Václav Havel: Porovnání verzí

Václav Havel (* 5. října 1936 Praha) spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.

Životopis

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvod nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957-1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která provázela svého manžela těžkými životními zkouškami.

Disident

Během Pražského jara působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 sovětskými tanky, musel opustit divadlo. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení.

Prezident

V roce 1989 se stal vedoucím představitelem Sametové revoluce a 29. prosince 1989 byl komunistickým federálním shromážděním zvolen po 40 letech prvním Československým nekomunistickým prezidentem.

Po druhé byl zvolen prezidentem po svobodných volbách, 5. července 1990. Když bylo jasné, že federace se Slovenskem spěje k rozdělení, odstoupil 20. července 1992 ze své funkce a na několik měsíců se z politického života stáhl. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky.

V roce 1996 umírá jeho žena Olga, on sám úspěšně bojuje s těžkým nádorovým onemocněním. V roce 1997 se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. V roce 1998 byl znovuzvolen do funkce prezidenta. Prezidentský úřad opustil po skončení svého druhého prezidentského období 2. února 2003. Jeho nástupcem se stává jeho největší politický oponent Václav Klaus.

V prezidentském úřadě vystupoval místy poněkud kontroverzně. Bylo mu vyčítáno až příliš blahovolné rozdávání milostí, zásahy do soudních procesů proti jeho známým, přehnané rozdávání medailí, aktivní zásahy do formování vlády a příchylnost k tzv. stranám Hradu (KDU-ČSL, Unie svobody). Legendárními se staly jeho spory s předsedou vlády Václavem Klausem.

Ve druhé půli svého prezidentského období zkorigoval svůj dosavadní přísně pacifistický postoj a vyjádřil několikráte podporu vojenským zásahům, šlo zejména o útok NATO proti Jugoslávii a válku USA proti Iráku.

Několikráte byl navržen na Nobelovu cenu zasluh za spravedlivou válku.

Bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová o Václavu Havlovi prohlásila: "Prezident Havel učinil český národ hrdým, i já jsme díky němu hrdá na to, že jsem se jako Češka narodila. Myslím si, že bude velmi scházet na mezinárodní scéně. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a celou Českou republiku na mapu doby po studené válce."

Dílo

Dramatická tvorba

• 1960 Rodinný večer
• 1963 Zahradní slavnost
• 1965 Vyrozumění
• 1968 Ztížená možnost soustředění
• 1968 Anděl strážný
• 1968 Motýl na anténě
• 1971 Spiklenci
• 1972 Žebrácká opera
• 1975 Audience
• 1975 Vernisáž
• 1976 Horský hotel
• 1978 Protest
• 1983 Chyba
• 1984 Largo desolato
• 1985 Pokoušení
• 1987 Asanace
• 1988 Zítra to spustíme

Zásadní politické eseje

• 1975 Dopis Gustávu Husákovi
• 1978 Moc bezmocných
• 1984 Politika a svědomí
• 1985 Anatomie jedné zdrženlivosti
• 1986 Děkovná řeč za Erasmovu cenu
• 1986 O smyslu Charty 77
• 1987 Příběh a totalita
• 1989 Slovo o slovu

Knižní vydání

• 1964 Antikódy
• 1966 Protokoly
• 1983 Dopisy Olze
• 1984 O lidskou identitu
• 1986 Dálkový výslech
• 1989 Do různých stran
• 1990 Projevy
• 1991 Letní přemítání

Odkazy

• Seznam československých prezidentů
• Charta 77