Církev sjednocení: Porovnání verzí

Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanství, zkráceně Církev sjednocení (někdy též Moonova sekta,^[1][2][3][4] anglicky The Holy Spirit Association for the Unification of World Christianity, zkráceně Unification Church) je synkretické^[zdroj⁠?] nové náboženské hnutí oficiálně založené v Jižní Koreji Son-mjong Munem 1. května 1954.

Členové církve jsou často nazýváni Munisté,^[5] nebo Moonisté^[6] (anglicky Moonie,^[7] což bývá někdy považováno za urážlivé^[8][9]).

Historie

Munovo zjevení

Mun tvrdí, že se o Velikonocích roku 1936 (tehdy mu bylo 16 let) usilovně modlil na stráni jedné hory a zjevil se mu Ježíš. Ten mu řekl, že byl vyvolen, aby se stal jeho nástupcem a dokončil dílo, které Ježíš započal,^[2] tedy vytvoření Božího království na zemi.^[1] Podobným způsobem prý Mun později komunikoval s Abrahámem, Mojžíšem, Buddhou i Bohem.^[1] Tato sdělení pak byla použita pro intepretaci Starého a Nového zákona v základním textu Církve sjednocení – Božím Principu.^[1]

Počátky hnutí

Počátky hnutí sahají až do roku 1940, kdy začal Son-mjong Mun svou misionářskou činnost v Severní Koreji v Pchjongjangu.^[10] Vzhledem k tomu, že jeho nauka církve obsahovala prvky silného antikomunismu, byl uvězněn a na dva a půl roku odeslán do pracovního tábora, odkud byl vysvobozen až během korejské války. Odjel do Jižní Koreje, kde začal hlásat své učení označované zde jako Tong-Il. Církev byla založena až v roce 1954 a její význam výrazně vzrostl teprve s rozšířením na Západ, resp. do USA, kam se Munovo učení dostalo v roce 1959 prostřednictvím misionářky Young Oon Kim, a teprve v roce 1971 do USA přicestoval také Mun.

Historie v ČR

Počátky hnutí v Československu sahají do roku 1968, kdy do Východní Evropy přišla první vlna misionářů. Jeho členové byli pronásledováni a vězněni.^[11] Některá svědectví té doby popisuje kniha Mission butterfly.^[12] V roce 1974 proběhlo se členy Církve sjednocení několik soudních procesů, v nichž byla naprostá většina členů komunistickým režimem odsouzena k vězení. Život církve byl plně obnoven až po roce 1989.^[13] Další rozvoj Hnutí v Československu a dále v ČR nastal až po listopadu 1989.

Koncem 90. let 20. století podalo hnutí žádost o registraci, ale ministerstvo kultury to odmítlo.^[1] Podle Davida Zbírala hnutí splňovalo podmínky příslušného zákona a tedy i v polistopadové éře se členové církve zřejmě stali obětí diskriminace ze strany státních institucí.^[11] V České republice se v roce 2001 k Církvi sjednocení při sčítání lidu přihlásilo 43 obyvatel.^[14] V roce 2011 to bylo 65 obyvatel.^[15]

Církev sjednocení založila mnoho různorodých a na první pohled nezávislých organizací. V Česku jde především o Federaci rodin za mír ve světě, Federaci žen za mír ve světě, studentské hnutí CARP^[16] a Akademie profesorů za mír ve světě.^[1] Ústředí je v Praze a další střediska jsou v Brně, Olomouci a Plzni.^[1]

Na podzim v roce 2009 byl na Masarykově univerzitě v Brně vypsán semestrální předmět „RLB13 Církev sjednocení“ s cílem popsat nauku a praxi Hnutí sjednocení, zařadit hnutí do kontextu nových náboženských hnutí a porovnat specifika Hnutí sjednocení, včetně diskuse s čelním představitelem hnutí v České republice.^[17]

Učení

Učení Církve sjednocení je uvedeno v knize Boží Princip. V roce 1977 shrnul Frederick Sontag toto učení do 12 stručných bodů: ^[18]

1. Bůh: Existuje jeden živý, věčný a pravý Bůh, osoba mimo prostor a čas, která má dokonalý rozum, cit a vůli, jejíž nejhlubší podstatou srdce je láska, která zahrnuje jak mužství, tak ženství, osoba která je zdrojem veškeré pravdy, krásy a dobra a která je stvořitelem a živitelem člověka, vesmíru a všech věcí, viditelných i neviditelných. Člověk a vesmír odráží jeho osobnost, charakter a účel.
2. Člověk: Člověk byl vytvořen Bohem jako speciální stvoření, vytvořených k Jeho obrazu jako jeho děti, podobné Jemu osobností i charakterem a vytvořených se schopností reagovat na Jeho lásku, být zdrojem Jeho radosti a sdílet Jeho kreativitu.
3. Boží touha pro člověka a stvoření: Boží touha pro člověka a stvoření je věčná a neměnná, Bůh chce, muži a ženy splňovat tři věci: za prvé, každý by měl růst k dokonalosti tak, aby se stal jedním s Bohem v srdci, vůli a konání, aby jejich mysl a tělo byly sjednoceny v dokonalé harmonii v centru s Boží láskou; za druhé být sjednoceni s Bohem jako manžel a manželka a dát vznik Božím dětem bez hříchu a tím založit rodinu bez hříchu a nakonec i svět bez hříchu; za třetí stát se pány stvořeného světa, kteří s ním ustanoví milující nadvládu ve vzájemných vztazích dávání a přijímání. Kvůli lidskému hříchu se nic z toho nestalo. Proto současným přáním Boha je vyřešit problém hříchu a obnovit všechny tyto věci, což přinese pozemské i nebeské Boží království.
4. Hřích: První muž a žena (Adam a Eva), byli dříve, než se stali dokonalými, pokoušeni archandělem Luciferem k nezákonné a nedovolené lásce. Kvůli tomu se Adam a Eva svévolně odvrátili od Boží vůle a účelu a přivodili tak sobě a lidské rase duchovní smrt. V důsledku tohoto Pádu, Satan uchvátil pozici pravého otce lidstva, takže všichni lidé se od té doby rodí v hříchu jak fyzicky, tak duchovně a mají hříšné sklony. Lidské bytosti proto mají tendenci bránit Bohu a Jeho vůli a žijí v nevědomosti co se týče jejich skutečné povahy a rodičovství a všeho co tím ztratili. Bůh tak trpí kvůli ztraceným dětem a ztracenému světu a musel neustále bojovat, aby je k Sobě navrátil. Stvoření sténá k porodu při čekání na sjednocení prostřednictvím pravých dětí Boha.
5. Kristologie: Padlé lidstvo může být obnoveno k Bohu pouze skrze Krista (Mesiáše), který přichází jako nový Adam aby se stal novým vedoucím lidské rasy (nahrazující hříšné rodiče), prostřednictvím kterého se může lidstvo znovu narodit do Boží rodiny. K tomu, aby Bůh poslal Mesiáše musí lidstvo naplnit určité podmínky, které obnovují to, co bylo kvůli Pádu ztraceno.
6. Historie: Obnovení probíhá prostřednictvím zaplacení odškodnění (odčiněním, odškodněním) za hřích. Lidská historie je záznamem Boží a lidské snahy provést toto odškodnění v průběhu času tak, aby byly naplněny podmínky a Bůh mohl poslat Mesiáše, který přichází aby zahájil konečný proces obnovení. Pokud některé snahy v naplnění podmínek odškodnění selžou, je třeba je opakovat, většinou pomocí jiné osoby po uplynutí jistého časového období. Proto historie vykazuje cyklické vzory. Historie vrcholí příchodem Mesiáše, čímž končí starý věk a začíná nový věk.
7. Vzkříšení: Proces vzkříšení je proces obnovy k duchovnímu životu a duchovní zralosti, v konečném důsledku sjednocení člověka s Bohem. Je to přechod z duchovní smrti do duchovního života. Toho je zčásti dosaženo lidskou snahou (skrze modlitbu, dobré skutky, atd.) s pomocí svatých v duchovním světě a dokončeno Božím úsilím přivést člověka k znovuzrození skrze Krista (Mesiáše).
8. Předurčení: Bůh předurčil absolutně, že všichni lidé budou k Němu obnoveni a vyvolil všechny lidi ke spasení, ale taktéž dal člověku část odpovědnosti (která bude splněna pomocí svobodné vůle člověka) za naplnění Jeho původní vůle a Jeho vůle k dosažení obnovení. Tato odpovědnost zůstává trvale na člověku. Bůh předurčil a povolal určité osoby a skupiny lidí pro určité odpovědnosti. Pokud tito selžou, musí jejich roli zastat jiní a musí být provedeno větší odškodnění.
9. Ježíš: Ježíš z Nazareta přišel jako Kristus, druhý Adam, jednorozený Boží syn. Stal se s Bohem jedno, mluvil Boží slova a dělal Boží skutky, čímž ukazoval Boha lidem. Lidé ho však nakonec odmítli a ukřižovali a zabránili mu tak v budování Božího království na zemi. Nicméně Ježíš zvítězil nad Satanem v ukřižování a vzkříšení a tím umožnil duchovní spasení pro ty, kteří jsou znovuzrození skrze něho a Ducha svatého. Obnovení Božího království na zemi čeká na Druhý příchod Krista.
10. Bible: Písmo Starého a nového zákona jsou záznamem postupném Božím zjevení lidstvu. Účelem Bible je přivést nás ke Kristu a odhalit nám Boží srdce. Pravda je jedinečná, věčná, a neměnná, takže jakékoliv nové zprávy od Boha budou v souladu s Biblí a budou obsahovat hlubší vysvětlení. Nyní v těchto posledních dnech musí být Bohem sdělena nová pravda, aby lidstvo bylo schopno dokončit to, co je zatím nedokončeno.
11. Konečné obnovení: Správné pochopení teologie se zaměřuje současně na vztah člověka s Bohem (vertikální) a na vztah člověka s jeho bližním (horizontální). Hřích člověka narušil oba tyto vztahy a způsobil tak všechny problémy našeho světa. Tyto problémy budou vyřešeny prostřednictvím obnovy člověka k Bohu skrze Krista a také prostřednictvím opatření jako zavedení vhodných morálních norem a postupů, utvářením pravých rodin spojujících všechny národy a rasy (orientální, západní a černošské), vyřešením napětí mezi vědou a náboženstvím, napravením ekonomických, rasových, politických a vzdělanostních nespravedlností a překonáním ideologií popírající Boha jako je například Komunismus.
12. Druhý příchod (Eschatologie): Kristův Druhý příchod nastane v našem věku, který se podobá době jeho prvního příchodu. Kristus přijde stejně jako dříve, tedy jako člověk v těl. Sňatkem se svou nevěstou v těle ustanoví rodinu a stanou se tak Pravými rodiči celého lidstva. Skrze naše přijetí Pravých rodičů (Druhého příchodu Krista), naše uposlechnutí a jejich následování bude odstraněn náš původní hřích a my se posléze můžeme stát dokonalí. Tak započnou pravé rodiny naplňující Boží ideál a království Boží vůle bude ustanovena jak na zemi, tak i v nebi. Tento den je nyní na dosah.

Dle Dušana Lužného lze rozdělit nauku Církve sjednocení na tři fáze - princip stvoření, pád člověka a princip obnovy.

1. Princip stvoření - Princip stvoření zdůrazňuje, že Bůh stvořil svět podle svého obrazu, přičemž celek je složen z bipolarit a uspořádání je dáno zákonitostmi. Základní bipolaritu vyjadřují pojmy Sung sang („vnitřní charakter“ - vnitřní, neviditelný aspekt stvořeného světa) a Hjung sang („vnější forma“ - vnější, viditelný aspekt stvořeného světa). Vedle toho však existuje další bipolarita označovaná pojmy jin a jang. Bipolarita Sung sang - Hjung sang odráží vztah duše (mysli) a hmoty (těla), zatímco jin - jang odráží vztah ženskosti a mužskosti. Přitom je dána hierarchie (základ čtyř pozic), která zaručuje pořádek ve světě - Bůh resp. vyšší účel je nejvýše, uprostřed je muž a žena, děti jsou jejich výsledkem. Bůh je absolutní realitou překračující čas a prostor. Také základní energie Božího bytí je věčná. Působením této energie vstupují entity do vzájemného vztahu, jehož základem je činnost dávání a přijímání. Cílem je dosažení vyrovnaného a harmonického vztahu dávání a přijímání, tedy láska. Nejvyšší úroveň vztahů představuje vztah k Bohu - správným rozvíjením vztahu dávání a přijímání lze dosáhnout sjednocení s Bohem. Účelem stvoření je uskutečnění Nebeského království, čehož lze dosáhnout naplněním tří velkých (biblických) požehnání, ploďte, množte se, vládněte všemu živému. První požehnání - Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a člověk je tak Bohu svojí podstatou podoben. Druhé požehnání se mělo naplnit prostřednictvím Adama a Evy, kteří však selhali. Třetím požehnáním je ustanovení člověka jako vládce nad materiálním světem a jako bytosti určené k vytvoření Nebeského království na zemi. Stejně jako vše ostatní, musí člověk projít třemi fázemi, a to vznikem(formováním), růstem a završením.^[13]
2. Pád člověka - K naplnění plánu Boha však nedošlo. Člověk je od Boha obdařen na jedné straně svobodnou vůlí a na straně druhé zodpovědností. Stejně jako vše v univerzu i první lidé - Adam a Eva - procházeli vývojem od vzniku přes fázi růstu až k okamžiku završení. Než však mohlo k završení dojít, první lidé neuposlechli Božího příkazu a ve fázi růstu měli nedovolený sexuální styk. Eva byla svedena padlým andělem Luciferem a poté byl Adam sveden Evou, což učení identifikuje s prvotním hříchem (s tím, že jedli ovoce ze Stromu poznání). Tím byla změněna orientace vztahu dávání a přijímání - došlo k odklonu od Boha a nastolení vztahu se Satanem. Takto došlo k pádu člověka a vytvoření světa, v jehož centru stojí Satan a všichni lidé se tak stali Satanovými dětmi. Svět je pak ovládán Satanem a lidé se zlou povahou přenášejí zlo prostřednictvím svých dětí a tak vytvářejí zlé rodiny a v důsledku toho celý zlý svět.^[13]
3. Princip obnovy - Dle učení církve bylo prvotním účelem stvoření vybudovat Nebeské království na zemi a proto Bůh nakonec tento hříšný svět spasí, což znamená, že bude obnoven původní, bezhříšný stav. To je základem principu obnovení. Z tohoto pohledu nahlíží Církev sjednocení na celé dějiny lidstva jako na dějiny obnovení, snahy Boha spasit padlé lidi. V závěru těchto dějin mají nastat Poslední dny, přičemž Bůh se již několikrát v průběhu lidských dějin snažil ukončit hříšný svět a obnovit původní dobrý svět. Avšak doposud lidé nedostáli své zodpovědnosti a zmařili Boží vůli. Učení tvrdí, že se tak stalo v případě Noema, kdy Bůh nejdříve potopou zničil hříšný svět, avšak druhorozený Noemův syn Chám zhřešil. Také příchod Ježíše Krista byl výrazem snahy Boha obnovit původní bezhříšný stav. Bůh seslal Mesiáše, aby založil dokonalou rodinu a vytvořil Nebeské království na zemi. Avšak Ježíš nesplnil svoje poslání, protože jej lidé ukřižovali dříve než stačil založit dokonalou rodinu. Podle nauky Církve sjednocení žijeme v současnosti v období Posledních dnů, tedy v období Druhého příchodu Krista. Dnešní situace se však od předchozích značně liší. Kristus při svém Druhém příchodu bude totiž úspěšný - Bůh sešle Pravé rodiče lidstva a jejich prostřednictvím naplní účel stvoření. Během předcházejících dvou tisíc let Bůh podle principu obnovení připravil vhodné demokratické, sociální a právní prostředí, které Krista při Druhém příchodu ochrání^[13].

Systematizace učení

Učení systematizoval Sang Hun Lee do ucelené filozofie, která obsahuje ontologii, kritiku hlavních tradičních pohledů na hmotu, teorii původní lidské povahy, gnozeologii (epistemologii), axiologii (teorii hodnot), etiku a teorii historie.^[19]

Historicko-politický ráz učení

Dušan Lužný uvádí, že eschatologie hraje v teologii Církve sjednocení významnou roli. Poslední dny a apokalypsu interpretuje symbolicky jako postupné zrání intuice, inteligence a duchovní síly. Dějiny jsou zde prezentovány jako drama protichůdných sil a neustálého boje mezi Bohem a Satanem. Bůh podle nauky církve v průběhu dějin opakovaně odděluje stranu představující Ábela od strany představující Kaina, kde Kain je vázán k Satanovi a Ábel je vázán k Bohu. Na základě této duality rozvíjí Boží Princip tezi, podle níž je v dnešní době svět rozdělen na komunistický svět typu Kaina a demokratický svět typu Ábela. Světové názory jsou taktéž rozděleny. Světový názor typu Kaina je založen na zdůrazňování vnějších tužeb, kořeny má v helénismu, vzešel z renesance a rozvinul se přes osvícenství v ateismus a materialismus a vyvrcholil v marxistické ideologii, která se stala základem komunistického světa. Proti tomu světový názor typu Ábela hledá vnitřní hodnoty a orientuje člověka k hlubšímu hledání Boha. Kořeny má v hebraismu, rozvinul se v reformaci a vyústil ve zformování dnešního demokratického světa. Z této perspektivy interpretuje nauka Církve sjednocení také existenci tří světových válek, ideologickou válku mezi mezi komunismem a demokratickými zeměmi, nebo případ dnešního rozděleného Korejského poloostrova. Dle nauky církve musí vyvolený národ položit základy pro definitivní oddělení od Satana tak, jak tomu bylo v případě Prvního a Druhého Izraele. V Prvním Izraeli připravili Izraelité toto oddělení svým utrpením, které prožívali více než 400 let v Egyptě. Totéž platí pro utrpení křesťanů v rámci Římské říše. Jako třetí Izrael musel korejský národ trpět čtyřicet let pod koloniální nadvládou Japonska.^[13]

Tradice

V úvodu Knihy tradic^[20] autor uvádí, že reverend Mun, zakladatel Hnutí sjednocení, v mnoha projevech upozornil na důležitost dědictví a tradice pro každého člena a popisuje jednotlivé tradice:

• Matching - výběr partnera dle fotografie reverendem Munem. Pro druhou generaci v církvi narozených dětí přebírají tuto úlohu rodiče.
• Mezinárodní svaté svatby, nebo též Obřad požehnání (Blessing Ceremony) - svatební obřad většího počtu párů. Obřad je rozdělen na dvě části, Obřad svatého vína a Obřad svatého požehnání. Obřad je prováděn jak pro páry, které jsou vybrány matchingem, tak i pro dříve sezdané páry, nebo páry, které spolu již žijí a chtějí se vzít. Obřad není náhradou civilní svatby, která je věcí každého páru zvlášť. Od roku 1990 je možno se účastnit obřadu i pro nečleny Církve sjednocení. Počty párů sezdaných tímto způsobem mají vzrůstající tendenci (3, 33, 72, 124, 430, 43, 777, 1 800, 74, 118, 2 100, 6 500, 1 257, 1 267, 30 000^[21]). Hromadných svateb se sice účastní lidé všech vyznání, ale hlavně členové Církve sjednocení.^[zdroj⁠?]
• Svaté dny: ^[22]
  • Den Pravého Boha, (založen 1. ledna 1968) - do roku 2009 vždy 1. ledna, dále dle lunárního kalendáře - 14. února 2010
  • Den Pravých rodičů, (založen 1. března 1960 dle lunárního kalendáře) - 6. dubna 2008, 27. března 2009, 14. dubna 2010
  • Pravý den všech věcí, (založen 1. května 1963 dle lunárního kalendáře) - 4. června 2008, 24. května 2009, 12. června 2010
  • Den Deklarace věčného božího požehnání, (také Chil Il Jeol, Založen 1. července 1991) - do roku 2009 vždy 1. července, dále dle lunárního kalendáře - 16. srpna 2010
  • Den Deklarace říše kosmického sabatu pro rodiče nebe a země (také Chil Pal Jeol, založen 7. července 1997 dle lunárního kalendáře) - 7. srpna 2008, 26. srpna 2009, změna od roku 2010 dle lunárního kalendáře (7.7.) - 16. srpna 2010
  • Den Pravých dětí, (založen 1. října 1960 dle lunárního kalendáře) - 27. října 2008, 17. listopadu 2009, 3.listopadu 2010
  • Den založení Národa sjednoceného světa, (založen 3. října 1988) - do roku 2009 vždy 3. října, dále dle lunárního kalendáře - 8. listopadu 2010

Činnost

Podle Davida Václavíka je s Církví sjednocení spojeno mnoho různých aktivit, jak neziskových, tak podnikatelských.^[1] Hnutí provozuje celosvětovou evangelizační činnost, zejména v USA (Ústředí ve Washingtonu, hlavní školicí centrum ve městě Tarrytown v New Yorku, USA) a Jižní Koreji; podle odhadů má zhruba 3 000 000 členů.^[6] Věnuje se i podnikatelským a mimonáboženským činnostem (vědecké konference, kulturní výměna, různé společenské iniciativy).^[23]

Přidružené organizace

Církev sjednocení je jen jednou ze založených organizací Hnutí sjednocení. Zakladatel Církve sjednocení a členové Církve sjednocení založili množství dalších organizací.

• Federace žen za mír ve světě
• Federace rodin za mír ve světě
• Akademie profesorů za světový mír
• CARP - Sdružení studentů pro výzkum Principu
• The Washington Times

Obracení k Munovu učení

Ronald Enroth a J. Isamu Yamamoto uvádí, že obracení k Munovu učení probíhá v několika následujících krocích.^[2]

Setkání

První kontakt je obvykle učiněn pomocí dobře oblečených a upravených usměvavých mladých lidí ve věku přes dvacet let. Většinou působí na místech, kde se pohybuje větší množství lidí: vysoké školy,^[24] nákupní centra, letiště, knihovny apod. Jejich cílem je pozvání nových potenciálních členů do střediska, často na večeři, případně alespoň získání jejich telefonního čísla a jmen. Při večeři v středisku je část stávajících členů rozptýlena mezi pozvané hosty a další jsou přiřazení ke konkrétním pozvaným. Řečník přednese připravenou přednášku. Potenciální členové jsou pozváni na seminář.^[2]

Seminář

Seminář trvá 3, 7, 21 nebo 120 dní a koná se buď v kostele, školícím středisku, na statku nebo ve venkovském útulku. Na semináři panuje přísný řád (pevně dané časy pro jídlo, cvičení, přednášky atd.) a potenciální členové nezůstávají ani chvíli o samotě. Jsou rozděleni do malých skupin, které mají svého vedoucího, který má nad děním naprostou kontrolu. Během semináře je u potenciálních členů vytvářena potřeba, že musí někam pařit, touha být sám je označována za projev strachu a odcizení. Přednášky jsou stále emocionálnější. Poté jsou návštevníci semináře vyzváni ke vstupu do hnutí. Člen církve, který se dané osobě věnoval nejvíce, na ni naléhá, přemlouvá ji a úpěnlivě prosí (třeba i včetně pláče a slibování).^[2]

Indoktrinace

Po připojení k hnutí se od nového člena očekává, že během prvních dvou týdnů odevzdá veškerý svůj majetek hnutí. V nováčcích je pěstována závislost na hnutí a nedůvěra k okolnímu světu. Je jim vsugerováno, že kdo stojí mimo hnutí, je pod vlivem Satana a ten že působí nejsilněji skrze ty nejbližší. Postupně dochází k jejich odcizování, zejména ke ztrátě rodičů a nejbližších přátel. Členové církve tvoří náhradní rodinu, ke které se jedinec plně upíná.^[25] Režim v komunách je ještě přísnější, než během semináře; Církev nedopřává členům dostatek spánku^[11] (jen pět až šest hodin denně^[2]). V tomto období jsou nováčkům sděleny podrobnější informace o Munovi a jeho skutcích. Mun je nazýván jako Mistr nebo Otec, spolu s manželkou jsou pak nazýváni jako Dokonalí rodiče. V tuto dobu nováčci získávají peníze buď vyprošováním darů a prodejem květin nebo sladkostí, zároveň je jim vštěpováno, že jakožto Boží děti mají právo obelhávat Satanovy děti (tj. okolní svět). Pokud je tou dobou nováček zesláblý (nemocí nebo únavou), tvrdí hnutí, že je jeho tělo napadeno Satanem, případně je obviněn ze sobectví. Pokud se nováček pokusí odejít, je mu tvrzeno, že duchovně zemře a jeho těla se zmocní Satan.^[2]

Kritika a kontroverze

Církev sjednocení je jednou z nejvíce kontroverzních náboženských organizací. Mnoho oponentů ji označuje za kult. Přesto je její náboženství uznáváno vládami mnoha zemí jako bona fide, a proto je v těchto zemích osvobozena od daně. V České republice vzhledem k Zákonu o církvích (3/2002 Sb.) žádný takový status neplatí.

Církev sjednocení je obviňována z totalitních praktik a ekonomického využívání členů.^[5] Byla též obviněna z podpory pravicového extremismu (např. Národní fronty Jean-Marie Le Pena) a diskriminace žen.^[11] Mezi největší kritiky církve patří bývalá Munova snacha, která z hnutí vystoupila a nechala se s Munovým synem rozvést. Tvrdí, že ji psychicky i fyzicky týral, užíval kokain a omezoval ji, protože musela svého manžela či Muna žádat o každou maličkost včetně návštěvy „vnějšího světa“.^[11]

Výboru Evropského parlamentu pro mládež, kulturu, vzdělání, informace a sport Církev sjednocení v roce 1984 obvinil, z toho že „rozbíjí rodiny“.^[11]

Vymývání mozku a psychická manipulace

Jan Nový uvádí, že Munovci jsou typickými představiteli psychické manipulace svých členů velmi propracovanými způsoby a tím jsou schopni ovládat široké masy veřejnosti.^[25] Zbíral uvádí že komunitám bylo především vyčítáno, že lidem vymývají mozky, nedopřávají členům dostatek spánku a indoktrinují je. Podle něj bylo od tohoto typu komunit až na výjimky upuštěno a většina členů žije ve vlastních domech.^[11]

Kult osobnosti

David Václavík uvádí, že podle učení církve existuje mnoho znaků, které mají věřící přesvědčit, že reverend Mun je Třetím Adamem a tedy Mesiášem. Podle Božího principu totiž Pán druhého Adventu přijde z Východu (tedy Koreje) a jeho narození přibližně odpovídá Munovu narození.^[1]

Některé pochybnosti ukazují na nenáboženský původ aktivit církve. Frederick Sontag, profesor filozofie, jehož pohled na církev není příznivý, po 11 měsících studia celosvětové Církve sjednocení prohlásil: „Jedna věc je jistá: církev (sjednocení) má opravdovou duchovní podstatu.“^[26] Německý nejvyšší soud dospěl k podobnému závěru v řešení Schengenského zákazu.^[27]

B.A. Robinson v eseji o náboženské toleranci, kterou vydala Ontario Consultants, napsal: Přeci jen existuje potenciální negativní stránka na členství ve Církvi sjednocení. Jejich kmenoví členové jsou rozhodnuti se podřídit silné disciplíně, což může vést k hluboké oddanosti církvi. Musí zůstat v celibátu před sňatkem, zdržet se alkoholu a kouření a pracovat dlouhé hodiny. Skupina se může stát celým jejich životem, zdrojem jejich náboženských, kulturních, společenských a dalších podpůrných sítí. Pokud přijdou o iluze kvůli nějakému aspektu církve, tato menšina neobvykle oddaných členů zjistí, že je velmi těžké opustit organizaci a vzdát se těchto podpůrných sítí. Když odejdou, zlobí se často na sebe a na církev a věří, že pravděpodobně promarnili roky svého života v rámci skupiny. Tento problém je společný pro všechny horlivé denominace, které vyžadují větší závazek vůči skupině, např. Svědkové Jehovovi, Mormoni, a pro kněze a jeptišky i Římskokatolické církve.^[28]

Zneužívání paněz

Kritici poukazují na nesrovnalosti v používání peněz. Zdůrazňují roli církve v Munově osobním obohacení.^[29] Munova rodinná situace je popisována jako „luxusní a privilegovaná“^[30] a „marnotratná“.^[31]

Nansuk Hongová, bývalá Munova snacha a manželka Hak Ja Hana (nejstaršího syna Muna a Hyo Jin Munové), která žila s Munovou rodinou 14 let, popisuje Církev sjednocení jako „hotovostní operaci“. Zároveň zdůraznila, že probíhaly pochybné pohyby peněz, například: „Japonci neměli problém přinášet peníze do Spojených států; řekli celníkům, že jsou v Americe kvůli hazardním hrám v Atlantic City. Navíc mnoho obchodů církve bylo používáno pouze pro převod peněz, včetně nekolika japonských restaurací v New York City. Viděla jsem zásilky peněz z vedení církve, které šli přímo do trezoru ve skříni paní Munové.“^[31] V 90. letech 20. století, tisíce japonských seniorů tvrdily, že byly Munovými následovníky podvodem připraveny o své celoživotní úspory.^[32] Munova církev pak byla roku 1997 předmětem vyšetřování největšího podvodu v dějinách Japonska. Následně byly na církvi vysouzeny stovky miliony jenů, včetně 37,6 milonu jenů, jež musela církev zaplatit dvěma ženám, které byly předtím přinuceny darovat majetek církvi.^[33]

Hromadné svatby

Někteří lidé shledávají kontroverzním způsob konání obřadů tzv. požehnání do manželství (Blessing ceremony). Kritici, kteří církev viní ze sektářských praktik tvrdí, že hromadné svatby jsou důkazem, jak Mun svým stoupencům vymývá mozek, zatímco přívrženci církve si běžně nechávají partnera vybrat, protože jsou přesvědčení, že Mun má schopnost božských vnuknutí.^[6]

V Koreji byly hromadné svatby pořádané reverendem Munem zvláště kritizovány, protože tzv. „matchmaking“ a výběr partnera by měl být dle korejských tradic buď věcí každého člověka, nebo odpovědností rodičů, nikoliv cizí církve, nebo reverenda Muna. V České republice působí jak hromadné svatby, tak i doporučování partnera velmi nezvykle a jsou předmětem kritiky.^[zdroj?] Ve staré Koreji bývali mladí lidé dáváni dohromady dohazovači (anglicky „matchmaker“ - bez negativní konotace), kterým byla většinou stará žena v jejich vesnici. Mnoho dnes starých Korejců si pamatuje, že v den svatby potkali svého partnera podruhé, nebo také poprvé v životě.^[34]

Schengenský zákaz

Manželé Munovi byli od roku 1996 na seznamu Schengenského informačního systému. Následkem toho jim byl zamezen vstup do některých západoevropských zemí. Důvodem zákazu bylo dle sdělení soudu: „Celosvětové šíření totalitární teokracie pod korejským vlivem, která se staví proti německé demokracii, podkopávání rodiny tím, že mladí dospělí lidé opouštějí své rodiče a obětují se Sírkvi sjednocení a vytváření špatného vlivu na mládež pomocí manipulace mysli a vymývání mozků (brainwashingu)“. Představitelé církve označili obvinění za nepodložená a tento krok za porušení náboženské svobody, jelikož německá vláda prý takto zneužila Schengenský seznam k zastavení šíření církve.^[35] Po 11 letech, 11.listopadu 2006 německý nejvyšší soud zákaz zrušil a prohlásil: „Musí být náležitě zváženo, že v souladu s Schengenskou smlouvou zápis do seznamu současně znamená existenci nebezpečí pro veřejnou bezpečnost. Není zřejmé, že návštěva manželů Munových by mohla způsobit takové nebezpečí, které by ospravedlňovalo další setrvání manželů Munových na seznamu.“^[27]

Antisemitismus

American Jewish Committee (AJC, volně přeloženo jako Americký židovský výbor) vydal v roce 1976 zprávu rabína A. Jamese Rubina o antisemitismu, kde se tvrdí, že Boží princip obsahuje „pejorativní jazyk, stereotypní zobrazení a obvinění z kolektivního hříchu a viny“.^[36] Ve společné tiskové konferenci AJC a představitelů katolické a protestantské církve účastníci diskuze uvedli, že text „obsahuje více než 125 anti-Židovských odkazů“. Účastníci vzali na vědomí Munovo odsouzení „antisemitských a protikřesťanských postojů“ a vyzvali ho ke „komplexnímu a systematickému odstranění“ antisemitských a protikřesťanských odkazů v Božím principu jako k důkazu dobré vůle.^[37]

V roce 1977 vydala Církev sjednocení vyvrácení této zprávy ve kterém tvrdí, že nebyla ani ucelená ani smířlivá, ale spíše měla „nenávistný tón“ a byla naplněná „povrchními obviněními“. Církev popřela, že Boží princip učí antisemitismus a poukázala na 17 konkrétních obvinění ze zprávy AJC, které měly být pokroucením učení církve a zastřením reálného obsahu, nebo že tyto části byly přesným shrnutím židovského Písma nebo částí [Nový zákon|Nového zákona]].^[38]

V roce 1984 Mose Durst, prezident Církve sjednocení v USA a sám konvertita z judaismu,^[39] řekl, že židovská komunita byla „nenávistná“ v důsledku růstu Církve sjednocení a přisoudil vinu oběma: Židovské komunitě kvůli „nejistotě“ a Církvi sjednocení kvůli „mladické horlivosti a neznalosti“. Rudin, v té době ředitel národních mezinábožensých záležitostí AJC, řekl, že Durstovy poznámky byly nepřesné a nespravedlivé, protože „slovo ‚nenávistný‘ je příkré“.^[40]

Roku 1989 vůdci Církve sjednocení Peter Ross a Andrew Wilson vydali Pokyny pro členy Církve sjednocení ve vztahu k židovskému národu ve kterých uvádí devět bodů o vztahu Církve sjednocení a judaismu.^[41]

Munovo prohlášení o tom, že oběti holokaustu platí za ukřižování Ježíše, jsou hlášena z celé řady zdrojů, včetně oficiálního záznamu Parlamentu Spojeného království.^[42] Někteří komentátoři, včetně sociologa a odborníka na nová nábožeská hnutí Davida G. Bromleyho, naznačují, že tato prohlášení jsou důvodem pro to, aby byla Církev sjednocení „považována za antisemitskou“.^[43][44]

Anti-gay učení

Mun se ostře vyslovil proti homosexuálním aktivitám. V rozhovorech se členy církve přirovnal homosexuály ke „špinavým hnůj pojídajícím psům“^[45] a prorokoval, že „gayové budou eliminováni“ v „očistě nařízené Bohem“. Tyto výroky byly kritizovány skupinami bojujícími za práva gayů.^[46]

Robinson napsal, že s důrazem na mužsko–ženský sex jako na jediný platný model a heterosexuální manželství jako na jediný ideál, je rozumné očekávat, že má Církev sjednocení velmi negativní názory na homosexuální chování:

• Aktivně homosexuální osoby nejsou přijímány za členy.
• Aktivně homosexuální osoby mají zakázaný vtup na obřady.
• Většina církevních vůdců žije v manželství a mají stabilní rodiny.
• Nenávidí hřích, ale milují hříšníka.
• Považují homosexuální chování za deviaci od na Boha orientované rodiny.^[46]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Unification Church na anglické (zjednodušené) Wikipedii a Unification Church na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Šablona:Commons cat

• Oficiální stránky
• Unification Homepage