Sudety: Porovnání verzí

Sudety (německy Sudetenland) je označení pro pohraniční oblasti Česka, ve kterých převažovalo německé obyvatelstvo. Dříve slovo Sudety (německy Sudeten, polsky Sudety) označovalo i Krkonošsko-jesenickou subprovincii.

Původ názvu Sudety není jednoznačný. Nejčastěji uváděný výklad tvrdí, že původní fyzickogeografický termín Sudéta, je slovo keltského původu, složené z gramatického základu sud- (kanec) a přípony -éta (les), dohromady tedy „Les kanců“ či „Les divokých sviní“ . Někdy se uvádí jiný výklad, například pomocí starogermánského slova „Sudtha“, překládané jako „les“. Termín je doložený již ve starověku u Klaudia Ptolemaia. Není však jisté, jestli skutečně toto slovo na jeho mapě označovalo stejné pohoří.

Sudety ve 20. století

Po 1. světové válce vedly spory o přesnou podobu hranic nově vzniklého Československa k několika ozbrojeným konfliktům, z nichž nejdramatičtější byl s Polskem o jižní část Slezska (tehdy ještě nebyly Sudety nijak přesněji vymezeny). Proti sociálním, ale hlavně národnostním nepokojům na počátku roku 1919, převážně mezi německým obyvatelstvem, byla nasazena i armáda a četnictvo. V několika střetech, často vyprovokovaných z obou stran, bylo zastřeleno několik desítek občanů převážně německé národnosti. Později byly tyto oběti coby „májoví padlí“ využívány nacionalisty k eskalaci konfliktů, zejména v pohraničních oblastech, které se samy začaly označovat jako Sudety.

Slezsko, Polsko

Sudety zpočátku zřejmě zahrnovaly pouze pohoří na jihozápadě Slezska, ale záhy tento pojem označoval celou soustavu pohoří (Sudety = Sudetská soustava/subprovincie = Krkonošsko-jesenická subprovincie) od dolního toku řeky Ohře až po řeku Odru, tedy severní část Krušných hor, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. V polštině termín Sudety (čes. Krkonošsko-jesenická subprovincie) označuje horské pásmo od Labského údolí až po Moravskou bránu.

Sudetské země, sudetští Němci

Podle vzoru Alpské země/alpští Němci se Němci z Českých zemí začali označovat termínem sudetští Němci (podle horstva, které bylo v Čechách, na Moravě i v rakouském Slezsku) a České země začali označovat termínem Sudetské země.

Rakousko

Po vzniku Československa v roce 1918 se termínem Sudetenland označovala jedna ze čtyř provincií (Německá Bohemie / Deutschböhmen, Sudetsko / Sudetenland, Šumavská župa / Böhmerwaldgau, Německá jižní Morava / Deutschsüdmähren), které vznikly 29. - 30. října 1918 jako polosamostatná území, sloužící snahám rakousko-německé menšiny o odtržení pohraničního území ČSR a jeho připojení k Rakousku. Československá vláda území všech čtyř provincií prakticky bez větších vojenských akcí připojila mezi 1.-20. prosincem 1918.

Sudetenland na severní Moravě a v českém Slezsku zahrnoval území zhruba o rozloze 6 543 km² s asi 650 000 obyvateli a centrem v Opavě.

Ve 20. a 30. letech 20. století se termín Sudety (Sudetenland) začal užívat pro většinu pohraničních oblastí Českých zemí (včetně Moravy a Slezska), kde žila až do roku 1945-1946 početná německá menšina (3 až 3,5 miliónů občanů).

Německo

Termín, který nabyl územně politického obsahu, byl zneužit německými nacisty za podpory části německého obyvatelstva Sudet (zejména Sudetoněmecké strany, SdP) k rozbití demokratického Československa. Toto území bylo totiž od 10. století nikdy nezpochybněnou součástí Českého státu, resp. zemí České koruny, třebaže tu od 13. století žilo německé obyvatelstvo, které zde mělo většinu. Po mnichovské dohodě (1938) bylo jako Sudetenland označováno veškeré území odstoupené pod nátlakem velmocí Československem hitlerovskému Německu.

Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se podle rozhodnutí Hitlera z dubna 1939 větší část území Sudet, tzv. Sudetengau (Gau-Sudetenland), stalo 1. května 1939 územně správní jednotkou Třetí říše a zahrnovalo oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem v Liberci (Reichenberg), kde měl sídlo říšský župní správce Konrad Henlein; území se dělilo na 3 vládní obvody: Cheb (Eger), Ústí nad Labem (Aussig) a Opavu (Troppau). Území na jihozápadě Čech bylo připojeno k Bavorsku, zbytek území na jihu k bývalému Rakousku (Ostmark) a v jeho rámci rozdělen mezi říšské župy Niederdonau a Oberdonau.

Obnovené Československo

Po porážce nacistického Německa bylo veškeré odstoupené pohraniční území vráceno zpět ČSR a zároveň na základě článku XI. až XII. závěrů Postupimské dohody vítězných velmocí (1945) byla drtivá většina německého obyvatelstva vyhnána z Československa, když tzv. divoký odsun spojený s mnoha excesy probíhal nezákonně fakticky už od května 1945. Zahynuly při něm tisíce německých civilistů.

Masivní úbytek německého obyvatelstva Sudet byl alespoň z části nahrazen lidmi z vnitrozemí Českých zemí a Slovenska a také přistěhovalci ze zahraniční, například Řeky, Rumuny a Volyňštími Čechy. Imigrantů z ciziny bylo úhrnem asi 200 000. Do Sudet později za podpory komunistické vlády přesídlilo i mnoho slovenských Cikánů.

Kvůli vlivu rozsáhlé migrace v Sudetech zde na několik desetiletí prakticky zanikl veřejný život. Lidé se často cítili a ještě cítí vykořeněni. Situace se začala výrazně lepšit až v 90. letech 20. století po té, co se o problému vůbec mohlo otevřeně mluvit.

Dnes

Zatímco československo-rakouskou smlouvou byla otázka odškodnění odsunutého německého obyvatelstva do Rakouska fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřené česko-německé deklaraci (ratifikovaná 1997), nepovažují problém svého odsunu a zabavení majetku na základě „kolektivní viny“ Benešových dekretů za uzavřený.

sudetská terminologie

Zásadní obrat v postoji Čechů k používání pojmu "sudetský Němec" etc. nastal po Mnichovu 1938. V domácím i zahraničním protinacistickém odboji se prosadilo stanovisko, obsažené v "Zásadním stanovisku prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše k usnesení předsednictva sudetoněmecké sociálně demokratické strany ze 7. června 1942, odevzdané W. Jakschovi prezidentem republiky 1. prosince 1942": " ...V dané chvíli prezident Beneš a vláda mají v úmyslu požádati nebo navrhnouti všem našim německým občanům, aby všichni spontánně a definitivně opustili pro sebe užívání 'sudetendeutsch'. Má k tomu tyto důvody:

a) Vědecky, geograficky, historicky slovo 'sudetský' znamená zcela něco jiného nežli to, v jakém smyslu se ho nyní používá.

b) Slovo to je výrazem politického podvodu, jaký z německé otázky v Československu učinil Henlein a německý fašismus. Chtěl zvláštní terminologií vytvářet politické skutečnosti. Byl to od něho podvod a je to podvod. Snad by bylo možno chápat, když se ze stran jiných chtělo u nás proti podvodné politické agitaci Henleinově působit tím, že se proti tomu reagovalo a termínu toho z důvodů taktických také užívalo. Byla to politická chyba. Obtíže se nikdy nevyřeší následováním chyb nebo demagogie odpůrcovy. Chceme-li se však od henleinismu a nacismu definitivně emancipovat, dělejme to důsledně a nepodléhejme jeho metodám...!

c) Slovo 'sudetský', 'Sudetenland', 'sudeťák' bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavením se i těchto smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.

d) Češi po dnešní válce toto slovo nepřijmou, budou je perhoreskovat; a je tudíž v našem zájmu, abychom se včas shodli, že z naší politiky na obou stranách zmizí. Je v zájmu dobré politiky, aby se to nemusilo dělat zákony a nařízeními. Bylo by směšné, kdyby i českoslovenští antihenleinovci a antinacističtí demokraté se po válce mezi sebou hádali o slova a dělali z henleinovského dědictví a z terminologie politické aféry. Soudíme, že naši němečtí občané dobře to zváží a vše potřebné k tomu připraví."

Ona perhoreskace, čili odmítnutí, neměla dlouhého trvání a její razantní bezprostřední poválečná aplikace se pojila s extrémní dehonestikací i takového rázu, jako bylo psaní slova Němec s malým začátečním písmenem. Používání pojmů "Sudety", "sudetský Němec" apod. se postupně stalo opět běžnou součástí pojmového aparátu české žurnalistiky a publicistiky (včetně vědecké literatury), byť součástí neoficiální. V této souvislosti poznamenejme, že československé ministerstvo vnitra v květnu 1945 upozornilo, že "používání názvu 'Sudety', jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustno. Pro označení příslušného území zemí české a moravskoslezské buď používáno názvu 'pohraniční území'. Opatření tohoto třeba dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy."

Dle stanoviska Odboru legislativy a koordinace předpisů a kompatibility s právem Evropských společenství Ministerstva vnitra České republiky (MV ČR) ze dne 13. srpna 2004 však nejsou vyhlášky z 22. května 1945 a z 31. srpna 1942 (navržená 14. února 1942) zakazující používání sudetské terminologie součástí platného právního řádu České republiky. (Kaucký J. (2004): Používání názvu Sudety – stanovisko, Č. j. LG-1242/2004)

Externí odkazy

• Eva Hahn - historička, narozená v Praze, která „se přes tří desetiletí zabývá dějinami německo-českých vztahů aniž by věřila na takzvané národnostní konflikty“ (německy)
• Česká republika: Bilaterální vztahy - stránky Německého ministerstva zahraničí (německy, anglicky, francouzsky, španělsky)
• Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL)
• Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ)
• Svaz vyhnanců (BdV)
• Svaz landsmanšaftů etnických Němců Rakouska (VLÖ)
• Podrobné informace o slovech Sudety, Sudeten, Sudetenland, Sudetendeutschland, sudeťák, sudetoněmecký, ... - Emil Hruška
• Slova o základu Sudet- a změny jejich významu v historickém a teritoriálním kontextu - Ulrich Krulík
• Slovo „Sudety“ v českých encyklopediích a slovnících

Články

• Villains or Victims? - dispelling the myths about Sudeten Germans, Peter Josika, 1.3.2006, The Prague Post (anglicky)
• Demografické důsledky odsunu německého obyvatelstva z Českých zemí po II. světové válce - Michal Tétauer
• I Němci, kteří u nás po válce mohli zůstat, po letech sami dobrovolně odcházeli ke „svým“ do SRN - Jiří Vítek
• O Češích, jejich sousedech a odsunu - Eva Hahnová, Britské Listy, 26.8.2003
• Historický místopis (sudeto)německých vzpomínek - Eva Hahnová, Britské Listy, 5.6.2003
• Benešovy dekrety : Podivná diskuze - Jaroslav Valenta, Britské Listy, 15.7.2002
• Problém sudetských Němců - Judr. Ing. Jaroslav Anděl