Bombardování Drážďan: Porovnání verzí

Bombardování Drážďan letouny RAF a USAAF mezi 13. a 15. únorem 1945 (další dva nálety provedla USAAF 2. března a 17. dubna 1945), 12 týdnů před kapitulací Německa, dodnes vzbuzuje velké emoce.

Původně byla kolem Drážďan rozmístěna silná protiletecká obrana. Ta však nebyla za celou dobu výrazněji využita, proto byly postupně baterie částečně přesunuty na východní frontu, kde se používaly proti tankům, a částečně posílily protiletecké obrany např. v Berlíně, Halle a měst v Porúří. Protiletecká obrana Říše v prostoru Drážďan tak v únoru 1945 nedosahovala vysokého stupně účinnosti.

16. října 1944 došlo k velké ofenzívě sovětských vojsk. Velká část uprchlíků před Rudou armádou se skryla právě v Drážďanech, jež před válkou čítaly 630 000 obyvatel.^[kdy?] V noci z 13. na 14. února 1945 na město zaútočilo 805 bombardérů, z nichž 796 bylo Lancasterů. Na město svrhly 2660 tn pum, z nichž necelých 45 % bylo zápalných. První vlna čelila nepříznivému počasí, a tak byl útok vyhodnocen jen jako středně úspěšný; druhé vlně o tři hodiny později již nic nebránilo v přesném zaměření značek. V důsledku vysoce koncentrovaného bombardování v krátkém časovém intervalu se vytvořila ohnivá bouře, jejímž následkem shořelo centrum města. Následující den si drážďanské seřaďovací nádraží za cíl vzal i jeden svaz 461 B-17 Flying Fortress USAAF (cíl bombardovalo ale jen 311 z nich; část bombardovala omylem Prahu, nálet prožil i Most apod.), doprovázených 316 stíhacími letouny North American P-51 Mustang, a o den později bombardovalo Drážďany dalších 210 amerických létajících pevností, které se odklonily od svých primárních „palivových cílů“.^[1]

V důsledku náletu a svržení cca 3900 tun pum bylo zničeno 34 km² zástavby a mezi civilním obyvatelstvem byly způsobeny vysoké, dodnes přesně neznámé ztráty. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých a celkový počet obětí byl odhadnut na 25 tisíc — kterýžto fakt již roku 1966 (!) veřejně akceptoval i známý popírač holokaustu, usvědčený falzifikátor a dezinterpretátor historie, blízký neonacismu David Irving ^[2], autor knihy Zkáza Drážďan o náletu na město (vydané v roce 1963), v níž úmyslně padělal statistiky, desinterpretoval svědectví, z věrohodných pramenů vyvozoval falešné závěry, a užíval svědectví o jejichž nesprávnosti věděl,^[3] která je dodnes někdy vydávána za hodnověrný zdroj^[kdo?]:

Nazi propaganda put forth figures of up to 300,000. David Irving, when he first published The Destruction of Dresden in 1963, quoted estimates varying between 35,000 and 200,000. But later, in 1966, he came into possession of the Dresden Area police chief’s final report (of March 1945). This gave a total of 18,375 dead, and estimated that the final figure would be about 25,000 — apart from persons unaccounted for. Mr Irving accepted this as the authentic total, and stated so in a letter to The Times published on 7 July 1966.

Denis Richards: The Hardest Victory, pp.273,
Hodder and Stoughton Ltd, London (1994),
ISBN 0-340-56345-1

Řada autorů poválečného období se v odhadu počtu obětí přikláněla k počtu do 35 tisíc, jako nejvíc odpovídajícímu sklutečnosti, což korespondovalo i s tvrzeními vlády Německé demokratické republiky.^[4] Komise německých historiků, zřízená v roce 2004 městem Drážďany za účelem objasnění počtu obětí na životech, dospěla v říjnu 2008 k předběžnému určení známého počtu ztracených životů v hodnotě okolo 18 000, s tím, že jejich počet nepřekročil 25 000.^[5][6] Odpůrci akce ^[kdo?]argumentují, že vojenský přínos náletu nebyl příliš velký a naprosto neospravedlňuje barbarství akce, kterou označují za jeden z nejtěžších spojeneckých válečných zločinů.^{[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj⁠?]]]} Podle nich se Spojenci při něm prostě rozhodli kobercovým bombardováním zlikvidovat město plné civilních obyvatel, uprchlíků před frontou a nuceně nasazených zahraničních dělníků. Město, které bylo nejen hlavním městem Saska, ale též jeden z vrcholů barokního stavitelství v Evropě. Britský historik druhé světové války Frederick Taylor však upozorňuje na skutečnost, že zdůrazňováním urbanistického a architektonického dědictví města je odsouván do pozadí význam města z pro vojenský průmysl a jeho role uzlu dopravní infrastruktury.^[7] Odpůrci poukazují i na to, že sami západní Spojenci ještě v průběhu války v roce 1939 označovali mnohem méně rozsáhlé bombardování měst ze strany Německa a Sovětského svazu za barbarské válečné zločiny.^{[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj⁠?]]]}

Na druhou stranu, obhájci Spojenců poukazují na fakt, že Drážďany byly díky velkému komunikačnímu uzlu a 110 továrním budovám s více než 50 000 dělníky regulérním vojenským cílem.^[8] Argument o kobercovém bombardování navíc nutně naráží na fakt, že akci Bomber Command vedly značkovací stroje - v první vlně stroje No. 5 Group, pro druhou cíle označili slavní Pathfinders. První vlně částečně bránily nízké mraky, druhá vlna již odbombardovala přesně na značky. USAAF už na tom ale byla hůře. Tu samou noc navíc dalších 368 strojů Bomber Command útočilo na Böhlen. Na architektonické památky sice nebrala ani jedna strana ohledy, ovšem až na jednu německou bombardovací ofenzívu^[9] se památky jako takové cílem nestaly.

Faktem je, že i sám jinak nekompromisní Churchill byl akcí otřesen na tolik, že v memorandu náčelníkovi leteckého štábu a komisi náčelníků štábů z 28. března zpochybnil přiměřenost zvolených prostředků a označil podobné konání za „pouhý akt teroru a svévolného ničení“ („mere acts of terror and wanton destruction“),^[10][11] po upozornění Sira Archibalda Sinclaira (tedy že to byl nakonec i on sám, kdo 26. ledna 1945 požadoval zničení měst ve východním Německu)^[12] své memorandum stáhl a v novém již pečlivěji vážil svá slova. Roli jistě sehrála i rozdílná optika konce března a půlky února 1945.

Pokud jde o vojenské hledisko celé akce, tak zde ze spojenecké strany nebyl žádný větší problém, protože Luftwaffe již v této době nebyla schopna klást vážný odpor. Spojenecké ztráty byly minimální. Navíc všechny blízké a dostupné síly Luftwaffe zůstaly po celou dobu náletu nečinné na letištích, neboť měly nedostatek pohonných hmot a dále plnily jiné úkoly (např. byly připraveny k evakuaci nacistických pohlavárů před blížící se frontou apod.).^{[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj⁠?]]]} Malá účinnost protivzdušné obrany Německa však neměla vliv na status Drážďan jako legitimního cíle útoku.

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“. Obrázky, zvuky či videa k tématu bombardování Drážďan na Wikimedia Commons

• Stručný článek na BBC, doplněná dobovými záběry
• Bombardování Drážďan na Spartacus Educational
• Nálet RAF na Drážďany v noci z 13. na 14. února 1945
• Nálet USAAF na Drážďany 14. února 1945
• Nálet USAAF na Drážďany 15. února 1945
• Nálet USAAF na Drážďany 2. března 1945
• Nálet USAAF na Drážďany 17. dubna 1945

Reference

Literatura

• TAYLOR, Frederick. Drážďany, úterý 13. února 1945. Praha: BB art, 2005. ISBN 80-7341-478-3. S. 468. 

• IRVING, David John Cawdell. Zkáza Drážďan. Olomouc: Votobia, 1997. 

Šablona:Link FA