Masakr u Dobronína: Porovnání verzí

Šablona:Geo dms

Budínka je louka nedaleko obce Dobronín v kraji Vysočina. Nachází se severně od Dobronína za železniční tratí směrem na Nové Dvory. Nazývá se podle nedalekého rybníka Budínka.^[1]

Dne 19. května 1945 zde mělo dojít podle výpovědí pamětníků k násilí proti skupině německých obyvatel. Policie České republiky provedla v srpnu 2010 terénní průzkum lokality a nalezla zde hromadný hrob. Několik dnů po nálezu lidských ostatků byl v této lokalitě na památku obětí vztyčen dřevěný kříž.^[2]

Krátce po osvobození Dobronína v obci Německý Šicendorf došlo k násilným událostem spáchaným na německém obyvatelstvu. Celá událost po válce i v dobách komunistického režimu téměř upadla v zapomnění. Až v roce 2009 poslední pamětníci té doby znovu celou událost připomněli a policie celý případ prověřovala.^[3]

Případ patří mezi případy poválečného násilí podobně jako Postoloprtský masakr.

Novinář Miroslav Mareš, za svou činnost jako první regionální novinář obdržel novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského Cena je Českým literárním fondem honorována částkou 50 000,- . .^[4]

Historie

19. května 1945 se konala v Dobroníně první taneční zábava po skončení války. Pravděpodobně členové místních revoluční gardy se zde měli opít, posléze vytáhnout internované Němce z místní hasičské zbrojnice^[5] a odvézt na louku Budínku, kde si obyvatelé německé národnosti museli vykopat hrob^[6] a poté byli pravděpodobně brutálně ubiti lopatami a rýči.^[7] Místo činu bylo lehce zahrnuto, ovšem zbylé německé obyvatelstvo muselo druhý den jít ostatky dále pohřbít,^[5] neboť odtud trčely nohy a ruce.^[8] Vzhledem k tomu, že to byl mělký hrob, mohlo dojít při postupném rozkládání těl k přilákání divoké zvěře, která mohla části těl odvléct jinam.^[8] Kvůli odsunu svědků německé národnosti podle tzv. Benešových dekretů,^[5] dalším poválečným zmatkům a nástupu komunistického režimu se na tyto události pozapomnělo. Podle svědka, kterého novináři našli koncem léta 2009, se v 80. letech na této louce měla provádět meliorace, ovšem po nalezení lidských kostí pracovníky družstva byla meliorace z příkazu vedení JZD zastavena a louka vrácena do původního stavu.^[9] Jako důkaz toho, že zde meliorace vskutku proběhla, byla v místě pohřební jámy nalezena drenáž.^[1] Na začátku 90. let sem jezdily autobusy s německými turisty, kteří na místo kladli pietní věnce a vztyčovali dřevěné kříže. Údajně zde měly probíhat i vzpomínkové akce. Do druhého dne tyto upomínky vždy zmizely.^[5]

Na tuto kauzu znovu upozornil v červenci 2009 novinář Miroslav Mareš,^[10] který na jaře téhož roku objevil zmínky o masakru německého obyvatelstva na německé Wikipedii.^[5] Koncem května 2009 dostal notářsky ověřené prohlášení Johanna Nieblera, že od května 1945 postrádá svého strýce, Franze Nieblera, který byl naposled spatřen v dobronínském provizorním vězení pod dohledem revolučních gard.^[5] Dalším podnětem k pátrání posloužila v Německu v roce 2003 vydaná kniha BergersDorf německé spisovatelky Hermy Kennel, která pojednává o historii blízké vsi Kamenná.^[5] Kniha vyšla v českém překladu v roce 2011 v Nakladatelství Paseka.^[11] Po shromáždění důkazů předal tuto záležitost v létě 2009 k prošetření Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, které podnět shledalo důvodným a dalo jej prošetřit Policií ČR.^[5] O události u Budínky existovaly do té doby pouze německy psané zprávy.^[5] Místní o události mluví pouze šeptem, že prý tam zastřelili nějaké Němce^[5] či tvrdí, že se tu nic takového nestalo.^[10] Na zasedání obecní rady Dobronína z 16. dubna 2007 se projednávala zpráva starosty, Jiřího Vlacha, o článku Fritze Hawelky Hromadná vražda v Německém Šicendorfu (dnes části Dobronína) dne 19. 5. 1945. V zápise stojí, že se starosta pokusí najít webové stránky a podá podnět k šetření policii, ale nic takového se nestalo.^[5]

Dne 16. srpna 2010 policie přešla z prošetřování v německých archivech^[10] a vyslýchání desítek svědků,^[7] kteří ovšem události znali jen z vyprávění předků,^[10] k ohledání místa činu. Bagrem byla na místní louce odstraněna svrchní část zeminy cca 50 metrů dlouhá v celkové rozloze 16 m²,^[7] poté se do práce pustil pětičlenný tým archeologů z Masarykovy univerzity,^[8] kteří hned první den nalezly v metrové hloubce^[1] první kosti obětí, jednalo se o 2 kosti stehenní a části koženého oblečení.^[10] Přesnější místo určil v dubnu uskutečněný geofyzikální průzkum, který určil anomálie. Dále archeologové našli zrezivělou lopatu^[12] a celkově 109 kostí,^[13] který byly poházené přes sebe, ne jako v hrobě.^[1] Našli tam 97 kompletních kostí nebo jejich fragmentů postkraniálního skeletu a 12 fragmentů kraniálních kostí.^[13] Kosterní ostatky byly ve špatné stavu, neboť 65 let ležely v podmáčené a kyselé půdě, většina měkkých kostí (např. obličejové části lebek) se úplně rozložila.^[8] Všechny ostatky se nacházely v jámě 4×3 metry, která měla jiné zabarvení,^[8] tudíž nebylo třeba místo průzkumu dále rozšiřovat.^[1]

Práce na Budínce byly ukončeny ve čtvrtek 19. srpna 2010.^[12] V pátek 20. srpna byla jáma zahrnuta a místo navráceno do původního stavu.^[12] Nálezy byly odeslány do Ústav archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně, kde bylo určeno kolik těl se na místě nacházelo a byly zde odebrány vzorky DNA, které zatím porovnává Kriminalistický ústav v Praze s odebranými ústními stěry od pozůstalých v Německu.^[10] Brněnští antropologové na kostech nenašli vzhledem ke špatnému stavu materiálu žádné stopy násilí.^[8][14] Ostatky náleží minimálně 13 mužům^[14] ve věku 35–60 let.^[15]

Oběti

Většina obětí byli sedláci z Dobronína a okolních vesnic, všichni byli členy NSDAP. Neexistují žádné zprávy o tom, že by se aktivně zapojili do akcí proti republice.^[9] Všichni žili na území Československa již před roku 1939.^[5] Byli československými občany německé národnosti,^[5] kteří byli určeni k odsunu do Německa.^[7] Fritz Hawelka, pozůstalý po jedné z možných obětí, sestavil seznam 15 pohřešovaných osob po svém odsunu do Německa dle vyprávění pamětníků.^[7] Z tohoto seznamu je nejméně 6 osob oficiálně pohřešováno pátrací službou Mezinárodního červeného kříže, tato služba byla zřízena za účelem navázání kontaktu mezi příbuznými. Toto pátrání podnítila německá strana, která v 60. letech vznesla oficiální dotaz u červeného kříže. O osudech pohřešovaných nejsou žádné zprávy.^[5] Podle novináře Miroslava Mareše jsou 4 lidé ze seznamu pohřbení v Polné.^[7] Podle policisty Michala Lašky, který vyslýchal pozůstalé, kteří jako děti nosili svým příbuzným do dobronínské hasičárny jídlo, ale 20. května už tam nebyli.^[8] Mezi zavražděnými měli být i učitel a policista.^[9]

Motivy vražd

Existuje několik možných variant, proč se toto násilí na civilním obyvatelstvu odehrálo. Mohlo se jednat o poválečné vyřizování účtů. Dle německé strany motivem mohlo být, že se jednalo převážně o největší sedláky z okolí, kteří se měli nevybíravě chovat k českým čeledínům.^[8] Naopak česká strana se kloní k názoru, že to byla pomsta za udavačství.^[6] Pátrání novináře Romana Martínka z týdeníku Sedmička Jihlava na katastru nemovitostí vyloučilo spekulace, že by vrazi tak jednali kvůli majetkovému prospěchu.^[6]

Vrazi

Hromadná vražda na louce Budínka nebude pravděpodobně nikdy zcela přesně objasněna. Policie ji, přestože čin je již po 20 letech promlčen, šetřila jako podezření ze spáchání vraždy.^[7] Podezření z genocidy se nepotvrdilo.^[9] Neznámými pachateli mohli být pravděpodobně čeští příslušníci Revolučních gard, kteří si po válce chtěli hrát na hrdiny či se pomstít za válečné příkoří. Většina pravděpodobných pachatelů již nežije.^[8] Osoby, které němečtí příbuzní označují za možné pachatele, nebylo možné úředně vyslechnout. Poslední žijící pravděpodobný účastník činů, Robert Kautzinger, zemřel v roce 2010. Kautzinger se na vraždách měl podílet se svým otcem stejného jména. Podle vlastních slov poskytnutých např. redaktoru jihlavské Sedmičky si na věci nevzpomíná.^[7] Robert Kautzinger starší měl údajně být nejaktivnějším příslušníkem Revolučních gard v Dobroníně.^[8] Podle bratrance Roberta Kautzingera mladšího, Vladislava Brtnického, mu měl Kautzinger říct, že zadržované Němce odvezl na voze na tu louku.^[16] On i jeho otec měli být na ně naštvaní, že prý je připravili o koně.^[16] Sám však Němce nezabíjel, ale vraždění byl přítomen.^[16] Podle historika, Jiřího Vybíhala mohl podobnou křivdu cítit i Kautzinger starší, který byl za protektorátu vězněn, ovšem mělo to být za porážku načerno či nějakou šmelinu, nejednalo se však o žádný hrdinský čin.^[16] Podle komisaře Lašky měl však být měsíc zavřený na Pankráci za podezření z členství v tehdy ilegální komunistické straně.^[16]

Jeden z údajných vrahů se v hospodě měl chlubit tím, že jednomu Němci rozpůlil hlavu rýčem.^[16]

Připomínky

Pamětní deska vzpomínající na oběti se nachází v kostele svatého Václava ve Ždírci. Visí pod původním rozměrným dřevěným křížem. Je na ní česko-německý nápis

^[5] Podobná deska se nachází i v kostele svatého Petra a Pavla ve Šlapanově.^[5] Tyto desky sem měli umístit příbuzní obětí při návštěvě obcí v 90. letech.^[5]

Dne 17. srpna 2010, tedy den po zahájení vykopávek na Budínce, sem místní občané, Milan Litavský a Jiří Kazatel, umístili několik metrů od jámy^[1] třímetrový dřevěný kříž, u jehož paty položili několik kamenů.^[12] Po několika dnech se na nich objevily květiny. 15. března 2011 se na kříži objevily 2 dřevěné tabulky s protiněmeckými vzkazy.^[17] Mezi 15. a 16. březnem 2011 měl někdo kříž pilou do tří čtvrtin naříznout a pak ručně dolomit.^[18] Na pahýlu v zemi byla nalepena samolepka antifa.^[18]

Johann Niebler, zastupující potomky obětí, chce na dobronínském hřbitově nechat vztyčit žulový kříž se jmény obětí nad jejich společným hrobem.^[19] Měl by být 1,4 m vysoký a 1 m široký, což ovšem odporovalo hřbitovnímu řádu, a tak byl zmenšen.^[20] Dobronínské zastupitelstvo ovšem uvažuje o uspořádání referenda, v němž by se měli občané vyslovit, zda souhlasí s postavením pomníku, či nikoliv.^[19] Dne 21. března 2011 zastupitelstvo odhlasovalo, že na kříži mohou být umístěna pouze jména identifikovaných osob a ne všech, kteří se z osudného dne pohřešují, jak požadovala německá strana.^[20]

10. července 2011 Milan Litavský na místě popraveného kříže umístil kříž nový. Třítunový nahnutý kolos se tyčí do čtyřmetrové výšky a je složen z masivních traverz vyplněných na červeno natřeným dřevem, oporu mu tvoří nenatřené kolejnice. Pod ním se stále nalézá torzo uříznutého předchůdce. Nahnutost má symbolizovat současné rozpoložení v obci. Starosta zareagoval pouze tím, že se ptal, zda má autor na umístění povolení stavebního úřadu, Litavský argumentoval tím, že kříž stejně útoku vandalů neodolá, tudíž se nejedná o trvalou stavbu a povolení nevyžaduje. Dalším jeho argumentem je nevyjasněné vlastnictví půdy pod křížem, neboť pozemek ještě stále není digitálně zaměřený a nelze určit, kdo je majitelem. Jedna z možných vlastníků, Dagmar Dvořáková, uvádí, že jí umírněná forma piety nevadí.^[21]

Dne 28. října 2011 členové České strany národně socialistické natřeli kříž růžovou barvou a kolem něho postavili 64 dřevěných křížků, které mají připomínat české oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí z května 1945. Místo také doplnily o tabulky s informacemi o obcích v České republice vypálených nacisty.^[22]. Dřevěné kříže včetně tabulek s připomínkou mmj. obcí Lidice, Ležáky... někdo 2.11.2011 z místa ukradl.

Přístup obce a starosty

Obec v čele s komunistickým starostou Jiřím Vlachem se k celé záležitosti od začátku stavěla odmítavě.^[23] Vlach nejdříve popíral, že by se v Budínce cokoliv stalo, se slovy

.^[23] Obviňoval také novináře, že šíří negativní obraz Dobronína.^[12] Poté změnil názor a byl vstřícný k uložení ostatků na místním hřbitově i postavení památníku, ovšem nesmělo by tam být, že to udělali dobronínští občané.^[24] Dále tvrdil, že se tam mohli pobít Němci mezi sebou po té první taneční zábavě.^[23]

V říjnovém Zpravodaji Dobronína z roku 2009 byl otištěn článek, který událost popisuje jako kampaň za diskreditaci Čechů jako součást pokusů o likvidaci tzv. Benešových dekretů.^[15]

V komunistických Haló novinách se 23. března 2011 objevil rozhovor se starostou Dobronína, Jiřím Vlachem.

^[25] V rozhovoru se objevují i další nepřesnosti, ze kterých předtím obviňoval novináře a pozůstalé.

U Viaduktu

V Jihlavských listech 15. března 2011 se objevil článek o další možné lokalitě, kde mělo být další pohřebiště Němců. Nachází se u železničního viaduktu u Zlatého potoka. Na místo měl upozornit dobronínský rodák odsunutý do Německa a pozůstalý po jedné z obětí, Johann Niebler.^[17] Podle Mladé fronty DNES a Miroslava Mareše na místo měl upozornit vnuk jedné z obětí, sedláka Josefa Röhricha ze Ždírce, Manfred Fuchs.^[26] Jeho děd měl zmizet v druhé polovině května 1945. Na místo U Viaduktu dne 23. května 2011 přijel bagr a rozhrnul zeminu na jedná straně potoka, zde však nic nalezeno nebylo.^[26] Proto se průzkum přesunul na druhou stranu k náspu,^[26] kde odhrnul 40 m² a až 2 metry hluboký pás zeminy,^[27] zde očekávali policisté, že najdou kosterní pozůstatky dvou obětí.^[26] Již v pondělí 23. května archeologové nalezli botu s úlomky patní kosti.^[28] Ve středu 25. května byly pod cestou z železničního náspu jen pár metrů od Zlatého potoka nalezeny ostatky 2 osob.^[28] A ve čtvrtek byla nalezena i třetí lebka.^[28] Našly se zde i zbytky oblečení tmavé barvy – kalhot, košile, pokrývky hlavy a části bot.^[28] Jednalo se o oblečení patrně ze stejné doby, jako u obětí na louce Budínka.^[28] Na toto místo U Viaduktu opět ukázaly výsledky měření georadarem a i shromážděné písemné materiály.^[28]

Reference

Obrázky, zvuky či videa k tématu Masakr u Dobronína na Wikimedia Commons

Externí odkazy

• Místo masakru u Dobronína. Policie našla hrob - obrazová reportáž o masovém hrobě Němců u Dobronína na serveru Aktualne.cz. 18. 8. 2010
• Pořad Intolerance - reportáž o Budínce na České televizi. 16. 1. 2011