Znojmo: Porovnání verzí

Znojmo
Znojmo, panorama od jihu
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Znojmo
Obec s rozšířenou působností	Znojmo (správní obvod)
Okres	Znojmo
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°51′20″ s. š., 16°2′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	34 160 (2024)[1]
Rozloha	65,90 km²[2]
Nadmořská výška	290 m n. m.
Počet domů	5 251 (2021)[3]
Počet částí obce
Počet k. ú.	10
Kontakt
Adresa městského úřadu	Městský úřad Znojmo Obroková 2/10 669 22 Znojmo info@muznojmo.cz
Starosta	Ing. Vlastimil Gabrhel
Oficiální web: www.znojmocity.cz
Úřední web: www.muznojmo.cz
Znojmo
Další údaje
Kód obce	593711
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znojmo (německy Znaim) je město s rozšířenou působností v Jihomoravském kraji na levém břehu řeky Dyje, 55 km jihozápadně od Brna a 75 km severozápadně od Vídně. Hranice Rakouska probíhá osm kilometrů od města. Žije zde téměř 34 tisíc obyvatel. Je druhým největším městem Jihomoravského kraje a historickým centrem jihozápadní Moravy.

Až do roku 2000 bylo Znojmo okresním městem správního okresu Znojmo. Za Rakouska-Uherska a za první Československé republiky bylo do roku 1928 také město statutární.

Historie

Historie do třicetileté války

Prostor města byl osídlen již v době prehistorické. Od osmého století našeho letopočtu se na skalním ostrohu naproti dnešního centra města a hradu rozkládalo rozsáhlé staromoravské hradiště (nynější část města Hradiště), které střežilo brod přes řeku Dyji vzdálený asi 900 m, kudy procházela obchodní cesta z Čech přes západní Moravu do Podunají. Uvnitř hradiště, které v osmém až desátém století ovládalo rozsáhlou oblast dnešní jihozápadní Moravy a přilehlé části Dolního Rakouska, byl ve velkomoravském období vystavěn patrně již působením prvních křesťanských misí z Pasova kostelík (rotunda) sv. Hippolyta. Existence druhého kostela zůstává zatím větší částí akademické obce zpochybňována. Existovalo zde také rozsáhlé pohřebiště, objevené v roce 2007 a nadále intenzivně zkoumané. Staromoravské Znojmo (Hradiště) bylo někdy v polovině 10. století poničeno Maďary, život zde byl ale záhy na přelomu tisíciletí obnoven. Po dobytí Moravy českými Přemyslovci (1019/1029) je první správní centrum zřízeno právě ještě na Hradišti. Nový přemyslovský hrad byl vybudován blíže k strategickému říčnímu brodu na protější straně Gránického údolí za vlády moravského knížete Konráda I. a jeho syna Litolda.

První písemná zmínka o Znojmě je v padělané listině, hlásící se do roku 1048, kterou kníže Břetislav zakládá proboštství v Rajhradě a kde je mezi svědky uveden znojemský kastelán Markvart. Po smrti knížete Břetislava připadlo Znojemsko jeho synu Konrádovi I. Nejpozději po roce 1092 zde vzniklo samostatné údělné přemyslovské knížectví. Za Konrádova syna Litolda se na znojemském hradě razily i první mince − znojemské denáry. Na předpolí hradu vznikly předměstské osady s dominantami kostelů sv. Michala a sv. Mikuláše.

Nejvýznamnější ze znojemských Přemyslovců Konrád II. Ota, který postupně ovládl celou Moravu a nakonec se stal i knížetem v Čechách, založil v roce 1190 premonstrátský klášter v Louce, který stojí na jih od historického středu města. V letech 1222–1226 bylo Znojmo Přemyslem Otakarem I. povýšeno na královské město, první svého druhu na jižní Moravě, a opevněno silnými hradbami, které se z velké části dochovaly dodnes. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a 14. století, kdy Znojmo mělo již dlážděné ulice, vodovod a dva špitály. Roku 1240 daroval král Václav I. proboštství sv. Hippolyta na Hradišti společenství špitálních bratří a sester u sv. Františka v Praze, vzniklému z iniciativy svaté Anežky České, sestry krále Václava, z něhož se zanedlouho vytvořil řád křižovníků s červenou hvězdou.

V bezprostřední blízkosti hradu založil král Václav I. klášter minoritů (1226–1239), později zde vznikl i klášter klarisek (1271–1274). Po bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) byl v minoritském klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben český král a moravský markrabě Přemysl Otakar II. (1279). V roce 1296 přenesl Václav II. pozůstatky svého otce do chrámu sv. Víta v Praze. V lednu 1307 se u znojemských minoritů sešli český král Rudolf I. se svým otcem římským králem Albrechtem I., aby zde vyhlásili nový řád posloupnosti panovníků na českém trůnu, který však kvůli brzkému Rudolfovu úmrtí a odlišné vůli české šlechty nikdy nevešel v platnost. Za vlády krále Jana Lucemburského bylo město několikrát zastaveno vévodům rakouským. V roce 1404 bylo jako bašta stoupenců moravského markrabího Prokopa Lucemburského dva měsíce bezúspěšně obléháno vojsky rakouského vévody Albrechta IV. a uherského krále Zikmunda. V husitských válkách v 1. polovině 15. století zůstalo město katolické a prokrálovské. Smrtí Zikmunda Lucemburského zde v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.

Historie po třicetileté válce

Po bitvě na Bílé hoře se ve městě v roce 1628 konal zemský sněm, na němž bylo pro Moravu vyhlášeno obnovené zřízení zemské, uzákoňující dědičnost Habsburků na českém trůnu a rekatolizaci. Roku 1645, za třicetileté války, dobyli zchudlé Znojmo během tří dnů Švédové pod velením generála Lennart Torstensona (1603–1651).

Koncem 17. století bylo město postiženo velkou epidemií moru, která si vyžádala téměř 800 obětí. Znojmo zasáhly i napoleonské války, poprvé v roce 1805, kdy tudy prošli Rusové i Francouzi před bitvou u Slavkova, a podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky, známá jako bitva u Znojma. Znojemský hrad ztratil po porážce Turků u Vídně roku 1683 svůj strategický význam a ve zpustlém stavu jej císař Josef I. prodal Maxmiliánovi Františkovi z Deblína a jeho bratrovi, kteří jeho západní část přestavěli na zámek (snad podle plánu Jana Bernarda Fischera z Erlachu). Ve východní části zřídili pivovar. Od roku 1784 byl zámek využíván jako kasárna a špitál a od roku 1921 slouží Jihomoravskému muzeu. Z původního hradu se zachovala pouze románská rotunda sv. Kateřiny a do roku 1892 stála u vstupu z předhradí takzvaná Loupežnická věž.

Další rozvoj města Znojma nastal v 18. a 19. století v souvislosti s vybudováním císařských silnic do Brna, Prahy a Vídně, vybudováním propojovací Státní dráhy Vídeň-Hrušovany nad Jevišovkou-Brno s odbočkou na Znojmo (1870) a zejména Severozápadní dráhy Vídeň-Znojmo-Jihlava-Nymburk-Praha/Děčín (1871). Výstavba dráhy dala podnět k vypracování nadčasového, velmi kvalitního regulačního plánu, podle kterého se město začalo velmi rychle rozšiřovat, zejména směrem na východ k Novosadům, k údolí potoka Lesky a k novému nádraží. Na okružní silnici vzniklo zajímavé hvězdicové Mariánské náměstí, inspirované pařížským Place de l'Étoile. Výstavba dráhy umožnila rozvoj znojemského zelinářství a sadovnictví. Znojemská okurka se stala pojmem i v zahraničí. Nalezení ložisek kaolinu přispělo také k rozvoji keramického průmyslu ve městě. Byly zakládány četné parky, stavěly se nové školy, Albrechtova kasárna (později Žižkova), městská vodárna, židovská synagoga (1888), městské divadlo (1900), evangelický kostel či krajský soud s věznicí (1913–1919, dnes zde sídlí soud okresní).

Historie v 1. polovině 20. století

Slibný rozmach města umrtvila první světová válka. Při rozpadu Rakousko-Uherska na podzim 1918 se Znojmo stalo centrem separatistického regionu Německé jižní Moravy, který se vzepřel připojení k nově vzniklému Československu a s odvoláním na Wilsonem deklarované právo sebeurčení vyhlásil sounáležitost s Německým Rakouskem. Teprve vojenskou intervencí 16. prosince 1918 bylo Znojmo s okolím obsazeno československými jednotkami. Následoval mohutný příliv českého úřednictva do města a s tím související odchod části Němců, zejména z řad inteligence. Tím byla dosavadní majorita Němců ve městě vyrovnána na poměr 1:1. V roce 1920 byl starostou města zvolen první Čech – Dr. Josef Mareš. Díky jeho uvážlivé politice širokého konsensu se podařilo soužití mezi oběma národnostmi ve městě udržet v klidných mezích. Město tehdy oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Rozvoj města v meziválečném období byl i nadále díky masivní výstavbě obytných domů dynamický, přesto se město začalo poprvé ve své historii potýkat se syndromem města na periferii. Vznik celní hranice mezi ČSR a Rakouskem, redukce provozu na Severozápadní dráze a další centralistická opatření pražské vlády do značné míry omezily vývoz tradičních znojemských komodit do rozlehlé spádové oblasti v okolí Vídně a přispěly ke zchudnutí značné části obyvatel Znojma. Tento aspekt přispěl k silné radikalizaci německého obyvatelstva, zejména po vzniku Sudetoněmecké strany.

Mnichovskou dohodou z podzimu 1938 bylo Znojmo připojeno k hitlerovské Třetí říši. To vyvolalo exodus značné části Čechu, Židů a německých antifašistů ze Znojma do okleštěného zbytku republiky. Židovská synagoga byla uzavřena a později zbořena. S koncem druhé světové války na jaře 1945 bylo Znojmo poškozeno několika nálety sovětských a amerických bombardérů. Přímý zásah dostala budova staré radnice, velké škody utrpělo vlakové nádraží. Německá branná moc město opustila těsně před příchodem Rudé armády (8. května 1945). S příchodem Sovětů a obnovením československé státní moci došlo k divoké fázi odsunu německého obyvatelstva z města. První vlaky po obnovené trati z vnitrozemí přivážely stovky českých novousedlíků. Později, ve fázi organizovaného odsunu, bylo německé obyvatelstvo internováno v prostoru nuceného pracovního tábora na Pražské třídě. Ve městě také v letech 1945–1948 zasedal mimořádný lidový soud. Během vlakových transportů v roce 1946 bylo odsunuto do amerického okupačního pásma v Německu na 15 tisíc znojemských Němců. Nové obyvatelstvo přicházelo zejména z oblasti Českomoravské vrchoviny a také z Hané, Valašska a Slovácka. Jednalo se o největší etnickou proměnu v dějinách města od 13. století.

V parlamentních volbách v roce 1946 zvítězila ve Znojmě na celé čáře kandidátka Komunistické strany Československa. Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo k postupnému uzavření hranic s Rakouskem. Znojmo se stalo tzv. hraničářským městem, „hrází proti imperialismu“.

Ve středu 21. srpna 1968, zaplavily dnešní Masarykovo náměstí sovětské tanky T 54 s bílými invazními pruhy.

Součástí města byly dříve i obce Dobšice, Dyje, Kuchařovice, Nový Šaldorf-Sedlešovice a Suchohrdly,^[4] které dnes tvoří Svazek obcí Znojemsko.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

^{[5] [6] [7]}

Struktura obyvatelstva

• 
  Věková struktura obyvatel obce Znojmo roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Znojmo roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Znojmo roku 2011

Památky ve městě a okolí

Ve městě Znojmě se nachází mnoho památek, z nichž jsou některé zapsány i do seznamů kulturních památek ČR. Samotné město Znojmo je městskou památkovou rezervací, ve městě se nachází i Národní kulturní památka České republiky – rotunda svaté Kateřiny z 12. století, ta je památkově chráněna z důvodu zachovalých nástěnných maleb z roku 1134, jež zobrazují přemyslovskou rodovou pověst a podobizny vládnoucích přemyslovských knížat a králů a také podobizny moravských údělných knížat. Mimo tuto NKP ČR se ve městě nachází i 216 nemovitých kulturních památek ČR.^[8] Mezi nejznámější tyto památky patří znojemské kostely, Loucký klášter a další bývalé kláštery, různé měšťanské domy a další památky. Mezi další významnější památky patří i Znojemský hrad nad údolím Gránického potoka, rozsáhlé několikapatrové Znojemské podzemí z 13. až 17. století, Sealsfieldův kámen položený k památce spisovatele Charlese Sealsfielda či Znojemská radniční věž postavená Mikulášem ze Sedlešovic. Z městských domů vynikají např. Althanský, Daunův nebo Ugartův palác.

Radnice města Znojma nabízí na svých stránkách iniciativu 77 divů Znojma, jež má podporovat turistický ruch a zobrazovat tak památky dělené do několika skupin, tyto památky jsou prezentovány na různých veletrzích cestovního ruchu či v městských tiskovinách. Rozvoji turistického ruchu po krajině i po památkách ve Znojmě a okolí také napomáhají různé cyklostezky či vinné stezky, město Znojmo podporuje několik projektů k rozvoji turistického ruchu.^[9] Ve městě Znojmě se nachází 7. zastavení trojstátní trasy poutních míst nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.

V blízkosti historického jádra města se nachází hráz vodní nádrže Znojmo.

Zaniklé stavby

Uvnitř kláštera klarisek stávala Loretánská kaple, založená roku 1713. Po josefínských reformách byl klášter zrušen a Santa Casa roku 1829 zbořena.^[10]

Kultura

V roce 2005 vznikl Hudební festival Znojmo, který se od té doby rozrůstá a prodlužuje.^[zdroj?] Každý ročník je zaměřen na jiného skladatele a s tím souvisí i obměna podtitulů festivalu (Na Händela Bacha, (ne)vinná degustace Mozarta, Ludwig wein Beethoven, In vino Vivaldi). V roce 2008 vznikl jako součást Hudby Znojmo další festival, Znojmo Jazz Fest a v roce 2009 následoval VOC festival Znojmo s podtitulem "dny folkloru a originálních znojemských vín".^[zdroj?]

Znojemské vinobraní

Každý rok probíhá Znojemské historické vinobraní, spojené s prodejem burčáku a kulturními atrakcemi po celém městě.^[11] Vinobraní se pravidelně účastní asi 80 tisíc návštěvníků.^[12]

Zakladatelem prvního Znojemského historického vinobraní byl v roce 1966 František Koukal. Městská slavnost připomíná návštěvu Jana Lucemburského, který do města přijel v roce 1327 zapít zdařilé státnické jednání ve Vratislavi. Město pro něj nachystalo bohatý program, jehož části mohou návštěvníci zhlédnout.

Tradiční vinobraní bylo v roce 1974 přerušeno komunistickým režimem a k jeho obnovení došlo až v 90. letech 20. století.

Každým rokem vinobraní přiláká desetitisíce návštěvníků, kteří nepřijíždějí pouze za vínem nebo burčákem, ale také za kulturním programem, kterému korunuje průvod krále Jana Lucemburského s jeho chotí a dvořany.^[13]

Vinařství

Díky příhodným klimatickým podmínkám se ve městě daří vinařství a ovocnářství. Znojmo se stalo proslulé rovněž okurkami, jejichž pěstování na Znojemsku zavedl roku 1571 loucký opat Jiří II. Dnes se město stalo opětovně centrem vinařství a cílovým místem milovníků přírody a to zejména zásluhou nově vzniklého Národního parku Podyjí.

Znojmo je vinařskou obcí ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Kraví hora, Načeratický kopec, Pod lesem, Třešňovka, Hajden, U sv. Urbana, Horní Leska, Křivánky, Za křížem, Gránice, Rajská zahrada, Lajtny).

Sport

Ve městě působí dva velké sportovní celky, a to fotbalový klub 1. SC Znojmo založený v roce 1953^[14] a hrající Fotbalovou národní ligu a hokejový klub Orli Znojmo hrající od sezony 2011/12 mezinárodní rakouskou hokejovou ligu. Mezi historicky nejstarší a tradiční sporty patří basketbal. V současné době se veškerá činnost tohoto oddílu soustřeďuje do TJ Znojmo, oddíl basketbalu a zaměřuje se především na práci s mládeží. Dalším významnějším klubem ve Znojmě je florbalový TJ Znojmo Laufen CZ, který mezi lety 2008 a 2010 hrál extraligu, ale v roce 2010 sestoupil do nižší ligy.^[15] Klubem, který hraje extraligu a má základnu ve Znojmě je i korfbalový klub TJ Znojmo, oddíl korfbalu.. Ve městě působí také dva vodácké oddíly, a to TJ Znojmo – Oddíl kanoistiky a Vodácký oddíl Neptun. Vodácký oddíl Neptun provozuje od roku 2010 Centrum volnočasových aktivit Stará Vodárna realizovaný v rámci dotačního programu Evropské unie. Od roku 2009 ve Znojmě také působí tým amerického fotbalu TJ Znojmo Knights, který je od roku 2012 členem ČAAF.

Fotogalerie

• 
  Masarykovo (Dolní) náměstí
• 
  Železniční stanice
• 
  Radniční věž na Obrokové ulici
• 
  Vlkova věž, součást někdejší Dolní brány

Partnerská města

• Nové Zámky, Slovensko
• Ružinov (místní část Bratislavy), Slovensko
• Strzegom, Polsko
• Pontassieve, Itálie
• Torgau, Německo
• Retz, Rakousko
• Makarska, Chorvatsko

Osobnosti

• Pavel Balík − starosta (1994–2006), poslanec, radní
• Marta Bayerová − senátorka, zastupitelka
• František Julián von Braida − kanovník
• Johann Brantner − starosta Znojma, obchodník
• Pavel Brunclík − fotograf
• Anton Buchberger − poslanec Moravského zemského sněmu, první starosta Znojma
• Tomáš Cihlář − fotbalista
• Jiří Drápela − poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny, geneaolog
• Milan Fridrich − florbalista
• Anton Glasner − pojišťovací živnostník, starosta Znojma, poslanec Moravského zemského sněmu
• Josef Glaßner − továrník, starosta Znojma
• Michael Grübler − poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu, místní zastupitel
• Johann Haase − poslanec Říšské rady, Moravského zemského sněmu, starosta Znojma, obchodník
• Lubomír Emil Havlík − historik
• Antonín Hladký − kněz, politický vězeň
• Miroslav Hrabě − herec, dabér
• Veronika Chmelířová − modelka, 2. vicemiss ČR 2007
• Anton Jungnickl − lesník, starosta Znojma
• Julie Jurištová − herečka
• Jiří Kacetl − historik, zastupitel města
• Pavel Kafka − diplomat, podnikatel
• Zbyšek Kaššai − lékař, bývalý starosta Znojma
• Karel Kopal – c. k. plukovník, hrdina napoleonských válek a války proti Piemontu 1848
• Emil Kotrba − malíř, grafik
• Jan Leitner − atlet (skok do dálky)
• Bohuš Pavel Alois Lepař − právník, novinář, spisovatel
• Steve Lichtag − režisér, cestovatel, spisovatel
• Mojmír Melan − kněz, kanovník
• František Novotný − houslista
• Eduard Oberwimmer − hoteliér, poslanec Moravského zemského sněmu
• Michal Ordoš − fotbalista
• Jiří Orság − vzpěrač, mistr Evropy
• Jan Otruba − režisér, scenárista, kameraman, producent
• Jaroslav Peška − archeolog, pedagog
• Daniela Písařovicová − moderátorka
• Leopold Pokorný − interbrigadista, funkcionář
• Viliam Poltikovič − dokumentarista, spisovatel
• Petr Rajnoha − varhaník, cembalista
• Petr Rosol − hokejista
• Bohumil Samek − historik
• Charles Sealsfield - spisovatel
• Jitka Schneiderová − herečka
• Petr Spilka − poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČR, tiskový mluvčí JEDU
• Květoslav Svoboda − plavec, vlajkonoš české vlajky na OH 2004
• Jana Šilerová − duchovní a biskupka Církve československé husitské
• Pavel Švanda − spisovatel
• Ladislav Tondl − logik, profesor Masarykovy univerzity, filozof
• Karel Veselý − hudební publicista
• František Vicena − herec, pedagog
• Jaromír Volný − senátor
• Josef Wandrasch − lékárník, starosta Znojma

Odkazy

Reference

Literatura

• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4. 
• KACETL, Jiří. 77 divů Znojma. Znojmo: Znojemská Beseda, 2008. 51 s. 
• FILIP, Aleš; KLÍMA, Bohuslav, KOZDAS, Jan; ČERNÁ-ŠEVČÍKOVÁ, Iveta; STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana: Znojmo-od středověku po moderní dobu. Brno, K-public 2012. ISBN 978-80-87028-09-4
• KACETL, Jiří. Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013. 80 s. ISBN 978-80-86974-12-5. 

Související články

• Městská autobusová doprava ve Znojmě
• Okresní soud ve Znojmě
• Gymnázium Dr. Karla Polesného
• Židovský hřbitov ve Znojmě
• Děkanát Znojmo
• Heilwida

Externí odkazy

• Galerie Znojmo na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Znojmo na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Znojmo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Znojmo ve Wikislovníku

• Znojmo – oficiální stránky města (občan)
• Znojmo – oficiální stránky města (turista)
• Propagační film města Znojma 2013
• Propagační film Znojmo – město s přívlastkem
• Hradiště sv. Hypolita (jinak též Znojmo – Hradiště)
• Záznamy z jednání Zastupitelstva města Znojma
• Klub přátel znojemské rotundy