Dalia Grybauskaitė: Porovnání verzí

Šablona:Infobox Politik Dalia Grybauskaitė (přechýleně Grybauskaitėová, * 1. března 1956 Vilnius, Litevská SSR) je litevská prezidentka, bývalá ministryně financí a členka Evropské komise pro vzdělání a kulturu.

Život

Dalia Grybauskaitė se narodila ve Vilniusu v dělnické rodině, její matka Vitalija Korsakaitėová (1922-1989) byla prodavačka, otec Polikarpas Grybauskas (1928–2008) byl elektrikář a řidič.

Grybauskaitėová maturovala na tehdejší Vilniuské střední škole Salomėji Nėris, v roce 1983 politickou ekonomii na tehdejší Leningradské univerzitě A. Ždanova v Leningradě, v roce 1988 v Moskvě habilitovala na doktorku věd. V letech 1983 až 1989 byla členkou Komunistické strany Sovětského svazu a do roku 1990 byla členkou Komunistické strany Litvy.^[1] Vědecká hodnost jí byla v Litvě nostrifikována na doktorku sociálních věd − obor ekonomika. V roce 1991 na Georgetownské univerzitě v institutu Mezinárodních ekonomických styků absolvovala speciální program pro vedoucí činitele. Hovoří litevsky, anglicky, rusky, polsky a francouzsky.^[2]

V letech 2001 až 2004 byla litevskou ministryní financí. V květnu 2004 se stala členkou Evropské komise v čele s Romanem Prodim zodpovědnou za oblast rozpočtu a finančního programování. Od listopadu 2004 se stala členkou Evropské komise v čele s José Barrosem a jejím portfóliem byly vzdělávání a kultura.

První prezidentka Litvy

17. května 2009 byla v prvním kole jako první žena zvolena prezidentkou Litvy, když získala 68,21 % hlasů, při volební účasti téměř 52 % oprávněných voličů.^[3] Inaugurace se konala 12. července 2009.

V roce 2014 se rozhodla kandidovat na druhé funkční období, v prvním kole prezidentských voleb získala 45,89 % hlasů a postoupila do druhého kola společně s bývalým ministrem financí a europoslancem Zigmantasem Balčytisem, který získal 13,62 % hlasů. Druhé kolo voleb v květnu 2014 vyhrála ziskem 57,9 % hlasů, Balčytis získal 40,1 % hlasů.^[4]

Zhoršení litevsko-ruských vztahů

V listopadu 2014 označila Dalia Grybauskaitė Rusko za „teroristický stát“ a obvinila jej z „agrese proti Ukrajině“. Proti tomu se ostře ohradilo ruské ministerstvo zahraničí, které její slova označilo za extremistická. Skupina poslanců ruské Státní dumy vedená komunisty vyzvala ruskou vládu, aby s Litvou přerušila diplomatické styky. Ani poté prezidentka své výroky nezmírnila. „Na východě Ukrajiny operují ruští vojáci. Stát, který vysílá k sousedovi těžkou bojovou techniku bez označení, vykazuje příznaky terorismu,“ uvedla.^[5]

Na konci února 2015 podpořila obnovení povinné branné povinnosti Litevců v důsledku ruské agrese na Ukrajině.^[6]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalia Grybauskaitė na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránka na webu Evropské komise

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Prezidenti Litvy
Prezidenti (1918–1940)	Antanas Smetona (1919–1920) • Aleksandras Stulginskis (1920–1926) • Kazys Grinius (1926) • Antanas Smetona (1926–1940)
Představitelé na úrovni prezidenta (1990–1992)	Vytautas Landsbergis (předseda Litevského parlamentu) (1990–1992)
Prezidenti (od 1993)	Algirdas Brazauskas (1993–1998) • Valdas Adamkus (1998–2003) • Rolandas Paksas (2003–2004) • Valdas Adamkus (2004–2009) • Dalia Grybauskaitė (2009–2019) • Gitanas Nausėda (od 2019)
Zastupující/dočasní prezidenti	Jonas Staugaitis (1926) • Antanas Merkys (1940) • Justas Paleckis (1940) • Stasys Lozoraitis (1944–1983 v exilu) • Stasys Antanas Bačkis (1983–1991 v exilu) • Jonas Žemaitis-Vytautas (1949–1953 v odboji) • Artūras Paulauskas (2004 po impeachmentu Rolanda Paksa)

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)
Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kaja Kallasová (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Mark Rutte (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)