do osbnosti nepatří a je zbytečné uvádět obšírnější popis čehokoliv co již má vlastní článek Lokomotivy Mallet |
castecne vraceni - data o tom, co osobnost udelala, sem patri. Nepatril by sem podrobnejsi popis. |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Mallet vystudoval pařížskou „Ecole Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro [[Suezský kanál]]. |
Mallet vystudoval pařížskou „Ecole Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro [[Suezský kanál]]. |
||
V roce [[1867]] se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku [[sdružený parní stroj|sdruženého parního stroje]]. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce |
V roce [[1867]] se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku [[sdružený parní stroj|sdruženého parního stroje]]. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě. |
||
Pozornost vzbudil Mallet v roce [[1877]], kdy nasadil do provozu na dráze [[Bayonne]] - [[Biarritz]] dvě tendrové lokomotivy se sdruženým dvouválcovým strojem. Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod - to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0. Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti. |
Pozornost vzbudil Mallet v roce [[1877]], kdy nasadil do provozu na dráze [[Bayonne]] - [[Biarritz]] dvě tendrové lokomotivy se sdruženým dvouválcovým strojem. Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod - to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0. Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti. |
||
== Vývoj malletek == |
|||
| ⚫ | |||
Tehdejší lokomotivy s děleným pojezdem ([[Fairlie]], [[Meyer]] trpěly především nedostatečným utěsněním pohyblivých přívodů páry. Mallet tuto nevýhodu částečně zmírnil tím, že vysokotlaký parní stroj s příslušnými dvojkolími zabudoval do rámu lokomotivy a jen nízkotlaké válce do samostatného podvozku. V roce 1884 získal na [[Mallet|toto uspořádání]] patent. V roce 1888 postavil v Belgii první lokomotivu tohoto uspořádání na rozchodu 600 mm. Veřejnosti byla představena na výstavě v Paříži v roce 1889. |
|||
== Související články == |
|||
[[Image:USRA 2-8-8-2.jpg|thumb|500px|severoamerická lokomotiva [[USRA 2-8-8-2]] s Malletovým pojezdem]] |
|||
V roce 1911 bylo v provozu přes 500 maletek. Časem byl u některých lokomotiv opuštěn princip sdruženého stroje, zůstal zachován pouze dělený pojezd. I tyto lokomotivy bývají obvykle nazývány malletky. Jednalo se o největší parní lokomotivy na světě. |
|||
;konstrukce lokomotiv |
|||
:[[Lokomotivy Mallet]] |
|||
| ⚫ | |||
==Odkazy == |
==Odkazy == |
||
Verze z 9. 2. 2010, 10:46
Jules T. Anatole Mallet (23. května 1837, Carouge – 10. října 1919, Paříž) byl švýcarský inženýr a svého času úspěšný konstruktér parních lokomotiv. Po něm pojmenovaný typ konstrukce členěného pojezdu byl i základem největších lokomotiv, které byly kdy postaveny.
Mallet vystudoval pařížskou „Ecole Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro Suezský kanál.
V roce 1867 se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku sdruženého parního stroje. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě.
Pozornost vzbudil Mallet v roce 1877, kdy nasadil do provozu na dráze Bayonne - Biarritz dvě tendrové lokomotivy se sdruženým dvouválcovým strojem. Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod - to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0. Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti.
Vývoj malletek
Tehdejší lokomotivy s děleným pojezdem (Fairlie, Meyer trpěly především nedostatečným utěsněním pohyblivých přívodů páry. Mallet tuto nevýhodu částečně zmírnil tím, že vysokotlaký parní stroj s příslušnými dvojkolími zabudoval do rámu lokomotivy a jen nízkotlaké válce do samostatného podvozku. V roce 1884 získal na toto uspořádání patent. V roce 1888 postavil v Belgii první lokomotivu tohoto uspořádání na rozchodu 600 mm. Veřejnosti byla představena na výstavě v Paříži v roce 1889.
V roce 1911 bylo v provozu přes 500 maletek. Časem byl u některých lokomotiv opuštěn princip sdruženého stroje, zůstal zachován pouze dělený pojezd. I tyto lokomotivy bývají obvykle nazývány malletky. Jednalo se o největší parní lokomotivy na světě.
Anatole Mallet se již tohoto vývoje nezúčastnil. V roce 1888 vyvinul originální lokomotivu pro irskou jednokolejnicovou dráhu Listowel - Ballybunion.
Odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
