Pesach: Porovnání verzí

Pesach (hebrejsky: פֶּסַח, jidiš: pajsoch, anglicky: passover), často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ je jedním z nejdůležitějích židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji. Společně se svátky Šavuot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a útěk z Egypta. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.

Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní (v Izraeli 7 dní), při čemž první dva a poslední dva jsou tzv. jom tov (doslova „dobrý den“, přesněji však „svátek“, při kterém platí obdobná pravidla jako při šabatu, ale s tím rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou označované jako polosvátky a v jejich průběhu se může vykonávat běžná činnost, ale modlitba je slavnostnější, s řadou oslavných žalmů. Pesach začíná 15. nisanu a končí 22. dne měsíce Nisan.

Pro Pesach se používají různé názvy v závislosti na biblické události, se kterými je spojován. Mezi nejznámější patří tato:

• Chag ha-macot - v překladu znamená „Svátek nekvašných chlebů“. Toto označení má proto, že, jak praví Tóra, Izraelci opustili místo otroctví tak rychle, že jim nestačilo vykvasit těsto připravené k pečení chleba. Vzali si proto na cestu jen pražené moučné placky rozdělané ve vodě – macesy. V návaznosti na tento příběh, ale i z dalších, židovskou tracicí zmiňovaných důvodů, se po celý svátek Pesach nesmí jíst nic kvašeného. V hebrejštině se takovéto potraviny označují jako chámec.
• Chag ha-Pesach (z hebrejské pesach=překročit) - připomíná to, že Bůh „překročil“ izraelské domy, než udeřil na prvorozené, stejně jako oběť pesachového beránka (korban pesach).
• Chag ha-aviv - „svátek jara“ spojuje pesach se zemědělským cyklem v Izraeli a datem odchodu „v měsíci aviv“.
• Zman cherutenu - „svátek vysvobození“ - připomíná to, že Bůh vysvobodil židovský národ z egyptského otroctví.

Původ svátku

Svátek Pesach (hebrejsky: פֶּסַח) připomíná vyjití židů z egyptského otroctví. Židé se do Egypta dostali poté, co velký hladomor zasáhl zem, včetně Země zaslíbené. V té době měl vytvořené zásoby pouze Egypt a to díky Josefovi, synu Jákoba, kterého sem prodali jeho bratři ze závisti. Josef se postupem času dostal na nejvyšší místa a stal se správcem Egypta. Díky božím viděním, byl schopen zásobit Egypt a uchránit ho tak od hladomoru. Postupně se do Egypta přesunul celý izraelský národ a žil zde pod Josefovou ochranou. Židé se však v Egyptě usadili a zůstali zde i po skončení hladomoru. Po nějaké době nastoupil nový faraon, který však již Josefa neznal, jelikož byl dávno mrtev a ten byl velmi znepokojen zvyšující se židovskou populací. V Tóře je psáno:

Jedna lévijská rodina však svého narozeného syna zatajila, ale později již nebylo zbytí a tak jej poslali v košíku po Nilu v naději, že jej někdo zachrání. Košík zahlédla v Nilu plavat faraonova dcera, která jej vytáhla. Tím jej zachránila a poté zaplatila jeho matce, aby ho odkojila s tím, že jí ho přivede až vyroste. Pojmenovala ho Mojžíš, což znamená vytahující. Když dítě odrostlo, přivedla jej k faraonově dceři a ta ho přijala za syna. Když Mojžíš dospěl, musel opustit egyptskou zemi, protože zabránil ubití Hebreje tím, že zabil Egypťana. Od té doby žil v midjánské zemi.

V zemi midjánské pojal Mojžíš za ženu dceru Midjánského kněze, kterou předtím zachránil před pastýři. Po mnoha letech egyptský farao zemřel, ale židé stále trpěli pod útlakem. V tu dobu Bůh vyslišel jejich volání a rozpomněl se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Jednou, když Mojžíš pásl ovce se mu zjevil v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Promluvil k němu a řekl mu že chce izraelský národ vysvobodit z moci Egypta a že on, Mojžíš, lid izraelský vyvede. Mojžíš se však zdráhal a nebyl si jistý, že mu budou Izraelité věřit. Bůh mu proto ukázal několik znamení, jimiž je přesvědčí. Mojžíš se však stále zdráhal a vymlouval na to, že není výmluvný a že jej nebudou poslouchat. Na to se Bůh rozhněval a pravil Mojžíšovi, že jeho bratr Áron mu bude ústy a Mojžíš, že bude Áronovi Bohem.

Mojžíš poté s Áronem předstoupili před faraona a sdělili mu, že Hospodin praví, aby propustil jeho lid, aby mu v poušti mohl slavit slavnost. Faraon však neuposlechl a namísto toho ještě přitížil židům. Po tomto prvním neúspěchu posílá Bůh Mojžíše a Árona znovu k faraónovi a ujišťuje je, že donutí egyptského krále, aby Izraelce propustil. Znamení, které faraonovi předvedli byla proměna Áronovy hole v draka. Hospodin zatvrdil faraonovo srdce a ten je odmítal nadále propustit. Stejně neoblomný byl i během všech egyptských ran. Poslední z egyptských ran, je pobití všeho prvorozeného v Egyptě.

Čtyři dny před vyjitím z Egypta řekl Hospodin Izraelitům, aby si každá rodina vybrala zdravého beránka bez vady (Exodus 12:3-5). Během 14. nisanu jej obětovali a použili jeho krev na označení veřejí svých domů. Poté do půlnoci 15.nisanu jedli opečené beránky. Takto označené domy poté Hospodin překročil, když procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené. Jako pozůstatek této události se na vchodové dveře židovských domácností umisťuje mezuza.

Toto pravil Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:

Poté Hospodin sdělil Mojžíšovi a Áronovi nařízení o hodu beránka (Exodus 12:43-51) viz. Korban Pesach a o zasvěcení prvorozených. Poté co židovský národ dorazí do země Kenaanců, musí být každý prvorozený tvor, který otevírá lůno, vyplacen. Každé prvorozené mládě má být vyplaceno jehnětem. Kdyby člověk nebyl schopen prvorozeného vyplatit, tak mu má zlomit vaz. Vyplácí se i prvorozené dítě. Této tradici se říká Pidyon HaBen.

Hospodin určuje Izraelcům cestu, aby vyšli z Egypta. Ve dne je předchází sloup oblakový v noci sloup ohnivý. Hospodin přikáže Mojžíšovi, aby se všichni utábořili na břehu moře a znovu zatvrdí faraonovo srdce a ten se rozhodne, že židy jen tak nepustí. Vypraví se se svým vojskem, aby je přivedl zpět. Hospodin však národ izraelský zachrání. Tehdy Hospodin rozdělil moře. Mojžíš zdvihl hůl a moře se rozpoltilo. Celý izraelský národ tak přešel suchou nohou. Faraon se ovšem pustil za nimi. Tehdy však Mojžíš vztáhl ruku nad moře a to opět nabylo své moci. Vody se vrátily a přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska. Nezůstal z nich ani jediný. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i služebníku Mojžíšovi.

Příkazy a zvyky

Pesach se díky mnoha příkazům a zvykům stává jedním z nejsložitějších židovských svátků.

Korban Pesach

V dobách, kdy existoval Chrám, byl jedním hlavních zvyků Korban Pesach (doslova „Pesachová oběť,“ známá zejména později v křesťanské tradici jako „velikonoční beránek“). Každá rodina (nebo v případě, že rodina byla málo početná a nezvládla by sníst celého beránka, skupina rodin) musela přinést oběť mladého beránka nebo kůzlete do Chrámu v poledne 14. dne měsíce Nisan a večer jej pak sníst (po soumraku již bylo 15. Nisanu) (Exodus 12:6).

Bylo však zakázáno, aby krev obětního beránka dopadla na něco kvašeného (Exodus 23:18). Beránek musel být opečen (Exodus 12:9) a jezen s macesy a marorem (Exodus 12:8). Musel se také dávat pozor, aby se obětnímu beránku nezlomila žádná kost (Exodus 12:46). Žádné maso pak nesmělo zbýt do rána. To, které zbylo se muselo spálit (Exodus 12:10, 23:18).

Jelikož je podle Tóry Korban Pesach svatá oběť, platí v tomto ohledu přísná pravidla. Jediní, kteří mohou beránka jíst jstou ti, kteří jej mohou přínést k obětování. Tóra o předpokladech pro hod beránka praví toto:

Mezi další, jež nesmějí jíst beránka patří lidé, kteří jsou rituálně nečistí, výjimka existuje v případě, že ve stejném stavu je většina židů (Pesachim 66b). Nabídka oběti musí být provedena před kvórem třiceti (Pesahim 64b). Ve Chrámu zpívají levité Halel, zatímco kohenové provádí obětní obřad. Muži i ženy jsou povinovány sledovat Korban Pesach (Pesahim 91b).

Tento příkaz se konal po celou dobu existence Chrámu. Do dnešní doby se micva o Korban Pesach přenesla v podobě, která je symbolická. Spočívá v tom, že se na sederový talíř dá i opečená kost. Aškenázští židé mají tradici, že během Sederové večeře nejedí jehněčí. Zdůvodňují to absencí chrámu. Oproti tomu Sefardští židé během sederové večeře jehněčí nebo skopové jedí, aby dodrželi Korban Pesach.

Maces

(Více ve článku Maces).

Hlavním příkazem o svátku Pesach je jíst macesy. Maces (hebrejsky: מַצָּה) je křehký, rovný, nekvašený chléb, který je vyroben z mouky a vody, který musí být upečen dříve než začne kvasit. Je stanoveno pravidlo, že doba od zadělání těsta po pečení nesmí překročit 18 minut. Tato doba se však může měnit, pokud je do mouky přidána teplá voda. V tom případě započne kvašení dřív. Maces je jediný typ „chleba“, který se o Pesachu může jíst. Vztah mezi macesem a chámecem lze chápat v různých rovinách. Jedna z interpretací srovnává maces s božími příkazy (micvot) a chámec s lidskou pýchou, která stejně jako kynoucí těsto chce být tam, kde pro není její místo. O nekvašeném chlebu se také píše v Tóře.

Maca ašira

Doslovný překlad je bohatší nebo obohacená maca. Maca ašira je druh macesu, který se může jíst podle sefardských zvyků. Od „klasického“ macesu se liší tím, že při jeho výrobě je namísto vody použita ovocná šťáva nebo víno. Takové těsto je možné nechat déle ležet před pečením, jelikož ovocné šťávy ani víno nepůsobí kvasení jako voda. Podle aškenázské tradice se však maca ašira jíst nesmí, jelikož je možné, že by se mezi šťávy či víno dostala trocha vody.

Maca šruja

Doslovný překlad je namočená maca. Jedná se o maces nebo macesovou moučku namočenou ve vodě. Tato kombinace je povolená, protože platí pravidlo, že po pečení není kvašení. Při přípravě jídel se mohou používat i drcené macesy. Důležité však je, že macesem namočeným do vody nelze plnit příkaz (micvu) o pojídání macesů.

Maca šmura

Doslovný překlad je pečlivě hlídaná maca. Jedná se o zvláštní druh macesu, který se jí o Pesachový seder. Je vytvořen pod pečlivým dozorem ze zrní na něž se dohlíží již od doby žní. Tento maces musí být sněden o sederové večeři.

Chamec

Chamec (hebrejsky: חמץ) je cokoliv z pěti druhů obilnin (pšenice, žito, ječmen, oves, špalda), co přišlo do styku s vodou alespoň na 18 minut. Je-li voda teplá dochází ke kvašení dříve a je nutné zmínit, že 18 minut se začíná počítat od doby, kdy dohněteme těsto. Chamecem ale nemusí být pouze potraviny, ale například i nápoje (pivo, whisky), léky nebo kosmetika. Během Pesachu je zakázána jak konzumace a využívání chamecu, tak i jeho vlastnění. Proto je nutné chamec před Pesachem odstranit z domu, zničit jej, či jej případně prostřednictvím rabína odprodat nežidovi.

Hledání chamecu

Po odstranění všeho chamecu z domu je nutné provést formální prohledání v předvečer Pesachu. Hledání chamecu (bdikat chamec) neboli hledání chamecu provádí hlava rodiny, jeho manželka, případně jiný člen rodiny (starší bar micva). Hledající prochází všechny místnosti se svíčkou a v prohledává místa, kde by mohl chamec nedopatřením zůstat. V případě, že je nalezen nějaký chamec, musí být uložen do speciální nádoby nebo tašky a druhý den je spálen.

Prodej chamecu

Jelikož žid nesmí o Pesachu vlastnit chamec, rozšířil se zvyk, že je před Pesachem odprodán nežidovi a po Pesachu jej odkoupit zpět (mechirat chamec). Původně proto, aby prodejci a výrobci předešli ztrátám. Každý může chamec prodat sám, doporučuje se ale, aby tímto pověřil rabinát, který dohlédne na všechny náležitosti.

Kitnijot

Mezi kitnijot se zařazují všechny luštěniny (fazole, hrášek, čočka, etc.), sója, kukuřice, rýže, etc. Tyto potraviny sice nejsou chámec, ale podle aškenázské tradice je jejich konzumace zakázána, protože by mohlo dojít k záměně s chámecem. Narozdíl od chámecu, je však možné tyto potraviny vlastnit. Oproti Aškenázům tyto potraviny jedí Sefardité, dle jejichž tradic nic neodporuje konzumaci těchto potravin.

Seder

Seder, doslova „pořádání, uspořádání“, (סֵדֶר) je termín pro domácí bohoslužbu a předepsané rituály pro první noc(i) svátku Pesach. Základem sederu je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví.

Mnoho ze sederového rituálu je proto pojato tak, aby vzbudilo zájem a zvědavost dětí. Ranou podobu pesachového sederu obsahuje desátá a poslední kapitola mišnaického traktátu Pesachim, zařazeného do tradiční Hagady. Toto vyprávění událostí, které zmiňují vyjití židů z Egypta začíná čtyřmi otázkami. Ty má položit nejmladší dítě a jeho otec mu na ně odpoví. Otázky se odvíjejí od úvodních slov první otázky: „Proč je tato noc odlišná od všech ostatních nocí?“

Příkazy, které plníme o sederu:

• konzumace macesů
• předčítání Hagady a Halelu
• vypití čtyř pohárů vína
• konzumace maroru

Seder vyžaduje přísné dodržení pořadů jednotlivých úkonů. V tomto pořadí by měl seder proběhnout:

1. kadeš - „posvěcení“, tj. pronesení Kiduše pro svátek
2. rechac - při němž si „pán domu“ oymje ruce, aby si před dalším obřadem zajistil rituální čistotu
3. karpas - zelenina - petržel nebo ředkem se namáčí ve slané vodě a jí se
4. jachac - rozdělení prostředního macesu, z něhož se bere afikoman (poslední sousto při sederové večeři), který se děti zpravidla snaží „ukrást“ a poté za něj dostanou „výkupné“
5. magid - vyprávění příběhu Hagady a čtyři otázky s následným vyprávěním
6. rechac či rachca - druhé umytí rukou (tentokrát všech přítomných)
7. moci maca - požehnání nad nekvašeným chlebem, jež se odříkává, aby se splnil předpis
8. maror - hořké byliny se namáčejí před pojídáním do charosetu
9. korech - snězení „sendviče“ z maroru a nejnižšího macesu podle starověé praxe učence Hilela
10. šulchan orech - připravený stůl k seedrovému jídlu
11. cafun - nalezení a snězení afikomanu jako poeslední připomínky pesachového beránka
12. barech - požehnání po jídle
13. Halel - čtení „Žalmů chvály“
14. nirca - končí přijetí sederového rituálu

Sederový stůl

Sederový stůl by měl obsahovat:

• tři zakryté macesy - představují tři složky lidu Izraele: koheny (kněze), leviim (levity) a Jisra'el (Izraelity)
• pesachovou hagadu (hagada šel pesach)
• víno - dostatečné množství, aby každý účastník mohl vypít předepsané čtyři poháry
• sederový talíř - (ke'ara) - sestávající se z maroru, zeleniny (brambor, cibule, ředkvička), opečené kosti, charosetu, vejce a slané vody
• kidušový pohár
• talířek - pro pokropení vínem, při jmenování egyptských ran
• doplňkový maces - nemusí být u stolu
• Elijášův pohár
• slanou vodu (majim)
• doplňkový maror - nemusí být u stolu
• polštář
• kitl - bílé roucho

Sederový talíř

Sederový talíř, označovaný také jako zdobná mísa, (hebrejsky ke'ara (קערה)) je používaný při domácím občadu na Pesach. Středověké opisy Aškenázské Hagady představují tuto mísu, poprvé zmíněnou v období Mišny, jako jakýsi kulatý talíř. Existují dochované ukázky z období renesance ze dřeva, keramiky, cínu, etc. opatřené příslušnými nápisy a rytinami. Moderní sederové talíře bývají zpravidla měděné či mosazné a mají zvlášstní prohlubně na pokrmy, které předepisuje rituál, či malé misky, do nichž se tyto pokrmy vkládají.

Sederový talíř by měl obsahovat:

• z'roa - Opečená kost, která je připomínkou obětního beránka (korban pesach). Mělo by se jednat o kost z beránka, nicméně lze použít třeba opečené kuřecí křídlo nebo krk.
• bejca - opečené vejce
• maror - hořké byliny (např. salát, křen)
• karpas - zelenina (např. ředkvička, brambor, cibule)
• majim - slaná voda
• charoset - směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, skořice, zázvoru a červeného vína

Maror

(Více ve článku Maror)

Maror (מָרוֹר), v překladu „hořká bylina,“ je jeden z pokrmů pojídaných při sederové večeři. Podle Božího přikázání (Exodus 12:8) měli židé jíst pesachového beránka (pesach korban) spolu s nekvašeným chlebem (maces) a hořkými bylinami (marochim) při památeční hostině na počest Hospodiny, která má být slavena navždy. Pojídání maroru je symbolické a má připomínat trpkost života v egyptském otroctví. Tuto symboliku ještě zvyšuje namáčení maroru do charosetu (více v části charoset). Typy zeleniny, z kterých se získává maror uvádí Talmud (Pesachim 39a). Tradičně se používá hlávkového salátu nebo křenu.

Charoset

Charoset (חֲרֽוֹסֶת) je sladká, tmavě zbarvená, hrudkovitá směs podávána při sederové večeři společně s marorem. Symbolika charosetu zpočívá v tom, že evokuje hlínu nebo maltu, ze které židé v Egyptě vyráběli cihly. I samotný název charoset pochází z hebrejského cheres - hlína.

I přes symboliku, kterou charoset představuje, se jedná o chutnou pochutinu, která je oblíbená zejména u dětí. Charoset lze jíst volně během sederové večeře například s macesy.

Existuje mnoho receptů pro přípravu charosetu. Rozdíly jsou i mezi aškenázy a sefardity. „Aškenázský charoset“ se vyrábí zejména z rozsekaných oříšků, jablek, skořice a vína. Oproti tomu charoset u Sefarditů obsahuje hlavně jablka, hrušky, hrozinky, fíky, datle, víno, skořici, etc. Složení se samozřejmě liší v různých oblastech.

Čtyři poháry vína

Při sederové večeři se pijí čtyři poháry vína. Tuto povinnost musí splnit všichni účastníci, i nejchudší muž či žena (Miš.Pes.10.1). Symbolika čísla čtyři v Hagadě se odráží v těchto čtyřech číších (arba kosot), které jsou v midraši katazelsky spojeny se čtyřmi výrazi pro vysvobození, o nich se zmiňuje příběh Exodu:

• „Vyvedu vás ven ...“
• „Osvobodím vás ...“
• „Zachráním vás ...“
• „Přijmu vás za lid svůj ...“

Eliášův pohár

Eliášův pohár (kos šel Elijahu) je zvláštní pohár vyhrazený u sederového stolu proroku Eliášovi. Podle rozšířeného zvyku se pohád naplní vínem po svátečním jídle předtím, než se znovu začně čtení Hagady. U sederové večeře by měly být otevřeny dveře nebo okno, k uvítání proroka Eliáše, na znamení víry, že přítomné nepostihne nic zlého. Prorok Eliáš má ohlásit příchod Mesiáše.

Půst prvorozených

Ráno před svátkem Pesach začíná Půst prvorozených. Tento půst připomíná zachránu prvorozených židovských dětí před poslední z egyptských ran, kdy Hospodin procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené, jak se píše v knize Exodus.

Půst tedy trží prvorozený potomek mužského pohlaví, který již dosáhl věku bar micva. Pokud je mladší, postí se za něj otec.

Seznam dat

Začátek svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:

• rok 5766 - soumrak 12.dubna 2006
• rok 5767 - soumrak 2.dubna 2007
• rok 5768 - soumrak 19.dubna 2008
• rok 5769 - soumrak 8.dubna 2009
• rok 5770 - soumrak 29.března 2010

Konec svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:

• rok 5766 - východ slunce 20.dubna 2006
• rok 5767 - východ slunce 10.dubna 2007
• rok 5768 - východ slunce 27.dubna 2008
• rok 5769 - východ slunce 16.dubna 2009
• rok 5770 - východ slunce 4.dubna 2010

Druhý Pesach

Druhý Pesach (Pesach šeni) byl zaveden jako „zpožděný svátek“ pro ty, kdo v předepsaném čase nemohli splnit příkaz kvůli rituální nečistotě (tum’a) nebo pobytu na dlouhé cestě mimo domov.

Na rozdíl od klasického Pesachu, který se koná v průběhu měsíce nisan, začínaly obřady odloženého svátku o měsíc později, v průběhu měsíce ijar a nabízely možnost obětovat a jíst pesachového beránka. Klasickým příkladem se stala nebývale masová oslava Pesach šeni za Chizkiáše (2.letopisů 30).

Bibliografie

• Bible (Exodus)
• Divecký, J. Židovské svátky -- Kalendář od Pesachu do Purimu. Nakladatelství P3K. 2005. 75 s. ISBN 80-903584-3-8
• Lancaster, B. Judaismus. Knižní klub Ikar, Praha, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2
• Newman, J., Sivan, G. Judaismus od A do Z. Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4
• Pavlát, L., Šedinová J., Fiedler J. a kolektiv. Židé - dějiny a kultura. Kliment a Mrázek, Praha, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0
• Scherman, Rabbi Nosson. The Family Haggadah. Brooklyn: Mesorah Publications, Ltd., 1981. ISBN 0-89906-178-8
• Vrchní zemský a pražský rabinát. Malý průvodce na Pesach 5767 [online]. [citováno dne: 18.4.2007]. <www.kehilaprag.cz/mambo/docs/Pesach 5767 - pruvodce.pdf>

Odkazy

• Britské listy - Pesach 5763: Stvoření mých rukou se utopilo v moři a vy chcete zpívat píseň?
• Britské listy - Pesach a velikonoce v roce 2007
• ŽO Děčín - Pesach

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pesach na Wikimedia Commons Šablona:Portál Hebraistika