Benešovy dekrety: Porovnání verzí

Benešovy dekrety, či též dekrety presidenta republiky, je označení dekretů vydaných v exilu prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem během druhé světové války a krátce po jejím skončení na osvobozeném území Československa po dobu, kdy nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc skrze Národní shromáždění.^{[1][pozn. 1]}

Prezident vydal ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů a dekrety, které mají sílu zákona. Ve Sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta a 7 dekretů bylo dodatečně republikováno.

Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce, 5. března 1946, ratihabovány Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.^[3] Ústavní dekrety byly prohlášeny za ústavní zákony, dekrety byly prohlášeny za zákony. V současné době je většina dekretů obsolentních.

Vedle dekretů o znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního plánování, všeobecné pracovní povinnosti mezi ně patří dekrety spojené především s konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, ztrátou československého státního občanství Němců a Maďarů, zrušením německé university a německých vysokých škol technických.^[4]

Ústavní soud potvrdil jejich platnost v době vzniku a jejich závaznost, tj. jimi nastolené změny zůstávají zachovány. Zkoumat, zda zůstávají platnou součástí českého právního řádu, odmítl, neboť jsou již právně neúčinné.^[5]

Pozadí

Dekrety prezidenta republiky byly vydávány jako mimořádné řešení, kdy nebylo vzhledem k okupaci možná vykonávat zákonodárnou moc v souladu s Ústavní listinou.^[1]

Spojené království považovalo odsuny německých menšin za vyřešení národnostních problémů v Evropě a uvažovalo o této možnosti již na počátku druhé světové války, vycházelo ze zkušeností při výměně křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem po první světové válce i z přesunů obyvatel v rámci Britského impéria. Československá vláda v londýnském exilu nezávisle na britské vládě také zvažovala odsun německé menšiny. Po nacistickém teroru proti českému obyvatelstvu v reakci na atentát na Heydricha v roce 1942 získala Benešova vláda od Velké Británie ústní souhlas s odsunem, který byl vázán na souhlas Spojených států a Sovětského svazu.^[6] V roce 1945 odsun Němců odsouhlasily tři vítězné mocnosti na Postupimské konferenci.^[7]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dekrety vydané prezidentem Edvardem Benešem je možné rozdělit do tří částí:

1. 1940–1944: Tyto dekrety byly vydány v exilu v Londýně. Upravují především vytvoření československé exilové vlády a jejích orgánů (včetně armády) a jejich organizací.
2. 1943–1945: Vydány také v londýnském exilu. Upravují především převzetí kontroly osvobozeného území Československa od spojeneckých armád a organizace poválečné československé vlády.
3. 1945 duben –1945 říjen: Dekrety vycházející z návrhů uvedených v Košickém vládním programu, který byl oficiálně čs. vládou přijat v dubnu 1945 v Košicích,^[8] připravovaném komunisty v Moskvě od konce 1944.^[9][10]

Debaty

Česká republika vyjádřila v Česko-německé deklaraci lítost, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd (v německé verzi Unrecht – bezpráví) nevinným lidem, a Česká republika lituje nepotrestání excesů, které při vysídlování proběhly.^[11]

Bývalý český premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že česká vláda "nevidí důvod pro jakékoliv zpochybňování Benešových dekretů a pro jakékoliv otevírání této otázky." Podle předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndta Posselta patří Benešovy dekrety na "smetiště dějin".^[12]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Blumenwitz, D.: Benešovy dekrety z roku 1945 z hlediska mezinárodního práva, in: Střední Evropa 8, č. 26, Praha 1992 nebo in: Edvard Beneš a Střední Evropa, Praha 1994.
• Hanzlík, F.: Historické souvislosti přijetí Benešových dekretů a řešení otázky odsunu sudetských Němců, in: Politologický časopis roč. 2, č. 2, 1995.
• KUKLÍK, Jan. Mýty a realita tzv. "Benešových dekretů": Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Praha: Linde Praha, 2002. 511 s. ISBN 80-7201-352-1. 
• Pavlíček, V.: O dekretech prezidenta republiky, in: Právní aspekty odsunu sudetských Němců. ÚMV, Praha 1995, pp. 29–55.
• Jakob Cornides: The Sudeten German Question after EU Enlargement – Eigentumsrecht und Eigentumsunrecht – Analysen und Beiträge zur Vergangenheitsbewältigung – Teil 2. Ed. Gilbert H. Gornig, Hans-Detlef Horn, Dietrich Murswiek. Berlin: Duncker & Humblot, 2009. 213–241.
• Perzi, Niklas: „Die Beneš-Dekrete“ (Benešovy dekrety), ISBN 3-85326-099-3, Vídeň 2003.
• Škrábek, Josef: „Včerejší strach. Jaké to bylo mezi Čechy a Němci ?“, 3. vydání, ISBN 80-7021-838-X, nakladatelství VYŠEHRAD, Praha 2006.
• Diskuze nezávislých historiků, Češi, Němci a odsun, Academia Praha 1990
• Milan Sládek, Němci v Čechách, nakladatelství Pragma 2002
• Kolektiv autorů, Rozumět dějinám, Gallery s. r. o. pro Ministerstvo kultury ČR 2002
• Tauchen, Jaromír: "Beneš-Dekrete" von einer rechtlich historischen Perspektive. Journal on European History od Law. London, STS Science Centre, roč. 1, 2010, č. 1, s. 41 – 45. (ISSN 2042-6402)
• Berwid-Buquoy, Jan: „ Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918–1920. Theorien der Nationalismen “ (Integrace a separace Sudetských Němců v ČSR 1918–1920. Teorie nacionalizmů), disertace na FU Berlin, ISBN 80-239-4433-9, nakladatelství HERBIA, České Budějovice 2005.
• MANDLER, Emanuel. Benešovy dekrety. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-139-6
• Karel Jech, Karel Kaplan, kolektiv, Dekrety prezidenta republiky 1940 - 1945, Ústav pro soudobé dějiny AV, 1995 a 2002, 2 díly 1066 s., ISBN 80-7239-115-1, 80-7285-012-1

Související články

• Seznam dekretů prezidenta republiky

Externí odkazy

• Dílo Benešovy dekrety ve Wikizdrojích
• Téma Benešovy dekrety ve Wikicitátech
• Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše a související zákony

Československo – základní dohody, smlouvy a listiny – od vzniku k zániku (1915–1992)
vznik Československa (1915–1920)	1915 Clevelandská dohoda • 1918 Pittsburská dohoda • 1918 Washingtonská deklarace • 1918 Filadelfská dohoda • 1918 Martinská deklarace / Deklarace slovenského národa • 1918 Prozatímní ústava • 1919 Užhorodské memorandum • 1919 Saintgermainská smlouva • 1920 Ústavní listina Československé republiky • 1920 Trianonská mírová smlouva
rozpad Československa, odstoupení Sudet, Protektorát Slovenský stát • První SR, Podkarpatsko (1938–1939)	1938 Karlovarský program SdP • 1938 Mnichovská dohoda • 1938 Žilinská dohoda • 1938 První vídeňská arbitráž • 1938 Ústavní zákon o autonomii Slovenské země • 1938 Ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi • 1938 Zmocňovací zákon • 1939 Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava • 1939 Smlouva o ochranném vztahu mezi Německou říší a Slovenským státem • 1939 Ústava Slovenské republiky
obnova Československa (1943–1948) vyhlášení ČSSR, vznik ČSFR (1960, 1968)	1943 Vánoční dohoda • 1945 Benešovy dekrety / Dekrety prezidenta republiky • 1945 Košický vládní program • 1948 Ústava Československé republiky • 1960 Ústava Československé socialistické republiky • 1968 Ústavní zákon o československé federaci
zánik ČSFR, vznik ČR a SR (1992)	1992 Deklarace SNR o svrchovanosti Slovenské republiky • 1992 Ústava Slovenské republiky • 1992 Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky • 1992 Ústava České republiky

Autoritní data	Biblio: b26c8083-3a61-48ef-846c-8e25ba880caa NKC: kon2009518862, ph117391 GND: 4483720-3 VIAF: 205790331