Plzeň: Porovnání verzí

Šablona:Infobox - statutární město Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde zhruba 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v Česku a druhým největším v Čechách.

Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se označuje jako pivo plzeňského typu, celosvětově pak jako Pilsner nebo Pils, podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy.

Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje, budovaná od roku 1290.

V roce 2015 byla Plzeň (společně s belgickým Monsem) Evropským hlavním městem kultury.

Historie

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Středověk

První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.

Díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a hlavně na trase z německých zemí do Prahy se brzy Plzeň stala třetím největším a nejdůležitějším městem po Praze a Kutné Hoře. V této době byly také vystavěny kostely sv. Bartoloměje ve středu náměstí, františkánský klášter na jihovýchodě při hradbách, nedochovaný dominikánský klášter na severozápadě, špitální kostel sv. Maří Magdalény z roku 1320.

Na samém počátku husitských válek měli husité díky radikálnímu knězi Václavu Korandovi ve městě velký vliv. Roku 1420 ale musel Koranda s Janem Žižkou odejít do Tábora a Plzeň se stala baštou katolické strany. Třikrát byla neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté dvakrát Prokopem Holým, a podílela se na odporu proti Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1467 sídlila v Plzni pražská kapitula, která byla v letech 1431–1561 nejvyšším orgánem římsko-katolické církve v Čechách. První česká tištěná kniha – Kronika Trojánská – byla roku 1468 vytištěna na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Na tomto místě fungovala do roku 1533 jediná česká tiskárna.

Raný novověk

Počátkem 16. století bylo město výrazně poškozeno požáry, zejména roku 1507, kdy shořely dvě třetiny města. Loupeživý rytíř Bavůrek ze Švamberka byl popraven na plzeňském náměstí, což vzbudilo řadu protestů. Na devět měsíců na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června) se stala Plzeň hlavním městem Svaté říše římské, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií. Sídlil v tzv. Císařském domě vedle dnešní budovy plzeňské radnice.

Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta, a to vojskem českých stavů pod velením Petra Arnošta II. Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadaly. Švédská obléhání v letech 1637 i 1648 byla neúspěšná. Dne 8. ledna 1683 byl v Plzni dekretem Leopolda I. založen 35. pěší pluk. V roce 1695 byl v Plzni popraven Jan Sladký Kozina, vůdce chodského povstání proti německému útlaku.

Roku 1799, v dobách Napoleonských válek, prošla městem ruská vojska. Ve dnech 16.–18. prosince zde pobýval maršál Alexandr Vasiljevič Suvorov.

Průmyslový rozvoj

V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo. Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (Bürgerliches Brauhaus, později Prazdroj) a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859 založil v Plzni hrabě Valdštejn pobočku svých sléváren a strojíren. Továrna, kterou v roce 1869 odkoupil její vrchní inženýr Emil Škoda, se stala základem budoucích Škodových závodů. V roce 1869 byl založen První plzeňský akciový pivovar v Plzni (později Gambrinus). V roce 1882 zde získal František Křižík patent na svůj vynález obloukové lampy a v dalších letech v Plzni realizoval zakázky na modernizaci veřejného osvětlení a na vybudování pouliční elektrické dráhy (zprovozněna 1899). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.

Už od poloviny 19. století byla Plzeň druhým největším městem v Čechách a třetím v rámci všech českých zemí, ke konci 20. století už ale byla čtvrtým v Česku, když byla předstižena Ostravou. Jako západočeská metropole nicméně prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů. Během meziválečného období došlo k rozšiřování města, roku 1924 byly připojeny obce Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany a vznikla tak „Velká Plzeň“, jejíž počet obyvatel překročil stotisícovou hranici (do té doby se vlastní Plzeň členila na Vnitřní Město, východní Pražské Předměstí, jižní Říšské Předměstí a severní Saské Předměstí^[1]). Starostou města byl v letech 1919–1938 Luděk Pik. Na náměstí T. G. Masaryka byl vybudován památník Národního osvobození s dominující bronzovou sochou T. G. Masaryka, který byl slavnostně odhalen 28. října 1928, jako dík prezidentovi za založení a desetileté fungování republiky.

V roce 1938 došlo k odstoupení pohraničních území Československé republiky Německu. Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota. 1. května 1942 byla Plzeň podle vládního nařízení č. 142/1942 Sb. rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice, Újezd a o územní zbytky obce Litic (obec začleněna do Říše) a stala se statutárním městem se 130 tisíci obyvateli.^[2] Škodovy závody byly v této době významnou zbrojovkou zásobující německou armádu. I přesto Plzeň delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při něm byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945. Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí^[zdroj?]. Spojenci před nálety varovali prostřednictvím stanice BBC, aby minimalizovali civilní oběti.^[3] Útoky způsobily citelné zásahy nacistům, došlo ale i na omyly, jejichž civilní oběti se staly vděčným soustem propagandy – té nacistické, i pozdější komunistické.^[4]

Poválečná éra

Plzeň a západní Čechy byly osvobozeny americkými jednotkami vedenými generálem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. Slavný je jeho výrok, že když už, tak to Američané „mají vzít až do Moskvy“. Dnes na osvobození Plzně upomíná Patton Memorial Pilsen – Památník americké armády 1945 provedený jako stálé muzeum. Po únoru 1948 při oslavách výročí konce války nepadalo o Američanech v Plzni ani slovo.

1. června 1953 došlo v Plzni k prvnímu protikomunistickým masovým nepokojům v souvislosti s tehdy probíhající měnovou reformou se střelbou do demonstrujících. Odveta komunistického režimu kromě represí proti demonstrantům, převážně dělníkům Škodovky, zbouralo komunistické vedení Plzeňského kraje Masarykův pomník, jako symbol nežádoucí demokracie. Jednalo se o první lidový protest v celém sovětském bloku.

Na konci 50. let se začalo s masivním rozvojem bytové výstavby v podobě budování sídlišť. První rozsáhlý areál vznikl na Slovanech, následovala v roce 1961 Doubravka a roku 1968 pak Bory. Dne 20. ledna 1969 se náměstí T. G. Masaryka upálil na protest proti sovětské okupaci mladý pivovarský dělník Josef Hlavatý. Výstavba se v 70. a 80. letech přesunula na sever, budovala se rozsáhlá sídliště v oblasti Bolevce a Lochotína, těsně před Sametovou revolucí se výstavba přesouvala postupně směrem na západ k oblasti Vinice. Díky tomuto rychlému rozvoji překročilo město roku 1972 hranici 150 tisíc obyvatel. O čtyři roky později pak byly připojeny i obce Černice, Radobyčice, Koterov, Červený Hrádek, Křimice a Radčice a Plzeň získala hranice, jaké měla do roku 2002.

V 90. letech byla k Plzni postavena i dálnice D5, která spojila Prahu s bývalým Západním Německem. Dokončení této důležité dopravní tepny, která částečně vyřešila tehdy katastrofální dopravní situaci v Plzni, se však kvůli komplikacím protáhlo až do prvního desetiletí 21. století.

Evropské hlavní město kultury 2015

V září 2010 vyhlásili zástupci mezinárodní poroty v Praze město Plzeň za vítěze soutěže o titul Evropské hlavní město kultury roku 2015. Ve finále dostala Plzeň přednost před Ostravou. V rámci projektu bylo vybudováno Nové divadlo a ve Štruncových sadech v okolí fotbalového stadiónu vzniklo sportovně-relaxační centrum. Na Světovaru měl v areálu bývalého pivovaru vzniknout komplex budov s ateliéry a byty pro umělce, tento projekt byl ale koncem roku 2014 zrušen. Jeho místo zaujalo bývalé depo dopravních podniků, nově DEPO2015. Z něj vznikla tzv. kreativní zóna. V DEPO2015 se pořádají koncerty, výstavy, přednášky, konference. Jeho součástí je otevřená díla Makerspace DEPO2015, otevřená kancelář Coworking, vzdělávací program pro kreativní průmysly, program umělců na rezidenci Open A.i.R. či komunitní zahrada. V roce 2015 se zde uskutečnil také festival Rock for People Europe, o dva měsíce později tu končilo divadelní představení Obří loutky v Plzni, které podle organizátorů vidělo 100 000 lidí.

Koncem dubna 2014 získal projekt Cenu Meliny Mercouri,^[5] kterou doporučuje monitorovací a poradní výbor pro Evropská hlavní města kultury. Podmínkou bylo naplnění předem daných kritérií připravenosti. Plzeň 2015 tak pro svůj projekt získala dotaci 1,5 milionu eur.

Podle organizace Plzeň–Turismus navštívilo město za „kulturní“ rok 2015 necelých 3,4 milionu návštěvníků. Z toho více než 2,8 milionu bylo jednodenních. Přibližně 540 tisíc turistů zde strávilo minimálně jednu noc. Čtvrtinu jednodenních návštěvníků tvořili hosté ze zahraničí, z nichž celá polovina přijela z Německa. Čísla ukázala analýza signálních dat mobilních operátorů.^[6]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel Plzně byl díky rostoucímu průmyslu od poloviny 19. století poměrně výrazný. Největšího počtu, 175 229 obyvatel, dosáhla v roce 1986.^[7] Od té doby ale vlivem suburbanizace jejich počet stále pomalu klesal, až po roce 2005 došlo k obratu a např. k roku 2016 měla Plzeň 169 858 obyvatel.^[8] V její vlastní metropolitní oblasti žije přes 300 tisíc obyvatel.^[9]

Složení obyvatelstva

Podle sčítání 1921 zde žilo v 3 284 domech 88 416 obyvatel, z nichž bylo 43 057 žen. 79 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 6 757 k německé a 701 k židovské. Žilo zde 52 514 římských katolíků, 5 763 evangelíků, 4 427 příslušníků Církve československé husitské a 3 094 židů.^[12] Podle sčítání 1930 zde žilo v 6 451 domech 114 704 obyvatel. 105 731 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 782 k německé. Žilo zde 61 344 římských katolíků, 10 891 evangelíků, 6 803 příslušníků Církve československé husitské a 2 773 židů.^[13]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Plzeň roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Plzeň roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Plzeň roku 2011

Územní členění

Současnou rozlohu má Plzeň od 1. ledna 2003, kdy se k ní připojily do té doby samostatné obce Lhota a Malesice, které se zároveň staly novými městskými obvody. Od té doby město Plzeň sestává z deseti městských obvodů,^[14] největší z nich jsou obvody 1 až 4, které se skládají z několika původních městských částí.

1. Plzeň 1: katastrální území Bolevec a část katastrálního území Plzeň
2. Plzeň 2-Slovany: katastrální území Božkov, Bručná, Hradiště u Plzně, Koterov a část katastrálního území Plzeň
3. Plzeň 3: katastrální území Doudlevce, Radobyčice, Skvrňany, Valcha a část katastrálního území Plzeň
4. Plzeň 4: katastrální území Bukovec, Červený Hrádek u Plzně, Doubravka, Lobzy, Plzeň 4 a Újezd
5. Plzeň 5-Křimice: část katastrálního území Křimice a část katastrálního území Radčice u Plzně
6. Plzeň 6-Litice: katastrální území Litice u Plzně
7. Plzeň 7-Radčice: část katastrálního území Radčice u Plzně a část katastrálního území Křimice
8. Plzeň 8-Černice: katastrální území Černice
9. Plzeň 9-Malesice: katastrální území Malesice a Dolní Vlkýš
10. Plzeň 10-Lhota: katastrální území Lhota u Dobřan

Devět městských obvodů tvoří při volbách do Senátu volební obvod č. 9, jen obvod Plzeň 2-Slovany spolu s dalšími obcemi spadá do volebního obvodu č. 7.

Soudní obvod Okresního soudu Plzeň-město zahrnuje pouze Plzeň, ačkoli okres Plzeň-město zahrnuje i další obce.

Kulturní a přírodní památky

Historické jádro města a okolní ulice jsou dnes chráněny jako městská památková rezervace. Na území města je ještě několik vesnických památkových rezervací a také městských a vesnických památkových zón.

Dominantou města je gotická Katedrála svatého Bartoloměje, budovaná od roku 1292. 102 metrů vysoká věž je nejvyšší kostelní věží v Česku. Na její vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Původní farní kostel je katedrálou od roku 1993, kdy bylo v Plzni zřízeno biskupství. Další významné církevní památky jsou bývalý františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie a barokní budova kláštera dominikánek s kostelem sv. Anny z let 1711–1714, přestavěná 1805–1807 na školu, kde je dnes umístěna Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. K nejstarším kostelům v Čechách patří kostel sv. Jiří na soutoku Úslavy a Berounky v Plzni-Doubravce.

Před 2. světovou válkou v Plzni žila početná židovská komunita. Nepřehlédnutelná je Velká synagoga, která je druhou největší synagogou v Evropě. Mezi další památky židovské kultury patří Stará synagoga nebo Nový židovský hřbitov s památníkem obětem holocaustu.

V Plzni se dochoval cenný soubor měšťanských domů. Ozdobou centrálního náměstí Republiky je renesanční plzeňská radnice ze 16. století. Mezi významné památky dále patří Měšťanská beseda, budova Velkého divadla, nebo plzeňské historické podzemí. Nachází se zde také řada domů zdobených freskami a sgrafity Mikoláše Alše. Známé jsou též interiéry Adolfa Loose.

• 
  Plzeňská radnice
• 
  Velká synagoga
• 
  Bývalý klášter dominikánek
• 
  Chotěšovský dům, kde sídlí Národopisné muzeum Plzeňska
• 
  Budova Českého rozhlasu
• 
  Venkovská usedlost na návsi v Plzni-Koterově

Mezi významné technické památky na území Plzně patří například Tyršův most – první zcela svařovaný obloukový most v Česku, Vodárenská věž v Pražské ulici se zbytky původního zařízení nebo zbytky opevnění po obvodu historického jádra. Unikátní technickou památkou je též Kolomazná pec v lese v katastrálním území Bolevec. Jedná se o jednu z nejzachovalejších pecí tohoto druhu ve střední Evropě.

• 
  Tyršův most v Plzni-Doudlevcích
• 
  Vodárenská věž
• 
  Kolomazná pec

V Plzni se nachází několik památných stromů a menších chráněných území: duby u Velkého rybníka, Koterovská lípa, Körnerův dub, lípy u Mže, smrk – Troják v Lánech a alej Kilometrovka. Významnou památkou je pozdně středověká Bolevecká rybniční soustava na severním okraji města.

• 
  Stromová alej Kilometrovka
• 
  Bolevecká rybniční soustava

Kultura

Divadla

Zprávy o prvních divadelních představeních v Plzni, v němčině, pocházejí z přelomu 18. a 19. století. První představení v češtině je doloženo roku 1818. První divadlo zahájilo provoz roku 1832.

Největším a nejvýznamnějším divadlem v Plzni je městské Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Divadlo je tvořeno pěti uměleckými soubory – opera, činohra, muzikál, balet a orchestr. Má dvě stálé scény: Velké divadlo v reprezentativní novorenesanční budově z let 1897–1902 a Nové divadlo v moderní budově dostavěné roku 2014.

V Plzni má velkou tradici loutkové divadlo, působili zde známí loutkáři Gustav Nosek, Josef Skupa a Jiří Trnka. Právě zde vznikly loutky Spejbla a Hurvínka. Na tuto tradici dnes v Plzni navazuje Divadlo Alfa.

K menším divadlům a alternativě plzeňské divadelní kultury patří Divadlo Dialog s dvanácti soubory. Komorní scénou je Divadélko JoNáš v Měšťanské besedě. Jedním z nejstarších souborů je amatérský Divadelní spolek Jezírko.

Kina

V dobách komunismu měla téměř každá plzeňská část svoje kino, další kina pak působila v centru – například kino Hvězda v Pražské ulici, kino Moskva (později Elektra) na Americké třídě, kino Eden v Rejskově ulici za hlavním vlakovým nádražím, kino Mír na Lochotíně či kino Leningrad v Doubravce. Všechna tato kina ale po sametové revoluci roku 1989 dříve či později zanikla.

V současnosti mají filmoví diváci v Plzni k dispozici dvě multikina, Cinema City v obchodním centru Plaza v prostorách bývalého výstaviště, a Cinestar v obchodním centru Olympia u výpadovky na Nepomuk. Pravidelná představení se také konají v Kině Beseda působícím v historické budově Měšťanské besedy. V letních měsících jsou pořádána představení v lochotínském amfiteátru.

Rozhlas

V Plzni sídlí jedno z regionálních studií Českého rozhlasu, a to v památkové chráněné budově na náměstí Míru, která byla speciálně pro potřeby rozhlasového vysílání postavena v 50. letech 20. století.

Muzea

V Kopeckého sadech sídlí Západočeské muzeum v Plzni. V hlavní budově v novorenesančním stylu z let 1896-1899 lze navštívit zejména expozici městské zbrojnice, míšeňského porcelánu a výstavy přibližující historii regionu. Pobočkami jsou Národopisné muzeum Plzeňska, Muzeum církevního umění plzeňské diecéze ve františkánském klášteře a Muzeum loutek. Plzeňský Prazdroj provozuje vlastní Pivovarské muzeum, ze kterého je možné vstoupit i do prohlídkového okruhu plzeňského historického podzemí. Osvobození Plzně americkou armádou v roce 1945 je věnováno muzeum Patton Memorial Pilsen. Tematické expozice věnované vědě a technice nabízí Techmania Science Center v areálu bývalé Škodovky. V nově opravené Staré synagoze je stálá expozice „Židovské tradice a zvyky“.

• 
  Hlavní budova Západočeského muzea
• 
  Františkánský klášter s muzeem církevního umění
• 
  Expozice v Techmania Science Center
• 
  Plzeňské historické podzemí

Galerie

Ve městě sídlí Západočeská galerie v Plzni, Galerie města Plzně a univerzitní Galerie Ladislava Sutnara.

Knihovny

V roce 1876 byla založena Knihovna města Plzně, která má dnes kromě ústřední budovy 9 knihoven s celotýdenním provozem a 12 malých poboček. V Plzni sídlí Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Mezi další knihovny patří Univerzitní knihovna Západočeské univerzity a knihovna Západočeského muzea v Plzni.

Významné kulturní akce

• Smetanovské dny – festival klasické hudby spojený s pořádáním koncertů, divadelních představení, výstav a sympózií; obvyklým termínem konání je březen
• Finále Plzeň – filmový festival českých filmů, koná se obvykle koncem dubna
• Plzeňský Majáles – studentské oslavy, tradičně pořádané koncem dubna
• Metalfest Open Air – mezinárodní metalový festival konající se v Lochotínském amfiteátru každoročně na přelomu května a června
• Slavnosti svobody – slavnosti osvobození Plzně americkou armádou (v roce 1945), konané začátkem května; tradiční součástí slavností je konvoj historických vozidel (Convoy of Liberty) s účastí amerických veteránů
• Skupova Plzeň – festival loutkového divadla, koná se v červnu
• Mezinárodní festival Divadlo – mezinárodní divadelní festival, koná se v září
• Pilsner Fest – slavnosti plzeňského piva a pivovarnictví, konají se v říjnu
• Jazz bez hranic – mezinárodní festival jazzu, koná se v listopadu

Školství

Plzeň je krajské město se 170 tisíci obyvateli, čemuž odpovídá i množství středních škol, vyšších a vysokých škol, za nimiž se sem sjíždějí studenti z celého kraje i dalších míst Česka.

Střední školství

V Plzni se nachází řada středních odborných škol a učilišť, jakož i 6 gymnázií:^[15]

• Veřejné školy
  • Gymnázium Plzeň (Mikulášské gymnázium) (web)
  • Masarykovo gymnázium (web)
  • Gymnázium Luďka Pika (web)
  • Sportovní gymnázium (web)
  • SOŠ obchodu, užitého umění a designu (web)
  • Integrovaná střední škola živnostenská (web)
  • Odborná škola výroby a služeb (web)
  • Střední škola informatiky a finančních služeb (web)
  • SOU elektrotechnické (web)
  • Konzervatoř Plzeň (web)
  • Obchodní akademie Plzeň (web)
  • Hotelová škola Plzeň (web)
  • SOU stavební (web)
  • SPŠ stavební (web)
  • SPŠ dopravní (web)
  • SPŠ strojnická a SOŠ profesora Švejcara (web)
• Církevní škola
  • Církevní gymnázium (web)
• Soukromé školy
  • Gymnázium Františka Křižíka (web)
  • Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček (web)
  • Plzeňská obchodní akademie (web)
  • Hotelová škola Plzeň – Akademie hotelnictví a cestovního ruchu (web)
  • Bezpečnostně právní akademie Plzeň (web)
  • Sportovní a podnikatelská střední škola (web)

Vyšší odborné školství

• VOŠ a SPŠ elektrotechnická (web)
• Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická (web)
• Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o (web)

Vysoké školství

• Západočeská univerzita v Plzni (web)
• Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni (web)
• Metropolitní univerzita Praha (web)

Doprava

Plzeň je důležitou dopravní křižovatkou. Hlavní význam má dnes dálnice D5 mezi Prahou a Norimberkem s dálničním obchvatem Plzně, další důležité silnice vedou do Strakonic, do Karlových Varů a Stříbra. Železniční tratě vedou na Rokycany – Prahu, Mladotice – Žatec, Mariánské Lázně – Cheb – Schirnding a Nürnberg, Nýřany – Domažlice – Cham a Regensburg, na Klatovy a na Nepomuk – Strakonice – České Budějovice.

Samozřejmostí je i hustá síť městské hromadné dopravy s tramvajemi, trolejbusy a autobusy. Tramvajovou dopravu zajišťují tři linky. Linka č. 1 spojuje Bolevec a Slovany, linka č. 2 Světovar a Skvrňany a nejvytíženější linka č. 4 Košutku a Bory. Trolejbusová doprava v Plzni doplňuje síť tramvají. V provozu je celkem 9 trolejbusových linek. Městské autobusy zajišťují hlavně spojení velmi vzdálených částí města a jako příměstské spoje zajíždí i do některých obcí za městem.

Veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště se nachází 11 km jihozápadně od Plzně, v nedaleké obci Líně.

Další významné instituce

V Plzni se nachází Zoologická a botanická zahrada města Plzně a Arboretum Sofronka.

Ve městě sídlí biskup Plzeňské diecéze Církve československé husitské, známé jsou též kulturní dům Peklo nebo Památník obětem zla a meditační zahrada v Plzni-Doudlevcích.

Plzeň se také proslavila věznicí označovanou jako Věznice Bory. Soudnictví zde zastupují hned tři okresní soudy, Plzeň-město, Plzeň-jih a Plzeň-sever, jejichž odvolacím soudem je Krajský soud v Plzni.

Osobnosti

Rodáci

• Oskar Baum, spisovatel a hudební kritik
• Jaroslav Beneš, fotograf
• Josef kardinál Beran, arcibiskup pražský
• Hugo Boettinger, český malíř
• Blanka Bohdanová, herečka
• Felix le Breux, herec
• Rudolf Cortés, herec a zpěvák
• Ben Cristovao, zpěvák
• Petr Čech, fotbalový brankář
• Jaroslav Čechura, historik, profesor, archivář
• Jaroslav Černý, egyptolog
• Bohuslav Ebermann, hokejista, mistr světa 1977 (narozen ve Vochově u Plzně)
• Kateřina Emmons, olympijská medailistka ve střelbě
• Petr Florián, pod přezdívkou PedrosGame, youtuber, let's player a vlogger
• Pavel Francouz, hokejista
• Jiřina Fuchsová, spisovatelka
• Gertrud Fussenegger, spisovatelka
• Karel Gott, zpěvák
• Peter Grünberg, fyzik, nositel Nobelovy ceny
• František Harant, matematik a geometr, profesor ČVUT
• Miroslav Horníček, herec a komik
• Luboš Hruška, politický vězeň komunistického režimu a tvůrce Meditační zahrady v Plzni
• Karel Chochola, architekt, urbanista, nábytkář
• Karel Janovický, hudební skladatel
• Filip Jícha, házenkář, nejlepší házenkář světa za rok 2010, dvojnásobný vítěz házenkářské Ligy mistrů (s THW Kiel)
• Milan Kajkl, hokejista, mistr světa 1976 a 1977
• Karel Hugo Kepka, architekt
• Milan Knížák, výtvarník
• Bimba – Bohumil Konečný, malíř, kreslíř, ilustrátor
• František Kovářík, herec
• Jana Kovaříková, herečka
• Milan Kraft, hokejista
• František Krásný, architekt
• František Kreuzmann starší, herec
• Jiří Kučera, hokejista ^[zdroj?]
• Jiří Langmajer, divadelní, filmový a televizní herec, držitel Ceny Thálie pro umělce do 33 let v roce 1999
• Gottfried Lindauer (Bohumír Lindauer), novozélandský malíř
• Josef Mandl, malíř
• Matouš Mandl, právník a purkmistr města
• Antonín Matzner, publicista, spisovatel, producent, hudební režisér a dramaturg
• Leo Meisl, architekt
• Václav Pech mladší, rallyeový jezdec, pětinásobný mistr České republiky a dvojnásobný mistr Slovenska
• Jindřich Plachta (Jindřich Šolle), herec a komik
• Marie Rosůlková, herečka
• Pavel Samiec, akordeonista, hudební skladatel
• Jaroslav Skála, zakladatel první záchytné stanice
• Martin Stelzer, plzeňský stavitel (Měšťanský pivovar, Velká synagoga, Saský/Rooseveltův most)
• Martin Straka, hokejista, olympijský vítěz 1998 a mistr světa 2005
• Jiří Suchý, divadelník, hudebník, textař a básník
• Ladislav Sutnar, designér
• Petr Sýkora, hokejista, mistr světa 1999 a 2005, vítěz Stanley Cupu 1999/2000 a 2008/2009
• Fritz von Scholz, generálporučík Waffen-SS
• Jan Soukup, architekt
• Eva Šenková, herečka a zpěvačka
• Vojtěch Šíp, sochař
• Emil Škoda, zakladatel podniku Škoda
• Růžena Šlemrová, herečka
• Karel Šrom, český hudební skladatel a publicista
• Jan Trávníček, český horolezec a cestovatel
• Jiří Trnka, výtvarník, ilustrátor, scenárista a režisér animovaných filmů
• Václav Trojan, hudební skladatel a hudební pedagog
• Ota Ulč, právník, profesor politologie
• Josef Větrovec, herec
• Jaroslav Vogel, český dirigent a hudební skladatel
• Marek Wollner, novinář
• Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel

Studenti

• Josef Linda, pravděpodobný autor Rukopisu královédvorského a Zelenohorského
• Pavel Nedvěd, fotbalista
• Bedřich Smetana, hudební skladatel

Ostatní významní občané Plzně

• Jakub Auguston, barokní architekt a stavitel
• Martin Kopecký, purkmistr královského města Plzně v letech 1828–1850
• Antonín Kotěra, zakladatel a v letech 1886–1907 ředitel první české obchodní školy
• František Křižík, vynálezce a podnikatel
• Helena Růžičková, herečka
• František Schwarz, úředník, propagátor české kultury a školství, autor publikací o veřejné správě
• Josef Skupa, autor Spejbla a Hurvínka
• Radomír Šimůnek starší, cyklokrosař
• Josef Kajetán Tyl

Na plzeňském Ústředním hřbitově jsou pochováni například Jiří Trnka, Josef Skupa, Karel Klostermann či Augustin Němejc. V dřívějších dobách se však plzeňská elita nechávala pohřbívat také na Mikulášském hřbitově, kam byli pohřbeni Emil Škoda, Josef Kajetán Tyl nebo purkmistr Martin Kopecký.

Partnerská města

Plzeň má následující partnerská města:

• Limoges, Francie
• Lutych, Belgie
• Řezno (Regensburg), Německo
• Birmingham, USA
• Takasaki, Japonsko
• Winterthur, Švýcarsko
• Žilina, Slovensko
• Reykjavík, Island

Odkazy

Reference

Chybná citace: Na <ref> se jménem „pocet obyvatel“ definovaný uvnitř <references> nejsou v předchozím textu žádné odkazy.
Chybná citace: Na <ref> se jménem „autoref1“ definovaný uvnitř <references> nejsou v předchozím textu žádné odkazy.

Literatura

• HRUŠKA, Martin. Kniha pamětní král. krajského města Plzně od roku 775 až 1870. Praha: Nákladem Dědiců Hruškových, 1883. 1125 s. Dostupné online. 

Související články

• Plzeňský znak
• Seznam představitelů Plzně
• Fakultní nemocnice Plzeň
• Americká (Plzeň)
• Okresní soud Plzeň-město
• 2613 Plzeň – planetka

Externí odkazy

• Galerie Plzeň na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Plzeň ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Plzeň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Téma Plzeň ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Plzeň na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města - informace občanům
• Oficiální stránky města - informace pro turisty
• O Plzni
• REGIONPLZEN.CZ – zpravodajský portál. Plzeň aktuálně!
• Geografický portál města Plzně
• Plzeňáček.cz ® – Portál Plzeňského kraje – první on-line město
• Plzeň – otevřené město – o Plzni na serveru ZČU
• Virtuální prohlídky města Plzeň
• Plzeň 2015 hlavní město kultury
• Plzeň na městském kole – článek s mapou stojanů na kola v centru města

Šablona:Statutární města v České republice

Autoritní data	Biblio: 6dd60fe4-225a-41d5-9ef6-4d8757d3e2bf, ad9f1edd-9b0e-481d-b1bd-5bd44977c0ce, 15ced8f7-cd94-466f-b331-5a79728d3d2c, 818f1ca3-b5bd-49f3-acbd-1f613a71bc6d NKC: ge130439 BNE: XX458934 GND: 4076145-9 LCCN: n50055265 MBAREA: bfaeca68-243c-47ed-9122-8de8ed87964e NLI: 987007557380105171 NSK: 000438794 VIAF: 137836473 WorldCat Entities: E39PBJfMgk99VpTqHmW9hgjV4q