Článek je solidně ozdrojován. Proto odstraněna šablona: Problém s autorským právem. |
Doplnění + zdroje; doplnění oddílu Literatura. |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Patent ulevil hlavně [[Sedlák|sedlákům]], jimž robotních povinností ubylo často až o polovinu.<ref>kol.: ''Československé dějiny v datech'', Praha, Svoboda 1987. Str. 207.</ref> |
Patent ulevil hlavně [[Sedlák|sedlákům]], jimž robotních povinností ubylo často až o polovinu.<ref>kol.: ''Československé dějiny v datech'', Praha, Svoboda 1987. Str. 207.</ref> |
||
Závaznost robotního patentu byla nechána na rozhodnutí poddaných, kteří si mohli zvolit buď starý stav, nebo novou úpravu. V případě, že se rozhodli pro novou úpravu, byly jim však dalším patentem z roku 1776 uloženy další povinnosti,<ref>[[Karel Malý|MALÝ, Karel]] a SIVÁK, Florián. ''Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918.'' 2., přeprac. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 1993. 533, [65] s. ISBN 80-85467-61-5. S. 278.</ref> a to na nátlak vrchností, které se obávaly přílišného ztenčení svých důchodů.<ref>[[František Kavka|KAVKA, František]] a [[Josef Válka|VÁLKA, Josef]]. ''Dějiny Československa. II., 1437-1781.'' 2. vyd. Praha: SPN, [1970]. 343 s. cnb000427667. S. 287.</ref> Patentem z roku 1776 bylo totiž stanoveno, že dosavadní bezplatné užívání nyní již vrchnostenských lesů a pastvin má poddaným zůstat jen v případě, jestliže si ponechají staré roboty. Poddaní, kteří přijali novou úpravu robot podle patentu z roku 1775, musí za užívání pastvin a lesů buď platit poplatky nebo vykonávat práci (čili novou robotu) v hodnotě poplatku. Byla tak porušena zásada, která byla proklamována v patentu z roku 1775, že novou úpravou se nesmějí povinnosti poddaných nikde zvětšit.<ref>[[Václav Vaněček|VANĚČEK, Václav]]. ''Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945.'' Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. S. 270–271.</ref> |
|||
Tereziánský robotní patent navazoval na předchozí patenty o robotě, patent [[Leopold I.|Leopolda I.]] z roku [[1680]] a další patenty z let [[1717]], [[1738]] a [[1771]] (pro [[Slezsko]]).<ref>http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=81537&s_lang=2&detail=1&title=robotn%ED%20patenty</ref> |
Tereziánský robotní patent navazoval na předchozí patenty o robotě, patent [[Leopold I.|Leopolda I.]] z roku [[1680]] a další patenty z let [[1717]], [[1738]] a [[1771]] (pro [[Slezsko]]).<ref>http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=81537&s_lang=2&detail=1&title=robotn%ED%20patenty</ref> |
||
== |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
|||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
|||
* [[Václav Vaněček|VANĚČEK, Václav]]. ''Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945.'' Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. [Kapitola „Tereziánské robotní patenty" na s. 269–271.] |
|||
[[Kategorie:České dějiny 18. století]] |
[[Kategorie:České dějiny 18. století]] |
||
Verze z 4. 5. 2017, 16:59
Robotní patent z roku 1775 byl dokument, který 13. srpna 1775 (pro Čechy, 7. září 1775 pro Moravu) vydala rakouská panovnice Marie Terezie. Šlo o součást tereziánských osvícenských reforem. Robotu patent odstupňoval podle výše kontribuce (pozemkové daně), kterou poddaní platili státu. Marie Terezie patentem reagovala na selské povstání z roku 1775.
Patent stanovil délku robotního pracovního dne na 8 hodin v zimě, 12 hodin v létě, včetně přestávky na oběd. Rozdělil poddané do jedenácti tříd podle majetku.[1] Nejnižší robotní povinnost podle tereziánského patentu byla stanovena na 13 dní ročně, nejvyšší byla tři dny týdně. Poddaní se mohli rozhodnout i pro stará pravidla roboty před rokem 1775. Rejstříky ze všech panství byly uchovávány c. k. zemskou správou a byly základem robotní výměry až do roku 1848, kdy byla robota definitivně zrušena.[2]
Patent ulevil hlavně sedlákům, jimž robotních povinností ubylo často až o polovinu.[3]
Závaznost robotního patentu byla nechána na rozhodnutí poddaných, kteří si mohli zvolit buď starý stav, nebo novou úpravu. V případě, že se rozhodli pro novou úpravu, byly jim však dalším patentem z roku 1776 uloženy další povinnosti,[4] a to na nátlak vrchností, které se obávaly přílišného ztenčení svých důchodů.[5] Patentem z roku 1776 bylo totiž stanoveno, že dosavadní bezplatné užívání nyní již vrchnostenských lesů a pastvin má poddaným zůstat jen v případě, jestliže si ponechají staré roboty. Poddaní, kteří přijali novou úpravu robot podle patentu z roku 1775, musí za užívání pastvin a lesů buď platit poplatky nebo vykonávat práci (čili novou robotu) v hodnotě poplatku. Byla tak porušena zásada, která byla proklamována v patentu z roku 1775, že novou úpravou se nesmějí povinnosti poddaných nikde zvětšit.[6]
Tereziánský robotní patent navazoval na předchozí patenty o robotě, patent Leopolda I. z roku 1680 a další patenty z let 1717, 1738 a 1771 (pro Slezsko).[7]
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.ius-wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-22
- ↑ https://cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Robota
- ↑ kol.: Československé dějiny v datech, Praha, Svoboda 1987. Str. 207.
- ↑ MALÝ, Karel a SIVÁK, Florián. Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918. 2., přeprac. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 1993. 533, [65] s. ISBN 80-85467-61-5. S. 278.
- ↑ KAVKA, František a VÁLKA, Josef. Dějiny Československa. II., 1437-1781. 2. vyd. Praha: SPN, [1970]. 343 s. cnb000427667. S. 287.
- ↑ VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. S. 270–271.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=81537&s_lang=2&detail=1&title=robotn%ED%20patenty
Literatura
- VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. [Kapitola „Tereziánské robotní patenty" na s. 269–271.]
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
