m editace uživatele 2A00:102A:4016:A706:3077:475A:AA03:7E99 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je David V. značka: rychlé vrácení zpět |
foto manioku - kořene značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 47: | Řádek 47: | ||
== Použití == |
== Použití == |
||
[[Soubor:Maniok jedlý.jpg|alt=Maniok jedlý|vlevo|náhled|Maniok jedlý]] |
|||
Obsahuje [[glykosid]] [[linamarin]], který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován [[enzym]]em [[linamaráza|linamarázou]] na [[kyanovodík]]. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz.<ref name="rfr2" /> |
Obsahuje [[glykosid]] [[linamarin]], který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován [[enzym]]em [[linamaráza|linamarázou]] na [[kyanovodík]]. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz.<ref name="rfr2" /> |
||
Aktuální verze z 10. 5. 2024, 07:42
 Maniok jedlý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | pryšcovité (Euphorbiaceae) |
| Rod | maniok (Manihot) |
| Binomické jméno | |
| Manihot esculenta Crantz, 1766 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maniok jedlý (Manihot esculenta), známý též pod jmény cassava (česky kasava (ž.) nebo kasave (ž. neskl.)[1]) či yuca[2] (nezaměňovat s jukou), anebo tapioka[3] v Asii[zdroj?], je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae).
Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny.[4] Pěstoval se již 4000 let př. n. l.[5] Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně nejen díky přítomnosti škrobu, ale i množství bílkovin.[4] Někdy se manioku podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory.
Popis
Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů.[6]
Kořenový systém tvoří pět až deset vějířovitě rozložených kořenových hlíz, které vznikly ztloustnutím adventivních kořenů. Tyto hlízy (20–100 cm dlouhé) dorůstají válcovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mohou vážit až 2 kg. Jejich povrch je růžový až tmavě hnědý.[4]
Stonek o obvodu 2–7 cm je tvořen ztloustlými články.[4]
Listy manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od tří do devíti. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu.[6]
Barevnou variabilitou disponují kromě listů i květy, které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. Květenství, která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm.[6]
Plodem je asi 1,5 cm dlouhá tobolka s úzkými podélnými křídly. Ve zralosti tobolka praská a vymršťuje tak semena.[6]
Použití
Obsahuje glykosid linamarin, který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován enzymem linamarázou na kyanovodík. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz.[4]
Podle obsahu linamarinu se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Obě jsou jedlé a představují základní potravinovou složku pro více než 500 milionů lidí. Představují tak velmi cennou potravinu, zejména v Africe.[4]
Je to hlavně škrob, který se z hlíz získává a který se používá nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale i při výrobě lepidel.[4]
Rovněž se využívá jako krmivo – zkrmuje se v podobě maniokové moučky hlavně prasatům, skotu, ovcím a kozám. Dále se z něj vyrábí škrobová šlichta používaná při šlichtování. Z kasavy se též připravuje i pivo a jiné alkoholické nápoje.[4]
Oblasti pěstování
Maniok jedlý se pěstuje zejména v tropických oblastech. V současné době v tropech takřka všech světadílů.[4] Minimum srážek v kombinaci s písčitými nebo písčitohlinitými půdami představuje pro maniok ideální růstové podmínky.[6]
Nevýhodou těchto klimatických podmínek je problematické skladování.[4] Hlízy manioku jedlého se totiž vyznačují vysokým obsahem vody, která v kombinaci s vysokou teplotou vzduchu urychluje proces kvašení a následného hnití.[4]
- Afrika – Kapverdy, Gambie, Sierra Leone, Guinea, Ghana, Burundi, Keňa, Madagaskar, Libérie
- Latinská Amerika – Brazílie, Bolívie, Guyana, Dominikánská republika, Dominika
- Jihovýchodní Asie – Laos, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Východní Timor
- Oceánie – Papua Nová Guinea, Palau, Tonga, Federativní státy Mikronésie
Reference
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo kasava. )
- ↑ REAL ACADEMIA ESPAÑOLA. Diccionario de la lengua española: Yuca [online]. [cit. 2024-01-15]. 23.ª ed., [versión 23.7 en línea]. Význam č. 2. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ REAL ACADEMIA ESPAÑOLA. Diccionario de la lengua española: Tapioca [online]. [cit. 2024-01-15]. 23.ª ed., [versión 23.7 en línea]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c d e f g h i j k Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů [online]. Academia, Praha 1989.
- ↑ https://sciencemag.cz/davne-pocatky-pestovani-manioku/ – Dávné počátky pěstování manioku
- ↑ a b c d e Jarmila Mladá, František Procházka. Atlas cizokrajných rostlin [online]. Státní zemědělské nakladatelství Praha.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu maniok jedlý na Wikimedia Commons - Galerie maniok jedlý na Wikimedia Commons
Taxon Manihot esculenta ve Wikidruzích- Maniok Archivováno 23. 7. 2009 na Wayback Machine. Maniok na stránkách o brazilské kuchyni
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
