Založení nového článku #LidskaPrava značka: editace z Vizuálního editoru |
Překlepy #article-section-source-editor značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro iOS |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba}} |
{{Infobox - osoba}} |
||
'''Vasil Dimitrov Stojanov,''' {{Vjazyce|bg}} Васил Стоянов |
'''Vasil Dimitrov Stojanov,''' ({{Vjazyce|bg}} Васил Стоянов, 28. června 1839 [[Žeravna]], [[Bulharsko]] – 21. listopadu 1910 [[Sofie]]) byl bulharský revolucionář, [[Filologie|filolog]] a pedagog, jeden z iniciátorů vytvoření Bulharské knižní společnosti. |
||
== Život == |
== Život == |
||
Verze z 12. 6. 2024, 00:40
| Vasil Stojanov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. června 1839 Žeravna |
| Úmrtí | 21. listopadu 1910 (ve věku 71 let) Sofie |
| Alma mater | Univerzita Karlova (1864–1866) |
| Povolání | filolog |
| Funkce |  Q124136556 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vasil Dimitrov Stojanov, (bulharsky Васил Стоянов, 28. června 1839 Žeravna, Bulharsko – 21. listopadu 1910 Sofie) byl bulharský revolucionář, filolog a pedagog, jeden z iniciátorů vytvoření Bulharské knižní společnosti.
Život
V letech 1849 až 1858 studoval na gymnáziu v Šumenu, z nichž poslední dva roky byl spolu se svým spolužákem a přítelem Vasilem Drumevem pomocným učitelem.[1] V roce 1858 odešel studovat na reálku do Prahy. V roce 1862 byl jedním ze zakladatelů tajného spolku Pobratim, který v Praze založili bulharští, chorvatští, slovenští, slovinští, srbští a čeští studenti. V témže roce přerušil studia, aby se stal v Bělehradě příslušníkem 1. bulharské legie; po jejím rozpuštění se vrátil do Prahy, kde studoval slovanskou filologii (1864 až 1866) a práva (1866 až 1868).[1] V Praze se stýkal s českými vlastenci, mj. s Konstantinem Jirečkem, Vítězslavem Hálkem, Janem Nerudou a Františkem Palackým.[2] Boženě Němcové pomáhal s překladem bulharských textů.[3][4]
V roce 1868 odešel do Brăily, kde v roce 1869 založil spolu s Marinem Drinovem Bulharskou knižní společnost (BKD), jejímž se stal tajemníkem. Od roku 1873 do roku 1879 vyučoval bulharský jazyk v Bolhradu. Po osvobození Bulharska od turecké nadvlády zastával Vasil Stojanov různé vládní funkce – okresní guvernér regionu Varna (tehdejší provincie) (1880 – 1882), vedoucí BKD (1882 – 1884), ředitel Národní knihovny (1883 – 1894).[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Васил Стоянов na bulharské Wikipedii.
- ↑ a b c БАН дари на шуменци архив за възрожденеца Васил Стоянов. radian.bg [online]. 2019-06-26 [cit. 2024-06-11]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ GJULEMETOVOVÁ, Sofia. Bulharská menšina v České republice.. [s.l.]: Univerzita Karlova, 2023. Dostupné online. S. 10. Bakalářská práce.
- ↑ URBAN, Zdeněk. Z dějin česko-bulharských kulturních styků. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 177 s., 16 s. obr. příl. Československá akademie věd. Sekce jazyka a literatury.
- ↑ URBAN, Zdeněk. Pozapomenutá tvář Boženy Němcové: vztah Boženy Němcové k myšlence slovanské vzájemnosti a kulturám slovanských národů. 1. vyd. Praha: Universita Karlova, 1970. 144 s., fot. příl.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
