Ludwig van Beethoven: Porovnání verzí

Ludwig van Beethoven
Beethoven, když skládal Missu solemnis – obraz namaloval Joseph Karl Stieler
Narození	16. prosince 1770 Bonn, Kolínské arcibiskupství Svatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí	26. března 1827 (ve věku 56 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí	jaterní cirhóza
Místo pohřbení	hřbitov ve Währingu (1827–1888) Vídeňský ústřední hřbitov (od 1888)
Povolání	hudební skladatel, pianista a dirigent
Rodiče	Johann van Beethoven a Maria Magdalena van Beethoven
Příbuzní	Johann van Beethoven a Maria Magdalena van Beethoven
Hnutí	klasicismus, romantismus
Významná díla	Symfonie č. 3 (1803–1804) Symfonie č. 5 (1806–1808) Symfonie č. 7 (1811–1812) Symfonie č. 9 (1822–1824) Houslový koncert (1806) Sonáta č. 8 c moll „Patetická“ (1799) Sonáta č. 23 f moll „Appassionata“ (1804–1805) Sonáta č. 9 A dur „Kreutzerova“ (1802–1803) Sonáta č. 14 cis moll „Měsíční svit“ (1801) Smyčcový kvartet č. 15 a moll (1823) Velká fuga B dur (1825–1826) Fidelio (opera) (1805–1814) Missa solemnis (1818–1822)
Mecenáši	Josef František Maxmilián z Lobkovic, Ferdinand Jan Kinský
Ovlivněný	Christian Gottlob Neefe, Joseph Haydn, Antonio Salieri
Vliv na	Carl Czerny, Ferdinand Ries, romantismus
Podpis	[[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]]
Citát Durch Leiden Freude (utrpením k radosti)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig van Beethoven (17. prosince 1770, Bonn – 26. března 1827, Vídeň – Alservorstadt^[1]) byl významný německý hudební skladatel, dovršitel první vídeňské školy klasicistní hudby. V průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše – romantismu.

K jeho nejslavnějším dílům patří 3., 5., 6., 7. a 9. symfonie, monumentální mše Missa solemnis, opera Fidelio, houslový koncert D dur op. 61, řada klavírních skladeb (Císařský koncert, sonáty Měsíční svit, Appassionata, Patetická, skladba Pro Elišku) a další skladby.

Život

Mládí

Ludwig van Beethoven se narodil pravděpodobně 16. prosince 1770 v Bonnu. Přesné datum jeho narození není známo, pouze datum pokřtění dne 17. prosince. Byl druhorozeným synem Johanna van Beethovena a ovdovělé Marie Magdaleny Leym roz. Keverich. Z jejich sedmi dětí se dožili dospělosti pouze Ludwig a jeho dva mladší bratři Kaspar Karl a Johann.^[2][3] Ludwigova rodina byla hudebně založená; jeho děd, rovněž Ludwig, byl kapelníkem v rodném městě Mechelen ve Vlámsku,^[4] odkud později odešel do Bonnu. Rodina splynula s německým životem ve službách kurfiřta arcibiskupa kolínského.^[2] Beethoven prožil dětství v neradostném ovzduší: jeho otec, který byl dvorním tenoristou, propadl alkoholu.^[4] Beethovenovo vzdělání bylo zanedbáváno, přičemž otec využíval jeho hudebního talentu jako zdroje příjmů.^[2]

Prvním učitelem mladého Ludwiga byl jeho otec, po několika letech despotické výchovy a hraní na klavír dostal Ludwig větší volnost. Pro rozvoj jeho talentu bylo klíčové, že i přes zkušenosti s otcovou krutostí získal k hudbě i ke hře na klavír velmi pozitivní vztah. Teprve v devíti letech dostal řádného a zodpovědného učitele, byl jím Christian Gottlob Neefe,^[2] tehdy dvorní varhaník v Bonnu, který se později stal jeho přítelem a rádcem. Uvedl ho zejména do umění Johanna Sebastiana Bacha a umožnil vydání jeho prvních skladeb. Tento svobodomyslný protestant v něm také silně podporoval touhu po umělecké a tvůrčí svobodě, která se neslučovala se slepou poslušností vůči mecenášům.

V období dospívání nalezl Beethoven azyl u vdovy po bonnském archiváři a dvorním radovi Emanuelu Josefu Breuningovi, která k němu byla velmi laskavá a chápavá. V jejím domě nacházel přátele, vyučoval hře na klavír její děti a později se i scházel s uměnímilovnou mladou bonnskou společností. Zde také objevoval a napravoval své nedostatky ve vzdělání a společenském chování.

V sedmnácti letech v roce 1787 se Ludwig van Beethoven odebral do Vídně, a to poté, co Neefe vymohl tuto cestu u kurfiřta Maxmiliána Františka Habsbursko-Lotrinského. Zde se Beethoven snad setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem (o jejich setkání však neexistují písemné dokumenty), někteří autoři uvádějí, že se nakrátko stal jeho žákem.^[5] Mladý nadějný Beethoven se ovšem brzy musel vrátit zpět do Bonnu, neboť jeho matka umírala na tuberkulózu. Po její smrti připadla starost o výživu rodiny včetně výchovy dvou mladších bratrů sedmnáctiletému Ludwigovi.^[2]

Dospělost

Ludwig van Beethoven žil od roku 1792 trvale ve Vídni a studoval zde u významných hudebních skladatelů: Josepha Haydna, Antonia Salieriho, Johanna G. Albrechtsbergera a Johanna Schenka.^[6] Díky své oblibě u aristokracie ze zemí Habsburského mocnářství (v neposlední řadě u českých aristokratů) a díky jejich finanční podpoře se mohl živit jako svobodný umělec,^[6] což bylo ještě značně neobvyklé. V té době byli hudebníci většinou zaměstnaní na dvoře určitého šlechtického rodu či u církevních hodnostářů (např. Joseph Haydn byl dlouhou dobu kapelníkem u šlechtické rodiny Esterházyů, Wolfgang Amadeus Mozart část svého mládí strávil ve službách arcibiskupa salcburského). Beethovenovými nejvýznamnějšími patrony se stali Lichnovští, Kinští, Esterházyové a především Lobkovicové. Měl také příjmy z honorářů za koncerty a z výuky žáků.

Přibližně od roku 1795 se začínaly projevovat jeho problémy se sluchem:^[6] trpěl závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), kdy mu v uších neustále zněly nepříjemné zvuky. Používal řadu pomůcek, od různých druhů naslouchátek po speciální tyč připevněnou k ozvučné desce klavíru, kterou skousl a mohl tak lépe vnímat zvukové vibrace. Sluch se mu však neustále zhoršoval, podle výpovědi jeho žáka Carla Czerného mohl bez větších obtíží slyšet hudbu a konverzaci pouze do roku 1812,^[7] podle jiných zdrojů ale již v roce 1816 úplně ohluchl.^[6] Jeho mimořádný hudební génius mu však umožnil vytvořit největší díla v době, kdy už byl zcela hluchý.

Od roku 1815, po smrti bratra Carla, vedl dlouhodobé soudní spory se svou švagrovou Johannou o poručnictví nad synovcem Karlem. Ten se nakonec stal jeho jediným dědicem.

Goethe

Johann Wolfgang von Goethe patřil mezi Beethovenovy oblíbené básníky i přes jejich rozdílné názory na vztahy s aristokracií.^[8] V jeho básních cítil sílu a vůli po svobodě a vzpouře. Mimo jiné napsal roku 1810 hudbu k jeho tragédii Egmont a věnoval mu zhudebnění básně Klidné moře a šťastná plavba.^[9] Od roku 1808 pomýšlel na zhudebnění Fausta; bezúspěšně hledal někoho, kdo by mu dílo upravil pro divadlo.^[10]

Oba umělci se setkali pouze jednou, v lázních Teplicích roku 1812.

Napoleon

V průběhu let zaujímal Beethoven k francouzskému císaři Napoleonu Bonapartovi protichůdné postoje.^[11] Kolem roku 1803 uvažoval o věnování své Symfonie č. 3 (Eroica) právě Napoleonovi. Existují názory, že to měla být záminka k možnému osobnímu ah oj mami

í.^[12] Nakonec tuto symfonii věnoval svému nejdůležitějšímu mecenášovi, knížeti Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic. V roce 1809 mu Napoleonův bratr, vestfálský král Jérôme Bonaparte, nabídl místo v Kasselu, které však Beethoven odmítl.

Příčina smrti

Existuje mnoho domněnek o Beethovenových chorobách. Odborníci uvažují o syfilidě, cirhóze jater nebo chronickém zánětu tračníku. Po laboratorní analýze vzorku vlasů, který patrně odstřihl mrtvému skladateli Ferdinand Hiller, se jeví jako reálná otrava olovem.^[13]

Po dlouhodobých potížích podstoupil Beethoven v prosinci 1826 operaci břicha a o čtyři měsíce později zemřel (ve věku 56 let). Na pohřeb přišlo 10–20 000 lidí, nosítka s jeho rakví nesli významní hudebníci: Eybler, Gänsbacher, Hummel, Jírovec, Kreutzer, Seyfried, Weigl a Würfel.^[14] Jeho ostatky uložili na hřbitově ve vídeňském předměstí Währing. O rok později byl v blízkosti jeho hrobu pohřben i skladatel Franz Schubert. Roku 1888 byly ostatky obou skladatelů exhumovány a přemístěny na nově zřízený Vídeňský ústřední hřbitov Wiener Zentralfriedhof. Nicméně i na původním místě zůstaly zachovány symbolické hroby.

Dílo

Beethovenovo dílo je možné rozdělit do tří hlavních období.^[15] V prvním z nich, trvajícím přibližně do roku 1800, navázal Beethoven na tradici Haydna a Mozarta, v jeho dílech převládalo klasické schéma, vyvážená melodika a často divertimentový charakter skladeb.^[5] Do této doby spadají mj. jeho rané klavírní koncerty a symfonie č. 1 a 2.

Ve středním období, které končí okolo roku 1815, se Beethovenův sloh vyhranil k naprosté individualitě. Dospěl k novým strukturám a formám, záměrně rušil zavedené hudební konvence a pracoval s ostrými kontrasty melodiky, rytmiky i dynamiky, přesto jeho skladby vytváří vyvážený celek.^[5] Nejvýznačnější díla tohoto období jsou mj. symfonie Eroica, Osudová a Pastorální, 3.–5. klavírní koncert, opera Fidelio a houslový koncert D dur op. 61.

Populární klavírní skladbu Pro Elišku (Für Elise) napsal Beethoven v roce 1810 v tónině a moll. Je to tzv. dílo bez očíslování (Werke ohne Opuszahl), a jako takové je 59. v pořadí (WoO 59). Podle muzikologa Ludwiga Nohla byl na (ztraceném) originále nadpis: „Für Elise am 27 April zur Erinnerung von L. v. Bthvn“ (Pro Elišku 27. dubna v upomínku na L. v. Bthvn).

V pozdním období vyvrcholilo Beethovenovo tvůrčí úsilí, chtěl dát svým myšlenkám co největší intenzitu, jeho díla se stávala stále komplikovanější jak ze skladatelského, tak z interpretačního pohledu.^[15] Nejvýznamnější díla pozdního období jsou Missa solemnis, 9. symfonie, Variace na Diabelliho valčík, poslední klavírní sonáty či pozdní smyčcové kvartety.

Operní tvorba

Komponování oper bylo pro Beethovena problematické.^[16] Dokončil pouze velmi ceněnou operu Fidelio s věčným tématem lidské touhy po svobodě, kterou několikrát revidoval. Celkem projevil zájem o dalších 54 témat.^[17] Jednalo se mimo jiné o tato témata: Macbeth (1809, libreto Heinrich Joseph von Collin), Jana z Arku (1823, libreto Friedrich Kind a Carl Joseph Bernard), Brutus (1816, libreto Eduard von Bauernfeld) a Klaudina z Villy Bella (1826, libreto Johann Wolfgang von Goethe).

Přehled nejvýznamnějších skladeb

Orchestrální díla

• devět dokončených symfonií, desátá zůstala v náčrtu:
  • symfonie č. 1 C dur op. 21
  • symfonie č. 2 D dur op. 36
  • symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroika“
  • symfonie č. 4 B dur op. 60
  • symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“
  • symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“
  • symfonie č. 7 A dur op. 92 „Patetická"
  • symfonie č. 8 F dur op. 93
  • symfonie č. 9 d moll op. 125 se závěrečným sborem "Óda na radost"
  • symfonie č. 10 Es dur Bia. 838 (náčrt)
• pět klavírních koncertů:
  • Klavírní koncert č. 1 C dur op. 15
  • Klavírní koncert č. 2 B dur op. 19
  • Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37
  • Klavírní koncert č. 4 G dur op. 58
  • Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“
• další významná koncertní díla:
  • trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur op. 56
  • houslový koncert D dur op. 61
  • chorální fantazie C moll op. 80
  • předehra k Egmontovi f moll op. 84
  • předehry Leonora (označení pro některé ze čtyř verzí předehry k opeře Fidelio, uvádějí se zejména Leonora č. 2 a č. 3)

Vokální díla

• mše:
  • mše C dur op. 86
  • Missa solemnis D dur op. 123
• árie Ah, perfido op. 65
• opera Fidelio op. 72
• oratorium Kristus na hoře Olivetské op. 85
• předehra Egmont a scénická hudba op. 84
• kantáta Meeresstille und glückliche Fahrt (Klid moře a šťastná plavba) op. 112
• slavnostní hra Die Ruinen von Athen (Ruiny Athénské) op. 113
• kantáta Der glorreiche Augenblick (Slavný okamžik) op. 136

Sólové a komorní skladby

• smyčcové kvartety:
  • smyčcové kvartety op. 18, č. 1–6
  • smyčcový kvartet č. 12 Es dur op. 127
  • smyčcový kvartet č. 13 B dur op. 130
  • smyčcový kvartet č. 14 cis moll op. 131
  • smyčcový kvartet č. 15 a moll op. 132
  • Velká fuga B dur op. 133 (původně součást op. 130)
  • smyčcový kvartet č. 16 F dur op. 135
• klavírní sonáty – celkem 32
  • č. 8 c moll „Patetická“ op. 13
  • č. 14 cis moll „Měsíční svit“ op. 27
  • č. 15 D dur „Pastorální“ op. 28
  • č. 17 d moll „Bouře“ op. 31
  • č. 21 C dur „Valdštejnská“ op. 53
  • č. 23 f moll „Appasionáta“ op. 57
  • č. 26 Es dur „Les Adieux“ op. 81
  • poslední sonáty (op. 101., op. 106 "Für das Hammerklavier" , 109, 110 a 111)
• klavírní tria:
  • dvě tria (D dur, Es dur) op. 70
  • trio B dur op. 97
• houslové sonáty:
  • č. 5 F dur „Jarní“ op. 24
  • č. 9 A dur „Kreutzerova“ op. 47
  • č. 10 G dur op. 96

Odkazy

Reference

Literatura

• ŠOUREK, Otakar; HÝSEK, Miloslav; SUK, Josef; JIRÁK, Karel Boleslav; RACEK, Jan. Ludwig van Beethoven. Praha: Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky, 1942. 68 s. 
• ROLLAND, Romain. Život Beethovenův. Praha: SNKLHU, 1956. ISBN (Váz.). 
• HOLZKNECHT, Václav. Beethovenovy klavírní sonáty. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1964. ISBN (Brož.). 
• PECMAN, Rudolf. Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2223-X. 
• PULKERT, Oldřich; KÜTHEN, Hans-Werner. Ludwig van Beethoven im Herzen Europas .... In: Nové Strašecí, Praha: České lupkové závody A.G., Edition Resonus, 2000. ISBN 80-901907-9-0.
• LOCKWOOD, Lewis. Beethoven: Hudba a život. Praha: BBart, 2003. ISBN 80-7341-409-0. 
• HRONEK, Miloslav; PULKERT, Oldřich; NEJEZCHLEB, Zdeněk. Beethoven: osobnost génia v korespondenci. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-736-7. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig van Beethoven na Wikimedia Commons
• Autor Ludwig van Beethoven ve Wikizdrojích (německy)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludwig van Beethoven
• Osoba Ludwig van Beethoven ve Wikicitátech
• Ludwig van Beethoven na projektu Musopen
• Ludwig van Beethoven v Internet Movie Database (anglicky)
• Volně přístupné partitury děl od L. van Beethovena v projektu IMSLP
• Setkání Beethovena s Goethem v Teplicích
• Stránky Beethovenova muzea v Bonnu
• Beethoven na opera.stanford.edu
• Ludwig van Beethoven – skladby pro violoncello

Autoritní data

AbARTP: 5236 Biblio: 4ed3ca11-0e63-4a90-ba05-43b61f6955e6 NKC: jn19990000607 BIBSYS: 90051084 BNC: 000039035 BNE: XX826607 BNF: cb138912954 (data) CANTIC: 981058521267506706 CiNii: DA00371498 GND: 118508288 ICCU: CFIV005324 ISNI: 0000 0001 2126 8987 KulturNav: b5001314-26fc-4b3c-bace-4fa56e01e14d LCCN: n79107741 LNB: 000035013 MBA: 1f9df192-a621-4f54-8850-2c5373b7eac9 NCL: 000441831, 000297595 NDL: 00432740 NLA: 35016586 NLG: 62655 NLI: 987007258489805171 NLK: KAC199602027 NLP: a0000001178212 NLR: 000019344 NSK: 000100923 NTA: 068716494 PLWABN: 9810553706605606 RKDartists: 448562 SELIBR: 177119 SNAC: w6fn14dt SNK: 150573 SUDOC: 026714329 TePapa: 40377 Trove: 791482 ULAN: 500339269 VcBA: 495/98205 VIAF: 32182557 WorldCat Entities: E39PBJcGqDQFTYGptdQPd7RkDq