→Život v triasu: Doplnění |
|||
| Řádek 51: | Řádek 51: | ||
=== Fauna === |
=== Fauna === |
||
Ve spodním triasu se objevují praví [[amonit]]i a nastává jejich krátký, ale bouřlivý vývoj (je popsáno přes 300 druhů), ukončený ve svrchním triasu, kdy téměř všechny rody vymírají. Vedoucí skupinou byli [[Ceratitida]] (''Ceratites nodosus'') se spirálovitě stočenými schránkami a jednoduchými, silnými žebry. Vymírají zástupci ortocerů, nastupují dvoužábří [[hlavonožci]] – [[belemniti]]. Z mlžů jsou vůdčími druhy ''Claraia'', ''Costatoria'', ''Halobyia |
Ve spodním triasu se objevují praví [[amonit]]i a nastává jejich krátký, ale bouřlivý vývoj (je popsáno přes 300 druhů), ukončený ve svrchním triasu, kdy téměř všechny rody vymírají. Vedoucí skupinou byli [[Ceratitida]] (''Ceratites nodosus'') se spirálovitě stočenými schránkami a jednoduchými, silnými žebry. Vymírají zástupci ortocerů, nastupují dvoužábří [[hlavonožci]] – [[belemniti]]. Z mlžů jsou vůdčími druhy ''Claraia'', ''Costatoria'', ''Halobyia''. K dalším zástupcům fauny patří [[brachiopodi]], [[krinoidi]], vápnité houby, šestičetní [[koráli]], [[ježovky]], [[foraminifery]] či [[konodonti]]. Na konci triasu už se objevují také první [[motýli]], resp. zástupci skupiny Lepidoptera.<ref>Timo J. B. van Eldijk, Torsten Wappler, Paul K. Strother, Carolien M. H. van der Weijst, Hossein Rajaei, Henk Visscher and Bas van de Schootbrugge (2018). [http://advances.sciencemag.org/content/4/1/e1701568 A Triassic-Jurassic window into the evolution of Lepidoptera]. ''Science Advances'', '''4'''(1): e1701568. doi: 10.1126/sciadv.1701568</ref> |
||
Z ryb dominují Teleostei. Z [[Austrálie]] jsou známy nálezy posledních sladkovodních žraloků. [[Paprskoploutvé ryby]] začínají pronikat i do slaných vod, kde jsou dnes hlavní skupinou. |
Z ryb dominují Teleostei. Z [[Austrálie]] jsou známy nálezy posledních sladkovodních žraloků. [[Paprskoploutvé ryby]] začínají pronikat i do slaných vod, kde jsou dnes hlavní skupinou. |
||
Verze z 13. 5. 2020, 16:11
| eon | éra | perioda | p | d |
|---|---|---|---|---|
| fanerozoikum | kenozoikum | kvartér (čtvrtohory) |
3 | 3 |
| neogén | 23 | 20 | ||
| paleogén | 66 | 43 | ||
| mezozoikum (druhohory) |
křída | 145 | 79 | |
| jura | 201 | 56 | ||
| trias | 252 | 51 | ||
| paleozoikum (prvohory) |
perm | 299 | 47 | |
| karbon | 359 | 60 | ||
| devon | 419 | 60 | ||
| silur | 444 | 24 | ||
| ordovik | 485 | 42 | ||
| kambrium | 539 | 54 | ||
| proterozoikum
(starohory) |
neoproterozoikum | ediakara | 635 | 96 |
| kryogén | 720 | 85 | ||
| tonium | 1000 | 280 | ||
| mezoproterozoikum | 1600 | 600 | ||
| paleoproterozoikum | 2500 | 900 | ||
| archaikum (prahory) | 4031 | 1531 | ||
| hadaikum | 4567 | 536 | ||
Trias je geologická perioda druhohorního období. Trval od zhruba 252 do 201,3 milionů let. Trias je první ze tří period druhohor a následuje po poslední periodě prvohorního období, permu. V 18. století byla Lehmannem a Füchselem v Německu rozlišována dvě souvrství, Buntsandstein – pestrý pískovec a Muschelkalk – lasturnatý vápenec. Roku 1822 oddělil Buch svrchní část lasturnatého vápence a nazval ho Keuper – pestrý slín. Následně roku 1834 Friedrich von Alberti zahrnul všechna tři souvrství pod jeden útvar, kterému dal název trias (tj. trojice). Tento klasický nezvrásněný kontinentální vývoj, v němž převládají klastika nad karbonáty, se nazývá germánský. Oproti tomu alpínský vývoj s převahou karbonátů podlehl v pozdějších etapách silnému vrásnění. Hranice těchto vývojů v Evropě představovala tzv. vindelická pevnina (též vindelický val), probíhající od Českého masívu přes jižní Bavorsko k Ženevskému jezeru a dále na jih na Korsiku a Sardinii.
Členění triasu
Základní členění je na spodní, střední a svrchní trias. Podrobnější zonální členění se provádí na základě amonitové, konodontové a foraminiferové fauny. Podle novějších studií se zpřesněným datováním hornin trvalo toto druhohorní období asi 50,5 milionu let.[1]
| Epochy | Stupně | Podstupně | Časové rozmezí v milionech let |
|---|---|---|---|
| svrchní | rét | otapir | 203,6-199,6 |
| nor | sevat | 203,6-211 | |
| alaun | 211-216 | ||
| lac | 216-216,5 | ||
| karn | tuval | 225-216,5 | |
| jul | 225-228 | ||
| střední | ladin | longobard | 228-231,4 |
| fassan | 231,4-237 | ||
| anis | illyr | 237-239 | |
| pelson | 239-241 | ||
| bit(h)yn | 241-243 | ||
| egej | 243-245 | ||
| spodní | olenek | spath | 245-247,4 |
| smith | 247,4-249,7 | ||
| indu | diener | 249,7-250,4 | |
| griesbach | 250,4-251 |
Paleogeografie
Trias se vyznačoval celosvětově teplým klimatem. Subtropické pásy s aridním podnebím doprovázené červenými sedimenty a ložisky evaporitů jsou známy z Německa, Arizony či Afriky. Toto klima nebylo až na výjimky (Lutz, Rakousko) vhodné pro tvorbu ložisek uhlí, později dochází k dílčímu ochlazení a spolu s vlhčím podnebím jsou opět vytvořeny podmínky pro tvorbu ložisek uhlí. Ve spodním triasu dochází k rozsáhlé mořské transgresi, která se opakovala i ve svrchním triasu. Podstatnými událostmi jsou počínající rozpad Gondwany a zejména pak otevírání Atlantského oceánu podél středooceánského hřbetu. Severní pól se v triasu nachází v oblasti Kamčatky. Dochází k mohutným výlevům láv, označovaných jako trapy na sibiřské platformě (s diamantonosnými kimberlity) a v jižní Americe. Vulkanická činnost je známa i z jižních částí alpínské geosynklinály (Dinaridy, pohoří Bükk v Maďarsku). Začínají se též projevovat první fáze alpínského vrásnění – labinská fáze v carnu a starokimerská fáze na rozhraní triasu a jury.
Život v triasu
Koncem období triasu docházelo k dlouhodobější kontinuální vlně vymírání, kulminující samotným hromadným vymíráním na přelomu triasu a jury před 201,3 milionu let. K vymírání docházelo již na přelomu geologických věků nor a rét, asi před 205 miliony let.[2]
Fauna
Ve spodním triasu se objevují praví amoniti a nastává jejich krátký, ale bouřlivý vývoj (je popsáno přes 300 druhů), ukončený ve svrchním triasu, kdy téměř všechny rody vymírají. Vedoucí skupinou byli Ceratitida (Ceratites nodosus) se spirálovitě stočenými schránkami a jednoduchými, silnými žebry. Vymírají zástupci ortocerů, nastupují dvoužábří hlavonožci – belemniti. Z mlžů jsou vůdčími druhy Claraia, Costatoria, Halobyia. K dalším zástupcům fauny patří brachiopodi, krinoidi, vápnité houby, šestičetní koráli, ježovky, foraminifery či konodonti. Na konci triasu už se objevují také první motýli, resp. zástupci skupiny Lepidoptera.[3]
Z ryb dominují Teleostei. Z Austrálie jsou známy nálezy posledních sladkovodních žraloků. Paprskoploutvé ryby začínají pronikat i do slaných vod, kde jsou dnes hlavní skupinou.
Mezi obojživelníky vymírají Stegocephali, k předchůdcům moderních žab řadíme druh Triadobatrachus massinoti s lebkou charakteru dnešních žab.
U plazů existovalo asi 14 řádů, z nichž zástupci čtyř (např. želvy) přežili dodnes. Důležitá je skupina Therapsida, dělená na převážně býložravé Anomodontia a dravé Theriodontia. První z nich zastupují skupiny Dicynodontia s progresivními savčími znaky (ustrnuli však ve vývoji). Nálezy rodu Lystrosaurus, zřejmě částečně žijícího ve vodě, z Jižní Ameriky a Jižní Afriky jsou jedním z dokladů existence Gondwany. Další skupinou byly Dinocephalia (rod Jonkeria o délce až 5 m a Moschops s délkou přes 3 m z jižní Afriky). Theriodontia mají již zřetelně rozlišený chrup na řezáky, špičáky a stoličky. Uzavřením spodiny lebeční vzniklo pevné patro, končetiny se posunují pod tělo do svislé polohy. Vzorec prstních článků 2,3,3,3,3 máme dnes i my. Pokračoval vývoj izolační vrstvy, kterou představovala srst a objevují se první mléčné žlázy, které se vyvinuly z potních žláz. K primitivním plazům patřili ichtyosauři (ryboještěři), z nichž velcí zástupci jako Leptopterygius acutirostris dosahoval délky až 12 m a Placodontia (nálezy v Německu, Švýcarsku) se silnými knoflíkovými zuby k drcení schránek a ojedinělým břišním krunýřem. V triasu se objevující skupina Thecodontia (jamkozubí), reprezentována malými masožravci, je evolučně významným předchůdcem dinosaurů, krokodýlů i ptáků.
Z rétu jsou nálezy z Anglie doloženi i první zástupci primitivních savců (hmyzožravci).
Ve středním triasu (asi před 235 miliony let) se zřejmě na území dnešní Jižní Ameriky také objevují první praví dinosauři, kteří tvoří dominantní formu suchozemské megafauny po dobu následujících 170 milionů let (až do konce křídy před 66 miliony let).
Flóra
Značný rozvoj zaznamenaly mořské zelené řasy (Dasycladaceae), typické pro teplá mělká moře s hloubkou do 20 metrů. Charakteristické porosty tvořily zejména v lagunách, které byly chráněny rify. Suchozemské flóře dominují nahosemenné – jehličnany (Voltzia), cykasy (Cycadaceae) s dlouhými, kožovitými listy, stromovitého habitu popř. se soudkovitým, nízkým kmenem či gingovité (Baiera). Z výtrusných jsou to přesličky (Equisetites) a kapradiny (Gleicheniaceae).
Germánský vývoj triasu
Zastoupen na území Německa, Polska, Anglie, Francie, Španělska a v severní Africe. Celková mocnost dosahuje až 3000 metrů. Spodní trias (pestrý pískovec) patří kontinentální facii, střední mořské a svrchní lagunární. Pestrý pískovec má na bázi vložky vápenců, v jeho střední části jsou hojné stopy dinosaurů. Využíván byl jako stavební kámen (katedrála v Kolíně nad Rýnem). Ve středním triasu došlo k zalití většiny prostoru mělkým epikontinentálním mořem, při okrajích místy pokračovala sedimentace kontinentálně-terestrických hornin. Při občasném uzavření lagun se namísto vápenců ukládaly evapority. Ve svrchní partiích jsou hojné zkameněliny (krinodi, Ceratites nodusus). V Polsku u Bytomi je znám rudonosný dolomit s rudami Pb-Zn. Po regresi moře sedimentují břidlice, pískovce a dolomity keuperu, na bázi místy se slojkami uhlí. Po krátké transgresi vznikají polohy sádrovce. Nejvyšší partie zasáhla mořská transgrese s napojením na oceán Tethys (společná fauna).
Alpínský vývoj
V prostoru Východních Alp se rozkládala rozsáhlá mělčina, kde se ukládalo vápnité bahno za podmínek podobných dnes na Bahamské platformě. Při postupném poklesávání pánve se tvořily tisíce metrů mocné vrstvy vápenců a dolomitů.
Bavorské příkrovy
Anisu patří gutensteinské vápence, ladinu wettersteinské vápence, partnachské lupky, reiflinské vápence s polohami tufů, karnu lunzské vrstvy se slojemi uhlí, hauptdolomit až 3000 metrů mocný, rétu kössenské vrstvy
Hallštattský příkrov
Na bázi jsou solná ložiska stáří perm-verfen a červené hlíznaté vápence, anis zastupují schreyeralmské vápence, ladin-norik hallštattský vápenec, rét zlambachské břidlice
Dachsteinský příkrov
Stáří střední trias mají ramsauské dolomity, karn karditové vrstvy a svrchní trias pak dachsteinské vápence
Dinaridy (Jižní Alpy)
Ve spodním triasu se ukládala klastika, ve středním-svrchním vápence, časté jsou výlevy bazických i kyselých vulkanitů (buchensteinské vrstvy, wengenské vrstvy). Zastoupeny jsou útesové vápence (schlernský dolomit, rabeljský dolomit s Pb-Zn zrudněním)
Trias v Českém masívu
Spodnotriasové sedimenty jsou kontinentálního původu, patří ke stupni pestrý pískovec. Zastoupeny jsou arkózové pískovce, polymiktní slepence a kaolinizované křemenné pískovce, tvořící bohuslavické souvrství. Barva spodních partií je červená, svrchních bílá. Sedimenty se ukládaly v průtočných jezerech nebo periodických tocích. Výchozy hornin triasu se nacházejí v Podkrkonoší jižně a jihovýchodně od Trutnova (až 65 metrů mocné) a na obou křídlech dolnoslezské pánve (30–120 metrů), všude pokračují pod sedimenty svrchní křídy. Občas byly těženy pro stavební účely (lom „U devíti křížů“ západně od Červeného Kostelce).
Reference
- ↑ Matteo Maron; et al. (2018). New magnetobiostratigraphic results from the Ladinian of the Dolomites and implications for the Triassic geomagnetic polarity timescale. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.11.024
- ↑ Manuel Rigo, Tetsuji Onoue, Lawrence Tanner, Spencer G. Lucas, Linda Godfrey, Miriam E. Katz, Mariachiara Zaffani, Kliti Grice, Jaime Cesar, Daisuke Yamashita, Matteo Marona, Lydia S. Tackett, Hamish Campbell, Fabio Tateo, Giuseppe Concheri, Claudia Agnini, Marco Chiari & Angela Bertinelli (2020). The Late Triassic Extinction at the Norian/Rhaetian boundary: Biotic evidence and geochemical analysis. Earth-Science Reviews, 103180. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2020.103180
- ↑ Timo J. B. van Eldijk, Torsten Wappler, Paul K. Strother, Carolien M. H. van der Weijst, Hossein Rajaei, Henk Visscher and Bas van de Schootbrugge (2018). A Triassic-Jurassic window into the evolution of Lepidoptera. Science Advances, 4(1): e1701568. doi: 10.1126/sciadv.1701568
Literatura
- Jinnan Tong; et al. (2018). Triassic integrative stratigraphy and timescale of China. Science China Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1007/s11430-018-9278-0
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu trias na Wikimedia Commons
| Mezozoikum | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: - |
252 Ma–201 Ma Trias |
Nástupce: jura |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
