Wikipedista:Faigl.ladislav/sandboxE: Porovnání verzí

[[File:Detainees in Gilgil.jpg|thumb|upright=1.4|[[Meir Šamgar]] (vpravo) vedle [[Šmuel Tamir|Šmuela Tamira]] a dalších zadržených osob v [[Gilgil]]u.]]

[[File:Karoz5.jpg|thumb|upright=1.4|Plakáty Irgunu.<br/>Vlevo: „Pamatuj: Dnes jsou to oni, zítra to můžeš být ty, kdo bude deportován.“<br/>Vpravo: „Vyhnání Židů z jejich vlasti – nepředstavitelná ostuda, neodpustitelný zločin.“]]

Rozhodnutí deportovat členy podzemních organizací do Afriky učinili Britové jako reakci na radikalizaci jejich aktivit a doporučení vedoucího tajemníka, který zastupoval vysokého komisaře Johna Shawa. Vliv na toto rozhodnutí mělo i několik úspěšných útěků z Latrúnu a logický fakt, že šance návratu z Afriky by byla menší.<ref name=plaut>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Martin

| vydavatel = [[BBC]]

| datum = 2002-08-06

| jazyk = anglicky

Deportace, která měla kódový název „operace Sněhová koule“ ({{Vjazyce|en}}: ''Operation Snowball''), byla s rychlostí a překvapením provedena 19. října 1944. Zadržované osoby byly přemístěny na paluby letadel. První vlna čítala 251 osob a nakonec celkem 439 mužů; přibližně polovina všech zadržovaných příslušníků podzemních hnutí byla deportována..<ref name=plaut/><ref name=lapidot2>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Yehuda

| vydavatel = Daat

| url = http://www.daat.ac.il/daat/history/haifa/7-2.htm

}}</ref> Podle odhadů činilo 60&nbsp;% deportovaných příslušníky Irgunu, 30&nbsp;% příslušníky Lechi a zbytek byl neutrální.

Radikální podzemní hnutí na deportace zareagovala důrazně, odsoudila je jako nacistické chování a měla v úmyslu bojovat za návrat deportovaných. Ve skutečnosti atentát na [[lord Moyne|lorda Moyna]] provedený příslušníky Lechi, který byl reakcí na britská odvetná opatření, včetně deportace, přinesl takzvanou „[[Lovecká sezóna|Loveckou sezónu]].“ Protest institucí [[jišuv]]u byl slabý, pokud vůbec nějaký.<ref name=lapidot>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Yehuda

| vydavatel = Jewish Virtual Library

| jazyk = anglicky

}}</ref> To mezi zadržovanými vyvolalo podezření, že by [[Židovská agentura]] mohla být do deportačních plánů zapojena.

=== Právní bitva ===

[[File:Gilgil camp.jpg|thumb|upright=1.3|Tábor Gilgil]]

[[Uzzi Ornan]]em, jedním ze zadržovaných. Jiní, včetně [[Meir Šamgar|Meira Šamgara]]<ref name=democracy>{{Citace elektronické monografie

| vydavatel = The Israel Democracy Institute

| jazyk = anglicky

}}</ref> a [[Šmuel Tamir|Šmuela Tapira]],<ref name=blair>{{Citace elektronické monografie

| jméno = William G

| vydavatel = [[The New York Times]]

| datum = 1987-06-30

| url = http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B0DE4D8153DF933A05755C0A961948260

Vztahy mezi zadržovanými a velením tábora byly obecně dobré, až na jednu významnou výjimku. Dne 17. ledna 1946 zastřelil súdánský voják v sembelském táboře dva z vězňů. Incident začal, když jeden vězeň odmítl odstoupit od plotu, jak mu bylo rozkázáno a byl zastřelen. Stráže zdržovaly jeho odvoz do nemocnice a ostatní z vězňů prolomili brány. Stráž zahájila palbu a dva z nich zabila. Z důvodů, které zůstávají neznámé, Britové odmítli těla obou převést k pohřbu do Palestiny. K převozu ostatků a pohřbu tak došlo až po založení Izraele.<ref name=lapidot/>

Jišuv byl rozzuřený a požadoval jmenování vyšetřovací komise, avšak britská armáda trvala na tom, že se stráže zachovaly správně.<ref name=lapidot/> Rabi [[Jicchak ha-Levi Herzog]] byl do tábora nakonec vyslán jako zprostředkovatel, avšak jeho činnost byla více přijatelná a uspokojující pro Brity než pro vězněné.

== Pokusy o útěk ==

První pokus o útěk byl v Sembelu v lednu 1945. Tři zadržení se schovali na atletickém hřišti a když v noci stráže odešli, utekli do Asmary. Při útěku se jim pokusil pomoct člověk z místní židovské komunity, ale prchající byli chyceni na britském kontrolním stanovišti, když cestovali autobusem směrem ke státní hranici.

Druhý pokus se odehrál v březnu 1945 v Kartágu. Tři příslušníci Lechi utekli do kopců, ale jelikož neměli útěk naplánovaný, byli bezprostředně poté chyceni.

Třetí pokus v září 1945 byl pečlivě naplánován. Tři muži, včetně Jicchaka Šamira<ref name=brinkley>{{Citace elektronické monografie

| jméno = Joel

| vydavatel = [[The New York Times]]

| datum = 1988-08-21

| url = http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=940DE1DB153EF932A1575BC0A96E948260&sec=&spon=&pagewanted=3

| příjmení = Tesfai

| titul = A Bit of Eritrean History at Bridport, UK

| datum = 2002-08-11

| url = http://www.shaebia.org/wwwboard/messages/349.html

Čtvrtý pokus se uskutečnil v listopadu 1945 v Sembelu. Byl relativně spontánní a založený především na důvěře v pomoc místní židovské komunity. Jejich důvěra se vyplatila a dva uprchlíci odjeli do Etiopie převlečeni za arabské ženy. Tam však byli zatčeni a umístěni v etiopských věznicích. Etiopský císař [[Haile Selassie I.]] byl pod tlakem Britů i Židů a nakonec souhlasil s jejich návratem Britům, možná v rámci výměny za uvězněného člena císařské rodiny. Třetí uprchlík zůstal v Eritreji a byl rovněž chycen. Čtvrtý uprchlík Elijahu Lankin, který dále využíval místních Židů, byl uvězněn v Addis Abebě, avšak posléze na přímluvu císaře byl propuštěn. Na počátku roku 1947 byl jediný z uprchlíků, který se dostali před rokem 1948 do Evropy.<ref name=tesfai/><ref name=plaut/>

Pátý pokus, který se uskutečnil v červenci 1946 v Asmaře, byl masový. Byly vykopány dva hluboké tunely. Celkem 54 ze 150 zajatců, kteří měli uprchnout, bylo rozděleno do dvou skupin. Jednu vedl Meridor a druhou Šlomo Lev-Ami. První putovala Etiopií oděna do pečlivě připravených britských uniforem.<ref name=plaut/> Druhá zůstala schovaná v Asmaře. První skupinu zakrátko dopadli. Dodrželi svůj slib a nebránili se. Druhá skupina se zvládla skrýt na delší dobu. Pět jejích členů, včetně Šamgara, se pokusilo ukrýt na ropném tankeru, ale byli chyceni. Britům se povedlo vystopovat více z nich přes místní židovskou komunitu. Někteří však zůstali na svobodě.

Šestého pokusu, který se uskutečnil v září 1946 v Sembelu se opět zúčastnil Meridor a zajatec z řad Irgunu. Utéct se jim podařilo rozšířením děr ve stropech. Po útěku vyhledali zbývající uprchlíky z pátého pokusu o útěk. Všichni však byli nakonec dopadeni britskou zpravodajskou službou.

=== Sedmý pokus ===

Osmý a poslední pokus se odehrál koncem března 1948 v Gilgilu. Tento pokus byl kontroverzní, vzhledem k předchozím neúspěchům, a i jeho podpora ze strany velitele Irgunu Menachema Begina byla vlažná.

V útěku se opět angažoval Meridor a jeho součástí mělo být hloubení tunelu. Za pomoci improvizovaného tiskařského stroje a encyklopedie Larousse byly vytvořeny padělky pasů El Salvadoru a Hondurasu, odkud byly pořízeny přesné repliky jejich státních symbolů. Známky byly vyrobeny z gumy. Plán rovněž zahrnoval podporu ze trany dvou rabínů, zajatce Davida Kahaneho a johannesburgského rabína Levi Rabinowitze, který pašoval důležité informace.

Poté co přelezli plot na ně na druhé straně plotu čekalo auto, které je odvezlo do Ugandy. Odtamtud odešli do belgického Konga. Odtud již bez problémů odletěli do Bruselu a počátkem dubna bylo volných zhruba 6 členů Irgunu.

Byl plánován další pokus o útěk, avšak byl zmařen poté co byl zveřejněn úspěch předchozího pokusu o útěk. Vědomi si skutečnosti, že uprchlíci již budou v bezpečí v Evropě, Spojené království napadlo Keňu.

== Návrat do Izraele ==

| příjmení = Eliash

| titul = (1948 השבת גולי קניה לא"י בהיבט הבריטי (נוב' 1947 - יולי

| datum přístupu = 2008-03-20

| url = http://www.snunit.k12.il/heb_journals/katedra/54125.html

{{Portál Izrael}}

* {{Překlad|en|Irgun and Lehi internment in Africa|323075414}}

* {{Citace monografie

| isbn = 9789652261557

| jméno = Shulamit

| místo = Ramat Gan

| jazyk = hebrejsky

* {{Citace monografie

| vydavatel = Sparks & Co

| počet stran = 363

| jméno = Yaakov

| rok = 1985

}}

| vydavatel = Karni

| příjmení = Omer

| titul = The escape to freedom

| jazyk = hebrejsky

<nowiki>

[[Kategorie:Lechi]]

[[he:גולי אצ"ל ולח"י]]