Igor Matovič

Igor Matovič (* 11. května 1973 Borová) je slovenský podnikatel a politik, zakladatel hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO), od roku 2010 poslanec slovenského parlamentu a od března 2020 designovaný předseda vlády Slovenské republiky.

Život a politická kariéra

Studia a podnikání

Narodil se ve vesnici Borová poblíž Trnavy. V roce 1987 nastoupil na trnavské gymnázium, kde projevoval talent především na přírodní vědy.^[1] V letech 1993–1998 absolvoval studium finančního managementu na Fakultě managementu Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1997 se stal živnostníkem a v roce 2002 založil vlastní vydavatelství RegionPRESS, které vydává na celém Slovensku síť regionálních reklamních týdeníků. V roce 2007 přepsal společnost na svou manželku Pavlínu.

Počátek politické kariéry (2010–2011)

Někdy před rokem 2010 se Matovič rozhodl vstoupit do politiky^[1] a založil občanské sdružení Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval společně s dalšími členy sdružení (Erika Jurinová, Jozef Viskupič, Martin Fecko) na posledních místech kanditátky strany Sloboda a Solidarita (SaS), přičemž sám Matovič se díky preferenčním hlasům dostal ze 150. místa až na čtvrté místo kandidátky. Strana získala ve volbách 12,1 %, a Matovič se tak stal poslancem Národní rady.

Záhy po nástupu do parlamentu se Matovič zviditelnil různými mediálními akcemi. Hned v červnu 2010 řekl v rozhovoru, že mu bylo nabídnuto 20 milionů eur, pokud čtyři poslanci Obyčejných lidí zablokují vznik nastupující pravicové vlády Ivety Radičové^[2] – už o den později však oznámil, že se mělo jednat pouze o vtip.^[3] V červenci 2010 se dostal do sporu s předsedou SaS Richardem Sulíkem ohledně zahrnutí požadavků jeho hnutí do programového prohlášení vznikající vlády,^[4][5] v srpnu 2010 vzbudil mediální pozornost jeho konflikt s poslankyní Annou Belousovovou^[6] a v září 2010 zaparkoval svůj vůz na přechodu pro chodce na Kamenném náměstí v samém centru Bratislavy – jako protest proti absurditě poslanecké imunity.^[7]

Eskalující Matovičovy akce a jeho spory se zbytkem koalice (způsobené také různými výroky na adresu některých svých koaličních partnerů nebo společným hlasováním s opozicí vedenou SMERem-SD) pak vedly k jeho definitivnímu vyloučení z poslaneckého klubu SaS v únoru 2011.^[8][9] V tomto období měl už pověst politika intenzivně vyhledávajícího mediální pozornost.^[1][5][10] V listopadu 2011 Matovič proměnil své hnutí z občanského sdružení v regulérní politickou stranu.^[11]

Předseda Obyčejných lidí (2012–2020)

Před parlamentními volbami v roce 2012 Matovič pokračoval v dalších kontroverzních vystoupeních v parlamentu^[12][13] i na veřejnosti.^[14] V prosinci 2011 představil kandidátní listinu svého hnutí, jejíž lídrem byl fyzik a publicista Martin Mojžiš a sám Matovič kandidoval z posledního místa;^[15] za OLaNO kandidovali také zástupci OKS a KDS. Hned v únoru 2012 však ze 150 členné kandidátky odstoupilo téměř 30 politiků a jiných kandidátů, dotčených jeho požadavkem, aby absolvovali test na detektoru lži s otázkou, zda v minulosti nevzali úplatek.^[16][17] Matovičovo politické působení v té době budilo již velmi silné kontroverze.^[18][19][20] Ve volbách získalo jeho hnutí 8,55 % a v novém parlamentu tak mělo 16 poslanců.

Během druhé a třetí vlády Roberta Fica a rekonstruované vlády Petera Pellegriniho v období 2012–2020 se Matovič věnoval zejména ostré kritice premiéra Roberta Fica, skandálům vládní strany SMER-SD a upozorňování na různé nepravosti a údajnou majetkovou trestnou činnost vysoce postavených politiků. K nejznámějším akcím z tohoto období patří například sypání injekčních stříkaček na hlavu poslanca Martina Poliačika v září 2012 (kvůli jeho přiznání k drogové minulosti),^[21] umístění papírové makety premiéra Fica do jednacího sálu parlamentu v září 2013,^[22] upozornění na údajný daňový podvod Radoslava Procházky (předsedy strany #SIEŤ a dřívějšího prezidentského kandidáta) v červnu 2014^[23] a zveřejnění související nahrávky o měsíc později^[24] nebo tvrzení o existenci údajné schránkové firmy Roberta Fica na Belize s majetkem přes 650 milionů dolarů v srpnu 2015.^[25] V listopadu 2015 poprvé vystoupil v parlamentu v tričku s nápisem „Fico chrání zloděje“,^[26] jež následně často nosil i v následujícíh letech v opozici.

Krátce před parlamentními volbami v roce 2016 premiér Robert Fico obvinil Matoviča ze závažného praní špinavých peněz ve výši přibližně 120 milionů slovenských korun, kterého se měl dopustit již v roce 2008;^[27] případ začala prakticky okamžitě vyšetřovat policie.^[28] Hnutí OLaNO získalo ve volbách 11,02 % hlasů a 19 mandátů v parlamentu. Matovič se záhy znovu politicky sblížil se Sulíkovou stranou SaS,^[29] a prostřednictvím parlamentu a pravidelných veřejných protestů začal bojovat proti ministrovi vnitra Robertu Kaliňákovi^[30] a premiérovi Ficovi.^[31][32] V srpnu 2016 dostal vysokou pokutu za drobné administrativní pochybení (nepřerušená živnost) z roku 2013,^[33] přičemž za tento delikt mu hrozila dokonce ztráta poslaneckého mandátu.^[34] Na přelomu let 2016 se dostal do ostrých sporů s předsedou Národní rady Andrejem Dankem,^[35][36] které postupně přerostly v několik trestních oznámení,^[37][38] kontroverze kolem úředního otevírání poslanecké korespondence,^[39] neshod ohledně Matovičových parlamentních absencí^[40][41] a osobních útoků.^[42][43] V dubnu 2017 bylo zastaveno trestní stíhání proti Matovičovi ve věci zatajeného účetnictví jeho firmy RegionPress z let 2002–2004, na nějž upozornil počátkem předchozího roku premiér Fico; podle policie byl skutek promlčen.^[44]

Po vraždě novináře Jána Kuciaka v únoru 2018 začal Matovič znovu pořádat veřejné demonstrace.^[45] V únoru 2019 se po dvou letech definitivně rozhodlo o jeho setrvání v parlamentu v souvislosti s jeho starší kauzou ze srpna 2016.^[46] V únoru 2019 ohlásil úmysl kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu,^[47] nicméně v květnu téhož roku se své kandidatury vzdal.^[48] V březnu 2019 zveřejnil údajnou SMS komunikaci mezi vysoce postaveným státním zástupcem Peterem Šufliarskym a obviněným podnikatelem Marianem Kočnerem^[49] a v srpnu 2019 organizoval protest za odvolání státní tajemnice ministerstva spravedlnosti Moniky Jankovské, rovněž podezřelé z komunikace s Kočnerem.^[50] V říjnu 2019 zveřejnil Matovič další SMS komunikaci – tentokrát mezi Kočnerem a místopředsedou parlamentu Martinem Glvačem,^[51] což vedlo k jeho brzké rezignaci na tento post.^[52]

V kampani před parlamentními volbami v roce 2020 zaznamenal Matovič prudký vzestup podpory jeho hnutí, která byla koncem roku 2019 poměrně nízká.^[53] K nejvýraznějším aktivitám jeho kampaně patřily návštěvy francouzského Cannes, kde natáčel luxusní vilu bývalého ministra za SMER-SD Jána Počiatka^[54] a Kypru, kde upozornil na schránkové firmy finanční skupiny Penta.^[55] Kromě toho spustil velké a populární internetové hlasování o podstatných otázkách slovenské společnosti.^[56] Hnutí nakonec ve volbách zaznamenalo výrazný zisk 25,0 % hlasů, což Matovičovi umožnilo stát se předsedou nové slovenské vlády.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Matovič na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: mzk20211125365 GND: 1205644628 LCCN: no2021138650 PLWABN: 9811338976105606 SNK: 172989 VIAF: 8301156565707023500002