Jaroslav Hašek: Porovnání verzí

Šablona:Infobox Spisovatel

Jaroslav Hašek (30. dubna 1883, Praha – 3. ledna 1923, Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, publicista a novinář, autor nejpřekládanější knihy české literatury (54 jazyků v roce 1994^[1]), proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Život

Hašek pocházel z rodiny předčasně zesnulého učitele matematiky.^[2] Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry). Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. Začal mít ale problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly.

Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.

V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.

Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat, od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav^[3], což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy.

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.

V roce 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků^[zdroj⁠?]). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil. Na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).

V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.

Odešel 25.srpna 1921 do Lipnice nad Sázavou, kde zemřel 3.ledna 1923 ochrnutím srdce.

Haškovu životu byla věnována divadelní hra Jana Schmida Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, kterou od roku 1983 úspěšně uváděla pražská Ypsilonka.^[4]

Nejasnosti

V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixovaný jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání.

Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku v letech 1916–1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál.^[5] V letech 1916–1918 v Kyjevě pracoval v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům.^[6] Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary.^[7] Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky.^[8]

Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav.^[8] Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu^[zdroj⁠?] a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (úsvit)^[8].

Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu,^[8] zraněn při vražedném útoku.^[9] V témže roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska.^[8]

Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých poměrech. Důležité také určitě bylo, že Hašek dostal jako stranický úkol zákaz pití alkoholu.^[10] Do Československa byl v podstatě vyslán s cílem organizovat komunistické hnutí, což také podporuje tezi, že v sovětském Rusku musel být vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor.

Dílo

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky.

Většinu ze svých děl napsal v pražských hospodách.^[11][12]

Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, což vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné, co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Většina jeho děl je roztroušena po různých časopisech a novinách, jen malá část z nich byla soustředěna do knih.

Za svůj život napsal asi 1200 povídek. Řada textů se ztratila, například román Historie vola.^[13] Existuje též řada textů, u nichž existuje pravděpodobnost Haškova autorství, není však potvrzeno.

Tvořil velmi lehce a byl mistrem mystifikace. Vrcholným mystifikačním a parodickým kouskem bylo založení Strany mírného pokroku v mezích zákona roku 1911 – tuto stranu Hašek se svými kumpány založil v hospodě, aby parodovali tehdejší politický život. Pak ji ale opravdu zaregistrovali a dokonce Hašek v Praze-Vinohradech kandidoval na starostu. "Dějiny strany" byly vydány jako samostatný text až roku 1963.

Jeho zdaleka nejslavnější text, čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložený do 54 jazyků, byl několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit, 4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však vzdálil původní myšlence díla. Začal vycházet na pokračování r. 1921, ale bylo velmi kritizováno (Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.). Příznivců měl román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové). Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů.

Švejk byl několikrát dramatizován, sám Hašek provedl první dramatizaci pro Revoluční scénu Emila Artura Longena, roku 1928 vytvořil ze Švejka divadelní představení Haškův přítel Max Brod, roku 1963 Pavel Kohout.^[14] Mezinárodní proslulosti dosáhla divadelní adapatace Bertolda Brechta. První filmové zpracování, ještě v němé éře, se datuje k roku 1926, kdy Švejka natočil Karel Lamač. Jiří Trnka natočil loutkový film o Švejkovi roku 1954, za tři roky pak vznikla nejslavnější, dvoudílná filmová adaptace Karla Steklého s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Švejk lákal i zahraniční filmaře, roku 1960 například Axel von Ambesser natočil v tehdejší NSR snímek Der Brave Soldat Schwejk.^[15], v polském televizním filmu Przygody dobrego wojaka Szwejka z roku 1999 ztvárnil Švejka populární Jerzy Stuhr.^[16]

Krom Švejka byly zfilmovány i některé jeho povídky a humoresky, roku 1952 natočil Miroslav Hubáček Haškovy povídky ze starého mocnářství^[17], roku 1955 Oldřich Lipský film Vzorný kinematograf Haška Jaroslava^[18], méně známý je snímek Dobrodružství s nahým klukem z roku 1964. Po Československou televizi byly bezpočetné Haškovy drobné prózy vděčným inspiračním zdrojem pro televizní inscenace: Zvony pana Mlácena (1973), Konec agenta č. 312 (1974), Tři muži se žralokem (1975), Odměna (1978), Historky z Ražické bašty (1979), Uličnictví pana Čabouna (1981), Ze staré drogerie (1982), Šťastný domov (1983) či Můj obchod se psy (1986), kde Haška ztvárnil Oldřich Kaiser.^[19] Českou televizí byla natočena inscenace Stavovské rozdíly (2003).

Ocenění

V Rusku má Hašek dodnes velmi mnoho příznivců, kteří mají dokonce vlastní organizaci. Ve městě Bugulma má Hašek vlastní muzeum^[20], v Sankt-Petěrburgu a Moskvě jsou po něm pojmenovány ulice. Ta moskevská leží dokonce poblíž Velvyslanectví České republiky a Českého domu^[21].

Při příležitosti Haškova 100. výroční narození byla v roce 1983 vydána stříbrná československá 100korunová pamětní mince (autor Štefan Novotný).^[22]

V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové.

V červenci 2008 byl v Lipnici nad Sázavou (v blízkosti Haškova oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka) odhalen druhý pomník Jaroslava Haška, dílo akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1982, jehož umístění v Praze bylo dříve odmítnuto. V srpnu 2008 byla na nádraží ve Světlé nad Sázavou odhalena bronzová deska sochaře Radomíra Dvořáka, která připomíná příjezd Jaroslava Haška a jeho přítele malíře Jaroslava Panušky (25. srpna 1921).^[23]

Po Jaroslavu Haškovi je pojmenován vlak kategorie Eurocity jezdící mezi Prahou, Brnem, Bratislavou, Budapeští a zpět. Má číslo 272/273.

Nejen v České republice, ale i v zahraničí je Jaroslav Hašek vnímán jako geniální romanopisec, který dal světu jeden z nejpůsobivějších satirických popisů dění na bojištích 1. světové války. Hodnota jeho díla je stavena na roveň s dílem Franze Kafky, jakkoliv se od něho liší žánrem a pohledem na život. Dokonce je připomínáno, že se oba slavní rodáci z Prahy narodili ve stejném roce.^[24]

Bibliografie

Vydáno za života

• Májové výkřiky (1903), sbírka básní
• Prašivka (1906)
• Mindžárova Lhota (1907)
• Galerie karikatur (1909)
• Okres Károvice (1910)
• Holuby z nosu (1911)
• Trampoty pana Tenkráta (1912)
• Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912)
• Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913)
• Ospalky z očí (1914)
• Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915)
• Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě)
• Omastek z uší 2. část
• Dva tucty povídek (1920)
• Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921)
• Pepíček Nový a jiné povídky (1921)
• Velitelem města Bugulmy (1921)
• Mírová konference a jiné humoresky (1922)
• Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (1922)
• Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923)

Kabaretní scény a hry

• Rodinné kundy
• Větrný mlynář a jeho dcera (knižně 1976)
• Červená sedma
• Vymrdaná kunda

Vydáno posmrtně

• Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy (1925)
• Šťastný domov a jiné humoresky (1925)
• Za války i za sovětů v Rusku (1925)
• Zpověď starého mládence (1925)
• Všivá historie a jiné humoresky (1926)
• Povídky z kundy do kundy (1926)
• Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky (1927)
• Smějeme se s Jaroslavem Haškem (1946, dva díly)
• Škola humoru (1949)
• Malá zoologická zahrada (1950)
• Veselé povídky (1953), obsahují také Historky z ražické bašty
• Aféra s křečkem a jiné povídky (1954)
• Črty, povídky a humoresky z cest (1955)
• Fialový hrom (1958)
• Loupežný vrah před soudem (1958)
• Terciánská vzpoura a jiné povídky (1960)
• Dědictví po panu Šafránkovi (1961)
• Zrádce národa v Chotěboři (1962)
• Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (napsáno 1911, knižně vydáno 1963)
• Dekameron humoru a satiry (1968)
• Moje zpověď (1968)
• Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška (1973)
• Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek (1982)
• Svět zvířat (1982)
• Švejk před Švejkem (neznámé osudy dobrého vojáka Švejka) (1983)
• Tajemství mého pobytu v Rusku (1985)
• Povídky (1988, dva svazky)
• V polepšovně a jiné povídky (1997)
• Když bolševici zrušili Vánoce (2005) – neznámé, utajené a pravděpodobné texty
• Nešťastný policejní ředitel (2006) – neznámé a nově nalezené texty
• Povídky (2009) – 20 vybraných povídek, například Román novofundláka Ogly, Aféra s křečkem, Útrapy vychovatele, příběh Z praktického života,...

Odkazy

Literatura

• Berwid-Buquoy, Jan: Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané, rakouští vojáci nebo ruští bolševici?, ISBN 978-80-904079-7-8, Herbia, České Budějovice 2011.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• PYTLÍK, Radko. Toulavé house. Praha: Emporius, 1998. 319 s. Dostupné online. 
• PYTLÍK, Radko. Jaroslav Hašek a dobrý voják Švejk. Praha: Panorama, 1983. 86 s. 
• POSPÍŠIL, Josef. Znal jsem Haška. Hradec Králové: Kruh, 1977. 136 s. 
• SOLDAN, Fedor. Jaroslav Hašek, velký mystifikátor. Rozpravy Aventina. 1934, roč. 9, čís. 14, s. 122. Dostupné online. 
• Urban, Otto, Archiv František Josef I., Praha 1991, str.250

Související články

• Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
• Josef Lada
• Karel Vaněk
• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Anarchismus
• Socialismus

Reference

Externí odkazy

• Heslo ve slovníku Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
• Osudy dobrého člověka Jaroslava Haška - životopis
• Jaroslav Hašek v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
• Rozhlasové adaptace vybraných děl k bezplatnému stáhnutí ve formátu mp3 na webových stránkách Českého rozhlasu 3-Vltava
• Kdo byl Jaroslav Hašek?
• Příspěvek k poznání jazyka a slohu Haškových „Osudů dobrého vojáka Švejka“
• Jaroslav Hašek (1883—1923) — bibliografie
• Napsali o Haškovi