Svatohavelský kodex 359

Svatohavelský kodex 359, německy Codex Sangallensis 359, obsahuje cantatorium vzniklé v letech 922 až 926 v St. Gallenu, které je uchováno ve Svatohavelské klášterní knihovně. Jedná se o nejstarší plně zachovalé rukopisy gregoriánských zpěvů mešního propria zapsané v neumové notaci. Tím sehrálo klíčovou roli při obnově gregoriánského chorálu.

Obsah

Dřevěná truhlička o rozměrech 28 cm x 12,5 cm zdobená slonovinovou tabulkou z pozůstalosti Karla Velikého obsahuje na 166 stran v podstatě středověkého mešního propria církevního roku a svátku svatých.

Dále byly v 10. až 13. připojeny století některé hymny a chvalozpěvy.

Kodex je od 24. května 2007 k nahlédnutí online ve virtuální knihovně freiburské knihovny.

Dějiny

Svatohavelský kodex 359 byl znám již středověkým muzikologům, neboť se jedná o nejstarší známý rukopis úplného cantatoria. Sloužil kantorovi sólových zpěvů. Svatohavelský písař, učenec Ekhart IV., v klášterní kronice Casus Sancti Galli, kterou dočasně vedl, zmiňuje, že toto cantatorium má být uchováváno v bazilice opatství svatého Havla na pultíku. Dendrochronologický výzkum prokázal, že velmi pravděpodobně pochází z doby opata Hartmanna po roce 922.

Benediktinští mniši z francouzského opatství svatého Petra ve Solesmes, zejména pak zásluhou Doma Andrého Mocquereaua, porovnávali neumy Svatohavelského kodexu 359 s jinými rukopisy a podrobně je analyzovali. Díky tomu je dnes možné učinit správné a spolehlivé přepisy repertoáru k pěvecké interpretaci.

Literatura

• André Mocquereau, Cantatorium de Saint-Gall (Paléographie musicale. Tome II, 2), Tournai 1924
• Godehard Joppich, Die Handschrift St. Gallen Stiftsbibliothek 359. Cantatorium (Monumenta Palaeographica Gregoriana), Essen/Münsterschwarzach 1988

Externí odkazy

• Codices Electronici Sangallenses
• Codex Sangallensis ve Svatohavelské klášterní knihovně
• Das St.Galler Cantatorium

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Codex Sangallensis 359 na německé Wikipedii.