Roš ha-šana: Porovnání verzí

Šablona:Infobox svátek Roš ha-šana (hebrejsky ראש השנה‎, doslova „hlava roku“)^[1] je židovský Nový rok, který se slaví 1. a 2. den měsíce tišri, tj. podle gregoriánského kalendáře zhruba období září až října.^[2] Tento den Mišna počítá jako den, od něhož se počítají roky židovského kalendáře. Podle židovské tradice byl v tento den stvořen svět.^[3] Jedná se o první z Vysokých svátků (hebrejsky ימים נוראים‎, Jamim nora'im, tj. „Dny bázně“, „Dny úcty“,^[4] „Hrozné dny“^[5]) a prvním dnem tzv. „Deseti dnů pokání“^[3] (hebrejsky עשרת ימי תשובה‎, aseret jemej tšuva), jež jsou nejdůležitějšími dny v židovském roce.

Tóra zmiňuje svátek Roš ha-šana pod názvy:

• Zichron tru'a (זכרון תרועה‎) - upamatování troubením:^[6] Tento název odráží zvyk troubení na šofar.
• Jom tru'a (יום תרועה‎) - Den troubení^[7]

Dalším označením svátku je Jom ha-zikaron (יום הזיכרון‎, Den vzpomínání).^[1] Toto označení vychází z toho, že by se měl člověk zamyslet nad svými skutky.^[3] Rabínská literatura a liturgie sama, popisuje Roš ha-šana jako Jom ha-din (יום הדין‎, Den soudu).^[1] Podle Talmudu jsou v tento den otevřeny tři knihy a celý svět je souzen. Osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do Knihy života (Sefer ha-chajim); velcí hříšníci jsou zapsáni do Knihy smrti a všichni ostatní do tzv. Knihy prostředních (bejnonim), kde mají až do svátku Jom Kipur možnost napravit se a zvrátit osud.^[8]

Tradice a zvyky

Pro tento svátek platí stejná náboženská ustanovení jako pro ostatní svátky, tj. zákaz prací, které jsou zakázány i o šabatu, s výjimkou tzv. ochel nefeš, tedy činností souvisejících se základními potřebami člověka (je možné např. uvařit jídlo pro potřeby svátku, tj. musí být snědeno během svátku, nebo kouřit cigaretu zapálenou od ohně, který by zapálen ještě před svátkem aj.). Značná část obou dnů se stráví v modlitbách a sebezpytováním.^[9]

Tradičním novoročním pozdravem je Šana tova (hebrejsky: Dobrý rok) nebo Šana tova u-metuka (Dobrý a sladký rok).

Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v judaismu symbolizuje nevinnost a čistotu.^[10] Bílou barvou je vyzdobena synagoga (parochet je z bílého hedvábí, damašku či sametu, obdobně jako pokrývka stolu na bimě) a chodí v ní oblečeni lidé (bílá kipa, bílý oděv).^[10]

Troubení na šofar

Neodmyslitelným rysem svátku je troubení na beraní roh, zvaný šofar. Zvuk rohu má připomínat smlouvu uzavřenou mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj a měl by rovněž všechny probudit z „mravní malátnosti“.^[3] V tradičních komunitách se na šofar troubí každé ráno již měsíc před začátkem měsíce tišri, tj. v měsíci elul. Zvuk šófaru má probouzeným sdělit, že se blíží „Den soudu“. Pokud připadne některý ze dnů svátku na šabat, tak se na šofar netroubí.^[11]

Tradiční pokrmy

Aškenázskou tradicí je podávat jablko s medem, což má symbolizovat naději že příští rok bude „sladký jako med“.^[12] Zvláštností je pak namáčení jablek či chleba do medu.^[9] Podle místních zvyků jsou podávána různá symbolická jídla, jako například beraní hlava, (jazyk či jiné maso z hlavy), symbolizující vůdcovství^[13], mrkev, symbolizující plodnost, a další^[14]. V druhý den svátku by součástí večerní hostiny mělo být ovoce, které dotyčný ten rok ještě nejedl; důvodem je odvrácení pochybnosti, zda je třeba pro druhý den říct požehnání šehechejanu.^[15] Rovněž má takto vyniknout jedinečnost svátku.^[16] Chala, která se jindy připravuje jako pletená, je o tomto svátku kulatá, což symbolizuje opakování se roku. Během svátku by se neměly jíst ořechy (hebrejsky: אגוז, egoz), jelikož číselná hodnota tohoto slova je podobná jako slova hřích (hebrejsky: חטא, chet).^[17]

Tašlich

V první den svátku se po odpolední bohoslužbě (mincha)^[18] koná obřad tašlich (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“).^[9] Při něm se lidé shromáždí u vody, kde žijí ryby (řeka, rybník nebo moře), do nichž po odříkání veršů proroka Micheáše, symbolicky v podobě drobků chleba odhodí své hříchy.^[19] Zajímavostí je, že tento zvyk se datuje až do období středověku.^[19]

Období

Roš ha-šana trvá první dva dny hebrejského měsíce tišri a to dokonce i v Izraeli, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal mo'ed (přesně stanovený čas). Roš Chodeš se ustanovoval v Jeruzalémě a z něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v diaspoře vždy o den delší. Roš ha-šana je jediný svátek stanovený na první den měsíce, takže pochybnost o přesném datu byla i v samotném Jeruzalémě; proto bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v diaspoře.^[20] Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“, aramejsky joma arichta (יומא אריכתא).

Podle některých názorů byl Roš ha-šana v Erec Jisra'el slaven pouze po jeden den až do konce 13. století.^[21] Některé komunity hlásící se k reformnímu judaismu vážně slaví pouze jeden den, zatímco ostatní slaví dny dva. Ortodoxní judaismus a konzervativní judaismus slaví oba dva dny. Karaitští židé, kteří nepřijali tradici ústního práva, ale spoléhají pouze na biblické svitky, slaví pouze první (respektive druhý) den prvního měsíce Tišri.

Roš ha-šana začíná 162 dní po prvním dni svátku Pesach. V současnosti nemůže být Roš ha-šana podle gregoriánského kalendáře dříve než 5. září, tak jako se to stalo v roce 1889 a znovu se stane v roce 2013. Po roce 2089 bude rozdíl mezi hebrejským a gregoriánským kalendářem nutit Roš ha-šanu nebýt dříve než 6. září. Roš ha-šana dále nemůže být později než je 3. října, jak se stalo v roce 1967 a znovu se stane v roce 2043.

Hebrejský kalendář je díky Hillelu II. nastaven tak, aby Roš ha-šana nikdy nemohl připadnout na středu, pátek a neděli.

Následující tabulka zobrazuje rozmístění svátku Roš ha-šana v gregoriánském kalendáři:

Odkazy

Poznámky

Související články

• Židovské svátky
• Šofar
• Tašlich

Literatura

• BLAŽEK, Jiří; HOLUBOVÁ, Markéta. Machzor Ateret Jisra'el − Modlitební kniha pro Roš ha-šana s paralelním českým překladem a komentářem. Nosach Aškenaz. Praha: Bergman, 2010. 590 s. ISBN 978-80-904207-6-2. 
• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. 
• PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina, a kol. Židé − Dějiny a kultura. Praha: Kliment a Mrázek, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0. 
• SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Brno: Barrister & Principal, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7. 
• STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha: Vyšehrad, 2002. 247 s. ISBN 80-7021-551-8.