značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 14600957 uživatele Pavel kozak (diskuse) zrušena. Neozdrojovaný vlastní výzkum |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
=== Formování a 50. léta === |
=== Formování a 50. léta === |
||
Původně Dělnické milice (později LM) byly určeny na obranu [[průmysl]]ových podniků (převážně před jejich legálními majiteli) a na zastrašování politických protivníků. Vznikly tak ozbrojené složky, které nemají v [[demokracie|demokratickém]] státě místo. |
Původně Dělnické milice (později LM) byly určeny na obranu [[průmysl]]ových podniků (převážně před jejich legálními majiteli) a na zastrašování politických protivníků. Vznikly tak ozbrojené složky, které nemají v [[demokracie|demokratickém]] státě místo. Komunisté Lidových milic využívali po celou dobu své vlády. Pro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi. Jednotky podléhaly přímo vedení KSČ, vrchním velitelem byl [[Generální tajemník ÚV KSČ|generální tajemník strany]]<ref name="komisemilice">{{Citace elektronické monografie |
||
Jejich samotná existence, jejich hrozby i činy naplňovaly zločinné jednání proti původnímu znění Zákona na ochranu republiky (50/1923), který byl v únoru 1948 v platnosti a přesně stanovoval tresty za "pokus o násilnou změnu ústavy ... a demokraticko-republikánské formy státu". Potrestání členů LM (a jejich velitelů z KSČ) by tak nebylo aktem tzv. retroaktivity, ale naplněním zákona platného na základě aprioristického evropského právního systému v době zločinu. To by mělo zcela kritický význam i pro celý systém práva po roce 1989 vycházejícího z kontinuity s právem z doby komunistického režimu. |
|||
Komunisté Lidových milic využívali po celou dobu své vlády. Pro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi. Jednotky podléhaly přímo vedení KSČ, vrchním velitelem byl [[Generální tajemník ÚV KSČ|generální tajemník strany]]<ref name="komisemilice">{{Citace elektronické monografie |
|||
| odkaz na autora = |
| odkaz na autora = |
||
| titul = Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část V. – Lidové milice |
| titul = Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část V. – Lidové milice |
||
Verze z 24. 1. 2017, 19:20
Lidové milice (LM, nazývané též „ozbrojená pěst dělnické třídy“, slovensky Ľudové milície, ĽM) byly dělnické bojové jednotky, o jejichž vzniku rozhodl Ústřední výbor Komunistické strany Československa dne 21. února 1948 při přípravě komunistického převratu v Československu.[1] Vznik a existence Lidových milicí nebyly nikdy upraveny žádným zákonem.[2]
Historie
Formování a 50. léta
Původně Dělnické milice (později LM) byly určeny na obranu průmyslových podniků (převážně před jejich legálními majiteli) a na zastrašování politických protivníků. Vznikly tak ozbrojené složky, které nemají v demokratickém státě místo. Komunisté Lidových milic využívali po celou dobu své vlády. Pro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi. Jednotky podléhaly přímo vedení KSČ, vrchním velitelem byl generální tajemník strany[2] (v tomto ohledu lze vysledovat určitou faktickou analogii s SA, které také existovaly vedle řádné armády a které odpovídaly přímo straně – v tomto případě NSDAP). Výzbroj byla skladována přímo v průmyslových podnicích.
V obdobích nepokojů byly milice nasazovány společně s policií a vojskem proti demonstrantům a jiným „protisocialistickým živlům“. Počínaje rokem 1950 se z nejspolehlivějších závodních jednotek vytvářely tzv. úderné oddíly, předurčené k součinnosti s jednotkami SNB při likvidaci tzv. protistátních živlů.[3]
Období 1968–1988
Důležitou roli sehrály LM kromě roku 1948 také v období normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968. Srpnové protestní akce od 16. do 22. srpna 1969 se staly největším spontánním projevem odporu československé veřejnosti proti komunistickému režimu před listopadem 1989. V Praze dne 20. srpna 1969 za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynuli dva mladí lidé – osmnáctiletý František Kohout (průstřel hlavy) a o rok starší Vladimír Kruba (průstřel krajiny srdeční). V Praze dne 21. srpna 1969 bylo 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním (průstřel břicha) podlehl. V Brně bylo osm postřelených a dva mrtví – osmnáctiletá Dana Muzikářová a sedmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Střela z pistole zezadu proletěla hlavou Dany Muzikářové a skončila v nosní dutině. Střílel buď někdo z milicionářů, nebo z příslušníků SNB, neboť vojáci základní služby byli vyzbrojeni samopaly. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27 tisíc příslušníků Lidových milicí. Viníci postřelení desítek lidí a vrazi pěti lidí nebyli dodnes nalezeni. Předpokládá se, že to byli vesměs milicionáři. Vojáci totiž nefasovali ostré náboje a uniformovaní policisté se jako profesionálové nedopouštěli většinou něčeho, z čeho by jim mohly hrozit kázeňské postihy. Vyšetřování VB však nikdy neprokázala konkrétní viníky a nikdo nebyl postaven před soud.
Rok 1989
V lednu 1989 byly Lidové milice nasazeny při rozhánění demonstrací u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha (tzv. Palachův týden). Dále zasahovaly při demonstracích dne 21. srpna 1989 a 28. října 1989. Pro udržení pořádku během studentské demonstrace 17. listopadu 1989, která odstartovala sametovou revoluci, se však s lidovými milicemi nepočítalo. Poté, co se demonstranti vydali na pochod do Prahy, snažil se komunistický funkcionář Miroslav Štěpán narychlo povolat některé jednotky k ochraně sídla ÚV KSČ.[2] Ozbrojené jednotky Lidových milicí byly z jednotlivých krajů povolány do Prahy až 21. listopadu 1989, na základě rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z předešlého dne. V noci z 21. na 22. listopadu je však vrchní velitel Lidových milicí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odvolal. I navzdory tomu přicestovaly ráno 22. listopadu do Prahy asi čtyři tisíce milicionářů. Dne 21. prosince 1989, poté co se vedení KSČ neodvážilo použít již připravených milicí k potlačení listopadových událostí, KSČ na svém mimořádném sjezdu rozhodla LM rozpustit. V té době měly přibližně 80 000 příslušníků.[4]
Přísaha
Přísaha příslušníka Lidových milicí z roku 1953:[5]
| „ | Já, příslušník Lidových milicí, přísahám na svou čest a svědomí, že budu vždy a za všech okolností chránit lidově demokratické zřízení a vymoženosti pracujícího lidu, zaručené ústavou 9. května.
Přísahám, že budu důsledně plnit příkazy Komunistické strany Československa, lidově demokratické vlády a všech svých velitelů a že budu v každou dobu bdělým strážcem proti každému, kdo by se pokusil jakkoliv narušit naši cestu k socialismu. Přísahám, že svou obětavostí v práci a v boji proti nepřátelům pracujícího lidu, jakož i oddaností věci socialismu, budu vzorem všem ostatním občanům. Přísahám, že budu pečovat o vnitřní bezpečnost lidově demokratické republiky Československé, chránit socialistickou zákonnost, dodržovat pracovní disciplínu, střežit socialistické vlastnictví a jsem ochoten ke splnění tohoto úkolu přinést v oběť svou krev i svůj život, aby bylo dosaženo úplného vítězství nad nepřítelem. Poruším-li tuto svou přísahu, nechť mne za to stihne zasloužený trest zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu. T a k p ř í s a h á m ! |
“ |
Přísaha příslušníka Lidových milicí z roku 1960–1962:[5]
| „ | Já, příslušník Lidových milicí, přísahám na svou čest a svědomí, že budu vždy a za všech okolností chránit socialistické zřízení a vymoženosti pracujícího lidu zaručené socialistickou ústavou.
Přísahám, že budu důsledně plnit příkazy Komunistické strany Československa, vlády Československé socialistické republiky a všech svých velitelů a že budu v každou dobu bdělým strážcem proti každému, kdo by se pokusil jakkoliv narušovat naše socialistické budování. Přísahám, že svou obětavostí v práci a v boji proti nepřátelům pracujícího lidu, jakož i oddaností věci socialismu, budu vzorem všem občanům. Přísahám, že budu pečovat o vnitřní bezpečnost Československé socialistické republiky, chránit socialistickou zákonnost, dodržovat pracovní disciplínu, střežit socialistické vlastnictví a jsem ochoten ke splnění tohoto úkolu přinést v oběť svou krev i svůj život, aby bylo dosaženo úplného vítězství nad nepřítelem. Poruším-li tuto svou přísahu, nechť mne za to stihne zasloužený trest zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu. T a k p ř í s a h á m ! |
“ |
Přísaha příslušníka Lidových milicí od roku 1962 do zrušení LM:[5][2]
| „ | Já, příslušník Lidových milicí, přísahám, že budu vždy obětavě a věrně sloužit Komunistické straně Československa, dělnické třídě a své socialistické vlasti a upevňovat internacionální svazky se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi.
Budu s plnou odpovědností a svědomitostí zvyšovat svoji politickou a bojovou připravenost a uvědoměle plnit usnesení stranických orgánů, rozkazy nadřízených a všechny úkoly vyplývající z příslušnosti k Lidovým milicím. Jsem připravit chránit se zbraní v ruce zájmy strany, revoluční vymoženosti dělnické třídy a socialistický stát před vnitřním i vnějším nepřítelem a v případě potřeby nebudu váhat při jejich obraně položit i svůj život. Tak přísahám. |
“ |
Odkazy
Reference
- ↑ BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny. 2008, roč. II, čís. 2, s. 100. ISSN 1802-8241.
- ↑ a b c d Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část V. – Lidové milice [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2009-10-28]. Dostupné online.
- ↑ MINAŘÍK, Pavel. Lidové milice v Československu v letech 1948 až 1989 [online]. Vojenstvi.cz, rev. 2003-05-23 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Milicionáři se špatně prověřují, upozorňuje historik. Tyden.cz [online]. 2007-02-09 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Lidové milice [online]. Klub vojenské historie Československé lidové armády [cit. 2015-10-01]. Dostupné online.
Literatura
- BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny. 2008, roč. II, čís. 2, s. 99–109. ISSN 1802-8241.
Související články
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
