Jan Pavel II.: Porovnání verzí

Jan Pavel II., latinsky Joannes Paulus II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła [karol juzef vojtyua] (* 18. května 1920 ve Wadovicích blízko polského města Krakov) je 264. papežem, prvním neitalským od roku 1522 a při svém zvolení nejmladším od roku 1846.

Jan Pavel II. byl před svým zvolením papežem polským teologem, básníkem, dramatikem, vystudovaným filosofem, snažícím se mimo jiné o pokřesťanštění existencialistické filosofie. Známý také svým vřelým vztahem ke kultuře lidového katolictví.

Karol Wojtyła

Jeho otec byl bývalý rakousko-uherský důstojník. Pro jeho mládí měl velký význam aktivní kontakt s židovskou komunitou v Krakově a následná nacistická okupace Polska, kdy Wojtyla pracoval jako dělník v kamenolomu a chemické továrně. Věnoval se atletice, byl dramatikem a hercem.

Karol Wojtyla byl vysvěcen na kněze 1. listopadu 1946. Vyučoval etiku v Krakově a později na Katolické univerzitě v Lublinu. V roce 1958 byl jmenován pomocným krakovským biskupem. Za čtyři roky se stal kapitulním vikářem krakovské diecéze.

Dne 30. prosince 1963 byl jmenován papežem Pavlem VI. krakovským arcibiskupem. Ve funkci krakovského biskupa a arcibiskupa se Wojtyła zúčastnil II. vatikánského koncilu, kde přispěl k práci na dokumentech věnujících se otázkám náboženské svobody (Dignitatis humanae) a dále pastorální konstituci o církvi v současném světě (Gaudium et spes). Tyto dva dokumenty se dnes považují za nejvýznamnější z celého koncilu.

Papežem

Karol Wojtyła se stal papežem v roce 1978 poté, co byl uvnitř církve hodnocen jako jeden z nejaktivnějších účastníků II. vatikánského koncilu.

Jan Pavel II. se pokusil vyřešit společensko-církevní krizi, typickou pro období 70. let, která kupř. znamenala citelnou ztrátu zájmu veřejnosti o dění v církvevním životě. Nový papež propagoval realistický přistup, konzervatismus a návrat k církevní autoritě. Vyplnil tak podstatu jevů a činů typických pro přicházející období 80. let. Jan Pavel II. od počátku svého pontifikátu věnoval velkou pozornost zahraničním cestám a aktivnímu zájmu o světové politické dění vůbec, což se stalo jedním z jeho hlavních charakteristik. Jeho význam v řešení otázek vztahu západního a východního bloku je nepřehlédnutelný.

Již několik let má vážné zdravotní problémy (Parkinsonova choroba, artritida), takže se objevily spekulace o jeho možné rezignaci. Věc komplikuje skutečnost, že při svém zdravotním stavu se papež sotva může samostatně rozhodovat a sesazení papeže církevní právo neumožňuje.

Encykliky

• Centesimus Annus - K 100. výročí encykliky papeže Lva XIII. Rerum Novarum, 1. května 1991
• Dives in Misericordia - 30. listopadu 1980
• Dominum et Vivificantem - 18. května 1986
• Ecclesia De Eucharistia - O eucharistii, vztah k církvi, 17. dubna 2003
• Evangelium Vitae - 25. března 1995
• Fides et Ratio - 14. září 1998
• Laborem Exercens - 14. září 1981
• Redemptor Hominis - 4.března 1979
• Redemptoris Mater - 25.března 1987
• Redemptoris Missio - 7. prosince 1990
• Slavorum Apostoli - Věnováno sv. Cyrilu a Metodějovi, 2. června 1985
• Sollicitudo Rei Socialis - 30. prosince 1987
• Ut Unum Sint - 25. května 1995
• Veritatis Splendor - 6. srpna 1993

Podívejte se též na

• Papež
• Seznam papežů
• Vatikán
• Katolictví
• Církev
• Křesťanství

Externí odkazy

• Svatý stolec