Šura Čerkasskij: Porovnání verzí

Alexandr Isakovič Čerkasskij (7. října 1909 – 27. prosince 1995) byla americký klasický pianista známý svým romantickým repertoárem. Jeho hra byla charakterizována virtuózní technikou a zpěvným zvukem piana. Po většinu svého dospělého života Čerkasskij žil v Británii.

Mladá léta

Alexandr Isakovič Čerkasskij (Šura je zdrobnělina jména Alexandr) se narodil v Ruské Oděse (na dnešní Ukrajině) v roce 1909. Rodina Českasských před Ruskou revolucí unikla do Spojených států.

Čerkasskému dávala první hudební lekce jeho matka, Lydia Čerkasská, která jednou v Petrohradu hrála Čajkovskému. Též vyučovala pianistu Raymonda Lewenthala. Ve Spojených státech pokračoval Čerkasskij ve studiu klavírní hry u Josefa Hofmanna na Curtis Institute of Music. I když před zahájením studia u Hofmanna přehrával Čerkasskij před Sergejem Rachmaninovem, který mu doporučil vzdát se alespoň na dva roky veřejného vystupování a změnit pozici rukou na klávesnici. Naproti tomu Hofmann navrhl Čerkasskému, aby v koncertování pokračoval a toto dlouhé období veřejného vystupování pro Čerkasského znamenalo, že se před publikem se cítil sebejistě. Hofmann mu také doporučil, aby cvičil čtyři hodiny denně a Čerkasskyj tento zvyk striktně dodržoval celý život, udržujíc rozsáhlý repertoár (od barokní hudby po Beria) na nevyšší úrovni. Jeho studia a studijní sezení s Hofmannem pokračovaly až do roku 1935. V mezidobí se začala jeho celoživotní posedlost cestováním po světě, cestami do Austrálie, na Nový Zéland, dálný východ, do Ruska a Evropy.

Čerkasskij aktivně koncertoval až do konce svého života a mnoho jeho nejlepších nahrávek pochází právě ze živých koncertů. Spekuluje se o tom, že jeho nahrávka je použita v kresleném filmu The Cat Concerto, který získal cenu Americké filmové akademie.

Kalifornská léta

Ve čtyřicátých letech se Čerkasskij přestěhoval do Kalifornie. Objevil se v Hollywood Bowl s dirigenty jako Sir John Brabirolli a Leopold Stokowski a nahrál hudbu (Beethovenovu Appassionatu) k filmu s Bette Daviesem Deception z roku 1946. Stravinskému přehrával tři části z jeho baletu Petruška a ten mu doporučil používat pedál ‚una corda‘ v jistých hlasitých pasážích za účelem dosažení jedinečného, zvláštního efektu. V Kalifornii, v době druhé světové války Čerkasskij příliš často nekoncertoval.

Londýnská léta

V roce 1946 se oženil s Eugenií Blanc; toto manželství skončilo rozvodem o dva roky později. V roce 1946 měl též velký úspěch v Hamburku s Rachmaninovou Rapsodií na Paganiniho téma pod Hansem Schmidt-Isserstedtem. Tento koncert vyústil v Čerkasskiho popularitu v Německu a Rakousku (na Salcburkském festivalu), která trvala až do konce jeho života a udělala z něj nejpřednějšího pianistu té doby. Čerkasského kariéru ve Spojeném království akceleroval jeho recitál ve Wigmore Hall 27. března 1957 a poté, co v roce 1961 zemřela v Nice jeho matka, usadil se v Londýně a žil v hotelu The White House až do své smrti v roce 1995.

Další cesty

Jeho kariéra vzkvétala s tím, jak se objevoval na všech velkých světových koncertních místech: Concertgebouw v Amsterodamu, Herkulessaal v Mnichově, Filharmonii v Berlíně, Hudebním spolku ve Vídni, Théatre des Champs-Élysées, Suntory Hall v Tokyu a také se všemi světovými velkými orchestry a dirigenty. Protože Čerkasskyj miloval spontánnost a neměl rád pevně svázaná koncertní pravidla, někteří dirigenti se zdráhali s ním spolupracovat. S Čerkasským nebyla žádná záruka, že to co bylo domluveno při zkoušce se opravdu stane i na koncertě. Čerkasského koncertní kariéra trvala přes 70 let a ještě v několika posledních dekádách života byl považován za jednoho z největších pianistů – tvořivý génius, který si užíval spontánnost, krásu zvuku piána a jeho kaleidoskopické možnosti.

Čerkasskij zemřel v Londýně, ve věku 86 let, 27. prosince 1995. Je pohřben na Londýnském hřbitově Highgate.