Ivan Andrejevič Krylov

Ivan Andrejevič Krylov
Narození	13. února 1769 Moskva
Úmrtí	21. listopadu 1844 Petrohrad
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Tichvinský hřbitov (59°55′22″ s. š., 30°23′12″ v. d.)
Povolání	básník, bajkař, dramatik, satirik, překladatel
Stát	Ruské impérium Ruské impérium
Období	1786-1843
Žánr	bajka, satira, komedie
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Andrejevič Krylov (rusky Иван Андpeевич Крылов, 13. únor ^greg. / 2. únor ^jul. 1769, Moskva – 21. listopad ^greg. / 9. listopad ^jul. 1844, Petrohrad) byl nejznámější ruský autor bajek.

Pocházel z chudé důstojnické rodiny. Od osmi let živil po smrti otce matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka. Nikdy nedosáhl vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Většinu svého života byl zaměstnán jako knihovník. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje.

Ukázky synopsí Krylovových bajek

Vlk a beránek

Hladový vlk spatřil malého beránka, jak pije u potoka. Vlk potřeboval najít důvod, pro nějž by mohl beránka sežrat. Vymýšlí si, že mu beránek kalí vodu, že byl na něj drzý , ale beránek mu jeho obvinění vyvrací. Vlk se rozzlobí a nehledá již další obvinění: „Už tím jsi vinen, že mám hlad,“ říká beránkovi a odnáší si ho v zubech.

Naučení: Kdo je bohatý, mocný a silný, je vždy v právu – slabý a chudý se spravedlnosti nedovolá.

Orel a slepice

Orel, car ptactva, létal ve velkých výškách a jednou se mu zlíbilo usednout na nízký plot nedaleko stodoly. Chvilku tam poseděl a pak přeletěl na vedlejší plůtek. Pozorovaly ho slepice na blízkém dvorku. „Proč každý orla tak chválí, vždyť přeletět z plotu na plot umím také,“ řekla jedna z nich. Orel s nimi naoko souhlasí, ale pokládá jim otázku, zda mohou létat jako on také do oblak.

Ponaučení: U talentovaných lidí bychom neměli vyhledávat jejich chyby, ale ocenit jejich nadání a jejich činy.

Rybí tanec

Lev jel obhlédnout své království. Na břehu řeky uviděl rybáře, který si nad ohněm opékal ryby na pánvi. Ryby bolestí poskakovaly. Rybář vykládá lvu, že ryby radostně tančí jemu na počest. Na otázku, jak se žije jeho poddaným, odpovídá rybář, že se mají jako v ráji.

Naučení: Car se dal oklamat svými úředníky a netušil, jak se doopravdy žije jeho poddaným.

MARCELKA TAŠKOVÁ!!!

Osel

Rolník měl osla a byl s ním spokojen. Aby se osel nezatoulal, pověsil mu na krk zvonec. Osel byl velmi pyšný, domníval se, že má něco jako řád. Dříve se chodil klidně pást do ovsa, do pšenice i do vojtěšky a nikdo ho přitom nenachytal. Teď ho každý slyší, sedláci ho vyhánějí holí a posílají na něj psy. Všude ho čekají jen rány.

Naučení: Malý zlodějíček a podvodník se snadno přehlédne. Jakmile má však řád nebo vysoký úřad, je všem na očích a nic mu neprojde.

Mravenec

V mraveništi žil velký mravenec, silný, uzvedl zrnko ječmene, nebál se ani pavouka. Všichni ho chválili a jemu stoupla sláva do hlavy. Rozhodl se, že předvede svou sílu ve městě. Když jel kolem sedlák s fůrou sena, vlezl mravenec do sena. Myslel, že až dojedou do města, bude se mu každý obdivovat. V seně ho však nikdo neviděl, ať se snažil předvádět sebevíc. Lidé si hleděli svého a nikdo o něj nestál. Postěžoval si psovi, že u nich v mraveništi by se na jeho sílu všichni rádi přišli podívat. Pes mu odpovídá (naučení): „Co doma k slávě stačí, svět ještě neomráčí.“

Statečný osel

Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dříve zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je s ním velmi zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji. Osel odpovídá, že je stejně odvážný jako ostatní, a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta.

Naučení: Zbabělci si netroufnou na toho, kdo je právě u moci. Jestliže se však jeho osud změní, dovolí si na něj i ti nejzbabělejší a nejhloupější.

Odkazy

Externí odkazy

• Osoba Ivan Andrejevič Krylov ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Andrejevič Krylov
• http://www.spisovatele.cz/ivan-andrejevic-krylov

Literatura

• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 314, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vsevolod Sato: heslo Krylov, Ivan Andrejevič in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Odeon, Praha 1978, str. 615;