Lilek brambor

Šablona:Taxobox začátek Šablona:Taxobox obrázek Šablona:Taxobox začátek členění Šablona:Taxobox říše Šablona:Taxobox podříše Šablona:Taxobox oddělení Šablona:Taxobox třída Šablona:Taxobox řád Šablona:Taxobox čeleď Šablona:Taxobox rod Šablona:Taxobox konec členění Šablona:Taxobox binomická sekce Šablona:Taxobox konec

Lilek brambor, též brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum), v běžné řeči jen brambor nebo také brambora, ale nejčastěji v množném čísle brambory, jsou víceleté hlíznaté plodiny z čeledi lilkovité. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin; větší význam pro lidskou výživu mají pouze pšenice, rýže a kukuřice. Za svoji oblibu vděčí nenáročnosti na přírodní podmínky a především pak mimořádně vysokým hektarovým výnosům. Jejich široká adopce v evropském zemědělství počátkem 19. století ochránila Evropu od cyklických hladomorů a „epidemií“ kurdějí. Český botanik a buditel Jan Svatopluk Presl je ve svém Rostlinopise považuje za „největší užitek, který lidstvo z objevení Ameriky mělo“ (plný citát v originále viz níže) a jistě nebyl daleko od pravdy, alespoň tedy ve své době. S výjimkou jedlých hlíz je celá rostlina jedovatá.

Synonyma

• Lycopersicon tuberosum (Linné, 1753) Miller, 1768
• Battata tuberosa (Linné, 1753) Hill, 1768
• Solanum esculentum Necker, 1768
• Solanum immite Dunal in de Candolle, 1852
• Solanum maglia var. guaytecarum Bitter, 1913
• Solanum phureja Juzepčuk & Bukasov, 1929, p. p.
• Solanum chocclo Bukasov & Lechnovič, 1933
• Solanum leptostigma Juzepčuk ex Bukasov, 1933
• Solanum molinae Juzepčuk, 1937
• Solanum tuberosum var. guaytecarum (Bitter, 1913) J. G. Hawkes, 1956

• Parmentiera edulis Rafinesque, 1840 (nom. illeg.)
• Papas americanum Opiz in Berchtold & Opiz, 1843 (nom. illeg.)

Poddruhy

• Solanum tuberosum Linné, 1753 subsp. tuberosum - lilek brambor obecný
• Solanum tuberosum Linné, 1753 subsp. andigenum (Juzepčuk & Bukasov) J. G. Hawkes, 1956 - lilek brambor andský; synonyma:
  • Solanum andigenum Juzepčuk & Bukasov, 1930
  • Solanum paramoense Bitter ex Pittier, 1926
  • Solanum herrerae Juzepčuk, 1937
  • Solanum subandigena J. G. Hawkes, 1944
  • Solanum apurimacense Vargas, 1954
  • Solanum estradae L. E. López-Jaramillo, 1983
  • Solanum phureja Juzepčuk & Bukasov, 1929 subsp. estradae (L. E. López-Jaramillo, 1983) J. G. Hawkes, 1990

Lidové krajové názvy

• zemáky
• zemská jablka (zemská japka)
• erteple
• kobzole
• jablóška
• zemčátka (Magdalena Dobromila Rettigová)
• krumple
• grule

Vzhled

Bylina s hranatou, bohatě rozvětvenou lodyhou, přímou nebo i poléhavou, s krátkými chloupky. Dorůstá výšky 60 až 100 cm, výjimečně až 1,5 m. Listy jsou lichozpeřené, mírně ochlupené, s drobnými žlázkami, řapíkaté, poměrně velké, 30 až 50 cm dlouhé. Květy jsou nejčastěji bílé, růžové nebo fialové se sytě žlutými až oranžovými prašníky. Plody jsou zelené nebo žlutozelené bobule o průměru 2 až 4 cm obsahující bílá semena. Podzemní část je charakteristická svazčitými kořeny s hlízami rozmanitých elipsoidních až nepravidelných tvarů, nejčastěji s okrově žlutou až světle hnědou, u některých kultivarů červenou až červenofialovou pokožkou.

Biologie

Lilek brambor je kulturní rostlina s tetraploidním genomem (2n = 48). Brambory tak mají v každém lokusu 4 nezávislé geny. Ze všech kulturních plodin má brambor nejbohatší genetické zdroje. Brambor má dvě centra biodiverzity: tzv. andské centrum v okolí jezera Titicaca, kde rostou kultivary adaptované na podmínky krátkého dne, a chilské centrum v oblasti okolo 40° j. š., s adaptací na dlouhý den. Z chilského centra patrně pochází předchůdci evropských kulturních odrůd. V těchto oblastech se vyskytují mnohé lokální kulturní a polokulturní odrůdy jakož i mnoho divokých příbuzných s různým stupněm ploidie (až hexaploidní odrůdy). Mnohé z těchto divokých příbuzných lze s bramborem křížit a tak získávat požadované vlastnosti (rannost, odolnost k chorobám).

Brambory se komerčně rozmnožují vegetativně z hlíz, pravé semeno se používá hlavně pro šlechtitelské účely. U mnohých kulturních odrůd však pylová sterilita představuje závažný problém pro šlechtění.

Výskyt

Původní oblastí výskytu jsou podhorské a horské oblasti And v dnešním Peru. V současné době se pěstují jako zemědělská plodina prakticky po celém světě s výjimkou tropů, arktických a subarktických oblastí.

Brambor v zemědělství

Historie

Na základě archeologických nálezů, jakož i podle moderních molekulárních metod usuzujeme, že brambory byly domestikovány v oblasti dnešního Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici byla domestikace brambor podmínkou vzniku vyspělejší civilizace. Inkové nazývali tyto odolné hlízy „papa“ a toto pojmenování zůstalo bramborám v latinskoamerické španělštině dodnes. Horské oblasti Peru, Bolívie a Chile jsou dnes centrem biodiverzity brambor s velkým množstvím lokálních odrůd a divokých příbuzných. Brambory představovaly pro inckou říši podobný dar nebes jako pro říši Aztéků kukuřice. Brambory byly buď konzumovány přímo či uchovávány v podobě sušeného prášku (chuño). Inkové z nich rovněž připravovali alkoholický nápoj chacha podobný pivu. Byly používány i pro medicínské účely. Jejich důležitost podtrhuje i několik bramborových božstev.

Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. Roku 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, což jim mimoděk pomáhalo jako prevence proti kurdějím. Nezávisle na španělských dobyvatelích se brambory dostaly do Anglie na palubě slavné Golden Hind Francise Drakea. V Británii a zejména pak v Irsku, které má podobné přírodní podmínky jako horské oblasti Peru, se brambory začaly běžně pěstovat ve druhé polovině 17. století. Angličtí a irští kolonisté je pak s sebou přivezli do Severní Ameriky.

Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Případně byly používány pouze jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách. Někteří tehdejší lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se používaly jako afrodisiaka. Tato nedůvěra trvala téměř dvě staletí.

Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich I. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Do českých zemí přišly brambory z Braniborska, odtud vznikl zkomolením jejich dnešní název. Podle jiného názoru vznikl název brambory ze slova bamboly – starého označení pro hlízy (viz výše uvedený citát).

Nejstarší zmínka o bramborech v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty. Ve větším měřítku se začaly v Čechách pěstovat a používat jako potraviny teprve od druhé poloviny 18. století v souvislosti s pruskými válkami.

Nutriční charakteristika

Běžné konzumní brambory obsahují přibližně 24 % sušiny, z toho zhruba 75 % tvoří škrob a okolo 2 % rozpustné cukry. Bílkoviny tvoří okolo 5–10 % sušiny a tuky okolo 0,4 % sušiny. Hlízy dále obsahují významná množství kyseliny citrónové, polyfenolů, minerálních látek (Mg, Fe, Zn, Cu, Mn, P, I, Ni, Ca, K aj.) a vitamínů C, B1, B2 a PP. Obsah vitamínu C kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9–25 mg/g. Právě obsah vitamínu C a schopnost brambor uchovávat tento vitamín činí z brambor tzv. ochranou potravinu proti kurdějím. Ve výživě brambory plní dále funkci objemovou, tj. dostatečně zatěžují trávicí soustavu a sytící, tj. poskytují dostatek energie ve formě sacharidů. Zároveň jsou brambory doporučovány jako dietní strava, protože obsahují mnohem méně sušiny než obiloviny a tudíž i menší množství využitelné energie.

Toxické látky

Brambory obsahují toxické glykoalkaloidy, především pak solanin a chakonin. Při teplotách nad 170 °C se tyto látky částečně rozkládají.

Pokud jde o hlízy, nejvyšší koncentrace alkaloidů je pod slupkou a zvyšuje se pokud jsou brambory na světle. Brambory na světle rovněž zelenají, obsah alkaloidů však nemusí s barvou přímo korelovat. Vyšší obsah alkaloidů lze nalézt v okolí oček (pupeny na hlíze) a v blízkosti poranění hlízy. Při předávkování může dojít i ke smrtelné otravě, nicméně otravy bramborami jsou vzácné. Pokud k nim dojde, jedná se zpravidla o případ, kdy dítě snědlo větší množství plodů (nikoliv hlíz), ovšem vzhledem k jejich nechutnosti a nevelkému počtu jde o velmi nepravděpodobnou událost. Obsah alkaloidů je jedna z vlastností, která se sleduje během šlechtění.

Šlechtitelé se snaží nepřekročit koncentraci solaninu 0,2 mg/g. Nicméně i u moderních odrůd s koncentrací solaninu pod 0,2 mg/g může po osvětlení dojít ke zvýšení až nad 1 mg/g solaninu. Při běžně udávané nebezpečné dávce 200 mg solaninu to znamená, že dospělý člověk může pozřít tuto zdraví nebezpečnou dávku v jedné větší zelené bramboře či v cca 1 kg zdravých brambor.

Pěstování

Bramborám vyhovuje chladnější vlhké klima jaké panuje na severu Evropy a USA, v Rusku případně ve vyšších polohách teplejších klimatických zón. Nicméně brambory nesnášejí mrazy, při déletrvajících teplotách lehce pod bodem mrazu hlízy zmrznou. Teplota je důležitá pro klíčení hlíz. Hlízy se probouzejí při teplotách okolo 6 °C, pro další růst jsou výhodné denní teploty okolo 20 °C a noční 15 °C. Brambory nejsou příliš náročné na typ půdy, nevyhovují jim však příliš zamokřené půdy, nehumózní váté písky a pro strojový sběr se rovněž nehodí silně kamenité pozemky.

Světová produkce

Největší producenti brambor

Statistiky Ministerstva zemědělství ČR udávají poněkud vyšší celkové produkce v jednotlivých státech. Jde zřejmě o započítání produkce sadbových brambor do celkových čísel.

Nejvyšších hektarových výnosů přes 40 t z hektaru se dosahuje na Novém Zélandu, v Belgii, Dánsku, USA a v Nizozemsku. V Česku se výnosy v posledních letech pohybují okolo 20 tun z hektaru. Podle údajů FAO je zhruba 52 % světové produkce použito jako potravina, 34 % jako krmivo, 11 % tvoří sadbové brambory a 3 % jsou surovinou pro výrobu škrobu a lihu. V zemích EU se brambory jako krmivo již téměř nevyužívají, jsou nahrazeny především sójou a kukuřicí.

V Česku představuje plocha osázená bramborami asi 1,3 % orné půdy a od začátku 90. let se stále snižuje.

Skladování

Hlízy brambor je nutno skladovat ve tmě, v suchu a chladu, nikoli však mrazu. Ideální podmínky jsou při teplotě 3 až 4  °C a relativní vlhkosti kolem 55 %. Důležité je také dobré větrání. Vyšší teploty vedou k předčasnému klíčení brambor, které je doprovázeno zvyšováním obsahu jedovatého solaninu v hlízách. Mráz ničí hlízy, ve kterých pak dochází k hydrolýze škrobu na nízkomolekulární oligosacharidy; poškozené hlízy pak snadno podléhají hnilobě.

Pro zabránění předčasnému klíčení a současně i k ničení spor plísní se v některých zemích užívá radioaktivního ozařování brambor. Hlízy takto ozářené se samy nestávají sice radioaktivními, ale řada lidí z neznalosti se takových potravin bezdůvodně bojí.

Zpracování

Většina produkce brambor v rozvinutých zemích se průmyslově zpracovává (udává se zhruba 75%). Vyrábí se z nich především škrob a ethanol ať již pro potravinářské či průmyslové použití. Značná část je rovněž zpracována potravinářským průmyslem na přípravu hranolků, lupínků a podobně. V evropských zemích tvoří brambory a výrobky z nich podstatnou část kalorického příjmu.

Choroby a škůdci

Brambory jsou napadány celou řadou chorob a škůdců. Zřejmě nejznámějším důkazem tohoto tvrzení může být tzv. Velký hlad v Irsku, kdy byla v letech 1845 až 1849 plísní bramborovou (Phytophtora infestans) zničena prakticky veškerá úroda brambor, což vedlo k těžkým ztrátám na životech (odhaduje se 1/2 až 1 a 1/2 milionu) a hlavně k masové emigraci. Tato katastrofa významně ovlivnila britské a hlavně irské dějiny i kulturu a některé její důsledky jsou v Irsku patrné dodnes.

Choroby většinou dělíme na

1. Houbové a bakteriální

• plíseň bramborová (Phytophthora infestans).
• černá noha (Erwinia carotovora var. atroseptica)
• hnědá skvrnitost listů (Alternaria solani)
• kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani).
• strupovitost brambor (Streptomyces scabies)
• rakovina brambor (Synchytrium endobiotikum), karanténní

Ochrana proti plísním spočívá v pěstování odolných odrůd, aplikaci fungicidů a správné agrotechnice.

• bakteriální kroužkovitost bramboru (Clavibacter michiganehsis subsp. sepedonicus), karanténní

1B. Skládkové choroby brambor

• fuzáriová hniloba (Fusarium ssp.)
• suchá fomová hniloba (Phoma foveata)
• mokrá bakteriální hniloba (Erwinia carotovora)

2. Mykoplazmózy

• stolbur bramboru, karanténní

3. Viry a viroidy

• Y virus bramboru (PVY)
• virus svinutky bramboru (PLRV)
• A virus bramboru PVA a další viry (PVM, PVS, PVX, PMTV, TRV)
• viroid vřetenovitosti (potato spindle tuber viroid, PSTVd)

Některé kmeny výše uvedených virů jsou karanténní. Význam virových chorob je u brambor znásoben faktem, že se brambory běžně množí vegetativně, tj. klonováním a neprochází tak očistným stádiem přes semeno. Ochrana spočívá v používání certifikované sadby, odstranění vektorů insekticidy nebo fungicidy, používání rezistentních odrůd a odstraňování infikovaných rostlin.

Vyšší škůdci

Mezi nejvýznamnější škůdce patří háďátko bramborové (Globodera rostochiensis a G. pallida), které je rovněž karanténní. Tento škůdce dokáže v půdě přežívat poměrně dlouho, takže pozemky jím zamořené nelze používat pro pěstování brambor po dobu 20–25 let i déle. Notoricky známým škůdcem je též mandelinka bramborová požírající listy.

Literatura

• Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 2000. - S. 274-275. - ISBN 80-200-0306-1

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikiknihy}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „kategorie“, „kniha“.

• Mezinárodní ústav pro šlechtění brambor Peru
• Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod
• Ústřední bramborářský svaz ČR
• Skripta České zemědělské univerzity

Šablona:Link FA Šablona:Link FA