Interrupce: Porovnání verzí

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Na této stránce se právě pracuje.

Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.

---

Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.

Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat, toto slovo ovšem v původním významu znamená samovolné (nezamýšlené) předčasné vypuzení plodu neschopného života, přesná definice potratu je dána legislativou.

Interrupce představují velký etický problém, na který se vyskytují ve společnosti přinejmenším dva vyhraněné názory. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu.

Způsoby provedení interrupce

Chemická interrupce

V závislosti na stádiu těhotenství je interrupce prováděna rozličnými metodami. Chemická interrupce je obvyklá metoda do devátého týdne těhotenství. Procedura sestává z podání buď methotrexatu nebo mifepristonu (RU-486) následovaným podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok, obvykle podtlakové odsání.

Chirurgická interrupce

V prvních patnácti týdnech je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších metod chirurgické interrupce, která nahrazuje riskantnější kyretáž. Ruční odsátí odstraní embryo pomocí ruční stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při následném odsávání.

Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se děloha vyprazdňuje vysátím pomocí zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění stěn dělohy kyretou. Roztažení a kyretáž je standardní gynekologický postup, který se vykonává z mnoha důvodů, například vyšetření.

Pozdní interrupce

Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, musejí se používat jiné techniky. Předčasné vypuzení plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Velmi pozdní interrupce se mohou provést kontroverzním roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu. Druhý popisovaný způsob je podobný císařskému řezu. Metody vyžadují chirurgické rozdrcení hlavy plodu před jeho vyjmutím. Interrupce ve třetím trimestru na žádost matky jsou legální v Kanadě, některých státech USA a v komunistických zemích - Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika a Vietnam. ^[1] Těmto potratům se říká potrat částečným porodem.

Historie

Ve starověkém Římě mohl otec legálně zabít své dítě před narozením i po narození, to se však změnilo s nástupem křesťanství. Během křesťanské historie Evropy byly interrupce nezákonné. První zemí, která je v moderní době legalizovala, bylo sovětské Rusko v roce 1920. Druhou zemí, která legalizovala potraty v případě plodů s genetickou poruchou, bylo nacistické Německo.^[2] V roce 1936 legalizovalo interrupce na žádost republikánské Španělsko, po Francově vítězství ve španělské občanské válce však byla obnovena ochrana života od početí. V Československu interrupce legalizovali roku 1957 komunisti.^[3] Během nadvlády komunistů byly interrupce legalizovány ve všech zemích východního bloku s výjimkou Albánie. Velká Británie legalizovala potraty v roce 1967. V Británii jsou potraty legální na žádost matky až do 24. týdne, kdy se již děti rodí živé a přežijí. Prvním státem Spojených států Amerických, který legalizoval interrupce na žádost matky, byla Havaj v roce 1970. V roce 1973 precedent Roe vs Wade legalizoval interrupce na celém území Spojených států Amerických a povolil i interrupce v druhém a třetím trimestru.

Spor o oprávněnost interrupce

Interrupce v současnosti představují etický problém, který má přesah do politiky a vede k vytváření vlivových sdružení obou táborů.

Z průzkumu veřejného mínění z roku 2008 vyplývá, že většina Čechů je nakloněna jejich liberalizaci. Celkem 23 % respondentů souhlasí s tvrzením "potrat je vždy vražda dítěte" a 71 % souhlasí s tvrzením "jsem proti jakémukoli omezení potratů".^[4]

Pro-choice

Mezi zastánci práva na interrupce, kteří jsou označování jako „pro volbu“ (pro-choice), existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost.

Někteří zastánci práva na interrupce výslovně nepopírají, že zárodek nebo plod je počínající lidskou bytostí, ale považují za eticky přijatelné a v souladu s pomyslným zájmem této bytosti, aby se nenarodila do nepříznivých podmínek – toto rozhodnutí považují za odpovědnost matky, případně obou rodičů. Tento postoj lze přirovnat k praxi některých přírodních národů, kde bylo běžnou praxí zbavovat se nadpočetných novorozenců, které by rodina (matka, kmen) neuživila. Proto také odpůrci interrupcí argumentují, že tolerance interrupcí vede i ke snížení úcty k již narozeným dětem, které rovněž nejsou jedinci schopnými samostatného života a nemají rozvinutou lidskou osobnost.

V mezinárodní rovině zastává pohled pro-choice například IPPF (International Planned Parenthood Federation). V USA patří k hlavním skupinám zastávající pro-choice názor Planned Parenthood, NARAL Pro-Choice America, National Organization for Women a American Civil Liberties Union. V ČR jsou tyto skupiny zastupuje například Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu^[5].

Pro příznivce feministického hnutí a levicových či liberálních filosofií je často pro-choice politika nedílnou součást jejich politického názoru. Obvykle považují právo na interrupci za svobodné právo ženy a snaží se o jeho prosazení v zákonech všech zemí. Někteří aktivisté podnikají akce, které mají přinést ženám ze zemí se zakázanou interrupcí osvětu o ní a možnost jejího provedení. Nejznámějším případem z poslední doby je případ lodi Langenort u polských břehů. Na její palubě jsou v mezinárodních vodách prováděny interrupce pomocí prostředku RU 486.

Pro-life

Odpůrci interrupce nejčastěji argumentují tím, že člověk je člověkem od početí a že již zygota je reálně existující lidský jedinec s právem na život a statusem člověka bez ohledu na to, že například nejsou diferencovány žádné orgány a jedinec není samostatný. Člověka definuje od počátku úplný soubor genů, nikoliv tvar a velikost těla, či schopnost nebo neschopnost samostatné existence. Umělý potrat (jakékoliv přímo či nepřímo smrtící ovlivnění zárodku či plodu – počínaje například hormonální antikoncepcí navozenými změnami děložní sliznice, znemožňujícími uhnízdění zárodku, konče potratem při porodu) je tedy podle zastánců zpravidla vraždou – úmyslným, chladnokrevně uváženým a neoprávněným zabitím člověka.^[6] Někteří odpůrci potratů^[kdo?] požadují zákonné omezení interrupcí pouze na zákroky lékařsky opodstatněné. Jiní^[kdo?] nepovažují státní regulaci za řešení a apelují přímo na lidskou odpovědnost. K rozrůznění názorů dochází ohledně oprávněnosti interrupcí v případě vážného poškození plodu nebo stavu ohrožujícího život matky, znásilnění a podobných krajních případech.

V Česku je hlavním reprezentantem pro-life názoru Hnutí Pro život ČR.

Odpůrci potratů též poukazují na případné zdravotní a zejména psychické potíže, které mohou u osob podstoupivších potrat nastat (tzv. postinterrupční syndrom).

Skupina pro-life (pro-život) má své stoupence zejména v řadách pravicových a středových konzervativců a stoupenců různých církví a náboženských vyznání.^[zdroj⁠?] Významné církve a náboženské směry (zejména judaismus, katolická církev a evangelikální církve) interrupce principiálně odmítají. S názorem skupiny pro-life na interrupce se ale shodují i někteří lidé^[kdo?], kteří jsou obecně názorově zaměřeni opačně, tedy ti liberálové, kteří kladou důraz i na svobodu lidské bytosti po narození i před narozením a neupřednostňují právo matky před právy dětí či otců.^[zdroj?]

Protipotratový terorismus

Některé okrajové skupiny odpůrců potratů volí násilnou metodu boje proti interrupcím, včetně zavraždění. Mezi lety 1973 a 2003 je evidováno 300 případů protipotratového násilí nebo terorismu.^[7] Jedná se o křesťanské skupiny vzešlé z tzv. Rekonstrukcionistické teologie a Hnutí křesťanské identity. Útoky se odehrály v USA, Kanadě i Austrálii a Novém Zélandu. Jednalo se o únosy, bombové útoky na zdravotnická zařízení a vraždy lékařů, i o taktiku zastrašování např. formou vylepování plakátů na typu „hledá se živý nebo mrtvý…“ nebo dehonestační kampaně vedené za použití masových médií (např. americký doktor George Tiller byl zavražděn protipotratovým extrémistou Scottem Roederem po dlouhé nenávistné kampani Billa O'Reillyho, jenž ho otevřeně nazýval zabijákem dětí)^[8][9]. Možnost vzniku potratového násilí v ČR je hodnocena jako nepravděpodobná.^[10]

Eugenika

Regulace počtu narozených určitým jedinců či jejich prenatální selekce je i jedním z nástrojů eugeniky. Negativní eugenika si klade za cíl eliminaci nevhodných částí populace, přičemž snížení porodnosti v tzv. rozvojových zemích, u chudších vrstev obyvatelstva, některých etnických skupin či geneticky postižených jedinců je jedním z jejích nástrojů. Může se jednat o podporu pro-choice postoje u jednotlivých skupin či v celé společnosti, ale též interrupce nařízené.

Dilematické přístupy

Kromě ideologicky krajních pozic existují i různé přístupy, které rozhodování o interrupci považují za dilema mezi různými hodnotami, které jsou v kolizi (sporu). Lidé, kteří zastávají některý z takových přístupů, zpravidla nepovažují zárodek nebo plod ani za zcela hotovou osobu, ale ani za pouhou část těla ženy. Vznik života mohou chápat jako postupný proces, který nelze redukovat na okamžik početí či narození. Interrupci mohou považovat ne za vraždu, ale neutrálněji a obecněji za zabití, které za určitých okolností může být eticky přijatelné. Relevantními dilematy může být například volba mezi životem ženy a životem dítěte (hrozí-li vyšší riziko smrti ženy při porodu), otázka správnosti přijmout dítě počaté znásilněním apod. V případě interrupce z důvodu rizika nebo jistoty závažného zdravotního postižení dítěte nebo tíživých sociálních podmínek bývá řešeno dilema mezi předpokládanými skutečnými zájmy dítěte a mezi abstraktní ideologickou hodnotou života. Právo na život je v takovém přístupu poměřováno s právem na kvalitu života, přičemž zabití není chápáno výlučně jen jako čin proti zájmu dítěte.

Zastánci dilematických přístupů netvoří monolitní ideologicky semknutý šik, a proto v některých názorech mohou mít blíže k ideologii pro-choice, v jiných k ideologii pro-life.

Lékaři

Lékaři, podobně jako lidé jiných odborností, mají na interrupce různé názory dle země působení, svého odborného a pracovního zařazení, osobních zkušeností a názorů nebo náboženského vyznání.

Podle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) nesmějí být lékaři nuceni tyto zákroky vykonávat, je-li to v rozporu s jejich svědomím (výhrada svědomí). Gynekolog vázaný pracovní smlouvou se však může dostat do obtížně řešitelné situace, protože požadavky jeho zaměstnavatele obvykle provádění potratů požadují.

Lékaři na jedné straně přicházejí bezprostředně do styku s odstraňovaným plodem a s jeho projevy počínajícího života, na druhé straně vidí následky nelegálních potratů, případně i nechtěného narození, a snaží se jim zabránit. Původní podoba Hippokratovy přísahy umělé potraty lékařům provádět zakazuje, v současné variantě lékařského slibu používaného v Česku již žádný takový zákaz není.^[11]

Doktor Bernard Nathanson, bývalý ředitel tehdy největší interrupční kliniky v USA, spoluzakladatel NARAL (National Abortion and Reproductive Rights Action League) později tvůrce dokumentu „Němý výkřik“ a zastánce pro-life názoru se ve své knize vyjádřil o vzniku jedince takto: „Jako vědec nikoliv pouze věřím, ale vím, že lidský život začíná v okamžiku početí.“^[12][13]

Náboženský pohled na interrupce

V katolické církvi se jak na osobu podstupující potrat, tak na osobu potrat vykonávající vztahuje automatická exkomunikace.^[14][15][16] U protestantských společenství existují různé postoje, některé z nich (typicky ty evangelikální) se k tématu staví stejně jako katolická církev, jiné interrupce za určitých podmínek či do určitého věku plodu tolerují. Judaismus nahlíží na plod jako na člověka až v 40. dnu od početí po početí a islám dokonce až po uplynutí 120 dnů těhotenství

Politika a právo

Spor o interrupce hraje velikou roli v politice těch států, kde má významný vliv náboženství, např. Polsko, Irsko a USA. Ve státech, kde mají obě skupiny přibližně vyrovnanou sílu, se snaží druhá strana převrátit interrupční zákony pokaždé, když ve volbách získá převahu. Tyto země jsou též často místem hledání „kompromisů“ ohledně doby, do kdy je potrat povolen. Jde o to, že zde existuje nevyhraněná skupina voličů, která rozdílně vnímá např. miniinterrupce a použití pilulky RU-486 oproti například potratu při porodu. Dané kompromisy jsou ale zpravidla vedeny pouze snahou dosáhnout maxima. Pro většinu aktivistů hnutí pro-life je přijatelný pouze zákaz všech typů potratů včetně Postinoru a RU-486, aktivisté hnutí pro-choice zase ve velké většině požadují právo na potrat až po okamžik, kdy začne novému jedinci fungovat mozek na patřičné úrovni. Obě strany mají své extremisty, u odpůrců potratů to jsou ti, kteří jsou ochotni pro ochranu nenarozeného života sáhnout i k použití nelegálního násilí proti personálu klinik provádějících interrupce, u zastánců práva na interrupce ti, co požadují právo na potrat až do prvního nadechnutí novorozence (potrat při porodu).

Jak mezinárodní, tak český právní řád reflektují, že o pojetí života před narozením není obecná shoda, a proto se v mnoha formulacích vyhýbají explicitnímu vyjádření, jaký status lidský zárodek nebo plod má, popřípadě nejsou zcela konzistentní.

Česko

Česká Listina základních práv a svobod konstatuje v čl. 6, že lidský život je hoden ochrany již před narozením a že nikdo nesmí být zbaven života. Zároveň uvádí, že porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Ačkoli podle § 7 občanského zákoníku 40/1964 Sb, vzniká způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti narozením, přiznává se právní subjektivita i již počatému dítěti, ovšem pouze za podmínky, narodí-li se živé. Ve většině definic dítěte v dalších zákonech nebo mezinárodních smlouvách se neuvádí dolní věková hranice a tedy není explicitně vyjádřeno, zda se ustanovení vztahují i na nenarozené dítě. Nový občanský zákoník 89/2012 Sb. již řeší situaci obdobně: člověk má právní osobnost od narození do smrti (§ 23) Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo(§ 25).

Interrupce povolil nejprve zákon č. 68/1957 Sb., později podmínky uvolnil zákon č. 66/1986 Sb. V červnu 2003 navrhli poslanci Jiří Karas (KDU-ČSL), Jan Kasal (KDU-ČSL), a Petr Pleva (ODS) zrušení zákona a podstatně přísnější regulaci a ochranu lidského života i před narozením, návrh byl zamítnut v prvním čtení poměrem hlasů 134:23.

Nesouhlas s liberálním přístupem k interrupcím vyjadřují nejvýrazněji voliči křesťansky orientované KDU-ČSL, většina poslanců strany si však je vědoma marnosti snahy o prosazení zákazu interrupcí. Téma je však používáno při bojích jednotlivých skupin uvnitř této politické strany.

V současné době se jako hranice pro ukončení rozlišuje podle důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzazším termínem 12. týden těhotenství, při indikaci genetické lze těhotenství ukončit až do 24. týdne.

Přerušení těhotenství však bylo vyňato ze seznamu lékařských zákroků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a žadatelky si je musí zaplatit, s výjimkou případů, kdy jde o nutný lékařský zákrok v zájmu zdraví těhotné ženy. To samozřejmě může být pro některé ženy překážkou. V současné době se cena potratu v ČR pohybuje od 3 000 Kč výše, závisí na stáří plodu a způsobu provedení.

Německo

V Německu je interrupce ilegální, ovšem do třetího měsíce není trestána, pokud jí předcházelo „interrupční poradenství“. Poradenství provádějí poradny autorizované ministerstvem zdravotnictví jednotlivé spolkové země, které musejí být organizačně odděleny od lékařského zařízení, jež interrupci vykonává. Poradna nemá žádné rozhodovací pravomoci a je povinna vydat potvrzení, že k poradenství došlo.

Na půdě katolické církve docházelo ke sporům, jestli má tyto poradny provozovat. Jedni tvrdili, že provozováním poraden asistuje při potratech, jiní argumentovali, že je to jediný způsob, jak ovlivňovat zájemkyně o potrat. Spor byl rozhodnut ve Vatikánu tak, že poradny provozovat může, ale nesmí vydávat potvrzení, což však v praxi znamená, že služeb jejích poraden se přestalo využívat.

Zákon dovoluje přerušení těhotenství v případě tzv. lékařské indikace, pokud existuje nebezpečí pro život nebo závažné zdravotní důsledky pro matku a není možné tomu jinak zabránit. Zákon nestanoví, kdo to posuzuje, v praxi to činí ošetřující lékař.

Do 12. týdne je přerušení těhotenství legální, pokud existuje tzv. kriminologická indikace, tzn. k otěhotnění došlo v důsledku znásilnění, partnerka nebyla schopna udělit souhlas atd. V případě přerušení těhotenství mezi 12. a 22. týdnem po poradenství není pacientka trestná, trestný je však lékař. V judikatuře existují značné, zčásti regionální, rozdíly ve stíhání deliktů.

Gestační limit

Většina států, kde jsou interrupce legální, má stanoven věkový limit od početí plodu, do kdy lze plod legálně zabít. V České republice je tento limit 12 týdnů na žádost matky, avšak v případě plodů majících genetický handicap, například Downův syndrom nebo rozštěp, je umělý potrat legální do 24. týdne.^[17] Interrupce na žádost je ve většině evropských zemích legální, stejně jako v České republice, do 12. týdne gestačního věku plodu, s výjimkou Rumunska a Španělska (14 týdnů), Švédska (18 týdnů) a Islandu (22 týdnů). V některých zemích bývalého Sovětského svazu je stále interrupce legální i ve druhém a začátkem třetího trimestru (například v Bělorusku) z důvodu těžké situace matky^[18], v Rusku byly pozdní interrupce z ekonomický důvodů zakázány. Nejvyšší gestační limit v Evropě je ve Velké Británii a Nizozemsku a to 24. týdnů. Nejmladší narozené a následně přeživší dítě, se narodilo ve 21. týdnu gestačního věku (věku od početí).^[19] Naopak nižší gestační limit pro interrupce na žádost mají Slovinsko, Chorvatsko, Portugalsko a Turecko (10 týdnů). V Kanadě, některých státech USA, hlavním městě Austrálie (Canberra), Číně, Severní Koreji a Vietnamu je interrupce legální až do okamžiku narození dítěte.

Státy zakazující potraty

Lidský život před narozením je chráněn zejména v zemích Latinské Ameriky, Afriky, jihozápadní a jihovýchodní Asie a v Oceánii. Kromě Kuby, Uruguaye a dvou ze 31 mexických provincií (Ciudad de México a Oaxaca), Guyany a území patřící evropským státům nebo Spojeným státům Americkým, jsou v Latinské Americe umělé potraty na žádost matky nezákonné. Například v Brazílii je umělý potrat legální v případě ohrožení života matky a je-li dítě počato při znásilnění. V Peru v případě ohrožení života nebo zdraví matky. Plná právní ochrana lidského života před narozením s výjimkou zákroků za účelem záchrany života matky, platí v Latinské Americe v Paraguayi, Venezuele, Surinamu, Hondurasu, Guatemale a na některých Karibských ostrovech. Zcela zakázané jsou interrupce v Nikarugue, Salvadoru, v Dominikánské republice a ve Vatikánu. ^[20] V Argentině za potrat spáchaný z jiného důvodu, než je ohrožení života nebo zdraví matky nebo v případě početí ze znásilnění, za umělý dobrovolný potrat hrozí až čtyři roky odnětí svobody.^[21] Lidský život před narozením chrání Americká úmluva o lidských právech podepsaná v Kostarice roku 1969.^[22] Žádná latinskoamerická země též nemá trest smrti.

Interrupce na žádost jsou nelegální též ve většině afrických zemích, s výjimkou Jihoafrické republiky, Mosambiku, Kapverd a Tuniska, kde byly interrupce legalizovány za nadvlády diktátora Habíba Burgiba v roce 1973.

V Evropě je lidský život před narozením s výjimkou zákroků nutných k záchraně života matky, na Maltě, v Andoře, na Gibraltaru a v San Marinu. Zcela jsou interrupce zakázány ve Vatikánu. V Lichtenštejnsku jsou interrupce legální z důvodu ohrožení života a zdraví matky. V Monaku v případě ohrožení života matky, plodu počatého při znásilnění nebo plodu s vývojovou poruchou.

V Polsku byly zavedeny umělé potraty nejprve za nacistické a poté za komunistické nadvlády, avšak v roce 1993 byla zavedena právní ochrana lidského života od početí, s výjimkou plodů počatých při trestném činu (znásilnění, incest, pohlavní zneužití, v Polsku je věková hranice pro pohlavní styk 15 let), plodů s genetickou poruchou a případů ohrožení života a zdraví matky. ^[23] Dle oficiálních polských statistik proběhlo v roce 2012 v Polsku 42 nelegálních umělých potratů.^[24] V roce 2008 v Polsku proběhlo 499 legálních umělých potratů.^[25] Určitá omezení pro potraty jsou též na Faerských ostrovech.

V zemích bývalého Sovětského svazu jsou potraty na žádost matky legální a velice běžné. Bývalé komunistické země mají problémy s úbytkem obyvatelstva. Výjimkou je Abcházie, kde jsou potraty, s výjimkou zákroků s cílem zachránit život matky, nezákonné.^[26] Naopak všechny muslimské země v Asii, s výjimkou Turecka a zemí bývalého Sovětského svazu, interrupce zakazují. Zakázanou jsou buďto s výjimkou pro případy ohrožení života matky - Írán, Irák, Sýrie, Libanon, Jemen, Afghánistán a Bangladéž nebo s více výjimkami, jako většina zemí na Arabském poloostrově.

Souvislost s antikoncepcí

Paralelně k tomuto sporu probíhá podobný spor o oprávněnost antikoncepce. Antikoncepce má však daleko méně odpůrců, neboť nezabíjí zygotu, ale buď brání samotnému oplození, nebo pouze znemožňuje usazení oplozeného vajíčka v děloze, což se děje často i bez ní. Jediný způsob kontroly početí eticky přijatelný z pohledu oficiálního učení katolické církve je přirozené plánování rodičovství (metody založené na pozorování příznaků plodnosti v průběhu menstruačního cyklu).

Problematické jsou zejména interrupce, které mají nahrazovat neexistující, nedostupnou nebo nepoužitou antikoncepci. Odpůrců interrupcí z tohoto důvodu je zřetelně více než odpůrců interrupcí obecně. S tímto problémem je spojený i problém selhání antikoncepce. Interrupce v důsledku selhání antikoncepce je většinou přijímána s menší nechutí než interrupce v důsledku nepoužití antikoncepce.^[zdroj?]

Jevy spojené se zákonnými omezeními interrupcí

Nelegální potraty

Zákaz interrupcí vede k jejich ilegálnímu provádění. Zákrok provádějí často ne zcela kvalifikované osoby (hovorově nazývané jako „andělíčkářky“ nebo „andělíčkáři“), často v naprosto nevyhovujících podmínkách. To vážně ohrožuje zdraví a život žen. V minulosti se používaly manuální techniky jako pokusy propíchnout vak blan a vyvolat tak odtok plodové vody s následným potratem, např. pletacím drátem nebo jehlicí do klobouku; škrtnuté drátěné ramínko se dokonce stalo symbolem amerických organizací bojujících za právo na bezpečnou a legální interrupci. Tyto neodborné postupy vedly k rozsáhlým poraněním ženy často s následným vykrvácením nebo těžké smíšené aerobně-anaerobní infekci při neošetřeném potratu (tyto infekce jsou těžko zvládnutelné i při použití moderních antibiotik – v podstatě šlo o horečku omladnic). Stejně závažné následky měly pokusy vypudit plod chemicky – např. vstřikováním petroleje nebo mýdlové vody do dělohy, což při proniknutí do krevního oběhu ženy způsobilo hemolýzu a smrt. Docházelo také k otravám, např. nechvalně proslulá klášterní chvojka. V zemích se zakázanou interrupcí, nedostupnou antikoncepcí a nedostatečnou osvětou se tyto jevy vyskytují dodnes.

Potratová turistika

Vzhledem k tomu, že přístupnost potratů v jednotlivých státech se velmi liší, putují často ženy, požadující potrat, ze států s přísnými pravidly do zemí s liberálnějším postojem. Tomuto jevu se říká potratová turistika.

Potrat v mezinárodních vodách

Zvláštním případem potratové turistiky je využití služeb Žen na vlnách — pokud loď této neziskové organizace vypluje do mezinárodních vod, platí na ní liberální nizozemské zákony umožňující interrupci.

Interrupce v Česku

Vývoj potratovosti v Československu a v Česku byl ovlivňován vývojem počtu obyvatelstva, legislativními úpravami a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Umělé přerušení těhotenství se na základě zákona č. 68/1957 Sb. stalo běžným zákrokem, jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí.

Celkový počet potratů v Československu či v Česku nikdy nepřesáhl počet porodů. Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda. Maxima bylo dosaženo mezi lety 1988 a 1990 (97,1; 98,2 a 96,2 potratů na sto porodů). V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v Česku vysoký. K úbytku nastalo po roce 1990, tento trend pokračoval až do roku 2007. V roce 2005 bylo zaznamenáno 31 000 ukončených těhotenství ku 93 000 živě narozených, z toho cca 21 000 interrupcí a zbytek spontánních potratů. V roce 2008 došlo oproti roku 2007 k mírnému vzrůstu počtu potratů (při pokračování poklesu relativního podílu potratů na všech těhotenstvích).^[27]

Odkazy

Reference

• Zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství^{[nedostupný zdroj]} (PDF)
• Zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství^{[nedostupný zdroj]} (PDF)
• Sněmovní tisk 376 Poslanecký návrh (Karas, Kasal, Pleva) na zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství (2003)
• Zdeněk Kühn: Současná právní regulace umělých potratů ve světě. In Všehrd 10/1994, p. 26 sq.

Související články

• Němý výkřik
• 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
• Potrat
• Výhrada svědomí
• Roe vs. Wade
• Pochod pro ženské životy
• Pochod pro život
• Zákon na ochranu embryí

Literatura

• ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7. 

• ČERNÝ A KOL., David. Lidské embryo v perspektivě bioetiky. Praha: Wolters Kluwer, 2011. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu interrupce na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo interrupce ve Wikislovníku
• Téma Interrupce ve Wikicitátech

Neutrální

• Vývoj potratovosti v České republice – podrobná studie ČSÚ přinášející historické údaje i mezinárodní srovnání (HTML úvod, texty v PDF, tabulky v Excelu)
• Interrupce - Sexus.cz
• Potrat - Interrupce na Sexuálně.cz
• Zpráva IDNES o iniciativě pro-life poslanců
• Máte slovo (27. 4. 2008) - diskuse o interrupcích

Pro-choice

• Interrupce: ženino právo či vražda? – rubrika polemik v Britských listech
• Magdalena Górska: Interrupce psaná společností, tělem a individuálním vědomím – studentská práce

Pro-life

• Hnutí Pro život ČR – největší protipotratové sdružení v ČR
• Svoboda Volby – kampaň proti umělým potratům
• Pro life pořady o interrupci na TV-MIS

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Autoritní data	Biblio: 31762c04-e2da-43eb-9030-2b5996b05f98 NKC: ph114787 BNE: XX524423 GND: 4053732-8 HDS: 007977 LCCN: sh85000196 NARA: 10639595 NDL: 00568524 NLI: 987007292966705171 TDVİA: cocuk-dusurme