Ladislav Bátora: Porovnání verzí

Ladislav Bátora (* 17. března 1952, Praha) je český politik maďarsko-českého původu.^[1] Působil v několika politických stranách včetně nacionalistické Národní strany, za kterou v roce 2006 kandidoval do voleb.^[2] V současnosti (červenec 2011) je předsedou konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T., od dubna 2011 je také ekonomickým poradcem ministra školství Dobeše.^[3]

Vzdělání

Mgr. Ing. Bc. Ladislav Bátora, Ph.D., vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku a amerikanistiku, na Vysoké škole ekononické ekonomiku zahraničního obchodu, na Právnické fakultě UK právo a právní vědu. Doktorát (Ph.D.) získal na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v oboru mezinárodní politické vztahy.

Zaměstnání

Podle svých vlastních slov pracoval Bátora v těchto zaměstnáních:^[4] Referent Škodaexportu (1978–1981), České energetické závody (1981–1992, začínal jako řidič buldozeru a následně v ČEZ vystřídal celou řadu povolání), generální ředitel GMA 91 (1992–1993), generální ředitel Artia (1993–1994), náměstek ředitele obchodního úseku ČKD Holding Praha (1994–1995), ředitel společnosti Synergon (1995–1999). Zástupce ředitele VOŠ publicistiky (1999–2003), generální ředitel společnosti provozující hotely Junior centrum (2004–2006), vedoucí ve firmě Hypo-consult (2006–2007), znovu Škodaexport (od května 2007). V roce 2011 se stal poradcem ministra školství Josefa Dobeše^[5] a později ředitelem personálního odboru ministerstva školství.^[6]

Politická činnost

Bátora působil v následujících politických stranách a uskupeních:

• Československá strana socialistická 1983–1990 - členství
• Národně sociální strana 1990–1993 - členství
• Občanská demokratická aliance 1993–2001 - členství
• Národní strana 2006 - nebyl členem,^[7] ale kandidoval na prvním místě krajské kandidátky ve volbách do Poslanecké sněmovny^[8]
• Strana svobodných občanů 2009 - členství
• Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu - kandidatura do Senátu 2010^[9]

Celkem třikrát kandidoval do dolní komory českého parlamentu, pokaždé neúspěšně: v roce 1990 (tehdy ještě do České národní rady) na 4. místě kandidátky Československé strany socialistické, v roce 1996 na 9. místě kandidátky Občanské demokratické aliance a v roce 2006 jako nezávislý kandidát na 1. místě kandidátky Národní strany za kraj Vysočina. Do horní komory kandidoval jednou, a to za Suverenitu - Blok Jany Bobošíkové.

Veřejná činnost a kontroverze

Ladislav Bátora je proti zavedení školného na vysokých školách, proti členství České republiky v Evropské unii a pro zvýšení věkové hranice volebního práva.^[10]

Kromě svých politických ambicí se jako předseda věnuje zejména akcím občanské iniciativy Akce D.O.S.T. Např. 22. října 2010 vedl její demonstraci proti nové knize Jiřího Pehe Klaus: portrét politika ve dvaceti obrazech, a ačkoli účastníci demonstrace ČTK přiznali, že ji nečetli, jejího autora označili za „zemského škůdce“ a „vlastizrádce“. Podle oficiálního vyjádření iniciativy to bylo z důvodu autorova „léta trvajícího protistátního a protinárodního mudrování“.^[11][12][13] 17. června 2009 se zase účastnil demonstrace na podporu prezidenta Václava Klause, na které nesl dva transparenty, přičemž na jednom stálo: „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“.^[14]

V únoru 2011 se v médiích spekulovalo o jeho možném jmenování prvním náměstkem ministra školství Josefa Dobeše, které měly doporučit osoby z okolí prezidenta republiky Václava Klause.^[15][16] Masmédia poté poukázala na to, že do Poslanecké sněmovny kandidoval za nacionalistickou Národní stranu.^[17] Takovouto nabídku ale ministr nepotvrdil a sdělil, že se jednalo jen o spekulace médií. Premiér Petr Nečas pak jeho případnou nominaci s odkazem na předchozí kandidaturu za Národní stranu odmítl schválit a 1. března se opět vyjádřil, že ji nepřijme ani poté, co se jmenovaného zastal prezident Václav Klaus.^[18][19] Samotného Klause šokovala kritika Ladislava Bátory natolik, že publikoval článek na jeho obranu, ve kterém odmítl mediální „kauzu Bátora“ jako produkt diktatury politické korektnosti a Bátorovy názory označil za legitimní.^[20][21]

To dále vzbudilo nesouhlas i podporu mnohých osobností a organizací, jmenování Bátory náměstkem či poradcem např. odmítla Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy či kolegium děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Prof. Karel Rais, rektor Vysokého učení technického v Brně, považoval „za absurdní, že by při projednávání univerzitních problémů na ministerstvu školství musel jednat s pracovníky, kteří prezentují xenofobní názory.“^[22] Publicista Karel Hvížďala zastával názor, že jeho sklony by mohly nebezpečně ovlivnit personální politiku ministerstva, které má na starosti výchovu mladých generací, a proto zde pracovat neměl.^[23][24] Jindřich Šídlo, hlavní analytik Hospodářských novin a České televize, jej považoval za „nebezpečnou kreaturu, která ve svých upřímných chvilkách nezapře inspiraci druhou republikou.“^[25]

V souvislosti s tímto veřejným zájmem o jeho osobu pak vyšlo najevo, že v květnu 2007 poslal do redakce Lidových novin dopis, ve kterém se postavil za prezidenta Klause v jeho odporu proti postavení Kaplického blobu jako novostavby Národní knihovny. Podle Bátory by stavba působila „jako do očí bijící výsměch našemu národu a tisícileté svébytnosti jeho kultury“.^[26]

V roce 2005 se spolu s několika osobami, spojovanými s ultrapravicí, zúčastnil neveřejné přednášky o českém antisemitismu, pořádané ultranacionalistickou Vlasteneckou frontou^[27][28] a dokonce podle vlastních slov na některých přednáškach i sám vystupoval.^[29] Federace židovských obcí ve své zprávě o stavu antisemitismu v ČR za rok 2010 uvedla, že chápe jím vedenou iniciativu D.O.S.T. „jako poměrně nebezpečný fenomén, nejen pro české Židy, ale pro celý demokratický vývoj ČR.“^[30] Takové hodnocení ale Ladislav Bátora odmítnul jako „veřejně šířená zlovolná, nepodložená, ba lživá a vpravdě extremistická tvrzení.“^[31] Dále vyšlo najevo, že napsal úvodník do časopisu Národní myšlenka z prosince 2010, který byl nazván „O kvazisanitárních hyenách“, zabýval se novináři a který podle politologa a odborníka na extremismus Miroslava Mareše měl propagovat soudobý italský neofašismus. Kromě toho se neměl jen účastnit ultrapravicových akcí, ale i na nich přednášet.^[32]

Bátora bývá také často spojován s protiromským rasismem. V souvislosti se svým působením jako přísedící v soudním senátu Obvodního soudu pro Prahu 7, byl narčen časopisem Respekt, že straní bílým v neprospěch Romů.^[33][34][35] Národní strana, za niž kandidoval roku 2006, propagovala později dobrovolné vystěhování Romů do Indie a její lídři odmítali na místě někdejšího koncentráku v Letech pomník pro „cikány a jiné asociály“.^[34] Sám Bátora slova Národní strany o nuceném vystěhování Romů do Indie označil za pouhý „výkřik", vzápětí ale dodal, že by rozhodně souhlasil s Národní stranou v „obraně národních zájmů" a také schvaluje poválečné vysídlení Němců z Československa.^[36] Proti Bátorovi opakovaně vystupoval romský časopis a web Romea, podle kterého jsou Bátorovy názory fašistické^[37] a nezisková organizace Český helsinský výbor vyzvala v květnu 2011 k propuštění Bátory z pozice ekonomického poradce ministra školství,^[38] protože jej považuje za prokazatelně svázaného s „českou ultrapravicí, otevřeně se hlásící k ideám netolerance, xenofobie.“^[39]

Ladislav Bátora se vůči označování své osoby za „fašistu“ či „neonacistu“ brání podáváním trestních oznámení, mj. na poslankyni Vlastu Bohdalovou či publicistu Karla Hvížďalu. Do budoucna se chce bránit i občanskoprávními žalobami.^[40]

I přes jmenování Bátory pouze ředitelem personálního odboru ministerstva školství, a nikoli přímo náměstkem ministra Dobeše, se nadále objevovaly požadavky na jeho úplný odchod z ministerstva. Tak 3. srpna 2011 představitelé Českého helsinského výboru, Amnesty International a několika romských sdružení vyzvali předsedu vlády a další předsedy stran tvořících vládní koalici, aby Bátora z důvodu jeho údajného rasismu ministerstvo zcela opustil.^[41] O den později zaslalo 24 senátorů premiéru Nečasovi otevřený dopis, ve kterém jej vyzvalo ke stejnému kroku z důvodu Bátorovy extremistické minulosti. Šlo o senátory z různých politických stran, např. o iniciátora dopisu Marcela Chládka (ČSSD), předsedu Senátu Milana Štěcha (ČSSD), místopředsedy Alenu Gajdůškovou (ČSSD), Petra Pitharta (KDU-ČSL) a Zdeňka Škromacha (ČSSD), dále Karla Šebka (ODS), Alenu Dernerovou (Severočeši.cz) nebo Martu Bayerovou (KSČM). Kromě toho Bátoru označil poslanec a předseda pražské ODS Boris Šťastný za „kryptofašistu“.^[42] Premiér Nečas ale na nic zásadně nereagoval. Až 17. srpna kvůli předchozí urážce místopředsedy vlády Karla Schwarzenberga odešli ministři za TOP 09 z jednání vlády a věc postavili tak, že buďto z ministerstva školství odejde Bátora, nebo z vlády odejde ministr Dobeš, který jej propustit odmítl.^[43]

Galerie

• 
  Důtka FF UK Ladislavu Bátorovi za chování během roku 1968
• 
  Rehabilitační dekret, kterým se vyloučení Bátory z FF UK v roce 1975 z politických důvodů prohlašuje za od počátku neplatné

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• (česky) Bátorova autobiografie na euportal.cz
• Ladislav Bátora v pořadu ČT Hyde park ČT24 na webu České televize
• (česky) Hana Holcnerová, Život a dílo neofašisty Bátory, Deník Referendum, 06.05.2011
• (česky) Silvie Lauder, Tomáš Sacher: Bahničtí rytíři, Respekt 17.4.2011, dostupné online
• (česky) Adam B. Bartoš: Případ Bátora. Návod, jak zničit člověka. První Zprávy. 26. 2. 2011
• (česky) Prezident Václav Klaus o „malé české hilsneriádě“ a „diktatuře politické korektnosti“ v souvislosti s kauzou Ladislava Bátory
• (česky) SK RVŠ: Názory Ladislava Bátory jsou xenofobní, na ministerstvo nepatří, Portál studentu UK
• (česky) Jiří Doležal, Klausův oblíbenec Bátora chodil s nácky na protižidovské přednášky, Reflex 2.5.2011
• (česky) Ondřej Liška, Proč má smysl vzpomínat na romský koncentrák v Letech? Bátora, Klaus a česká zbabělost, 19.5.2011
• (česky) Silvie Lauder, Ještě nemáme D.O.S.T., Respekt 24. 5. 2011
• (česky) Anna Šabatová, Český helsinský výbor vyzývá k bezodkladnému odvolání Ladislava Bátory z pozice poradce ministra školství, tisková zpráva Českého helsinského výboru