Latécoère 631: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
nastrel
 
m det.
Řádek 9: Řádek 9:
| vyrobeno kusů = 11
| vyrobeno kusů = 11
}}
}}

'''Latécoère 631''' byl [[Francie|francouzský]] šestimotorový dopravní [[létající člun]] vyvinutý společností [[Latécoère]].<ref name="plane">{{Citace elektronického periodika
'''Latécoère 631''' byl [[Francie|francouzský]] šestimotorový [[Dopravní letoun|dopravní]] [[létající člun]] vyvinutý společností [[Latécoère]].<ref name="plane">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Hargreaves-Miller
| příjmení = Hargreaves-Miller
| jméno = Richard
| jméno = Richard
Řádek 18: Řádek 19:
| periodikum = Plane Historia
| periodikum = Plane Historia
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref> Jeho vývoj zkomplikovala [[druhá světová válka]]. První let absolvoval v roce 1942. Celkem bylo vyrobeno jedenáct letounů. Za války byl jeden zničen při náletu. Ve službě byl v letech 1945–1955. Za tu dobu čtyři letouny havarovaly. Jeho službu kromě zdržení způsobených válkou a nehod poznamenalo i to, že byl dokončen již v době, kdy byly létající čluny na komerčních linkách úspěšně vytlačovány moderními pozemními letouny.<ref name="old" /> Ve své době byl Laté 631 největší do té doby postavený létající člun.<ref name="late">{{Citace elektronického periodika
}}</ref> Jeho vývoj zkomplikovala [[druhá světová válka]]. První let absolvoval v roce 1942. Celkem bylo vyrobeno jedenáct [[letoun]]ů. Za války byl jeden zničen při [[nálet]]u. Ve službě byl v letech 1945–1955. Za tu dobu čtyři letouny [[letecká nehoda|havarovaly]]. Jeho službu kromě zdržení způsobených válkou a nehod poznamenalo i to, že byl dokončen již v době, kdy byly létající čluny na komerčních linkách úspěšně vytlačovány moderními pozemními letouny.<ref name="old" /> Ve své době byl Laté 631 největší do té doby postavený létající člun.<ref name="late">{{Citace elektronického periodika
| titul = Latécoère Aircraft
| titul = Latécoère Aircraft
| url = https://www.latecoere.com/aircraft
| url = https://www.latecoere.com/aircraft
Řádek 30: Řádek 31:
[[Soubor:Late 631 Biscarrosse-02-cropped.jpg|náhled|Laté 631 v hangáru v Biscarrosse]]
[[Soubor:Late 631 Biscarrosse-02-cropped.jpg|náhled|Laté 631 v hangáru v Biscarrosse]]
[[Soubor:F-BDRA.jpg|náhled|Laté 631 (F-BDRA)]]
[[Soubor:F-BDRA.jpg|náhled|Laté 631 (F-BDRA)]]
⚫
V letech před druhou světou válkou měla většina velkých vícemotorových dopravních letadel s dlouhým [[dolet letadla|doletem]] koncepci létajících člunů. Nejinak tomu bylo ve Francii, jejíž letouny propojovaly především [[Francouzská koloniální říše|koloniální]] oblasti jako bylo Středomoří, Afrika, Jižní Amerika a Martinik.<ref name="hist">{{Citace elektronického periodika

⚫
V letech před druhou světou válkou měla většina velkých vícemotorových dopravních letadel s dlouhým doletem koncepci [[Létající člun|létajících člunů]]. Nejinak tomu bylo ve Francii, jejíž letouny propojovaly především [[Francouzská koloniální říše|koloniální]] oblasti jako bylo Středomoří, Afrika, Jižní Amerika a Martinik.<ref name="hist">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Guttman
| příjmení = Guttman
| jméno = Robert
| jméno = Robert
Řádek 40: Řádek 40:
| periodikum = History Net
| periodikum = History Net
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref> Dne 12. března 1936 francouzské Generální ředitelství civilního letectví (''Direction Générale de l'Aviation Civile'') vydalo specifikace na civilní hydroplán pro transatlantické linky [[Air France]] do Severní a Jižní Ameriky.<ref name="late" /> S nejméně dvaceti lůžky pro cestující a půltunou nákladu měl mít cestovní rychlost 250&nbsp;km/h a dolet 6000&nbsp;km. [[Latécoère]] létající čluny stavěla od roku 1926 a ve třicátých letech se zařadila mezi jejich přední francouzské výrobce.<ref name="hist" /> Její šéfkonstruktér Marcel Moine pro tyto speficikace navrhl létající člun Latécoère 630, vycházející z jiného již dříve rozpracovaného projektu. Dne 15. listopadu 1936 společnost získala zakázku na detailní rozpracování projektu a dne 15. dubna 1937 na stavbu prototypu. Celokovový Laté 630 mělo poháněj šest motorů [[Hispano Suiza 12Y|Hispano Suiza 12Ydrs]]. Nakonec však ministerstvo 22. července 1937 projekt Laté 630 zrušilo, protože již požadovalo větší a výkonnější letoun (čtyřicet pasažérů, 5000 kg nákladu, cestovní rychlost 300 km/h).<ref name="old">{{Citace elektronického periodika
}}</ref> Dne 12. března 1936 francouzské Generální ředitelství civilního letectví (''Direction Générale de l'Aviation Civile'') vydalo [[specifikace]] na civilní [[hydroplán]] pro transatlantické linky [[Air France]] do Severní a Jižní Ameriky.<ref name="late" /> S nejméně dvaceti lůžky pro cestující a půltunou nákladu měl mít cestovní rychlost 250&nbsp;km/h a dolet 6000&nbsp;km. Latécoère létající čluny stavěla od roku 1926 a ve třicátých letech se zařadila mezi jejich přední francouzské výrobce.<ref name="hist" /> Její šéfkonstruktér Marcel Moine pro tyto speficikace navrhl létající člun Latécoère 630, vycházející z jiného již dříve rozpracovaného projektu. Dne 15. listopadu 1936 společnost získala zakázku na detailní rozpracování projektu a dne 15. dubna 1937 na stavbu [[prototyp]]u. Celokovový Laté 630 mělo poháněj šest motorů [[Hispano Suiza 12Y|Hispano Suiza 12Ydrs]]. Nakonec však ministerstvo 22. července 1937 projekt Laté 630 zrušilo, protože již požadovalo větší a výkonnější letoun (čtyřicet pasažérů, 5000 kg nákladu, cestovní rychlost 300 km/h).<ref name="old">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Pearce
| příjmení = Pearce
| jméno = William
| jméno = William
Řádek 60: Řádek 60:
}}</ref>
}}</ref>


V září 1944 byly objednány pátý až devátý letoun.<ref name="old" /> Druhý prototyp Laté 631 (F-BANT, „Lionel de Marmier“) byl za války ukrýván rozebraný a poprvé vzlétl 7. března 1945.<ref name="late" /> Po skončení války to byl po nějaký čas jediný francouzský dopravní letoun schopný transatlantických letů.<ref name="hist" /> Od 31. července do 4. srpna 1945 druhý prototyp podnikl 6000 kilometrů dlouhý propagační let do Dakaru. Dne 24. srpna 1945 byly objednány poslední dva letouny, takže jejich celkový počet stoupl na jedenáct. Avšak po znárodnění společnosti Latécoère byla výroba posledních šesti letounů rozdělena mezi společnosti AECAT (vznikl právě z Latécoère), Breguet, SNCASO a SNCAN.<ref name="old" />
V září 1944 byly objednány pátý až devátý letoun.<ref name="old" /> Druhý prototyp Laté 631 ([[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] F-BANT, „Lionel de Marmier“) byl za války ukrýván rozebraný a poprvé vzlétl 7. března 1945.<ref name="late" /> Po skončení války to byl po nějaký čas jediný francouzský dopravní letoun schopný transatlantických letů.<ref name="hist" /> Od 31. července do 4. srpna 1945 druhý prototyp podnikl 6000 kilometrů dlouhý propagační let do Dakaru. Dne 24. srpna 1945 byly objednány poslední dva letouny, takže jejich celkový počet stoupl na jedenáct. Avšak po znárodnění společnosti Latécoère byla výroba posledních šesti letounů rozdělena mezi společnosti AECAT (vznikl právě z Latécoère), Breguet, SNCASO a SNCAN.<ref name="old" />


V říjnu 1945 druhý prototyp uskutečnil propagační let do Rio de Janeira, kde přistál 25. října 1945. V únoru následujícího roku Argentina objednala tři letouny, nikdy za ně však nezaplatila, takže z obchodu sešlo.<ref name="plane" /> Naopak v květnu 1946 další tři letouny objednaly aerolinie Air France. Byly to stroje F-BANU („Henri Guillaumet“, první vzlet 15. června 1946), F-BDRA (první vzlet 22. května 1947) a F-BDRC (první vzlet 9. listopadu 1947).<ref name="plane" />
V říjnu 1945 druhý prototyp uskutečnil propagační let do Rio de Janeira, kde přistál 25. října 1945. V únoru následujícího roku Argentina objednala tři letouny, nikdy za ně však nezaplatila, takže z obchodu sešlo.<ref name="plane" /> Naopak v květnu 1946 další tři letouny objednaly [[Letecká společnost|aerolinie]] Air France. Byly to stroje F-BANU („Henri Guillaumet“, první vzlet 15. června 1946), F-BDRA (první vzlet 22. května 1947) a F-BDRC (první vzlet 9. listopadu 1947).<ref name="plane" />


Letouny Laté 631 společnosti Air France dokázaly jeden rok (od července 1947 do srpna 1948) provozovat nejdelší nepřetržitou komerční linku své doby, která spojovala Port-Etienne na Martiniku s Fort-de-France ve Francii, s mezipřistáním v Mauretánii. Na této trase létaly na vzdálenost až 4700 km a překonaly tak několik světových rekordů.<ref name="late" />
Letouny Laté 631 společnosti Air France dokázaly jeden rok (od července 1947 do srpna 1948) provozovat nejdelší nepřetržitou komerční linku své doby, která spojovala Port-Etienne na Martiniku s Fort-de-France ve Francii, s mezipřistáním v Mauretánii. Na této trase létaly na vzdálenost až 4700 km a překonaly tak několik světových rekordů.<ref name="late" />


Služba tohoto typu u Air France však trvala jen několik let. Aerolinky je přestaly provozovat po havárii letounu F-BDRC, který 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v [[Mauritánie|Mauretánii]].<ref name="acc4" /> Ještě v srpnu 1948 Air France letouny vyřadila.<ref name="late" /> V březnu 1949 proto byla založena společnost SEMAF (''Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français''), aby zbývající letouny provozovala jako nákladní.<ref name="old" /> Společnost SEMAF prováděla letové zkoušky se strojem F-WANU (původně F-BANU), který se při nich v březnu 1950 zřítil i s celou posádkou.<ref name="acc5" /> Nehoda vedla k rozpadu společnosti SEMAF, kterou nahradila další nově vytvořená společnost La Société France Hydro. Získala celkem tři letouny, z nichž byl nakonec jako nákladní od března 1952 nasazen F-BDRE, přeznačený na F-WDRE. Tento poslední létající stroj Laté 631 (F-WDRE) se v září 1955 se zřítil v bouři nad Kamerunem. Provoz tohoto typu tím skončil.<ref name="old" /> V únoru 1956 navíc byly tři letouny neopravitelně poškozeny při kolapsu střechy hangáru v Biscarrosse. Zbývající letouny byly sešrotovány. V roce 1961 byly z Bodamského jezera vyzvednuty a sešrotovány zbytky prvního prototypu.<ref name="old" />
Služba tohoto typu u Air France však trvala jen několik let. Aerolinky je přestaly provozovat po havárii letounu F-BDRC, který 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v [[Mauritánie|Mauretánii]].<ref name="acc4" /> Ještě v srpnu 1948 Air France letouny vyřadila.<ref name="late" /> V březnu 1949 proto byla založena společnost SEMAF (''Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français''), aby zbývající letouny provozovala jako nákladní.<ref name="old" /> Společnost SEMAF prováděla letové zkoušky se strojem F-WANU (původně F-BANU), který se při nich v březnu 1950 zřítil i s celou posádkou.<ref name="acc5" /> Nehoda vedla k rozpadu společnosti SEMAF, kterou nahradila další nově vytvořená společnost La Société France Hydro. Získala celkem tři letouny, z nichž byl nakonec jako nákladní od března 1952 nasazen F-BDRE, přeznačený na F-WDRE. Tento poslední létající stroj Laté 631 (F-WDRE) se v září 1955 se zřítil v bouři nad Kamerunem. Provoz tohoto typu tím skončil.<ref name="old" /> V únoru 1956 navíc byly tři letouny neopravitelně poškozeny při kolapsu střechy [[hangár]]u v Biscarrosse. Zbývající letouny byly sešrotovány. V roce 1961 byly z Bodamského jezera vyzvednuty a sešrotovány zbytky prvního prototypu.<ref name="old" />


== Konstrukce ==
== Konstrukce ==
[[Soubor:F-BDRC Air France LATÉCOÈRE 631.jpg|náhled|Laté 631 (F-BDRC). Tento letoun 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v [[Mauritánie|Mauretánii]]]]
[[Soubor:F-BDRC Air France LATÉCOÈRE 631.jpg|náhled|Laté 631 (F-BDRC). Tento letoun 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v [[Mauritánie|Mauretánii]]]]
⚫
Jednalo se o celokovový šestimotorový [[hornoplošník|hornoplošný]] létající člun se zatažitelnými plováky. [[Svislá ocasní plocha]] byla zdvojená. Postaven byl ze slitin hliníku. [[Kokpit]] a pracoviště navigátora/radisty se nacházely před [[křídlo letadla|křídlem]], nad hlavním prostorem pro cestující. Letoun byl vybaven i kuchyňkou a barem pro cestující. Křídlo bylo opatřeno šesti americkými motory [[Wright R-2600|Wright R-2600-C14 Twin Cyclone]] o&nbsp;výkonu 1950&nbsp;k (zvažovány motory i Gnome-Rhône 18P o&nbsp;výkonu 1500&nbsp;hp, Gnôme Rhône 14R a [[Pratt & Whitney R-2800]]), které byly kvůli údržbě dostupné průchodem v křídle, přístupným z pracoviště navigátora/radisty. Motory poháněly třílisté stavitelné [[vrtule]] Ratier o&nbsp;průměru 4,3 metru. Palivo bylo uloženo v šesti křídelních a šesti trupových nádržích.<ref name="plane" />

⚫
Jednalo se o celokovový šestimotorový hornoplošný létající člun se zatažitelnými plováky. Ocasní plochy byly zdvojené. Postaven byl ze slitin hliníku. Kokpit a pracoviště navigátora/radisty se nacházely před křídlem, nad hlavním prostorem pro cestující. LEtoun byl vybaven i kuchyňkou a barem pro cestující Křídlo bylo opatřeno šesti americkými motory [[Wright R-2600|Wright R-2600-C14 Twin Cyclone]] o&nbsp;výkonu 1950&nbsp;k (zvažovány motory i Gnome-Rhône 18P o&nbsp;výkonu 1500&nbsp;hp, Gnôme Rhône 14R a [[Pratt & Whitney R-2800]]), které byly kvůli údržbě dostupné průchodem v křídle, přístupným z pracoviště navigátora/radisty. Motory poháněly třílisté stavitelné vrtule Ratier o&nbsp;průměru 4,3 metru. Palivo bylo uloženo v šesti křídelních a šesti trupových nádržích.<ref name="plane" />


== Nehody ==
== Nehody ==
* Dne 17. dubna 1944 byl první prototyp (ve zbarvení [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], 61+11) na [[Bodamské jezero|Bodamském jezeře]] ve [[Friedrichshafen]]u zničen britskými letouny [[De Havilland Mosquito|Mosquito]]. Společně s ním byl zničen prototyp francouzského létajícího člunu [[Lioré et Olivier LeO H-49|SE.200]].<ref name="acc1" />
* Dne 17. dubna 1944 byl první prototyp (ve zbarvení [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], 61+11) na [[Bodamské jezero|Bodamském jezeře]] ve [[Friedrichshafen]]u zničen britskými letouny [[De Havilland Mosquito|Mosquito]]. Společně s ním byl zničen prototyp francouzského létajícího člunu [[Lioré et Olivier LeO H-49|SE.200]].<ref name="acc1" />


* Dne 31. října 1945 měl nehodu druhý letoun Laté 631-02 (F-BANT), letící se 64 pasažéry z Rio de Janeira do Montevidea. Porucha vrtule na třetím motoru způsobila jeho oddělení a poškození sousedního druhého motoru. Utržený list vrtule pronikl do trupu, kde zabit dva cestující. Letounu se podařilo nouzové přistání v Laguna da Rocha a později byl opraven.<ref name="acc2">{{Citace elektronického periodika
* Dne 31. října 1945 měl nehodu druhý letoun Laté 631-02 (F-BANT), letící se 64 pasažéry z Rio de Janeira do Montevidea. Porucha vrtule na třetím motoru způsobila jeho oddělení a poškození sousedního druhého motoru. Utržený list vrtule pronikl do [[trup letadla|trupu]], kde zabit dva cestující. Letounu se podařilo nouzové přistání v Laguna da Rocha a později byl opraven.<ref name="acc2">{{Citace elektronického periodika
| titul = Wednesday 31 October 1945
| titul = Wednesday 31 October 1945
| url = https://aviation-safety.net/wikibase/337565
| url = https://aviation-safety.net/wikibase/337565
Řádek 103: Řádek 102:
}}</ref> Příčina nehody nebyla objasněna.<ref name="old" />
}}</ref> Příčina nehody nebyla objasněna.<ref name="old" />


* Dne 28. března 1950 letoun Laté 631 (F-WANU) společnosti SEMAF (''Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français'') při zkušebním letu havaroval u francouzského mysu Ferret. Zemřelo všech dvanáct osob na palubě. Vyšetřování dospělo k závěru, že pravděpodobnou příčinou nehody bylo únavové selhání ovládacích spojek křidélek v důsledku současného výskytu několika vibračních jevů.<ref name="acc5">{{Citace elektronického periodika
* Dne 28. března 1950 letoun Laté 631 (F-WANU) společnosti SEMAF (''Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français'') při zkušebním letu havaroval u francouzského mysu Ferret. Zemřelo všech dvanáct osob na palubě. Vyšetřování dospělo k závěru, že pravděpodobnou příčinou nehody bylo únavové selhání ovládacích spojek [[křidélka|křidélek]] v důsledku současného výskytu několika vibračních jevů.<ref name="acc5">{{Citace elektronického periodika
| titul = Tuesday 28 March 1950
| titul = Tuesday 28 March 1950
| url = https://aviation-safety.net/wikibase/336195
| url = https://aviation-safety.net/wikibase/336195
Řádek 122: Řádek 121:


== Specifikace ==
== Specifikace ==
[[File:Latécoère 631 3-view line drawing.jpg|thumb|Latécoère 631]]
=== Technické údaje ===
=== Technické údaje ===
Údaje podle<ref name="old" />
Údaje podle<ref name="old" />

Verze z 14. 6. 2024, 07:02

Latécoère 631
Latécoère 631 (F-BDRB)
Určenílétající člun
PůvodFrancie
VýrobceLatécoère
ŠéfkonstruktérMarcel Moine
První let4. listopadu 1942
Vyrobeno kusů11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Latécoère 631 byl francouzský šestimotorový dopravní létající člun vyvinutý společností Latécoère.[1] Jeho vývoj zkomplikovala druhá světová válka. První let absolvoval v roce 1942. Celkem bylo vyrobeno jedenáct letounů. Za války byl jeden zničen při náletu. Ve službě byl v letech 1945–1955. Za tu dobu čtyři letouny havarovaly. Jeho službu kromě zdržení způsobených válkou a nehod poznamenalo i to, že byl dokončen již v době, kdy byly létající čluny na komerčních linkách úspěšně vytlačovány moderními pozemními letouny.[2] Ve své době byl Laté 631 největší do té doby postavený létající člun.[3] Svou velikostí jej překonaly pouze poválečné typy Hughes H-4 Hercules (první let 1947) a Saunders-Roe Princess (první let 1952).[4]

Historie

Laté 631 v hangáru v Biscarrosse
Laté 631 (F-BDRA)

V letech před druhou světou válkou měla většina velkých vícemotorových dopravních letadel s dlouhým doletem koncepci létajících člunů. Nejinak tomu bylo ve Francii, jejíž letouny propojovaly především koloniální oblasti jako bylo Středomoří, Afrika, Jižní Amerika a Martinik.[4] Dne 12. března 1936 francouzské Generální ředitelství civilního letectví (Direction Générale de l'Aviation Civile) vydalo specifikace na civilní hydroplán pro transatlantické linky Air France do Severní a Jižní Ameriky.[3] S nejméně dvaceti lůžky pro cestující a půltunou nákladu měl mít cestovní rychlost 250 km/h a dolet 6000 km. Latécoère létající čluny stavěla od roku 1926 a ve třicátých letech se zařadila mezi jejich přední francouzské výrobce.[4] Její šéfkonstruktér Marcel Moine pro tyto speficikace navrhl létající člun Latécoère 630, vycházející z jiného již dříve rozpracovaného projektu. Dne 15. listopadu 1936 společnost získala zakázku na detailní rozpracování projektu a dne 15. dubna 1937 na stavbu prototypu. Celokovový Laté 630 mělo poháněj šest motorů Hispano Suiza 12Ydrs. Nakonec však ministerstvo 22. července 1937 projekt Laté 630 zrušilo, protože již požadovalo větší a výkonnější letoun (čtyřicet pasažérů, 5000 kg nákladu, cestovní rychlost 300 km/h).[2] Přepracováním a zvětšením typu Laté 630 následně vznikl Laté 631.[1] Naopak podle původních specifikací vnzikl typ Potez-CAMS 161.[2]

Prototyp létajícího člunu Laté 631 byl objednán 1. července 1938. Podle stejných specifikací byl objednán rovněž konkurenční Lioré et Olivier LeO H-49, po znárodnění francouzského leteckého průmyslu dokončení pod označením Sud-Est SE.200 Amphitrite.[2] Do projektu však zasáhlo vypuknutí války a 12. září 1939 byly práce přerušeny, neboť všechny kapacity byly potřebné pro válečnou výrobu. Po francouzské kapitulaci byly obnoveny, ale 10. listopadu 1940 byly na německý příkaz pozastaveny. Když se podařilo získat německý souhlas s vývojem letounu, byl v březnu 1941 objednán druhý prototyp. První prototyp Laté 631-01 (F-BAHG) byl dokončen v Toulouse v létě 1942. Zalétán byl ve Středomoří dne 4. listopadu 1942. Pilotoval jej Pierre Crespy, přičemž na palubě bylo ještě sedm osob (i Marcel Moine). Dne 23. listopadu 1942 byl objednán třetí a čtvrtý prototyp. Po německé okupaci Vichistické Francie v listopadu 1942 byly zkoušky znovu přerušeny.[1] Nakonec Němci prototyp zabavily a předali jej Luftwaffe, která mu dala označení 61+11.[3] Zvažovány byly možnosti využití letounu pro námořní hlídkování. Německé zkoušky letounu byly obnoveny v červnu 1943.[2] Dne 22. ledna 1944 byl první prototyp přesunutna Bodamské jezero do Friedrichshafenu. Dne 17. dubna 1944 jej zničily britské letouny Mosquito.[5]

V září 1944 byly objednány pátý až devátý letoun.[2] Druhý prototyp Laté 631 (imatrikulace F-BANT, „Lionel de Marmier“) byl za války ukrýván rozebraný a poprvé vzlétl 7. března 1945.[3] Po skončení války to byl po nějaký čas jediný francouzský dopravní letoun schopný transatlantických letů.[4] Od 31. července do 4. srpna 1945 druhý prototyp podnikl 6000 kilometrů dlouhý propagační let do Dakaru. Dne 24. srpna 1945 byly objednány poslední dva letouny, takže jejich celkový počet stoupl na jedenáct. Avšak po znárodnění společnosti Latécoère byla výroba posledních šesti letounů rozdělena mezi společnosti AECAT (vznikl právě z Latécoère), Breguet, SNCASO a SNCAN.[2]

V říjnu 1945 druhý prototyp uskutečnil propagační let do Rio de Janeira, kde přistál 25. října 1945. V únoru následujícího roku Argentina objednala tři letouny, nikdy za ně však nezaplatila, takže z obchodu sešlo.[1] Naopak v květnu 1946 další tři letouny objednaly aerolinie Air France. Byly to stroje F-BANU („Henri Guillaumet“, první vzlet 15. června 1946), F-BDRA (první vzlet 22. května 1947) a F-BDRC (první vzlet 9. listopadu 1947).[1]

Letouny Laté 631 společnosti Air France dokázaly jeden rok (od července 1947 do srpna 1948) provozovat nejdelší nepřetržitou komerční linku své doby, která spojovala Port-Etienne na Martiniku s Fort-de-France ve Francii, s mezipřistáním v Mauretánii. Na této trase létaly na vzdálenost až 4700 km a překonaly tak několik světových rekordů.[3]

Služba tohoto typu u Air France však trvala jen několik let. Aerolinky je přestaly provozovat po havárii letounu F-BDRC, který 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v Mauretánii.[6] Ještě v srpnu 1948 Air France letouny vyřadila.[3] V březnu 1949 proto byla založena společnost SEMAF (Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français), aby zbývající letouny provozovala jako nákladní.[2] Společnost SEMAF prováděla letové zkoušky se strojem F-WANU (původně F-BANU), který se při nich v březnu 1950 zřítil i s celou posádkou.[7] Nehoda vedla k rozpadu společnosti SEMAF, kterou nahradila další nově vytvořená společnost La Société France Hydro. Získala celkem tři letouny, z nichž byl nakonec jako nákladní od března 1952 nasazen F-BDRE, přeznačený na F-WDRE. Tento poslední létající stroj Laté 631 (F-WDRE) se v září 1955 se zřítil v bouři nad Kamerunem. Provoz tohoto typu tím skončil.[2] V únoru 1956 navíc byly tři letouny neopravitelně poškozeny při kolapsu střechy hangáru v Biscarrosse. Zbývající letouny byly sešrotovány. V roce 1961 byly z Bodamského jezera vyzvednuty a sešrotovány zbytky prvního prototypu.[2]

Konstrukce

Laté 631 (F-BDRC). Tento letoun 1. srpna 1948 zmizel při letu do Port-Etienne v Mauretánii

Jednalo se o celokovový šestimotorový hornoplošný létající člun se zatažitelnými plováky. Svislá ocasní plocha byla zdvojená. Postaven byl ze slitin hliníku. Kokpit a pracoviště navigátora/radisty se nacházely před křídlem, nad hlavním prostorem pro cestující. Letoun byl vybaven i kuchyňkou a barem pro cestující. Křídlo bylo opatřeno šesti americkými motory Wright R-2600-C14 Twin Cyclone o výkonu 1950 k (zvažovány motory i Gnome-Rhône 18P o výkonu 1500 hp, Gnôme Rhône 14R a Pratt & Whitney R-2800), které byly kvůli údržbě dostupné průchodem v křídle, přístupným z pracoviště navigátora/radisty. Motory poháněly třílisté stavitelné vrtule Ratier o průměru 4,3 metru. Palivo bylo uloženo v šesti křídelních a šesti trupových nádržích.[1]

Nehody

  • Dne 31. října 1945 měl nehodu druhý letoun Laté 631-02 (F-BANT), letící se 64 pasažéry z Rio de Janeira do Montevidea. Porucha vrtule na třetím motoru způsobila jeho oddělení a poškození sousedního druhého motoru. Utržený list vrtule pronikl do trupu, kde zabit dva cestující. Letounu se podařilo nouzové přistání v Laguna da Rocha a později byl opraven.[8]
  • Dne 21. února 1948 téměř nový sedmý vyrobený letoun Laté 631 (F-BDRD) havaroval ve špatném počasí u St. Marcouf v Normandii. Letěl z Le Havre do Biscarrosse. Všech devatenáct osob na palubě zemřelo.[9]
  • Dne 1. srpna 1948 šestý vyrobený letoun Laté 631 „Lionel de Marnier“ (F-BDRC) aerolinií Air France zmizel při letu z Biscarrosse do Port-Etienne v Mauretánii, kde měl dotankovat palivo před druhou částí trasy s cílem na Martiniku. O pět dní později americký kutr USCGC Campbell (WPG-32) z moře vylovil dvě sedadla ze ztraceného letounu. Stalo se tak přibližně 110 km západně od města Nuakšott. Do ukončení pátrání 8. srpna 1948 už byly nalezeny jen další menší trosky.[6] Příčina nehody nebyla objasněna.[2]
  • Dne 28. března 1950 letoun Laté 631 (F-WANU) společnosti SEMAF (Société d'Exploitation du Matériel Aéronautique Français) při zkušebním letu havaroval u francouzského mysu Ferret. Zemřelo všech dvanáct osob na palubě. Vyšetřování dospělo k závěru, že pravděpodobnou příčinou nehody bylo únavové selhání ovládacích spojek křidélek v důsledku současného výskytu několika vibračních jevů.[7]
  • Dne 10. září 1955 poslední aktivní létající člun Laté 631 (F-BDRE), provozovaný v Africe společností France-Hydro, havaroval při nákladním letu v bouři jižně od města Banyo v Kamerunu. Při nehodě zemřelo šestnáct osob.[10]

Specifikace

Latécoère 631

Technické údaje

Údaje podle[2]

Výkony

  • Maximální rychlost: 395 km/h (ve výšce 1800 m)
  • Cestovní rychlost: 295 km/h (ve výšce 500 m)
  • Dolet: 6800 km

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f HARGREAVES-MILLER, Richard. Laté 631 the Beautiful & Gigantic Flying Boat. Plane Historia [online]. 2023-10-09 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l PEARCE, William. Latécoère 631 Flying Boat Airliner. Old Machine Press [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f Latécoère Aircraft. Latécoère Foundation [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d GUTTMAN, Robert. Latécoère 631: France’s Big Flying Boat. History Net [online]. 2022-01-13 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Monday 17 April 1944. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Sunday 1 August 1948. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Tuesday 28 March 1950. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Wednesday 31 October 1945. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Saturday 21 February 1948. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Saturday 10 September 1955. Aviation Safety [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Latécoère_631&oldid=24001650“
Zdroj datcs.wikipedia.org
Originálcs.wikipedia.org/wiki/w/index.php
X 
Zobrazit sloupec 
Kurzy.cz > Aktuálně > Monitor tisku > Wikipedie
pátek 21.6.2024 05:21:32

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange

Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.

Reklama na kurzy.cz

Kontakty pro kurzy.cz

Vyloučení odpovědnosti

Použití | RSS | HTML kódy | S