Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 90.179.240.155 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jana Lánová |
značka: možný vandalismus |
||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
=== [[Poema|Poemy]] === |
=== [[Poema|Poemy]] === |
||
* ''[[Ruslan a Ludmila]]'' ([[1817]]—[[1820]], Руслан и Людмила), poema s [[Pohádka|pohádkovým]] námětem z bájného ruského [[středověk]]u, líčící příběh lásky [[bohatýr]]a Ruslana a dcery [[kníže]]te [[Vladimír I.|Vladimíra]], krásné Ludmily. Podle poemy složil roku [[1842]] ruský skladatel [[Michail Ivanovič Glinka]] [[Ruslan a Ludmila (opera)|stejnojmennou]] [[Opera|operu]]. |
|||
Ruslan |
|||
* ''Kavkazský zajatec'' ([[1821]], Кавказский пленник), poema, jejímž hlavním hrdinou je mladý [[Kozáci|kozácký]] důstojník, který je na [[Kavkaz]]e zraněn a přivlečen do [[Čerkesové|čerkeské]] vesnice. Zde se do něj zamiluje jedna z dívek, on však její lásku odmítá. Dívka ho přesto vysvobodí a pak spáchá sebevraždu. Mladík se dostane šťastně do ruského tábora, ale v jeho srdci zůstává trpká bolest ze ztracené lásky. Podle poemy složil [[Rusko|ruský]] skladatel [[César Antonovič Kjuj]] ([[1835]] - [[1918]]) roku [[1883]] [[Kavkazský zajatec (opera)|stejnojmennou]] [[Opera|operu]]. |
|||
* ''Gabrieliáda'' ([[1821]], Гавриилиада), politická poema s jasným proticírkevním zaměřením, parodující [[Evangelium|evangelický]] text o zvěstování [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] a [[Bible|biblickou]] [[Legenda|legendu]] o prvním hříchu [[Adam a Eva|Adama a Evy]]. |
|||
* ''Vadim'' ([[1821]]—[[1822]], Вадим), nedokončená poema, oslavující svobodymilovnost ruského národa, |
|||
* ''Bratři loupežníci'' ([[1822]], Братья разбойники), poema o lidovém buřičství a o protestu nevolnických rolníků proti sociální nespravedlnosti. |
|||
* ''[[Bachčisarajská fontána (Puškin)|Bachčisarajská fontána]]'' ([[1823]], Бахчисарайский фонтан), poema vyprávějící příběh nenaplněné lásky [[krym]]ského [[chán]]a Gireje, který nechal na počest své mrtvé milenky postavit ve městě [[Bachčisaraj]] tzv. [[Fontána slz|Fontánu slz]]. Podle poemy složil roku [[1934]] ruský skladatel [[Boris Asafjev]] [[Bachčisarajská fontána (Asafjev)|stejnojmenný]] [[balet]]. |
|||
* ''Cikáni'' ([[1824]], Цыганы), poema jejíž hlavní hrdina Aleko chce žít svobodně a bez společenských předpisů. Zakotví proto u [[Besarábie|besarabských]] Cikánů, kde se zamiluje do místní cikánky. Ona ale slíbí lásku jinému muži. Aleko, který pro sebe chtěl neomezenou svobodu, nedokáže stejnou svobodu poskytnout ženě, kterou miluje, rozzuří se a zabije jí i jejího milence. Cikáni ho za tento čin zavrhnou a ze svého společenství vyhostí. Podle poemy složil roku [[1893]] ruský skladatel [[Sergej Vasiljevič Rachmaninov]] [[Opera|operu]] [[Aleko]]. |
|||
* ''Hrabě Nulin'' ([[1825]], Граф Нулин), [[Satira|satirická]] poema z ruského venkova, |
|||
* ''[[Poltava (Puškin)]]'' ([[1829]], Полтава), historická poema, která je oslavou velikého ruského panovníka [[car]]a [[Petr Veliký|Petra Velikého]], který svými činy, vítězstvím nad [[Švédové|Švédy]] i nad povstalcem [[Ivan Mazepa|Mazepou]] uvedl Rusko na cestu slávy. Podle poemy složil roku [[1884]] ruský skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]] [[Opera|operu]] ''[[Mazepa (Čajkovskij)|Mazepa]]''. |
|||
* ''Tazit'' ([[1830]], Тазит), poema řešící otázky spravedlnosti a křivdy i konflikt lidské bytosti s prostředím, jež není schopno pochopit velikost jejího charakteru. |
|||
* ''Domek v Kolomně'' ([[1830]], Домик в Коломне), poema s [[humor]]ným námětem o muži, který sloužil u jedné stařeny a její dcery v převleku jako kuchařka. |
|||
* ''Jezerskij' ([[1832]], Езерский), poema z doby [[car]]a [[Petr Veliký|Petra Velikého]], |
|||
* ''Angelo'' ([[1833]], Анджело), poema odehrávající se v Itálii, ve které autor vyjádřil názor nutného vítězství spravedlnosti nad křivdou. Podle poemy složil [[Rusko|ruský]] skladatel [[César Antonovič Kjuj]] ([[1835]] - [[1918]]) roku [[1876]] [[Angelo (opera)|stejnojmennou]] [[Opera|operu]]. |
|||
* ''Měděný jezdec'' ([[1833]], Медный всадник), poema odehrávající se v [[Petrohrad]]u v době velké záplavy, která toto město postihla. Mladý Jevgenij s hrůzou zjistí, že velká voda odnesla dům jeho milenky, která zmizela společně s ním. Nešťastný a pološílený se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce – pomník velkého reformátora [[car]]a [[Petr Veliký|Petra Velikého]]. Jezdec začne Jevgenije pronásledovat a ten je nakonec nalezen mrtvý na jednom ostrůvku, kam voda odnesla dům jeho milenky. |
|||
=== [[Román]] ve verších === |
=== [[Román]] ve verších === |
||
Verze z 6. 10. 2014, 10:27
Alexandr Sergejevič Puškin (rusky:
Александр Сергеевич Пушкин) (26. května / 6. června 1799 Moskva – 29. ledna / 10. února 1837 Petrohrad, data podle juliánského / gregoriánského kalendáře), byl ruský básník, prozaik a dramatik. Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. Představitel revolučního romantismu.
Život
Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Gannibal, který pocházel z domorodé šlechtické rodiny v oblasti moderní Eritrei, odkud byl v sedmi letech byl odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti svojí šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Gannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijet do řad ruské šlechty.
Puškin studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice. Zde se začal politicky angažovat (sympatizoval s děkabristy). Byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas.
Roku 1820 odchází do vyhnanství do jižního Ruska a v r. 1823 do Oděsy. Roku 1825 je mu povolen volný pohyb.
Puškin odešel do Moskvy, kde založil časopis Moskovskij Věstnik.
Roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí.
Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d'Anthèsem. Ten byl rychlejší a střelil Puškina do břicha. V hrozných bolestech byl odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař Puškinův stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později.
O jeho rodinu se s doživotní penzí postaral car.
Dílo
Lyrika
Zde je uvedena výběrová bibliografie nejznámějších Puškinových lyrických básní:
- Mnich (1813, Монах)
- Vzpomínky v Carském Selu (1814, Воспоминания в Царском Селе),
- Volnost (1817, Вольность), óda,
- K Čaadejovi (1818, К Чаадаеву),
- Rusalka (1819, Русалка),
- Vesnice (1819, Деревня),
- Kinžál (1821, Кинжал ),
- Zimní večer (1825, Зимний вечер ),
- Ženich (1825, Жених),
- Slavík a růže (1827, Соловей и роза),
- V hlubině sibiřských dolů (1827, Во глубине сибирских руд),
- Talisman (1827, Талисман),
- Ančar (1828, Анчар),
- Arion (1828, Арион),
- Z písní západních Slovanů (1834, Песни западных славян),
- Památník (1836, Я памятник себе воздвиг).
Poemy
Ruslan
Román ve verších
- Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин), vrcholné dílo ruského romantismu, jehož tragikomický hrdina je prvním typem tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře. Podle románu složil roku 1879 ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu.
Prózy
- Mouřenín Petra Velikého (1827, Арап Петра Великого), povídka o autorově pradědovi z matčiny strany, synovi jednoho etiopského vladaře Ibrahimovi Hannibalovi, kterého jako chlapce přivezli do Ruska a který se stal pomocníkem cara Petra Velikého.
- Román v dopisech (1829, Роман в письмах), nedokončený román psaný formou dopisů mezi dvěma přítelkyněmi, z nichž jedna žije na vesnici a druhá v Petrohradě.
- Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830, Повести покойного Ивана Петровича Белкина), soubor pěti nevelkých povídek, kterým předchází vydavatelská poznámka s portrétem Bělkina, jejich údajného autora).
- Historie vesnice Gorjuchina (1830, История села Горюхина), povídka popisující ironickým a sarkastickým tónem život v ruské nevolnické vesnici, kde páni, kterým jde jen o peníze, dřou ze sedláků kůži.
- Roslavlev (1831 Рославлев), povídka, jejímž vypravěčem je dívka líčící příběh své přítelkyně a náramné vlastenky Poliny na pozadí napoleonských válek.
- Dubrovskij (1833, Дубровский), nedokončený román, zajímavá psychologická sonda do vztahu dvou starých přátel, důstojníků a šlechticů, kteří se znesváří a kvůli uštěpačné poznámce nevolníka spustící ničivou lavinu nenávisti doslova jdoucí přes mrtvoly. Podle románu složil roku 1895 český skladatel Eduard Nápravník stejnojmennou operu.
- Historie Pugačova (1833, Istorija Pugačova), historická práce,
- Cesta z Moskvy do Petrohradu (1834, Путешествие из Москвы в Петербург), parodie na knihu Alexandra Nikolajeviče Radiščeva Cesta z Petrohradu do Moskvy, ve které Puškin porovnal životní podmínky ruských nevolníků s životními podmínkami anglických továrních dělníků a život ruského nevolníka mu připadal šťastnější. Také poukázal na to, že již Fonvizinovi který koncem 18. století cestoval po Francii, připadalo postavení ruského rolníka lepší než situace francouzského sedláka.
- Piková dáma (1834, Пиковая дама), novela o důstojníkovi a hráči Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet a který skončí jako šílenec. Podle novely složil roku 1890 ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu.
- Egyptské noci (1835, Египетские ночи), nedokončená povídka,
- Putování do Arzrumu (1835, Путешествие в Арзрум), cestopisná próza, ve které Puškin popisuje své putování do tureckého Arzrumu, na kterém se připojil k ruské armádě, aby mohl bezpečně projít Zakavkazskem. Líčí nejen krásy přírody a pohostinnost místních obyvatel, ale také napjatou atmosféru Ruskem okupovaných oblastí i nebezpečné situace, do kterých se on i armáda dostávají díky divoké přírodě nebo útokům tureckých kmenů.
- Kapitánská dcerka (1836, Капитанская дочка) historická novela odehrávající se na pozadí rolnického povstání z let 1773- 1775, vedeného Jemeljanem Pugačovem. Podle novely složil ruský skladatel César Antonovič Kjuj (1835 - 1918) roku 1911 stejnojmennou operu.
Dramata
- Scéna z Fausta ((1825, Сцена из Фауста), dramatický úryvek na motivy Goethovy tragedie.
- Boris Godunov (1825, Борис Годунов), historická tragedie líčící ve sledu chronologických obrazů z let 1598-1605 období vlády cara Borise Godunova a zabývající se společenskou i individuální problematikou moci. Podle dramatu složil roku 1873 ruský skladatel Modest Petrovič Musorgskij stejnojmennou operu.
- tzv. Malé tragédie (1830, Маленькие трагедии), což je soubor čtyř jednoaktových her, jež rozvíjejí náměty evropské literatury a působí jako klasická exempla o záporných lidských vlastnostech:
- Skoupý rytíř (Скупой рыцарь), drama o lakomství. Podle hry složil ruský skladatel Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873 - 1943) roku 1906 stejnojmennou operu.
- Mozart a Salieri (Моцарт и Сальери), drama, ve kterém skladatel Salieri zavraždí ze závisti svého přítele Mozarta. Podle hry složil ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844 - 1908) roku 1898 stejnojmennou operu.
- Kamenný host (Каменный гость), drama rozvíjejí klasický příběh dona Juana. Podle hry složil ruský skladatel Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813 - 1869) stejnojmennou operu (nedokončena, uvedena až roku 1872).
- Hodokvas v době moru (Пир во время чумы), drama o obžerství. Podle hry složil ruský skladatel César Antonovič Kjuj (1835 - 1918) roku 1901 stejnojmennou operu.
- Rusalka (1829- 1832, Русалка), nedokončená lidová hra. Podle hry složil ruský skladatel Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813 - 1869) roku 1856 stejnojmennou operu.
- Scény z dob rytířských (Сцены из рыцарских времен), nedokončený fragment.
Pohádky ve verších
- Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi (1830, Сказка о попе и о работнике его Балде), pohádka o tom, jak si pop najme siláka Baldu. Ten se chce za svou práci jen pořádně se najíst a v případě nespravedlivého propuštění dát popovi tři pohlavky.
- Pohádka o medvědici (1830-1831, Сказка о медведихе), nedokončeno,
- Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vítu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti (1831, Сказка о царе Салтане, о сыне его славном и могучем богатыре князе Гвидоне Салтановиче и о прекрасной царевне Лебеди), podle pohádky složil roku 1900 ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov stejnojmennou operu.
- Pohádka o rybáři a rybce (1833, Сказка о рыбаке и рыбке), pohádka podává obraz toho, jak se lidé mění, když nabývají ve společnosti moci a chtějí stále víc a víc. Dílo, napsané nerýmovaným veršem starých lidových ruských zpěvů, vypráví o svárlivé stařeně, kterou neuspokojí žádný z ohromných darů zlaté rybky-královny moří. Ve své touze po stále větším bohatství a moci je nakonec potrestána a stane se zas tím, čím byla: chudou ženou rybáře v rozbité hliněné chatrči.
- Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech (1833, Сказка о мёртвой царевне и семи богатырях), do této pohádky vložil autor své vroucí přesvědčení, že žádná křivda se neudrží navždy.
- Pohádka o zlatém kohoutkovi (1834, Сказка о золотом петушке), v pohádce, podle které složil roku 1907 ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov stejnojmennou operu, vypráví autor o věrolomnosti cara Dadona.
Zajímavost
- Traduje se, že když Puškin umíral, prohlásil: „Sbohem, mí přátelé.“ Mělo to být adresováno knížkám v knihovně.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Sergejevič Puškin na Wikimedia Commons 
Osoba Alexandr Sergejevič Puškin ve Wikicitátech- Plné texty děl autora Alexandr Sergejevič Puškin na projektu Gutenberg (anglicky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Sergejevič Puškin
- Puškinovo muzeum - rusky
- Slovanské múzeum A. S. Puškina v Brodzanoch
- http://pushkin.niv.ru/ - rusky
- R. Jakobson: Socha v symbolice Puškinově
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
