Diskuse s wikipedistou:Destinero: Porovnání verzí

Dobrý den. Všiml jsem si Vašeho vyjádření ohledně placatosti Země ve středověku. Doporučuji Vám se v tomto tématu trochu více vzdělat (jde to i na wiki). Pokud si ve středověku někdo myslel, že Země je placatá, tak jedině hlupák. Už jen např. v tehdy všeobecně používané Ptolemaiově astronomické příručce se píše, že vesmírná tělesa jsou ve tvaru koule a jsou od nás tak daleko, že je možno považovat Zemi za hmotný bod. Nemluvím o tom, že už dávno předtím v Řecku o kulatosti Země nikdo nepochyboval a její obvod byl dobře znám. To byl mimo jiné také ke konci 15. století důvod, proč se Kolumbovi ostatní vysmívali, že chce plout do Indie západní cestou – věděli, jak je to daleko. Co se týče Vaší další poznámky ohledně obíhání Slunce kolem Země – to už úplně svědčí o Vaší neznalosti historie vědy. Tycho Brahe byl dle Vás asi blázen, když tuto hypotézu tehdy nepřijímal, a to z vědeckých důvodů (a to už jsme v novověku). Ono totiž ve vědě je třeba nepřijímat hned nové modely, pokud nedávají lepší předpovědi, než modely starší. K tomuto tématu jsem se už jednou vyjadřoval např. tady.

Nevím, jak chcete posuzovat náboženskou propagandu. Aby to pak nedopadlo jako svého času s marxisty, kteří tvrdili totéž. Poté však sami přišli s tím, že právě dialektický materialismus je ta pravá filosofie, o které se nemá pochybovat. A tak to, co kárali u druhých – lpění si na svých názorech bez ochoty konfrontace – prováděli sami v nevídané míře. To že je jednu dobu zrovna snazší nějaký názor hlásat a člověk se nesetká s takovým odporem ještě neznamená, že má patent na pravdu o ostatní musí být náboženská propaganda. Léčení homosexuality s náboženstvím vůbec nesouvisí – nechápu, odkud jste to vzal. Teologie se do otázek medicíny neplete. Všechna tato argumentace má dle mého blízko k argumentum ad populum|argumentu ad populum. Přeji hezký den. --bab_dz 13. 2. 2009, 18:07 (UTC)

Omlouvám se, s placatostí země to platilo na zlomku konce starověku a začátku středověku, s obíháním Země kolem Slunce to ve středověku již platilo (Galileo Galilei atd.). Mně šlo jen poukázat na zkostnatělost a zaslepenost setrvávání na průkazně překonaných pozicích. To, že homosexualita není nemoc ani poruchou, bylo zcela jasně prokázáno tvrdou vědou. Léčení homosexuality dokladatelně prosazují zejména náboženské a konzervativní kruhy, to je další čirý fakt. To, že jim zbyla jen propaganda, je také fakt. --Destinero 13. 2. 2009, 23:24 (UTC)

Už jsem vám to jednou psal: Rozhodování, co je nemoc či porucha a co ne je spíš kulturní záležitost, než vědecká. --Tchoř 14. 2. 2009, 09:54 (UTC)

Nesmysl. Od toho jsou profesní standardy a seriozní vědecký výzkum, který potvrdil, že homosexuálové se ve svém zdraví a fungování nijak neliší od heterosexuálů. Jde pouze o variantu sexuální orientace, tak jako o barvu očí nebo levorukost. Chápu, že náboženské a konzervativní kruhy se snaží význam seriozní vědy bagatelizovat tak jako mnohokrát v uplynulých tisíciletích, ale smůla. --Destinero 14. 2. 2009, 10:37 (UTC)

Prostě byste si měli doplnit informace. Neexistuje totiž žádný důkaz, že by homosexuální orientace byla spojena s jakoukoli psychiatrickou patologií (McConaghy, 1993), a proto si prostě a jednoduše si nikdo nemůže dovolit ji tam řadit, a už vůbec ne v encyklopedii, která by měla být seriozním zdrojem informací. --Destinero 14. 2. 2009, 14:32 (UTC)

O nějakou homosexualitu mi zde vůbec nejde. Jde o to, že se tady snažíte prezentovat jako nějaký prosazovatel "tvrdé vědy" atd. a přitom máte sám ve vědeckém pohledu díry a zmiňujete zde ne nějaké vědecké poznatky, ale báchorky a pověry (to mám na mysli pořád to s tou Zemí a Sluncem). To, že Země obíhá kolem Slunce nebylo v době Galilea vůbec dokázáno. Navíc například Galilei považoval dráhy planet kolem Slunce za kruhové, což pozorováním nemohlo odpovídat. Dokud se s pozorováním lépe shodoval model Braheho (který heliocentrismus odmítl z vědeckých důvodů), nebylo důvod považovat heliocentrismus za něco víc než hypotézu. Takový je postup seriózní vědy i dnes. Navíc možnost jiného uspořádání sluneční soustavy připouštěli už i Oresme, Kusánký a Tomáš před Koperníkem. Dalo by se o tom mluvit déle, ale než se k tomu začnete vyjadřovat, řiďte se tím, co doporučujete druhým – nejdřív si o tom něco nastudujte. --bab_dz 15. 2. 2009, 16:30 (UTC)

Dobrý den, díky za Vaše příspěvky. Chci Vás však poprosit o pokud možno výstižné vyplnění shrnutí editace před uložením úprav. Je nanejvýš žádoucí, aby měli ostatní wikipedisté představu, čeho se Vaše změny týkají. A to nejen ti, kteří právě sledují stránku posledních změn, ale i ti, kteří pak někdy v budoucnu budou hledat v historii článku nějakou konkrétní změnu. Když totiž ve shrnutí uvidí, že se Vaše změny týkají něčeho jiného, než co zrovna hledají, tak třeba Vaše editace bude patřit mezi ty, které budou moci vynechat, a ušetří tím tak trochu času. Registrovaní uživatelé mají navíc možnost si ve svém nastavení v sekci Editace zatrhnout položku Upozornit při vložení prázdného shrnutí editace a systém pak každé nevyplněné shrnutí před konečným uložením změn připomene. Děkuji za pochopení.

Doporučuji Vám si přečíst, pokud jste tak ještě neudělal, příslušné rady, pravidla a doporučení na wikipedii ohledně řešení sporů, ověřitelnosti, NPOV atd. Přeji hezký den. --bab_dz 15. 2. 2009, 16:30 (UTC)

Jsem tu nový a pravidel je spousta, chvíli potrvá, než se se všemi seznámím a vejdou mi do krve. Vřele za veškeré připomínky. --Destinero 15. 2. 2009, 19:27 (UTC)

Pravidla si prostudujte, hlavně NPOV... každý nemusí mít stejný názor jako vy, to by byl novodobý fašismus.--DeeMusil 18. 2. 2009, 17:39 (UTC)

Prosím vezměte si příklad ze Shrnutí jak ho používá např. ŠJů. Vaše shrnutí editací jsou dosti strohá ("Doplnění") není dost na to, aby člověk posznal, co jste doplnil. Řiďte se pravidle "Kdo,Kde,Kdy,Jak,Co,Proč?" Shrnutí by mělo odpovědět na většinu otázek...--DeeMusil 3. 3. 2009, 09:38 (UTC)

Dobře. --Destinero 3. 3. 2009, 14:17 (UTC)

Prostudujte si prosím Wikipedie:Žádné osobní útoky a Wikipedie:Pět pilířů konkrétně Wikipedie:Wikietiketa. Uvědomte si, že tímto způsobem se s lidmi nejedná - a to i v případech, kdy mají názory, se kterými nesouhlasíte. Takové excesy zcela znemožňují jakoukoliv další spolupráci. --DeeMusil 6. 3. 2009, 12:20 (UTC)

Dobrý den, děkuji za Vaše příspěvky. Zároveň Vás však prosím o to, abyste nepoužíval(a) tlačítko Zveřejnit změny po každé drobné editaci. Každá zveřejněná změna se ukládá do historie článku a do seznamu posledních změn, a časté ukládání je tak zbytečně přeplňuje a znepřehledňuje. Hrozí také, že dojde k tzv. editačnímu konfliktu, tedy stavu, kdy dva wikipedisté editují tentýž článek zároveň. Zveřejněním zároveň dáváte najevo, že další změny v nejbližších okamžicích neplánujete a že se jiní wikipedisté mohou pustit do dalších úprav, oprav a doplnění článku.

Editujete-li přímo zdrojový text článku (tlačítko „Editovat zdroj“), doporučuje se používat tlačítko Ukázat náhled, které Vám ukáže, jak bude článek vypadat po Vašich úpravách, aniž se úprava uloží. Až budete mít pocit, že jsou Vaše úpravy hotovy, vyplňte do pole Shrnutí editace stručný popis provedených změn a změny zveřejněte.--H11 7. 3. 2009, 15:04 (UTC)

Důrazně Vás chci varovat před podobnou dikcí projevu, která se již blíží osobnímu útoku. Tím spíš, že za osobní útok vůči stejnému uživateli jste již byl zablokován. Pokud tedy nechcete být zablokován, uberte plyn a ctěte Wikietiketu. --Faigl.ladislav _slova^činy 15. 3. 2009, 00:33 (UTC)

Odpovězeno na mé diskusní stránce. Dodejte mi prosím diffy a rád zakročím. --Faigl.ladislav _slova^činy 16. 3. 2009, 00:37 (UTC)

Vidím, že útočný tón Vás nepřešel, tak snad vás během těch následujících dvou dnů přejde. --Daniel Baránek 17. 3. 2009, 14:03 (UTC)

Jo a kdybych si tohle přečetl o minutku dříve, tak by ten můj blok byl delší než pouhé dva dny. Ale už to nebudu měnit. --Daniel Baránek 17. 3. 2009, 14:05 (UTC)

Nevím proč si nedáte větší pozor na jazyk. Za toto máte dvojnásobek předcházejícího, tj. 4. dny. Važte prosím uvážlivěji slova. Už pro atmosféru zde na Wikipedii.--Faigl.ladislav _slova^činy 23. 3. 2009, 11:35 (UTC)

Koukám na heslo na Wikipedii o homosexuálech a diskusi k němu a ty bláboly se mi zdají povědomé. No jasně, Péťa Tomešek, jeho svaté supervědecké výzkumy a mentalita toho, který rozdává Strážnou věž!!! Koukám, že svou narušenou orientaci propaguješ snad na všech možných i nemožných místech. Asi se tu uvidíme častěji a asi rovnou odkazáži jiné weby, aby o tobě měli všichni jasno. "Tvůj", Dariusz S.

Výhružky od polských anonymně vystupujících nevzdělaných fanatiků ignoruji. Odkazy na jiné weby o editorech sem nepatří, jen to ukazuje na tvou primitivnost a nepochopení pravidel Wikipedie. --Destinero 31. 3. 2009, 08:31 (UTC)

Za výše uvedený osobní útok Vám uděluji jednodenní blok. I když je příspěvek, na který jste reagoval, vyloženě trollovacího rázu, odvetné osobní útoky zde nehodlám tolerovat. Díky za pochopení. S pozdravem -- Mercy (☎|✍) 31. 3. 2009, 08:42 (UTC)

Vzhledem k Tvé recidivě jsem blok prodloužil na čtyři dny. Podrobnější vysvětlení nalezneš zde. --Daniel Baránek 31. 3. 2009, 08:54 (UTC)

Vysvětlení: nejsem autor prvního příspevku, i když je podepsaný mou přezdívkou a jménem. Dariusz "Sieczu" S.

Prosím nereagujte na porušování wikietikety stejným způsobem. Tím Vaše jednání nabývá stejného charakteru a bude mít stejné důsledky. Řiďte se Wikipedie:Wikietiketa. Děkuji. --Kacir 31. 3. 2009, 08:41 (UTC)

Dobrý den, omlouvám se, že ruším, ale vaše příspěvky do diskusí a článku už mi opravdu nedaly. Zamyslete se prosím nad rozdílem mezi tím, že něco nějak je, a tím, že něco někdo (třeba i 99%) lidí za něco považuje. Viz: argumentum ad populum. Společenské vědy, psychologie, ba ani fyzika nejsou založeny na neotřesitelných důkazech jako matematika. Tenhle problém už řešilo mnoho velkých filosofů historie a bylo by dobré respektovat povahu jednotlivých lidských bádání. Přeji hezký den. --bab_dz 22. 4. 2009, 22:39 (UTC)

Vážený kolego, tímto Vás opět a tentokrát naposledy žádám, abyste ve svém slovníku na wikipedii nepoužíval expresivní výrazy, kterými jste zakončil tento příspěvek "... neopakujte dokola pitomosti." na adresu kolegy DeeMusila. V nedávné době jste byl 5x zablokován pro osobní útoky. Naposledy jste byl odblokován 31. března 2009 se slibem: "Dovoluju si navrhnout zkrácení bloku s tím, že při dalším osobním útoku klidně očekávám trojnásobek nejdelší využité doby." Takže prosím jednejte podle toho. Děkuji. --Kacir 23. 4. 2009, 03:55 (UTC)

Za osobní útok zde jsem vás zablokoval na týden. Doufám, že se osobní útoky z vaší strany již nebudou opakovat, byl jste na jejich nevhodnost vícekrát upozorňován. Děkuji za pochopení. Jirka O. 31. 5. 2009, 06:44 (UTC)

Prosím napřed prodiskutujte případné změny než je učiníte, zvlášť je to důležité u článků typu Homosexualita, na které má mnoho wikipedistů rozdílné a názory a jsou pevně přesvědčeni, že ten jejich je pravdivý. Děkuji.--H11 7. 6. 2009, 22:25 (UTC)

tak se nějak domluvíme...“ S tímhle hezkým příslovím jsem prošel dost míst v životě a funguje to i tady, i když máme občas pocit, že anonymní prostředí nám dává možnost jednat s kolegami ve psaní jako s dobytkem. Kolego, píšem tady encyklopedii všichni společně, snažíme se, dáváme tomu náš čas, snažíme se editovat v nejlepší víře a dobré vůli. Tvůj vyhrožující příspěvek nám sem moc nezapadá. Silácké řeči, zaujímání extrémních pozic, tlačení pocitu, že spravedlnost silou bude má, to není nástroj, jak tady něco kreativně dělat, o čemž se brzy sám zajisté přesvědčíš. Jestli chceš napsat arbitráž, napiš si jí, předpokládám, že bude poměrně rychle smetena ze stolu (soukromý názor). Občas je tady těžké s ostatními editory vycházet, jest pravda, občas je těžké vycházet s jinými, občas je obtíž vycházet se sebou samotným... Máš problémy v jednom článku? Zkus editovat jiný, Wikipedie nabízí nekonečnou možnost článků, které je potřeba napsat. Já vím, že namítneš, že v tomhle máš zájmy, ale zkus si od něho dát chvilku nenucený (čti kvůli bloku za vyhrožování) oddech. Napiš si něco pro radost, nějakou kytku, zvířátko a nebo třeba rozšiř nějakou vesnici ze svého okolí. Udělej článek, který není výbušný, který je stejně tak potřeba a na kterém se člověk uklidní, po kterém zbyde dílo, ke kterému se můžeš vracet a být na něj pyšný. Jestli ale smyslel editování Wikipedie je čistě jenom hádky, tahanice, trolling, revertační války atd., tak to skončí velice brzy blokem, což je škoda. Za ty nervy Wikipedie nestojí, zkus prostě editovat chvilku nekonfliktní témata, je to taková dobře mířená rada od srdce. K tomuhle se časem prostě zkus vrátit s čistou hlavou, uvidíš, že třeba i ostatním se to do té doby rozleží v hlavě.

Výhružkami, ale moc ne. Příště by to vzhledem k minulosti, mohlo být i na blok. S pozdravem --Chmee2 14. 6. 2009, 12:47 (UTC)

Moji reakci nepokládám za vyhrožující. Již půl roku se asi v pětici tematicky souvisejících článků vede spor s editory, kteří zcela průkazně porušují citovaná závazná pravidla české Wikipedie. Jestliže Wikipedie nemá nástroje na prosazování svých základních principů a nechá své editory a správce toto přecházet bez povšimnutí, abitrážní výbor je logickým východiskem, který by měl spor rozhodnout. --Destinero 14. 6. 2009, 12:50 (UTC)

JJ, takže jsem házel hrách ne zeď, škoda. Pokládám si otázku, co tady po tobě za ten půl rok zbylo. Já osobně tě mám zafixovaného jako člověka, který se pře v X diskusích a za osobní útoky dostává bloky, není to moc hezká vizitka a tímhle si jí moc nevylepšíš. Škoda, škoda, třeba taková imunitní reakce za ten půl rok mohla být nejlepším článkem... Tvá vkládaná energie je naprosto mrhána tím, jak kolem sebe kopeš na všechny strany. Třeba na to časem přijdeš. Hezkou neděli (venku je fakt pěkně, proč sedět doma :) --Chmee2 14. 6. 2009, 12:56 (UTC)

Zbylo po mě zařazení podstatných informací do Wikipedie, proti nimž dneska nikdo nic nenamítá. Konkrétně se jednalo například především napsání (v ojedinělých případech změny formulací) následujících pasáží včetně referencí:

Homosexualita

Dozorčí rada Americké psychiatrické asociace na základě empirických důkazů vědeckých výzkumů ^{[1][2][3][4][5]} schvaluje odebrání homosexuality z diagnostického a statistického manuálu (DSM-II) a staví se proti veřejné i soukromé diskriminaci homosexuálů a pro přijetí zákonů podporujících občanská práva.^[6]

Mnoho dětí vychovávájí lesby nebo gayové jak v rámci stejnopohlavního páru tak jako svobodní rodiče. Hlavní odborné organizace shodně upozorňují na to, že neexistuje žádný vědecký základ pro tvrzení, že gayové anebo lesby jsou jakkoliv méně vhodnými nebo schopnými rodiči než heterosexuální rodiče nebo že jsou jejich děti jakkoliv méně psychologicky zdravé a přizpůsobené, přičemž se nejedná o oblasti, kde by se názory důvěryhodných vědeckých výzkumníků rozcházely.^[7] Výzkum ukazuje, že rodičovská výchova v rodinách leseb a gayů a výsledky dětí jsou navzdory přetrvávající značné právní diskriminaci minimálně stejně tak příznivé jako v rodinách s heterosexuálními rodiči.^[8]

• Americká asociace psychologů (založena v roce 1992, 150 tisíc členů) v prohlášení uvádí:

„Neexistuje žádný vědecký důkaz o tom, že by účinnost rodičovství souvisela se sexuální orientací rodiče: Lesby a gayové jako rodiče poskytují podporující a zdravé prostředí pro své děti se stejnou pravděpodobností jako heterosexuální rodiče poskytují podporující a zdravé prostředí pro své děti.“ „Výzkum ukázal, že přizpůsobení, vývoj a psychologická duševní pohoda dětí nesouvisí se sexuální orientací rodiče a že dětem leseb a gayů se daří stejně dobře se stejnou pravděpodobností jako dětem heterosexuálních rodičů.“^[9]

• Americká národní organizace sociálních pracovníků (založena v roce 1955, 150 tisíc členů) v prohlášení uvádí:

„Nejvíce ohromující rys výzkumu lesbických matek, otců gayů a jejich dětí je nepřítomnost patologických zjištění. Druhým nejvíce ohromujícím rysem je to, jak jsou si skupiny rodičů gayů, leseb a jejich dětí podobné se skupinami heterosexuálních rodičů a jejich dětí zahrnutých do těchto (výzkumných) studií.“^[1]

• Americká asociace psychiatrů (založena v roce 1844, 38 tisíc členů) v prohlášení uvádí:

„Žádný výzkum neprokázal, že děti vychovávané lesbami a gayi jsou méně přizpůsobené než ty vychovávané v heterosexuálních partnerstvích.“^[10]

• Kanadská asociace psychologů (založena v roce 1939, 5 tisíc členů) ve svém dopise k zákonu C-38 (The Civil Marriage Act) cituje údaje z webu Americké asociace psychiatrů^[11] a uvádí:

„Neexistuje žádný důkaz v psychologické literatuře o tom, že gayové a lesby jsou méně vhodními rodiči než heterosexuálové. Neexistuje žádný důkaz v psychologické literatuře o tom, že psychologická a pohlavní identita a vývoj dětí jsou negativně ovlivněné sexální orientací jejich rodičů. Názory, že dospělí gayové a lesby nejsou vhodními rodiči nebo že je poškozen psychologický vývoj dětí gayů nebo leseb, nemají žádný vědecký základ. Naše stanovisko je založené na přezkoumání přibližně 50 empirických studií a nejméně dalších 50 článcích nebo knižních kapitolách a nespočívají na výsledcích jedné studie.“^[12]

• Americká akademie pediatrů (založena v roce 1930, 60 tisíc členů) ve zprávě publikované ve svém oficiálním odborně recenzovaném žurnálu Pediatrics (v roce 2007 patřil mezi 2 % nejcitovanějších vědeckých a medicínských žurnálů a nejcitovanější pediatrický žurnál) uvádí:

„Plno důkazů dokazuje, že děti vychovávané stejnopohlavními rodiči si vedou stejně dobře jako ty vychovávané heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumu dokumentuje, že není žádný vztah mezi sexuální orientací rodiče a jakoukoliv mírou emocionálního, psychologického a výchovného přizpůsobení dítete. Tato data názorně ukazují, že vyrůstání v rodině s 1 nebo více homosexuálními rodiči nepředstavuje pro děti žádné riziko. Svědomití a pečující rodiče, ať už jsou to muži nebo ženy, heterosexuálové nebo homosexuálové, mohou být vynikající rodiče. Práva, výhody a ochrana civilním manželstvím mohou tyto rodiny dále podpořit.“ ^[13]

Americká asociace psychologů^[14], Kanadská asociace psychologů^[15], Americká asociace psychiatrů^[16], Americká liga pro péči o děti^[17], Americká akademie pediatrů^[18], Americká akademie pro psychiatrii dětí a adolescentů^[19], Severoamerická rada pro adopci dětí^[20] a další organizace podporují adopce dětí homosexálními páry a staví se proti jejich diskriminaci.

Vedle zavedených odborných organizací, jejichž práce podléhá přísným přezkoumáním a neprosazují politický program, se rozšiřuje trend vzniku malých think tanků se zvučnými názvy napodobujícími zavedené organizace, ale zastávajících opačná stanoviska. V otázce výchovy dětí stejnopohlavním párem se jedná o American College of Pediatrics založenou v roce 2002 mající 150-200 členů.^[21][22] Její zakládající člen a prezident Joseph Zanga ji označil za židovsko-křesťanskou organizaci, která věří, že život začíná početím a že tradiční rodina vedená párem opačného pohlaví představuje mnohem méně rizikových faktorů pro adopci a výchovu dětí.^[23]

Americká asociace psychologů v publikaci Lesbian & Gay Parenting uvádí:

„Výsledky ukazují, že převážná většina dospělých dopouštějících se sexuálního zneužití jsou muži; sexuální zneužití dětí ženami je výjimečně vzácné (Finkelhor & Russell, 1984; Jones & McFarlane, 1980; Sarafino, 1979). Navíc drtivá většina případů sexuálního zneužití dětí se týká dospělých mužů zneužívajících mladé ženy (Jenny, Roesler, & Poyer, 1994; Jones & McFarlane, 1980). Dostupné důkazy ukazují, že gayové se nedopouštějí zneužívání dětí v nijak větší míře než heterosexuálové (Groth & Birnbaum, 1978; Jenny et al., 1994; Sarafino, 1979). Obavy, že děti v péči leseb nebo gayů mohou být ve svýšeném riziku sexuálního zneužití nemají základ ve vědeckovýzkumné literatuře.“^[24]

Studie K. Freunda a R. J. Watsona z Clarke Institute of Psychiatry uvádí, že podle předchozích studií činí poměr pachatelů sexuálního obtěžování vůči dívkám a vůči chlapcům asi 2:1, zatímco poměr gynefilů vůči androfiům je ve všeobecné populaci asi 20:1. Tato studie zkoumala, zda má etiologie upřednostňovaného sexuálního partnera mezi pedofily souvislost s etiologií upřednostňovaného sexuálního partnera mezi muži zaměřenými na dospělé partnery. Pomocí falometrického testu citlivosti byl vypočítán poměr skutečných pedofilů mezi různými skupinami pachatelů sexuálního obtěžování a po uvážení dříve zjištěných středních hodnot obětí v rámci skupiny obtěžovatelů, byl vypočítán poměr heterosexuálních pedofilů vůči homosexuálním asi 11:1, což podle autorů znamená, že výsledný podíl skutečných pedofilů mezi lidmi s homosexuálním erotickým vývojem je vyšší než u lidí, kteří se vyvinuli heterosexuálně. To „samozřejmě neznamená, že by androfilní muži byli více náchylní k obtěžování dětí.“^[25]

Sexuální orientace

Podle hlavních vědeckých a odborných organizací v USA^[26], ve Velké Británii^[27] a v Austrálii^[28] žádný vědecky adekvátní výzkum neprokázal, že pokusy o změnu sexální orientace jsou úspěšné a bezpečné. Oficiálně před pokusy o změnu sexuální orientace varují a připomínají, že homosexualita není duševní porucha, ale normální varianta lidské sexuality.^{[26][2][3][4][5]}

Americká asociace psychiatrů^[29] a Australská psychologická společnost^[28] ve svých stanoviscích vydaných v roce 2000 doporučují nepokoušet se o změnu sexuální orientace a uvádějí:

Dřívější klasifikace jako nemoci podpořila společenskou morální potupu vztahů osob stejného pohlaví. V současných sociálních podmínkách označování homosexuality za duševní poruchu vychází z úsilí zdiskreditovat rostoucí sociální přijetí homosexuality jako normální varianty lidské sexuality. V důsledku toho se záležitost změny sexuální orientace stala vysoce politizovanou. Diskuse kolem této záležitosti zakryly vědecká data zpochybňující motivy a povahy jednotlivců na obou stranách. Opodstatněnost, účinnost i etika klinických pokusů o změnu sexuální orientace jednotlivce byly zpochybněny. Neexistují rigorozní vědecké studie zjišťující skutečnou účinnost a škodlivost terapií nebo léčby pokoušejících se změnit sexuální orientaci jednotlivce. Je málo vědeckých dat o kritériích výběru, rizicích a přínosech i dlouhodobých výsledcích takových terapií. Literatura obsahuje zprávy o osobách ohlašujících změnu, lidech, kteří tvrdili, že pokusy o změnu pro ně byly škodlivé, a dalších, kteří svá tvrzení o změně později odvolali. Teorie odůvodňující provádění nápravných anebo konverzních terapií jsou v rozporu s vědeckou pozicí Americké asociace psychiatrů od roku 1973 po přezkoumání důkazů o tom, že homosexualita jako taková není duševní porucha. Teorie nápravných terapeutů definují homosexualitu buď jako zbrždění vývoje, vážnou formu psychopatologie nebo nějakou kombinaci obojího. V nedávné době významní terapeuti provádějící nápravnou terapii otevřeně integrovaly starší psychoanalytické teorie patologizující homosexualitu s tradiční náboženskou vírou odsuzující homosexualitu. První vědecká kritika počátečních teorií a náboženské víry inspirovaných nápravnými nebo konverzními terapiemi přišla především od sexuologických výzkumníků. Později se ke kritice připojily i psychoanalytické kruhy. Přibývá i náboženské myšlení argumentující proti tradičním interpretacím bible odsuzujícím homosexualitu a které představují základ náboženských forem nápravné terapie.

Zpráva Britské královské společnosti psychiatrů připravená v roce 2007 Speciální zájmovou skupinou pro duševní zdraví gayů a leseb uvádí:^[27]

Britská asociace poradenství a psychoterapie si nechala zpracovat systematické přezkoumání světové literatury o zkušenostech homoseuxálů a bisexuálů s psychoterapií. Tento důkaz ukazuje, že jsou otevřeni k hledání pomoci pro problémy související s duševním zdravím, ačkoliv mohou být nepochopeny terapeuty, kteří považují jejich homosexualitu jako základní příčinu jakýchkoliv trvajících problémů jako je deprese nebo úzkost. Terapeuti, kteří se chovají tímto způsobem, pravděpodobně způsobují značně velké utrpení. Malá menšina terapeutů dokonce zachází tak daleko, že se pokoušejí změnit sexuální orientaci svých klientů, což může způsobit hluboké škody. Ačkoliv je nyní mnoho terapeutů a organizací v USA i Velké Británii, kteří tvrdí, že terapie může pomoci homosexuálům stát se heterosexuálními, neexistuje žádný důkaz, že taková změna je možná. Nejlepší důkaz o účinnosti jakékoliv léčby pochází z randomiovaných klinických studií a žádné takové nebyly v této oblasti vykonány. Nicméně existují nejméně dvě studie, které sledovaly homosexuály a bisexuály, kteří podstoupili terapii s cílem stát se heterosexualy. Žádná z nich se nepokusila posoudit pacienty před podstoupením terapie a obě závisely na subjektivním popisu lidí, kteří byli coby dobrovolníci požádáni samotnými terapeutickými organizacemi nebo byli nabráni přes Internet. První studie tvrdila, že změna byla možná pro malou menšinu (13 %) homosexuálů a bisexuálů a většina z nich mohla být na počátku terapie považována za bisexuály. Druhá ukázala malou účinnost stejně jako značně velkou újmu. Z historických důkazů vyplývá, že léčebné postupy pro změnu sexuální orientace časté v 60. a 70. letech 20. století byly velmi škodlivé pro pacienty, kteří je podstoupili, a nezpůsobily žádnou změnu v jejich sexuální orientaci. Důkazy svědčí o tom, že není žádný vědecký nebo racionální důvod pro zacházení s homosexuály a bisexuály jakkoliv odlišně od jejich heterosexuálních protějšků. Lidé jsou nejšťastnější a pravděpodobně dosáhnou svého potenciálu, když jsou schopni integrovat různé aspekty své osobnosti v co největší možné míře.

Australská psychologická společnost upozorňuje, že změna sexuální orientace osoby není jen záležitostí změny jejího sexuálního chování, ale že vyžaduje změnu emocionálních, milostných a sexuálních pocitů a restrukturalizaci duševního pojetí sebe sama a sociální identity. Uvádí, že sexuální orientaci nelze změnit, nicméně připouští, že někteří terapeuti, kteří provádějí tento druh terapie, uvádějí léčebnou změnu sexuální orientace klienta z homosexuální na heterosexuální.^[30] Americká asociace psychiatrů^[29] a Australská psychologická společnost ^[28] v roce 2000 podpořily akademický výzkum pro zjištění účinnosti a jiných hledisek terapií nebo léčby pokoušejících se o změnu sexuální orientace.

Synodní rada Českobratrské církve evangelické požádala Doc. MUDr. Zdeňka Susu, CSc., aby se pokusil najít skupinu odborníků, kteří by vytvořili odborné stanovisko k problematice homosexuality, jejichž stanovisko mělo být podkladem pro diskusi v církvi:^[31]

Z. Susa hledal takové odborníky, kteří jednak nejsou pouzí teoretici, ale setkávají se s problematikou ve své praxi, jednak jim není cizí křesťanství. MUDr. Antonín Brzek, MUDr. Dagmar Křížková a MUDr. Ivo Procházka, CSc., splňují tato kritéria; „jsou to naši přední odborníci v problematice homosexuality a ve své praxi se setkávají s homosexuálně orientovanými lidmi. Dr. Brzek a Dr. Procházka pracují v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Dr. Křížková se jako psychiatrička a psychoterapeutka angažuje zejména v hnutí Logos. Dva jsou římští katolíci, jeden je českobratrský evangelík. Zúčastnil jsem se některých jejich setkání a jsem si jist, že jejich informace jsou solidní a že se můžeme spolehnout, že jejich stanovisko zcela odpovídá vědeckému poznání homosexuality v době, kdy bylo vypracováno.“ Synodní rada je přesvědčena, že obě zprávy budou významným přínosem pro pochopení problematiky našich bližních s odlišnou sexuální orientací, a děkuje všem autorům za jejich zodpovědnou práci.

O sexuálním zaměření jedince, o jeho umístění na tomto grafu (hetero - homosexuální kontinuum, spojité spektrum od levého, heterosexuálního pólu, kde jsou umístěny osoby jednoznačně heterosexuálně orientované, až k pólu pravému, kde jsou naopak jedinci jednoznačně homosexuálně orientovaní), je rozhodnuto dávno před pubertou a tato poloha se během života nemění, nezmění ji ani homosexuální nebo heterosexuální zkušenost (nemůže to změnit ani „svedení", ani naopak dříve činěné pokusy o „léčbu" homosexuality). ... Poté, co se lékaři opakovaně přesvědčili, že homosexuální orientace je dostupnými lékařskými prostředky nezměnitelná, upustili od pokusů směřujících ke změně homosexuální orientace v heterosexuální. ... Je třeba zdůraznit, že ani mnohaleté heterosexuální soužití nezmění převažující erotickou, a tedy i citovou preferenci homosexuálního jedince a že takto vytvořená manželství mají četná úskalí a v delším časovém horizontu mnohdy ztroskotávají.

Minoritní, obvykle nábožensky motivované skupiny přesto provádějí terapie s cílem změny sexuální orientace. Nejznámější z nich je NARTH. Americká asociace psychologů v prohlášení vyjádřila znepokojení nad tím, že stanoviska NARTH a takzvané konverzní terapie nemají oporu ve vědě a že stanoviska NARTH vytvářejí prostředí podporující předsudky a diskriminaci.^[32] Prezident NARTH Joseph Nicolosi existenci takového prohlášení Americké asociace psychologů přitom v rozhovoru pro rozhlasový pořad BBC v květnu 2009 rezolutně odmítal a nebyl schopen uvést žádnou randomizovanou klinickou studii dokazující úspěšnost změny sexuální orientace. Profesor Michael King z University College of London Medical School ve stejném pořadu upozornil na to, že žádné takové studie neexistují.^[33]

Předsudky vůči sexuální orientaci (Založení článku a více než 95 % obsahu.)

Spory tedy postupně vyhrávám, protože se ukazuje, že jsou racionální a že v nich mám pravdu. A před arbitrážním výborem jsem tedy připraven obhájit i dodržování závazného pravidla české Wikipedie zakazující vlastní výzkum, jelikož někteří editoři stále nepochopili, že Nezaujatý úhel pohledu není jediné platné závazné pravidlo Wikipedie a musí se aplikovat společně s ostatními.

--Destinero 14. 6. 2009, 13:11 (UTC)