Alexandr Sergejevič Puškin: Porovnání verzí

Alexandr Sergejevič Puškin (rusky: Александр Сергеевич Пушкин) (26. května / 6. června 1799 Moskva – 29. ledna / 10. února 1837 Petrohrad, data podle juliánského / gregoriánského kalendáře), byl ruský básník, prozaik a dramatik. Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. Představitel revolučního romantismu.

Život

Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Gannibal, který pocházel z domorodé šlechtické rodiny v oblasti moderní Eritrei, odkud byl v sedmi letech byl odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti svojí šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Gannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijet do řad ruské šlechty.

Puškin studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice. Zde se začal politicky angažovat (sympatizoval s děkabristy). Byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas.

Roku 1820 odchází do vyhnanství do jižního Ruska a v r. 1823 do Oděsy. Roku 1825 je mu povolen volný pohyb.

Puškin odešel do Moskvy, kde založil časopis Moskovskij Věstnik.

Roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí.

Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d'Anthèsem. Ten byl rychlejší a střelil Puškina do břicha. V hrozných bolestech byl odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař Puškinův stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později.

O jeho rodinu se s doživotní penzí postaral car.

Dílo

Lyrika

Zde je uvedena výběrová bibliografie nejznámějších Puškinových lyrických básní:

Poemy

Ruslan

Román ve verších

• Evžen Oněgin (1823—1833, Евгений Онегин), vrcholné dílo ruského romantismu, jehož tragikomický hrdina je prvním typem tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře. Podle románu složil roku 1879 ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu.

Prózy

• Mouřenín Petra Velikého (1827, Арап Петра Великого), povídka o autorově pradědovi z matčiny strany, synovi jednoho etiopského vladaře Ibrahimovi Hannibalovi, kterého jako chlapce přivezli do Ruska a který se stal pomocníkem cara Petra Velikého.
• Román v dopisech (1829, Роман в письмах), nedokončený román psaný formou dopisů mezi dvěma přítelkyněmi, z nichž jedna žije na vesnici a druhá v Petrohradě.
• Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830, Повести покойного Ивана Петровича Белкина), soubor pěti nevelkých povídek, kterým předchází vydavatelská poznámka s portrétem Bělkina, jejich údajného autora).
• Historie vesnice Gorjuchina (1830, История села Горюхина), povídka popisující ironickým a sarkastickým tónem život v ruské nevolnické vesnici, kde páni, kterým jde jen o peníze, dřou ze sedláků kůži.
• Roslavlev (1831 Рославлев), povídka, jejímž vypravěčem je dívka líčící příběh své přítelkyně a náramné vlastenky Poliny na pozadí napoleonských válek.
• Dubrovskij (1833, Дубровский), nedokončený román, zajímavá psychologická sonda do vztahu dvou starých přátel, důstojníků a šlechticů, kteří se znesváří a kvůli uštěpačné poznámce nevolníka spustící ničivou lavinu nenávisti doslova jdoucí přes mrtvoly. Podle románu složil roku 1895 český skladatel Eduard Nápravník stejnojmennou operu.
• Historie Pugačova (1833, Istorija Pugačova), historická práce,
• Cesta z Moskvy do Petrohradu (1834, Путешествие из Москвы в Петербург), parodie na knihu Alexandra Nikolajeviče Radiščeva Cesta z Petrohradu do Moskvy, ve které Puškin porovnal životní podmínky ruských nevolníků s životními podmínkami anglických továrních dělníků a život ruského nevolníka mu připadal šťastnější. Také poukázal na to, že již Fonvizinovi který koncem 18. století cestoval po Francii, připadalo postavení ruského rolníka lepší než situace francouzského sedláka.
• Piková dáma (1834, Пиковая дама), novela o důstojníkovi a hráči Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet a který skončí jako šílenec. Podle novely složil roku 1890 ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu.
• Egyptské noci (1835, Египетские ночи), nedokončená povídka,
• Putování do Arzrumu (1835, Путешествие в Арзрум), cestopisná próza, ve které Puškin popisuje své putování do tureckého Arzrumu, na kterém se připojil k ruské armádě, aby mohl bezpečně projít Zakavkazskem. Líčí nejen krásy přírody a pohostinnost místních obyvatel, ale také napjatou atmosféru Ruskem okupovaných oblastí i nebezpečné situace, do kterých se on i armáda dostávají díky divoké přírodě nebo útokům tureckých kmenů.
• Kapitánská dcerka (1836, Капитанская дочка) historická novela odehrávající se na pozadí rolnického povstání z let 1773- 1775, vedeného Jemeljanem Pugačovem. Podle novely složil ruský skladatel César Antonovič Kjuj (1835 - 1918) roku 1911 stejnojmennou operu.

Dramata

• Scéna z Fausta ((1825, Сцена из Фауста), dramatický úryvek na motivy Goethovy tragedie.
• Boris Godunov (1825, Борис Годунов), historická tragedie líčící ve sledu chronologických obrazů z let 1598-1605 období vlády cara Borise Godunova a zabývající se společenskou i individuální problematikou moci. Podle dramatu složil roku 1873 ruský skladatel Modest Petrovič Musorgskij stejnojmennou operu.
• tzv. Malé tragédie (1830, Маленькие трагедии), což je soubor čtyř jednoaktových her, jež rozvíjejí náměty evropské literatury a působí jako klasická exempla o záporných lidských vlastnostech:
  • Skoupý rytíř (Скупой рыцарь), drama o lakomství. Podle hry složil ruský skladatel Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873 - 1943) roku 1906 stejnojmennou operu.
  • Mozart a Salieri (Моцарт и Сальери), drama, ve kterém skladatel Salieri zavraždí ze závisti svého přítele Mozarta. Podle hry složil ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844 - 1908) roku 1898 stejnojmennou operu.
  • Kamenný host (Каменный гость), drama rozvíjejí klasický příběh dona Juana. Podle hry složil ruský skladatel Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813 - 1869) stejnojmennou operu (nedokončena, uvedena až roku 1872).
  • Hodokvas v době moru (Пир во время чумы), drama o obžerství. Podle hry složil ruský skladatel César Antonovič Kjuj (1835 - 1918) roku 1901 stejnojmennou operu.
• Rusalka (1829- 1832, Русалка), nedokončená lidová hra. Podle hry složil ruský skladatel Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813 - 1869) roku 1856 stejnojmennou operu.
• Scény z dob rytířských (Сцены из рыцарских времен), nedokončený fragment.

Pohádky ve verších

• Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi (1830, Сказка о попе и о работнике его Балде), pohádka o tom, jak si pop najme siláka Baldu. Ten se chce za svou práci jen pořádně se najíst a v případě nespravedlivého propuštění dát popovi tři pohlavky.
• Pohádka o medvědici (1830-1831, Сказка о медведихе), nedokončeno,
• Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vítu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti (1831, Сказка о царе Салтане, о сыне его славном и могучем богатыре князе Гвидоне Салтановиче и о прекрасной царевне Лебеди), podle pohádky složil roku 1900 ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov stejnojmennou operu.
• Pohádka o rybáři a rybce (1833, Сказка о рыбаке и рыбке), pohádka podává obraz toho, jak se lidé mění, když nabývají ve společnosti moci a chtějí stále víc a víc. Dílo, napsané nerýmovaným veršem starých lidových ruských zpěvů, vypráví o svárlivé stařeně, kterou neuspokojí žádný z ohromných darů zlaté rybky-královny moří. Ve své touze po stále větším bohatství a moci je nakonec potrestána a stane se zas tím, čím byla: chudou ženou rybáře v rozbité hliněné chatrči.
• Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech (1833, Сказка о мёртвой царевне и семи богатырях), do této pohádky vložil autor své vroucí přesvědčení, že žádná křivda se neudrží navždy.
• Pohádka o zlatém kohoutkovi (1834, Сказка о золотом петушке), v pohádce, podle které složil roku 1907 ruský skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov stejnojmennou operu, vypráví autor o věrolomnosti cara Dadona.

Zajímavost

• Traduje se, že když Puškin umíral, prohlásil: „Sbohem, mí přátelé.“ Mělo to být adresováno knížkám v knihovně.

Související články

• Seznam ruských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Sergejevič Puškin na Wikimedia Commons
• Osoba Alexandr Sergejevič Puškin ve Wikicitátech
• Plné texty děl autora Alexandr Sergejevič Puškin na projektu Gutenberg (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Sergejevič Puškin
• Puškinovo muzeum - rusky
• Slovanské múzeum A. S. Puškina v Brodzanoch
• http://pushkin.niv.ru/ - rusky
• R. Jakobson: Socha v symbolice Puškinově

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA