Dluhová krize v Řecku: Porovnání verzí

Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.

Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.

Dluhová krize v Řecku byla způsobena dopady celosvětové hospodářské krize, významně k ní však přispěly i machinace Simitisovy (1996–2004) a také pozdější Karamanlisovy vlády (2004–2009) se schodkem státního rozpočtu kvůli vstupu země do eurozóny.

Cesta k zadlužení

Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90. let 20. století, kdy bylo u moci Panhelénské socialistické hnutí (PASOK) premiéra Kostase Simitise. Ačkoliv snaha o zabezpečení vysoké životní úrovně obyvatel měla podíl na rostoucích státních výdajích, daleko větší měrou se na nich podílely předražené státní zakázky. V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004. To byl Simitisův velký politický úspěch. Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště, výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém. Okolo metropole byla postavena nová dálnice „Attiki Odos“, která, ač z velké části financována ze státních peněz, evropských fondů a půjček, za které ručil stát, byla svěřena do soukromých rukou.^[1][2]

Na druhou stranu Simitisova vláda v roce 1998 nepřivedla Řecko do eurozóny, když nedokázala splnit konvergenční kritéria. Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu, tak že finanční operace nepřesně vykazovala jinak než přikazovala pravidla. Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od 2001. Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat“ dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice. Díky tomu se řecká ekonomika v letech 2000–2007 řadila mezi nejrychleji rostoucí v rámci eurozóny (roční přírůstek 4,2 % HDP)

V březnu 2004 Eurostat odmítl (již podruhé) statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky. V téže době korupční skandály a další potíže vyústily ve volební porážku levicové strany PASOK a vlády se ujala pravicová strana Nová demokracie (ONNED). Nový premiér Karamanlis pak nechal provést finanční audit, jehož výsledek ukázal, že údaje, na jejichž základě bylo Řecko přijato do eurozóny, Simitisova vláda zfalšovala. Navíc se ukázalo, že ačkoliv do olympijských her zbývalo již jen pár měsíců, řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené dokončení způsobilo vícenáklady a další zadlužení země.

Karamanlisova vláda proto pokračovala v praktikách svých předchůdců (rovněž v letech 2005–2009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistiku) a navíc se pokoušela oživit ekonomiku snížením daní a investičními pobídkami, což v letech 2004–2009 vyústilo v hrozivou disproporci mezi příjmy a výdaji řeckého státu.

Světová finanční krize v roce 2008 těžce postihla dvě tradičně největší řecká odvětví (turismus a dopravu). Výrazně deficitní vládní návrh rozpočtu v listopadu 2009 pak definitivně učinil přítrž levným půjčkám a naopak postavil Řecko před vážný problém splácení dluhů.

Rok 2009

Řecko se dostalo do vážných finančních potíží poté, co 20. října 2009 Giorgos Papakonstantinu, tehdejší řecký ministr financí, v Lucemburku na schůzce ministrů financí oznámil, že bývalá řecká vláda lhala Evropské unii o schodku státního rozpočtu. Vláda Kostase Karamanlise totiž tvrdila, že schodek rozpočtu nebude ani čtyřprocentní, přitom do něj nezapočetla například platby za velké stavební projekty, jako jsou dálnice.^[3] Podle Papakonstantina měl deficit rozpočtu na konci roku 2009 dosáhnout 12,5 % HDP, po revizi provedené Eurostatem dosáhl 15,4 % HDP. Veřejné zadlužení v roce 2009 dosáhlo 126,8 procenta HDP.^[4]

Rok 2010

V květnu 2010, když zemi hrozil státní bankrot, Řecku poskytly Evropská unie a Mezinárodní měnový fond úvěr ve výši 110 miliard eur. Výměnou za záchranný úvěr MMF a EU se Řecko zavázalo zkrotit vysoký rozpočtový schodek a přijmout celou řadu reforem. V roce 2010 měl deficit klesnout na 9,4 % HDP a zadlužení posílit na 144 % HDP. S reformami ale nesouhlasily odbory, které svolaly celou řadu stávek.

Rok 2011

Dluhovou krizi v Řecku se však nepodařilo zastavit, pokračovala i v následujícím roce 2011. V důsledku krize pod tlakem řecké i mezinárodní veřejnosti i své vlastní politické strany v listopadu 2011 odstoupil premiér Jorgos Papandreu, nahradil jej Lukas Papadimos, který v době, kdy řecká vláda ve spolupráci s bankou Goldman Sachs prováděla kontroverzní transakce a falšovala statistiky k zamaskování skutečné výše státního dluhu, zastával post guvernéra Řecké centrální banky (1994–2002) a měl tedy na finanční situaci Řecka nezanedbatelný podíl.

Rok 2012

Dne 9. února 2012 se řečtí politici dohodli v Aténách na nezbytných škrtech a přijali tak už druhý záchranný úvěr od EU a MMF ve výši 130 miliard eur (bailout neboli „minibankrot“, věřitelé totiž Řecku zároveň odpouštěli část dluhů). Ihned po dohodě odboráři oznámili další generální stávky.

Dluh Řecka činil cca 160 % HDP (tedy celkově 350 miliard eur),^[5] a tak i přes finanční pomoc bylo riziko státního bankrotu velmi vysoké. To potvrzovaly i ratingové agentury, třeba Moody's snížila hodnocení Řecka na nejnižší možnou známku své stupnice, tedy na úroveň C, ratingová agentura Standard & Poor's zařadila Řecko do kategorie „selektivní platební neschopnosti“.^[6] Panovaly obavy, že pokusy o záchranu Řecka nemají požadovaný efekt. Např. podle slovenské premiérky Radičové peníze měly nejspíše jít hlavně do zemí, které se rozhodly na Řecko přispět, příp. je měly dostat soukromé subjekty, výměnou za dluhopisy, které měly v držení.^[7]

Situace v Řecku byla zoufalá a mezi občany sílily extremistické názory.^[8] Nadace pro hospodářský a průmyslový výzkum (IOBE) odhadovala, že v roce 2012 může v Řecku nastat až pětiprocentní ekonomický propad, přičemž odhad Mezinárodního měnového fondu (MMF) byl propad o 4,7 – 4,8 %. Na základě úsporných opatření rostla i nezaměstnanost, a to až na 20 %.^[9]

6. května se v Řecku konaly předčasné volby, ve kterých proevropské strany utrpěly velké ztráty. Nová demokracie (ND) se sice stala vítězem voleb, ale získala jen 18,9 % hlasů, její dosavadní koaliční partner PASOK skončil třetí s 13,2 % a radikálně levicová SYRIZA získala 16,76 % hlasů.^[10][11] Protože se politické strany se neshodly na sestavení vlády, připravovaly se další volby na 17. června a zemi k nim vedla přechodná vláda. Země, banky i Evropské unie se pomalu začínaly připravovat na případný odchod Řecka z eurozóny (tzv. „Grexit“). Řekové vybírali z bank nemalé částky, což hrozilo přejít k „runu na banky“ (vybírání vkladů z bank ve větší než obvyklé míře probíhalo i ve Španělsku a Irsku),^[12] a tak čtyři největší řecké banky (National Bank of Greece, Alpha Bank, Eurobank a Piraeus Bank) dostaly od Řeckého fondu finanční stability 18 miliard eur na posílení svého kapitálu.^[13]

17. června se konaly nové předčasné volby, ve kterých opět vyhrála pravicová ND a socialisté z PASOK. Obě strany obnovily vládní koalici, podporující úsporný plán navržený Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou.^[14] Už 26. září ale odbory zorganizovaly generální stávku na protest proti dalším plánovaným škrtům v rozpočtu, které měly činit 11,6 miliardy eur a jejichž přijetím bylo podmíněno uvolnění dalších peněz z úvěru slíbeného Řecku. Stávkovali i státní zaměstnanci, zaměstnanci ministerstva financí, daňoví úředníci, celníci, dokonce i soudci a státní zástupci.^[15] Generální stávka se opakovala 18. října, při níž policie proti demonstrantům, kteří házeli kameny a zápalné lahve, použila slzný plyn.^[16]

V říjnu zákonodárci v Řecku těsnou většinou rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků, což byla jedna ze základních reforem, které po zemi požadovali mezinárodní věřitelé za své úvěry. Předlužená země měla prodat podíly v desítkách přístavů, energetických a dopravních firmách nebo v poště, stát tím chtěl do roku 2016 získat 11,1 miliard eur. Šlo např. o prodej největší rafinerie Hellenic Petroleum, největších přístavů a vodárenských společností, následovat měl prodej státních podílů v elektrárenském gigantu DEI, ropné společnosti EP či v poště a velkých dopravních společnostech včetně správy přístavů.^[17]

6. listopadu v Řecku opět začala dvoudenní generální stávka provázená demonstracemi na protest proti novým úsporným opatřením vlády. Přičemž už v pondělí (5. listopadu) do práce nepřišli novináři, řidiči veřejné dopravy a popeláři. Stávky se zúčastnili zaměstnanci veřejného sektoru včetně učitelů, železničáři, ale i někteří živnostníci, takže zavřené zůstaly úřady, školy, ale i obchody a banky, zastavila se i letecká, železniční a lodní doprava, v Aténách nefungovala městská hromadná doprava ani taxislužba, televize a rozhlas nevysílal. Státní nemocnice udržovaly jen pohotovostní službu. V hlavním městě se sešlo kolem 55 tisíc osob, v Soluni demonstrovalo na 20 tisíc lidí. I přes protesty řecký parlament 11. listopadu schválil úsporný rozpočet na rok 2013, který počítal s dalšími škrty a zvyšováním daní. Šlo o program úspor ve výši 13,5 miliardy eur. Jeho schválením Řecko splnilo předpoklad pro uvolnění další záchranné půjčky ve výši 31,5 miliardy eur. Nový rozpočet počítal s dalším poklesem HDP v následujícím roce o 4,5 % (v roce 2012 byl pokles 6,5 %), deficit rozpočtu měl klesnout na 5,2 % (roku 2012 deficit 6,6 %), státní dluh měl vzrůst z 340 na 346,2 miliardy eur.^[18][19][20]

Následně se 27. listopadu ministři financí eurozóny, kteří jednali i se zástupci MMF, dohodli, že Řecko získá další půjčku ve výši zhruba 44 miliard eur ze záchranného balíku. Původně se počítalo s tím, že řecký dluh bude v roce 2020 dosahovat zhruba 120 % HDP, přičemž právě tuto hranici Mezinárodní měnový fond označil za trvale udržitelnou. Jenže vzhledem ke stavu řecké ekonomiky a postupu reforem to nebylo příliš reálné, dluh Řecka měl totiž vystoupat až na hranici kolem 190 % HDP. Řecká ekonomika se navíc za posledních pět let propadla o téměř 25 % a příští rok se očekával další pokles.^[21] Čtyři největší řecké banky potřebovaly 27,5 miliardy eur (podle zprávy řecké centrální banky všech 14 řeckých komerčních bank potřebovalo minimálně 40,5 miliardy eur), proto se spekulovalo o jejich znárodnění.^[22]

Rok 2013

V roce 2012 byl rozpočtový schodek Řecka 15,7 miliardy eur, v roce 2011 činil rozpočtový schodek 22,8 miliardy eur. Deficit se tak v roce 2012 snížil na 8,1 % HDP z 9,4 % HDP v roce 2011. Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 16,3 miliard eur, tedy na 8,4 % HDP.^[23]

Dne 16. ledna začali stávkovat řidiči aténského metra. Odbory zaměstnanců metra a částečně i povrchové dopravy hodlali ve stávce pokračovat až do konce měsíce, i když soudy po jejím týdenním trvání rozhodly o její nezákonnosti a vláda zvažovala vyhlášení mobilizace řidičů (tedy nařízení práce).^[24] 20. února se konala další generální stávka. Do ulic Atén vyrazilo asi 60 tisíc lidí, kteří před sídlem parlamentu dávali najevo nevoli s úspornou politikou vlády, která snižovala důchody a platy státních zaměstnanců. Zastavila se veřejná doprava, provoz omezily mj. nemocnice, školy či letiště. Lodě nevypluly z přístavů, až do večera nejezdily městské autobusy, trolejbusy a příměstské vlaky.^[25] Další stávka v hromadné dopravě a také u lodních spojů a na železnicích se konala 1. května, odbory zorganizovaly v Aténám demonstraci, na níž požadovaly zamezení narůstající nezaměstnanosti, která dosahovala rekordních 27,2 % (60 % u mladých do 25 let). Podle Eurostatu byla stále největší v eurozóně, navíc řecký parlament schválil nový soubor úsporných opatření, která mj. počítala s dalším propouštěním tisíců státních zaměstnanců.^[26]

Řecká ekonomika měla podle řecké centrální banky v roce 2013 poklesnout o 4,6 % a míra nezaměstnanosti měla stoupnout na přibližně 28 %.^[27] Dne 12. června řecká vláda rozhodla, že v rámci úsporných opatření zásadně omezí výdaje na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT (roční náklady na provoz ERT činily zhruba 300 miliónů eur, koncesionáři přispívali měsíčním poplatkem 4,30 euro), s tím že později bude s výazně zjednodušenou strukturou opět spuštěna. ERT přestala vysílat 11. června 2013 a jak propuštění zaměstnanci, tak tisíce dalších rozhořčených občanů demonstrovali před jejím sídlem.^[28] Po zhruba měsíční odstávce začala ERT opět vysílat, z původních 2700 zaměstnanců se navrátila asi polovina.^[29]

Ve dnech 16. až 18. července Řecko ochromila už čtvrtá generální stávka v tomto roce. Sama stávka trvala jeden den, série protestů, soustředěných především dohlavního města, ale trvaly tři dny. Lidé protestovali proti plánovanému novému propouštění zaměstnanců státních a polostátních podniků (do konce roku mělo jít o 25 tisíc lidí), nejezdily vlaky, trolejbusy a autobusy, nemocnice omezily provoz na minimum. Nová úsporná opatření vlády směřovala k uspokojení věřitelů, aby poskytli další balík peněz ve výši 6,8 miliardy eur.^[30]

V říjnu se Řecku podařilo uzavřít první velkou privatizaci v rámci záchranného programu od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Česko-řecká investiční skupina Emma Delta, v níž působil investor Jiří Šmejc, totiž dokončila převzetí kontrolního podílu v řeckém sázkovém monopolu OPAP. Novým generálním ředitelem a předsedou představenstva OPAP se stal český bankéř Kamil Ziegler.^[31]

Rok 2014

V roce 2014 se situace v Řecku začala mírně zlepšovat a ke konci roku vykázala mírný hospodářský růst. Nezaměstnanost ve druhém čtvrtletí klesla na 26,6 %.^[32]

Rok 2015

Předčasné parlamentní volby v Řecku vyhrála ultralevicová SYRIZA, která uzavřela koalici s národně konzervativní stranou Nezávislí Řekové. Premiérem se stal Alexis Tsipras,^[33] který začal usilovat o nová jednání s věřiteli, jenž by vedla k revizi obrovského a neúnosného zadlužení země (počátkem roku 2012 umazalo Řecko po dohodě s věřiteli zhruba 100 miliard eur tím, že jim cenné papíry nahradilo jinými, ale méně ziskovými; avšak země, která byla od roku 2010 závislá na mezinárodní finanční pomoci, byla stále ještě zatížená dluhem dosahujícím asi 175 % HDP). Řecko v té době čekalo na poslední část peněz ve výši 7,2 miliardy eur z mezinárodního záchranného programu, Aténám přitom hrozilo, že v létě budou muset uhradit splátku zhruba deset miliard eur. Už na konci února muselo Řecko splatit dlužnou částku zhruba 2,3 miliardy eur. Spekulovalo se o tom, že pokud se Řecko s věřiteli nedohodne, bude muset opustit eurozónu – nastane tzv. Grexit. Vrátilo by se pak ke své původní měně, drachmě.^[34]

Mezi lednem a dubnem 2015 z řeckých bank odteklo více než 26 miliard eur a na konci dubna byl objem vkladů nejnižší za více než deset let. Úbytek kapitálu pokračoval i v měsících květnu a červnu. Jen mezi 15. a 20. červnem z řeckých bank lidé vybrali dalších pět miliard eur.^[35]

Dne 25. dubna řecký parlament schválil kontroverzní vládní plán záboru veškeré volné hotovosti na všech stupních státní správy a ve veřejnoprávních institucích, mimo jiné i nemocnicích a školách. Vláda premiéra Tsiprase, která se potýkala s rostoucím nedostatkem peněz, si od daných institucí oficiálně půjčovala finanční prostředky, aby mohla zaplatit důchody a mzdy státních zaměstnanců.^[36] 10. června 2015 pak řecký Nejvyšší správní soud rozhodl, že škrty v důchodovém systému z let 2012 až 2014 byly protiústavní. Vláda Syrizy se proto rozhodla reformu minulé vlády zrušit a důchody vrátit na původní částku, ačkoli škrty zůstaly podmínkou mezinárodních věřitelů i v roce 2015.^[37]

Po několika neúspěšných kolech vyjednávání mezi řeckou vládou a evropskými věřiteli se řecká vláda rozhodla vypsat referendum o přijetí návrhů věřitelů na řešení řecké dluhové krize. Parlament vládní návrh schválil dne 28. června 2015 s tím, že referendum se bude konat 5. července.^[38] Vláda současně požádala o prodloužení finanční pomoci, což ale věřitelé odmítli. Dne 28. června řecký premiér Tsipras také oznámil, že od 29. června do 6. července budou uzavřeny banky a burza. Výběr z bankomatů byl omezen na 60 eur na osobu za den.^[39][40] Kvůli situaci v Řecku zaznamenaly akciové trhy v eurozóně dne 29. června nejprudší jednodenní pokles od roku 2011,^[41] nejhorší propad v roce 2015 zaznamenaly i americké akciové trhy.^[42] Uzavření řeckých bank a zavedení dalších nástrojů omezení pohybu kapitálu bylo nicméně posvěceno Evropskou komisí.^[43] Na konci června bylo také oznámeno, že řecká vláda odmítá zaplatit červnovou splátku Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) v hodnotě 1,6 miliardy eur.^[44]

29. června na podporu vlády a odmítnutí škrtů v referendu v Řecku demonstrovalo přes sedmnáct tisíc lidí.^[45] Následující den řecká vláda předložila nový návrh reforem a vyjádřila vůli prodloužit finanční pomoc o dva roky. Vyjádřila tím snahu znovu začít vyjednávat. Německá kancléřka Angela Merkelová ovšem uvedla, že do oznámení výsledků referenda se závazně jednat nebude.^[46] Řecký premiér Alexis Tsipras nakonec 30. června ustoupil a v dopise potvrdil, že přijme většinu požadavků mezinárodních věřitelů tak, jak byly téhož dne nabídnuty. Tato zpráva okamžitě oživila růst evropských akcií,^[47] ačkoli ihned poté řecké občany vyzval, aby v referendu hlasovali pro odmítnutí podmínek věřitelů. Referendum konané 5. července, jehož netradičně komplikovaná otázka směřovala k tomu, zda souhlasí s předloženými podmínkami, také skončilo tak, že 61 % hlasujících zvolilo „Ne“. Řekové tento výsledek oslavili, zároveň to však posílilo názory, že Řecko eurozónu opustí.^[48]

Odkazy

Reference

Související články

• Grexit

Externí odkazy

• Co se stane když Řecko opustí eurozónu na tyden.cz