- šablona pro hlavní idelogie, ne jejich větve |
+ fakt |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
Počet obětí těchto režimů nelze de facto určit, neboť se prolínají s oběťmi II. světové války, [[holokaust]]u, atp. Skutečností je, že jen samotný Franco nechal mimo občanskou válku v zemi povraždit několik desítek tisíc lidí z řad svých politických oponentů. |
Počet obětí těchto režimů nelze de facto určit, neboť se prolínají s oběťmi II. světové války, [[holokaust]]u, atp. Skutečností je, že jen samotný Franco nechal mimo občanskou válku v zemi povraždit několik desítek tisíc lidí z řad svých politických oponentů. |
||
Známý klerofašista je v dnešní době [http://ignac.bloguje.cz Ignác Pospíšil]. |
|||
{{překlad|en|Clerical fascism}} |
{{překlad|en|Clerical fascism}} |
||
Verze z 26. 10. 2008, 18:52
Klerofašismus je fašismus řízený klérem[1], nebo ideologický konstrukt kombinující prvky fašistické s katolickou náboženskou tradicí.
Historie vzniku
Vznik pojmu klerofašismus (clerico-fascismo) je zřejmě spojen s počátkem dvacátých let 20. století v Itálii a frakcí katolické strany PPI (Partito Popolare Italiano, Italská strana lidová), která se rozhodla podpořit Benita Mussoliniho a jeho režim. Historik Walter Laquer vidí kořeny pojmu klerikální fašismus ještě starší, dokonce předcházející Mussoliniho Pochod na Řím (říjen 1922) u "skupiny katolických věřících v Severní Itálii, která obhajovala syntézu katolicismu a fašismu".[2]
Politolog Roger Griffin varuje před "hyperinflací klerofašismu". Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro "podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem."
Prolínání katolické a fašistické ideologie bylo poměrně rozšířené i v Československu třicátých let 20. století, přinejmenším na rovině publicistické. Je spojeno se jmény Jaroslava Durycha, Jana Schainosta, Bohdana Chudoby, Rudolfa Iny Malého, ale také tehdejšího knížete Karla Schwarzenberga, píšícího pod jmény "Jindřich Středa" a "Bojna". V části případů šlo o mylné vnímání fašismu jako "spásné" třetí cesty mezi liberální demokracií a komunismem. Cesty, která má zachránit katolickou civilizaci.".[3]
Klerofašistické režimy
Označování konkrétních režimů za klerofašistické je problematické a je předmětem častých sporů. Jako příklady klerofašistických režimů se někdy uvádějí Slovenský štát[4] Jozefa Tisa, ustašovské Chorvatsko Ante Paveliće, vláda Engelberta Dolfusse v Rakousku, ale také Španělsko pod vládou Francisca Franca. Franco učinil tzv. národní katolicismus (nacionalcatolicismo) jedním z pilířů své ideologie.
Počet obětí těchto režimů nelze de facto určit, neboť se prolínají s oběťmi II. světové války, holokaustu, atp. Skutečností je, že jen samotný Franco nechal mimo občanskou válku v zemi povraždit několik desítek tisíc lidí z řad svých politických oponentů.
Známý klerofašista je v dnešní době Ignác Pospíšil.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clerical fascism na anglické Wikipedii (číslo revize nebylo určeno)Šablona {{Překlad}} požaduje zadat hodnotu do parametru „revize“!.
Reference
- ↑ ASCS, Akademia Praha 2000, str. 390
- ↑ Walter Laqueur, "The Origins of Fascism: Islamic Fascism, Islamophobia, Antisemitism", Oxford University Press, 25.10.2006
- ↑ Martin C. Putna: Katolická publicistika třicátých let, "kvalitativní demokracie" a fašismus - Rudolf Ina Malý a časopis Tak; in: Média, kultura a náboženství, VOŠP Praha 2007, str. 40-53. ISBN 978-80-903757-2-7
- ↑ Pražský hrad, biografie Gustava Husáka
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
