Wilhelm Gustloff (loď): Porovnání verzí

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Šablona:Infobox civilní loď

MV Wilhelm Gustloff byla německá osobní loď, patřící nacistické organizaci Kraft durch Freude, pojmenovaná podle švýcarského nacistického politika Wilhelma Gustloffa. 30. ledna 1945 byla torpédována sovětskou ponorkou S-13 (kapitán Alexander Marinesko), když byla přeplněna uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo přibližně 9000 cestujících a členů posádky.^[1] Jednalo se tak o největší počet obětí potopení jedné lodi v historii mořeplavby. Výzkumem okolo lodi se zabývá německý historik Heinz Schön.

Před katastrofou

Před Válkou sloužil Gustloff jako beztřídní rekreační loď (vyjma kapitánské kajuty a kajuty pro Roberta Leye se na palubě nacházely jen kajuty jedné třídy) pro organizaci Kraft durch Freude, kdy se s ní pořádaly levné výlety do Norska či Švédska. Kapacita cca 1400 výletníků. Při referendu o anšlusu Rakouska loď posloužila jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Čtyři dny před válkou byla převelena k transportu vojska, následně sloužila jako plovoucí lazaret. Od listopadu 1940 zakotvila v Gdaňsku ve funkci plovoucích kasáren 2. školní ponorkové divize (2. Unterseeboot-Lehrdivision). Ke konci války, těsně před svou katastrofou, byla určena k transportu vojska a zároveň pruských uprchlíků. Vyplouvala z polského přístavu Gdyně a mířila do Kielu. Při zápisu k plavbě bylo registrováno 6050 pasažérů, po několika prvních dnech však došel papír k další registraci. Konečné číslo dle historika Heinze Schöna bylo stanoveno na 10 582 lidí.

Z toho:

• 8956 válečných uprchlíků
• 173 členů posádky
• 918 vojáků 2. Unterseeboot-Lehrdivision
• 373 vojenských pomocnic
• 162 zraněných vojáků

Potopení

Neštěstí lodi spočívalo v přebytku kapitánů, kteří byli hned čtyři, ve špatně vybrané trase, která vedla skrze ponorkové trasy, v nevyhovujícím záchranném vybavení a v nedostatečném doprovodu sestávajícím se pouze z jedné lodi: minolovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zásahy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři) či se utopila po uzavření příďových přepážek. Loď se okamžitě začala potápět a na palubě propukla panika. Jeden záchranný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidi umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. Okamžitě k vraku vyrazily záchranné lodě.

Přibližná bilance zachráněných:

• Torpédový člun T 36: 563 zachráněných
• Minolovka Löwe: 472 zachráněných
• Minolovka M 387: 98 zachráněných
• Minolovka M 375: 43 zachráněných
• Minolovka M 341: 37 zachráněných
• Parník Gottingen: 28 zachráněných
• Torpedofangboot TF 19: 7 zachráněných
• Fregata Gotland: 2 zachránění
• Hlídková loď 1703: 1 zachráněný (kojenec, poslední zachráněný)

Rozpory

Potopení lodi provází rozpory: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a dokonce byla vyzbrojena protiletadlovými kanóny (byť se tvrdí, že byly nefunkční). Dlouhou dobu se o této události nesmělo mluvit, nebo byly odmítány debaty na toto téma, takže téma katastrofy zneužili pravicoví extrémisté.

Zpracování

• 1959 – Frank Wisbar natočil film Nacht fiel über Gotenhafen
• 2002 – německý prozaik Günter Grass (držitel Nobelovy ceny za literaturu) otevřel po zveřejnění svého románu Jako rak (nebo Račí pochod) veřejnou diskuzi
• 2008 – německý režisér Joseph Vilsmaier natočil televizní film Zkáza lodi Gustloff

Reference

Odkazy

Související články

• General von Steuben
• Goya

Externí odkazy

• (anglicky) Fotogalerie, poloha vraku
• (rusky) fotografie lodi na novinovém výstřižku

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Gustloff na Wikimedia Commons

Šablona:Link FA Šablona:Link GA