i jiné komunikační kanály (ke své výhodě, nebo i škodě - podle okolností), takže ani arbitra v tom nic neomezuje - snad jen vnitřní zábrany.

Není samozřejmě vyloučeno, aby se arbitr rozhodl vyloučit pro podjatost z jednoho konkrétního hlasování, ale to je mimo rámec pravidel (stejně jako když se arbitr fláká a nehlasuje apod.). --Okino (diskuse) 24. 1. 2015, 13:22 (CET)Odpovědět

Jen reakce na poslední odstavec: Drtivá většina námitek podjatosti, které jsem zaznamenal, byla na první pohled absurdní a po prvním přečtení každý arbitr viděl, že nemá cenu se tím zdržovat. Pokud by návrh prošel v podobě, že arbitři se tím vždy budou muset zabývat, tak by se počet námitek zcela jistě znatelně zvýšil. Nebudu jmenovat, ale někteří konkrétní problematičtí uživatelé by si nenechali ujít žádnou sebenesmyslnější příležitost. V takovém případě bych byl silně proti, nepovažuji za dobré přidávat do procesu řešení sporů další komplikace. Také nepovažuji za dobré, aby se arbitři neustále museli před notorickými potížisty hájit, že jsou vůči nim nestranní. Také si umím představit situaci, že žádost bude formálním procesem zamítnuta, přičemž dotyčný si počká na nějakou novou editaci arbitra, kterou znovu dezinterpretuje jako konflikt zájmů, a podá námitku novou, a takto třeba 10 za arbitráž. Jistě by se to dalo ošetřit tím, že námitka by se mohla podat proti 1 arbitrovi jen jednou. Co když ale tato bude zamítnuta, a potom se doopravdy arbitr do konfliktu zájmů dostane, přičemž postižený už možnost námitky vyčerpal? Možnost nesmyslné žádosti dle zdravého rozumu ignorovat a zabývat se jen těmi podloženými to velmi jednoduše řeší.

AV má podle současných pravidel právo ignorovat celou žádost o opatření (třeba pokud ji považuje od základu za nesmyslnou), a již to v minulosti i využil. Dává tedy smysl, když bude mít možnost ignorovat i námitku na podjatost svého člena. Tím by bylo umožněno, aby v případě evidentně nesmyslného požadavku AV prostě využil zdravého rozumu, a nemusel se zaplétat do formálních kliček. Jan.Kamenicek (diskuse) 24. 1. 2015, 12:20 (CET)Odpovědět

Tato obava je lichá. Při dobře nastavených pravidlech toto možné není, jestliže je možné podat námitku pouze při prvním vyjádření ve věci, tak je zřejmé, že jich více nebude (viz výše odpověď Bazimu pod bodem 2). Naopak, dnes může podat námitek za celé řízení nespočet, a jakkoli nejsou pravidly upravena, takže se k nim nikdo oficálně vyjadřovat nemusí, přece jen se tak děje. Už třeba jen proto, aby byly vyvráceny všechny pochybnosti, není-li úplně nesmyslná, jak sám píšete. Tedy vysvětluje se obsah, v případě mého návrhu by to tak bylo pouze jednou a v dalších případech by byl pouze upozorněn, že z procesních důvodů se tím nebude nikdo zabývat. Z toho je vidět, že my ta pravidla zatím nemáme vůbec dobře nastavena. --Vlout (diskuse) 24. 1. 2015, 13:19 (CET)Odpovědět

Vidím to stejně jako Vlout. Účastník může námitku podat pouze při prvním vyjádření. U zjevně neopodstatněných námitek je to otázka několika minut. I dnes by měl takto oslovený arbitr zdůvodnit proč se cítí či necítí být podjatý. Hlasování nebo jen vyjádření zbylých členů AC IMHO nemusí být vůbec veřejné (podstatu věci to nijak nemění), jen by zpravodaj zapsal na stránku arbitráže výsledek, např.: „Arbitrážní výbor dospěl k závěru že námitka XY vůči AB nebyla opodstatněná.“ Při opačném výsledku by zdůvodnil proč ji opodstatněnou shledal.--Kacir 24. 1. 2015, 14:17 (CET)Odpovědět

Jen jednou a při prvním vyjádření? To je novinka... A myslím, že sporná. Když někdy probíhaly arbitráže několik měsíců, mohla se v jejich průběhu stát spousta věcí. --Okino (diskuse) 24. 1. 2015, 14:33 (CET)Odpovědět

Člen AC by měl být natolik vyspělý, aby si uvědomil, že pokud řeší probíhající arbitráž, je výrazně nežádoucí, aby se zapojoval do interakce s účastníkem arbitráže, která by mohla vést k následnému nařčení z podjatosti. To je také jedna z uvažovaných strategií některých účastníků, takto nachytat arbitra a pak mu to vmést do tváře.--Kacir 24. 1. 2015, 14:43 (CET)Odpovědět

A v takovém případě by nic nebránilo uplatnit současný úzus, aby se arbitr vyloučil sám z vlastního rozhodnutí.--Kacir 24. 1. 2015, 14:47 (CET)Odpovědět

Pozor, podobné pravidlo by nemělo být ušito na míru ani stěžovatelům, ale ani arbitrům. Můžeme samozřejmě obecně uvažovat, že wikipedista má být vyspělý a že člen AV má být vyspělý, ale pokud děláte nějaké pravidlo, úvahy podobného typu by hrát roli neměly. A proč? To je celkem jednoduché: Kdyby byli členové AV vyspělí, nepotřebujeme žádné pravidlo o AV, a kdyby byli wikipedisté vyspělí, nepotřebujeme žádná pravidla vůbec. Pravidla se tvoří právě pro případ, kdy se ukáže, že někdo není tak vyspělý, jak bychom všeobecně očekávali, jinak je to zbytečná práce. --Okino (diskuse) 24. 1. 2015, 15:36 (CET)Odpovědět

Zde vidím důvod úpravy pravidla jiný, a to ve zvýšení transparentnosti arbitráže a opory arbitrům, tedy minimalizaci předhazování podjatosti dávno po skončení procesu při různých příležitostech; posledním příkladem je editace kolegy DeeMusila z 21. 1. 2015, 22:54. Pokud totiž věc posoudí třetí strana, pak bude postavení arbitra na následné nařčení přesvědčivé a silné. A pokud budou arbitři nevyspělí, pak přece tento bod v současné podobě můžeme rovnou smazat, protože takovým arbitrům bude jen pro smích.--Kacir 24. 1. 2015, 15:55 (CET)Odpovědět

1) Tady reaguji nikoli na celý návrh, ale na návrh kolegy Vlouta, že se má podjatost posuzovat pouze jednou, "při prvním vyjádření". To je podle mne novinka, tak to podle mne nikdy nefungovalo a fungovat by asi nemělo.

2) Prosím nezacházet od jednoho extrému ke druhému - mezi variantou "všichni arbitři jsou vyspělí" a "všichni arbitři jsou nevyspělí" je právě ta zóna, pro kterou se pravidla obvykle píšou - tedy případy, kdy je potřeba korigovat jednotlivce. Když bude problém s celým arbitrážním výborem, asi nám opravdu žádné pravidlo nepomůže. Stejně tak v případě, že najednou přeskočí úplně všem wikipedistům a začnou všichni vandalizovat, žádná pravidla nikoho nezachrání. ;-) --Okino (diskuse) 24. 1. 2015, 16:37 (CET)Odpovědět

Ano, vím o čem je toto vlákno a daný návrh považuji za zlepšení, jak jsem uvedl výše. A k té korekci „jednotlivce“ – právě v situaci, kdy bude jeden z arbitrů vstupovat do arbitráže podjatý, a přitom nevyspělý – odmítne se sám vyloučit, pak to za něj udělá výbor, což nyní není možné.--Kacir 24. 1. 2015, 16:57 (CET)Odpovědět

Prakticky ve všem souhlasím s kolegou Kacirem. Princip, že kvalifikovanou námitku lze uplatnit jednou, je naprosto standardní. Srov. např. podle mne nejvíce přiléhavou úpravu vyloučení soudců ÚS ([1]; povšimněte si prosím také hned následujícího §, kdo o námitce rozhoduje). Dnes máme stav, kdy kvalifikovanou námitku uplatnit nelze, a když už toto právo mají účastníci řízení mít, bylo by špatným přístupem jim umožnit vznášet námitky donekonečna. To je právě to, co už je nad rámec možnosti nechat vyloučit podjatého arbitra, který se sám vyloučit nehodlá, směřuje to jen k umožnění neustálého kverulování a narušování průběhu arbitrážního řízení. Jde o to, dát jim právo, ne možnost zneužití. --Vlout (diskuse) 24. 1. 2015, 18:13 (CET)Odpovědět

Možnost uplatnit námitku 1x je problematická, kopíruji, co jsem psal výše: Jistě by se to dalo ošetřit tím, že námitka by se mohla podat proti 1 arbitrovi jen jednou. Co když ale tato bude zamítnuta, a potom se doopravdy arbitr do konfliktu zájmů dostane, přičemž postižený už možnost námitky vyčerpal?

I kdybychom ale k tomuto nestandardnímu kroku sáhli, tak to neřeší případ, kdy budou námitky dávkovaně podávány proti celému výboru. Když se může výbor rozhodnout, zda se bude zabývat celou žádostí o opatření, proč by se nemohl rozhodnout, zda se bude zabývat námitkou o podjatosti? Situaci účastníka arbitráže to oproti současnému stavu posiluje dotatečně. Jan.Kamenicek (diskuse) 24. 1. 2015, 18:30 (CET)Odpovědět

K námitce opakuji, že vznikne-li podjatost až v průběhu řízení, nic nebrání uplatnit stávající úzus, aby se arbitr vyloučil sám (nebude to již ovšem řešit třetí strana). Postižený nemá ani dnes možnost docílit vyloučení arbitra, pokud se arbitr sám tak nerozhodne. Nevím jak přesně bylo myšleno dávkování? Současné pravidlo nepočítá s tím, že by se měl výbor zabývat otázkou podjatosti. Pokud by rozhodl v neprospěch účastníka-žadatele, tak by takové rozhodnutí mohl napadnout právě s odkazem na tento bod pravidla, že to je mimo kompetenci AV a nemůže se k tomu přihlížet.--Kacir 24. 1. 2015, 18:47 (CET)Odpovědět

Vše k tomu již vlastně řekl Kacir. Nicméně, základem je, že pokud je účastník přesvědčen o tom, že arbitr, který má o něm rozhodovat, je podjatý a on sám to tak nevidí, má mít právo, aby o jeho námitce bylo rozhodnuto. Ne že může jen upozornit, ale nijak to vlastně neovlivní. A aby o tom nerozhodoval ten, který se sám už předem nevyloučil – jaký by byl asi výsledek? To je základem „fér“ procesu. Nemyslím si navíc, že by se arbitr měl stát podjatý až po zahájení arbitráže (nejde o „konflikt zájmů“ a nejde o žádosti o opatření – viz výše). A i kdyby k tomu došlo, kdykoli se může sám vyloučit. Je samozřejmě možné dát do pravidel možnost podávat námitky kdykoli, nejen hned na začátku arbitráže, ale pak bude následovat nekonečný seriál námitek. Pravidla musí být vyvážená. Nejde o nic nového a převratného, o nic nestandardního, jak píšete, tyto pravidla platí i v soudních řízeních (viz odkaz shora) a věřte tomu, že to má svůj důvod. --Vlout (diskuse) 24. 1. 2015, 20:25 (CET)Odpovědět

Svůj návrh jsem upravil ve smyslu časového omezení možnosti podávat kvalifikované námitky (viz úplně shora). Systém by pak byl takový, že (stejně jako dnes) námitku může může podat kdokoli a kdykoli, ale podjatost si vždy vyhodnotí sám arbitr, dokonce se k ní nemusí ani vyjadřovat. Stejně tak se může vyloučit i bez námitek. Teprve tehdy, podá-li ji účastník arbitráže (kvalifikovaná námitka), musí o ní rozhodnout zbytek výboru. Aby se však znemožnilo podávat množství ne zcela relevantních námitek, může ji podat jen ve svém prvním vyjádření ve věci. Když ji podá později, není nutné se jí vůbec zabývat, ledaže výbor dospěje k závěru, že by se k ní vyjádřit měl. Tedy obsahově se takovou pozdější námitkou zabývá až poté, když zjistí, že není zjevně nesmyslná, ale naopak zřejmě evidentně závažná. Je třeba zdůraznit, že tady mluvíme pouze o případech, kdy se arbitr odmítne sám vyloučit – navrhovaná úprava dává účastníkovi skutečné právo přezkoumat jeho případnou podjatost a zároveň umožňuje výboru pružně a rychle rozhodovat ve chvíli, když by „rozhodné skutečnosti“ vyšly najevo až v průběhu arbitráže. Jestliže by nikdo nic nenamítal, rád bych to tam zapracoval. --Vlout (diskuse) 25. 1. 2015, 21:15 (CET)Odpovědět

Podobné formality podle mě dokáží činnost arbitrážního výboru pohřbít. Pokud bych byl ochoten připustit nějaký kompromis, pak ne takový, který nakládá na výbor povinnosti, ale spíše rozšiřující jeho pravomoc, bez jakékoliv povinnosti novou pravomoc využít. Např. O své podjatosti rozhoduje každý člen výboru primárně sám za sebe. Nevyloučí-li se, může zbytek výboru na základě podnětu některého ze svých členů o podjatosti a rozsahu vyloučení rozhodnout místo něj. Z toho vyplývá, že ten, kdo namítá podjatost (obvykle strana sporu), musí svými argumenty přesvědčit alespoň jednoho člena výboru, aby konal, jinak to výbor může ignorovat. Což eliminuje zbytečné námitky podjatosti, rozhodování se jimi nijak nezpomalí, na druhou stranu tu bude nástroj, jak s tím v křiklavých případech něco dělat. Ale i kdybychom se na podobném kompromisu shodli, pořád bychom si museli vyjasnit, co se v prostředí Wikipedie podjatostí myslí. --Beren (diskuse) 25. 1. 2015, 22:09 (CET)Odpovědět

To je mi líto, že to chápete jako brzdu. Mnohem větší by totiž znamenala Vaše varianta (nic ve zlém), ale o něčem podobném jsme už tady nakonec mluvili (nekvalifikovaná námitka – podnět arbitra – předběžné posuzování obsahu výborem – rozhodnutí), a to vůbec nepočítám nefér proces vůči účastníkům. Nu a protože jsem zde kromě Kacire nikoho nedokázal přesvědčit, nechávám to být. Až ty problémy s podjatostí přijdou, jistě se s tím nějak arbitři hladce vypořádají, případně asi bude „rozhodovat komunita“, a pak někdo konečně přijde na to, že je skutečně nutné to nějak procesně upravit. A po několika letech pokusů a omylů se nakonec vrátíte k tomu, jak už to funguje jinde. Všechno má svůj čas. Závěrem děkuji všem za čas, který tomu věnovali. --Vlout (diskuse) 25. 1. 2015, 23:00 (CET)Odpovědět

Jak to funguje jinde? Když se někdo dostane do palby anglického ArbCom, tak s ním může být dost zle. Příklad: Shakespearovo autorství. Tam je podjatost velká. Málem to tam potrefilo i samotného Jimmyho Walese, ač požadoval pouze svobodnější diskusi. Ta v této věci totiž není vůbec svobodná. Prostě tam existuje podjatost specifického druhu. Vzhledem k rozsáhlosti anglické Wikipedie ale nemám celkově zcela dobrý přehled. Důležití jsou tam samozřejmě administrátoři (zkráceně admins), kteří mají velkou moc. --Zbrnajsem (diskuse) 25. 1. 2015, 23:12 (CET)Odpovědět

@Vlout: Jen upozorňuji, že návrh změny pravidla stále běží. Vždy je ponechán prostor pro vyjádření wikipedistů, a to obvykle v řádu týdnů až měsíců. Pak by měl zkušený wikipedista diskusi vyhodnotit a podle výsledku provést či neprovést změnu. Aby byl návrh „vidět“, je vždy žádoucí podat oznámení Pod pravidlovou lípu, na Wikiportál a do šablony RC, viz Jak je možné měnit pravidla.--Kacir 26. 1. 2015, 02:17 (CET)Odpovědět

Ach tak. Omlouvám se za způsobené komplikace. Nicméně na návrhu již netrvám, resp. beru jej zpět, tedy osvojí-li si ho někdo, jistě může projít, jinak asi těžko. Hodně energie v dalších diskuzích. --Vlout (diskuse) 26. 1. 2015, 08:52 (CET)Odpovědět

Jsem výrazně pro Vloutův návrh a považuji za velice nešťastné, že debata o něm poněkud utichla. Za zásadní považuji již několikrát předkladatelem uváděný argument, že pravidla. již nyní vyžadují, aby arbitr nebyl podjatý, avšak na druhou stranu tento požadavek nemůže být žádným způsobem vymožen. Po pravdě řečeno, taková záruka, jaká je obsažena v návrhu, je pro alespoň formální fairovost přece zcela zjevně naprosto esenciální. I za cenu případného mírného zdržení -avšak bude-li návrh na první pohled nedůvodný, kolik času zabere arbitrům, aby se v tomto smyslu vyjádřili? minutu, dvě? Hlouběji se tím sami přeci v takovém případě dále zabývat nemusejí, břemeno tvrzení i důkazní spočívá na účastníku. Podivuji se nad některými (většinou) argumentů oponentů návrhu, zejm. nad obavami o atmosféru uvnitř výboru, jako by měly mít vnitřní přátelské a kolegiální vztahy větší cenu než fairovost rozhodování?! Pravidlo v navrhovaném znění by wikipedii slušelo, to přeci není žádný přehnaný ústupek (snad předem zavrženým?) účastníkům, ale naprostá samozřejmost všude tam, kde má jeden autoritativně a nezaujatě posuzovat druhého... --Vavrin (diskuse) 3. 4. 2015, 12:58 (CEST)Odpovědět

Zpravidla podjatost namítá jen jedna strana a zpravidla vůči těm, u nichž očekává, že jí při rozhodování nebudou nakloněni. Pak může docházet k tomu, že jedna názorová skupina bude rozhodovat o druhé, vůči níž je v názorové opozici, popřípadě může dojít k postupnému rozhodování salámovou metodou. Nejde tedy jen o kolegiální vztahy, ale může v krajním případě dojít k mnohem většímu narušení férovosti, než by kdy mohlo dojít v současném stavu, kdy se arbitři vylučují sami (ostatně tím větší odpovědnost cítí, když ví, že je to jen na nich). Pokud by se dnes někdo ve zjevném střetu nevyloučil, mohou ostatní arbitři rozhodování kompenzovat. Pravomoc vylučovat ostatní kolegy ve sboru je u arbitra možná až příliš velká a poměrně ošemetná a při neopatrném užití může způsobit velké škody. Největší právě na oné fairovosti. --Beren (diskuse) 3. 4. 2015, 14:55 (CEST)Odpovědět

Ještě bych reagoval na poznámku, kolik času zabere vyjádření arbitrů k námitce podjatosti: „Minutu, dvě?“ Z toho je patrná neznalost skutečných procesů komunikace a rozhodování výboru. Připomínám, že na rozdíl od soudců, kteří svou soudcovskou profesi vykonávají na plný a ne-zrovna-špatně-placený úvazek, zdejší arbitři to dělají dobrovolně ve svém volném čase. Navíc se i soudní senáty scházejí a jednají společně, zatímco arbitři jsou roztroušeni po celé republice (i Evropě) a komunikují po mailech. Mají různá zaměstnání, rodinné či jiné povinnosti, různé časové možnosti. I kdyby každému jednotlivému arbitrovi vzalo posouzení a vyjádření jen tu „minutu, dvě“ (což by nastalo asi jen ve zcela zjevně neopodstatněných námitkách), tak stejně než se k tomu všichni členové a členky výboru vyjádří a usnesou na výsledku, bude to trvat řádově dny.

Navíc, pokud tu chceme zajistit férovost vůči wikipedistům, museli by se posuzující arbitři věnovat prozkoumání editační historie, což každému zabere spíš desítky minut až hodiny, ne jen pár minut. Už teď arbitři tráví hodiny času tím, aby se obeznámili s řešeným případem, prostudovali si nejen přímo předložené důkazy, ale i širší souvislosti. S námitkou ale k jednomu případu přibude ještě druhý případ, s kterým je nutné se obeznámit a posoudit ho. Přitom návrh ani nevyžaduje, aby účastník vznášející námitku musel předložit jakékoli důkazy o podjatosti. Stačí mu prostě obvinit kteréhokoli arbitra, a výbor by si musel důkazy obstarat sám a posoudit je. Když takto obviní arbitrů víc, budeme tu mít místo jednoho případu hned případy tři, čtyři, pět…

Proto, pokud by měl výbor skutečně námitku posuzovat, považuji za nutnou podmínku, aby ji alespoň jeden z arbitrů uznal za hodnou posouzení (jak výše navrhnul, tuším, Beren). Pokud se žádný nenajde, je to jako by výbor námitku jednomyslně zamítl. --Bazi (diskuse) 24. 4. 2015, 10:25 (CEST)Odpovědět

Na základě diskuse u voleb a nejasností ohledně stanovení počtu arbitrů, navrhuji následující změnu k provedení nejdříve po ukončení a vyhodnocení probíhajících voleb:

Původní věty čl. 10:

"Arbitrážní výbor má proměnlivý počet členů závislý na množství aktivních wikipedistů. Potřebný počet členů se zjistí ke dni řádných voleb postupem popsaným v příloze tohoto pravidla."

se nahrazují větou

"Arbitrážní výbor má šest členů." ...s tím, že tento bod nevylučuje vyšší skutečný počet členů podle čl. 21.

Dále se v textu spojení "potřebný počet" nahrazuje spojením "počet podle čl. 10".

Příloha A se mění na:

A. Počet členů arbitrážního výboru je odvozen od výsledku výrazu $\lfloor \frac{1}{2}+\sqrt{23+\frac{n}{15}}\rfloor$, kde n je počet velmi aktivních přispěvatelů, tj. těch, kteří měli v kalendářním měsíci více než sto editací. Roboti se mezi přispěvatele nepočítají.

Konkrétně:

Pokud je n=108, arbitrů vychází 5. Zvýšení na 6 nastalo při n=109, na 7 může nastat při n=289, na 8 při n=499, na 9 při n=739, na 10 při n=1009.

Pokud se bude výsledek tohoto vzorce zásadně nebo dlouhodobě lišit od platných statistik, může sloužit jako doporučení, zda a jak počet členů arbitrážního výboru upravit.

Děkuji předem za podporu. --Okino (diskuse) 25. 1. 2015, 15:19 (CET)Odpovědět

Tento návrh je velmi dobrý, proto jej podporuji. Zajímalo by mne ale, jak by se to teď uplatnilo - a kolik lidí bychom měli jako velmi aktivní přispěvatele. Ještě není konec ledna. Proto asi musíme dodat slůvko „v předchozím kalendářním měsíci (více než sto editací)“. --Zbrnajsem (diskuse) 25. 1. 2015, 18:32 (CET)Odpovědět

Koncepčně dobré. Spíš jen k detailům:

1. Pokud má být možné navýšení dle čl. 21, považuji za bezpečnější to alespoň do závorky uvést, aby se za čas nemuselo znovu přezkoumávat, jak to původně bylo myšleno a který z těch dvou bodů by měl mít navrch.
2. Když se v příloze píše, že se nezapočítávají roboti, navrhuji dopsat taky to, že nepřihlášení uživatelé se naopak započítávají.
3. Ještě bych se zamýšlel nad formulací „lišit od platných statistik“ – Pod statistikami si představím spíš údaje právě zjištěné a vypočtené podle vzorce, než údaj daný pravidlem. Navrhuji „lišit od platného údaje“ nebo „lišit od údaje užitého v pravidle“.

--Bazi (diskuse) 25. 1. 2015, 19:13 (CET)Odpovědět

Návrh také podporuji. Nejsem však zcela přesvědčen o nepřihlášených uživatelích, o nichž píše Bazi. Jak se zjistí jejich počet? Podle IP adres to nejde, mnoho lidí se připojuje z několika různých (doma, v práci, u příbuzných, různé veřejné wifi apod.)

Docela by mne zajímalo, na čem je založen ten složitý výpočetní vzorec, proč vypadá zrovna takto. Věděl by Beren nebo někdo jiný? --Jan.Kamenicek (diskuse) 26. 1. 2015, 01:28 (CET)Odpovědět

Aby při počtu přispěvatelů odpovídající české Wikipedii to tehdy odpovídalo zhruba 5, při počtu odpovídající anglické to odpovídalo zhruba počtu arbitrů, který v té době měli a aby to zpočátku stoupalo rychleji a pak se strmost křivky zmírňovala. Na základě těchto požadavků vyšel tento vzorec. Nic víc za tím není. --Beren (diskuse) 26. 1. 2015, 01:45 (CET)Odpovědět

Jde spíš o to, že někteří uživatelé editují poměrně vytrvale, ale bez zřízení uživatelského účtu. Bylo to diskutováno už v roce 2008, kdy zazněly některé pádné argumenty, které uznávám. Nejde ani tak o to dohledávat jednoho uživatele na různých IP adresách, ale zohlednit aspoň zhruba množství potenciálních zdrojů nebo účastníků sporů. Jak jsem psal na nástěnce byrokratů loni v létě, editace z IP adres tvoří asi 11 % všech editací, což není zanedbatelný podíl. Netrvám na tom, ale už v tom roce 2008 Danny B. v předvedených statistikách zahrnoval i IP adresy. --Bazi (diskuse) 26. 1. 2015, 09:36 (CET)Odpovědět

Jasně, ale jakou metodikou se tedy zjišťuje tento hrubý počet potenciálních zdrojů nebo účastníků sporů editujících z IP adres? Domnívám se, že na jednoho anonymního editora mohou připadat v průměru tak 2 až 3 IP adresy a dokonce i zaregistrovaní uživatelé občas editují z jedné nebo více IP adres. To by se asi při tom hrubém výpočtu měl počet IP adres dělit nějakým koeficientem (2 nebo 3 nebo 2,5?). Je ale otázka, jestli to má cenu si těmi IP adresami ten hrubý výpočet komplikovat, zatím AV neřešil žádný spor vedený s IP adresou nebo s uživatelem, který až do vypuknutí sporu editoval výhradně z IP adresy a pak si teprve založil účet. Myslím, že by pro jednoduchost stačilo brát v úvahu pouze počet zaregistrovaných wikipedistů. --Jan.Kamenicek (diskuse) 26. 1. 2015, 19:08 (CET)Odpovědět

"zatím AV neřešil žádný spor vedený s IP adresou nebo s uživatelem, který až do vypuknutí sporu editoval výhradně z IP adresy" - Tady myslím Jan udeřil hlavičkou těsně vedle hřebíčku: Počet arbitrů by měl být nějakým způsobem odvozený od počtu wikipedistů ani ne tak proto, aby mohl lépe řešit více sporů, ale aby byl reprezentativnější. Víc hlav víc ví - a když je velká Wikipedie, může si dovolit víc hlav obětovat v arbitrážním výboru. ;-) Ale anonymní IP adresu nikdy nikdo do arbitrážního výboru nezvolí, sama IP adresa dokonce nemůže ani volit. A to jsou dva základní důvody, proč je zbytečné IP adresy uvažovat. --Okino (diskuse) 26. 1. 2015, 20:21 (CET)Odpovědět

@Okino, Jan.Kamenicek: Myslím, že ta hlediska jsou platná obě: Velikost výboru má zohledňovat množství potenciálních kandidátů i množství potenciálně řešených sporů. Teoreticky to chápu jako soud, který může ze svých soudcků skládat senáty pro každý jednotlivý řešený případ tak, aby nemuseli být neustále zatíženi všichni soudci. Když bude víc řešených sporů, s více arbitry se dají pokrýt bez jejich přetěžování. Ostatně s tím počítají pravidla, která nevyžadují zapojení všech arbitrů, nýbrž nejméně tří.

Pokud statistiky aktivních uživatelů nabízí přehled i o editacích z jednotlivých IP adres, nevidím závažnou překážku v tom, abychom je zahrnuli do počtu nejaktivnějších uživatelů. Samozřejmě můžou vznikat odchylky jak tím, že některý uživatel edituje z více IP adres, tak tím, že z jedné IP adresy edituje více uživatelů, ale tady jde o hrubé stanovení rozsahu české wikikomunity, takže jsou případné odchylky snesitelné. --Bazi (diskuse) 31. 1. 2015, 15:08 (CET)Odpovědět

@Bazi: Stále je sporné, jestli se opravdu obě odchylky navzájem aspoň přibližně vyruší a netušíme, jak velký je ve skutečnosti rozdíl. Který registrovaný uživatel občas neuloží nějaký příspěvek, aniž by se přihlásil, třeba z důvodu opomenutí? Takto můžeme velmi snadno počet uživatelů velmi významně, ovšem uměle navýšit.

Především ale, a to je můj hlavní argument, nemůžeme přece mluvit o rozsahu komunity ve spojení s IP adresami: anonym sice může přispívat, ale není členem komunity, a proto nemá smysl s ním počítat v procesu řešení vnitrokomunitních sporů. Jan.Kamenicek (diskuse) 31. 1. 2015, 17:42 (CET)Odpovědět

Podporuji.--Kacir 26. 1. 2015, 02:05 (CET)Odpovědět

Jak můžete říci, že v průměru někdo používá tři až pět IP adres? Kupříkladu tento uživatel během jedné hodiny upravil nasťenku správců hned z několika IP adres, načež správce stránku polozamknout, protože jinak by relace pokračovala. Dost pochybuji o tom, že onen přispěvatel má k dispozici pouze tyto IP adresy. Tudíž nelze hovořit ani o pěti IP adresách. Nemá smysl polemizovat o pravidlech, pokud mají vzniknout na necěm, co vlastně ani neexistuje, protože poté to je pouhý výplod fantazie. --Rudý květ (diskuse) 31. 1. 2015, 14:13 (CET)Odpovědět

Vážený Rudý květe, netuším, sice, proč jste si kvůli tomuto příspěvku založil speciální loutku a přiznávám, že jsem raději, když vím, s kým mluvím, ale budiž: Myslím, že nikdo nepsal o průměrném počtu 3 až 5 IP adres na uživatele, pouze já jsem psal o mém osobním odhadu 2 až 3 adresy na uživatele, ovšem uvedl jsem to jako ilustraci obtížnosti takového odhadu. Právě naopak jsem žádal, aby se k IP adresám z důvodu obtížného či nemožného odhadu vůbec nepřihlíželo. --Jan.Kamenicek (diskuse) 1. 2. 2015, 12:33 (CET)Odpovědět

Jsem pro, ovšem bez započítávání IP adres (nepřihlášených). Důvod podobně jako nahoře od těch, kteří jsou také proti IP adr, (nemohou se zúčastnit arbitráže jako žádná ze stran, mohou komentova, ale na jejich komentáře nemusí být brán zřetel, nemohou volit ani být voleni, jejich anonymita). Dobrý vzorec :-) --Kusurija (diskuse) 1. 2. 2015, 14:08 (CET)Odpovědět

Úprava se zdá být vcelku konsensuální, takže jsem ji provedl. Explicitní zahrnutí (ani vyloučení) IP adres jsem do úpravy nezapracoval, o tom se případně ještě může podebatovat. --Bazi (diskuse) 22. 4. 2015, 12:17 (CEST)Odpovědět

Kolego Dvorapa, protože revertujete s obsáhlým shrnutím, ale bez toho nejpotřebnějšího, prosím tady o odkaz na ono komunitní schválení zkratek. Děkuji. --Bazi (diskuse) 1. 6. 2016, 02:21 (CEST) Matně si vzpomínám jen na diskusi před 2-3 měsíci o zkratkách jmenných prostorů, a to bez nějakého finálního „schválení“, to se asi zkratek různých stránek netýkalo. --Bazi (diskuse) 1. 6. 2016, 02:29 (CEST)Odpovědět

Toto přechodné ustanovení již dávno přestalo být aktuální. Navrhuji jej jednoduše odmazat (včetně šablony, upozorňující na neaktuálnost. Prosím tedy kolegy v nějakém co nejvíce zjednodušeném hlasování či jiném právoplatném procesu tuto změnu odsouhlasit, aby nemohla být připomínkována konsensuálnost odmazu. Zdůvodnění: původní znění tak jako tak zůstane dohledatelné v editační historii a další jiné problémy s tím podle mého názoru nevyvstávají. Děkuji za pochopení. --Kusurija (diskuse) 16. 1. 2017, 10:22 (CET)Odpovědět