Alternativa pro Německo

Alternativa pro Německo
Alternative für Deutschland
ZkratkaAfD
Datum založení2013
Předseda Jörg Meuthen
ZakladatelBernd Lucke
SídloAlternative für Deutschland, Bundesgeschäftsstelle, Schillstraße 9, 10785 Berlin, Deutschland
Ideologieeuroskepticismus, národní konzervatismus, nacionalismus[1]
Politická pozicepravice až krajní pravice[2][3]
Politická skupina EPEvropa svobody a přímé demokracie, Evropa národů a svobody
Barvyazurová, červená
Oficiální webhttps://www.alternativefuer.de/
Zisk mandátů ve volbách
Spolkový sněm:Šablona:Infobox - politická strana/mandáty
Zemské sněmy:Šablona:Infobox - politická strana/mandáty
Evropský parlament:Šablona:Infobox - politická strana/mandáty
Zemští premiéři:Šablona:Infobox - politická strana/mandáty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alternativa pro Německo (německy Alternative für Deutschland, zkratka AfD) je německá pravicová[4][5][6][7][8][9][10] až krajně pravicová[2][3][p 1] politická strana. Byla založena 6. února 2013 jako euroskeptická strana kritizující především snahy o bezpodmínečnou záchranu eura.[27] Po odštěpení ekonomicky liberálního křídla v roce 2015 převládli ve straně národní konzervativci.[zdroj⁠?] Kvůli nárůstu populismu, kritice islámu a kritice gender mainstreamingu, po začátku Evropské migrační krize je Alternativa pro Německo řazena většinou politologů mezi pravicově populistické strany.[28][29][30]

Historie

Bernd Lucke (2014)

Za zakladatele strany je považován hamburský profesor ekonomie Bernd Lucke, který ji založil v reakci na dluhovou krizi v eurozóně, kdy se její klíčovou myšlenkou stalo přesvědčení o neudržitelnosti eurozóny, jejíž další existence ve stávajícím rozsahu byla hájena zavedenými stranami. Lucke stranu opustil začátkem července 2015 poté, když delegáti na sjezdu v Essenu dali ve volbě dvou předsedů více hlasů Frauke Petryové, což Lucke a mnozí komentátoři vnímali jako posun ke xenofobním a pravicovějším a údajně také proruským pozicím. Kromě Luckeho odešli z AfD i další čtyři z dosavadních sedmi europoslanců strany[31] a přidali se k novému politickému uskupení zvanému ALFA.

Radikalizace strany se odrazila i v evropském parlamentu. Kvůli výroku europoslankyně Beatrix Storchové, která navrhovala střílet na hranicích do uprchlických žen (původně i dětí, což později odmítla) vyzvala umírněně euroskeptická frakce Evropských konzervativců a reformistů (nejsilnější stranou jsou v ní britští konzervativci, členem je i ODS) k vystoupení oba zbývající europoslance AfD.[32][33] Storchová se následně přidala k zásadně euroskeptické frakci Evropa svobody a přímé demokracie, ve které je nejsilnější stranou britská UKIP a členy jsou i čeští Svobodní. Tato frakce požaduje vystoupení zemí v ní zastoupených z EU. Druhý europoslanec AfD Marcus Pretzell přestoupil do frakce Evropa národů a svobody, ve které je nejsilnější stranou francouzská Národní fronta (Front national). V obou frakcích převládají pravicové a zásadně euroskeptické strany.

Výsledky ve volbách

Volební rok 2013

Ve svých prvních volbách do Německého spolkového sněmu v roce 2013 zůstala AfD se ziskem 4,7 % těsně pod pětiprocentní uzavírací klauzulí. Uspěla ovšem v evropských volbách roku 2014 se ziskem sedmi mandátů a rovněž v roce 2014 také získala křesla v saském, braniborském a durynském zemském parlamentu. Od roku 2015 má své zastoupení i v parlamentech spolkových zemí Hamburk[34] a Brémy.[35]

Volební rok 2016

Dne 13. března 2016 se v dalších třech německých spolkových zemích konaly volby do tamních zemských sněmů, které byly prvními volbami od počátku evropské migrační krize. V důsledku důsledně opoziční politiky vůči postojům kancléřky Angely Merkelové získala AfD v Sasku-Anhaltsku 24,4 % hlasů, v Bádensku-Württembersku 15,1 % hlasů a v Porýní-Falci 12,6 % hlasů.[36]

Dne 5. května 2016 byly uveřejněny výsledky jednoho z průzkumů volebních preferencí německého obyvatelstva, který provedla televizní stanice ARD. Podle nich dosáhla Alternativa pro Německo svého doposud nejlepšího celoněmeckého výsledku a stala se s 15 % třetí nejpodporovanější stranou (pro srovnání: sociálnědemokratická strana SPD 20 %).[37]

4. září 2016 skončila AfD druhá za SPD v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku, když získala 20,8 % hlasů a 18 mandátů.

18. září 2016 skončila AfD pátá ve Volbách do Poslanecké sněmovny Berlína, když získala 14,2 % hlasů a 25 mandátů.[38]

Volební rok 2017

Vstup strany do Spolkového sněmu

Hlavní kandidáti Alternativy pro Německo pro volby do Spolkového sněmu dne 24. října 2017. Zleva: Alexander Gauland a Alice Weidelová
Soubor:Wahlplakat AfD Bundestag 2017.jpg
Volební plakát do Bundestagu v roce 2017 v bavorském Mnichově

Ve svých druhých volbách do Německého spolkového sněmu (Bundestag) dne 24. září 2017 získala AfD 12,6 % hlasů, čímž se tak stala třetí nejsilnější politickou stranou v Německu po CDU/CSU a SPD.[39] Tyto dvě doposud vládní strany naopak utrpěly dramatické ztráty hlasů. V novém Bundestagu bude mít AfD pravděpodobně 94 poslanců.[40] Největší úspěch měla strana v bývalé NDR, kde dostala procentuelně dvakrát více hlasů než ve zbytku země. V Sasku se stala se ziskem 27 % hlasů dokonce vůbec nejúspěšnější stranou.[41] Ale i v mnohem bohatších spolkových zemích bývalého Západního Německa byla AfD úspěšná. O tom svědčí její výsledky například v Bavorsku (12,4 %, o 633 tisíc hlasů více než 2013), Bádensku-Württembersku (12,2 %, o 434 tisíc hlasů více) a v Hesensku (11,9 %, o 222 tisíc hlasů více).[42]

Zisk hlasů AfD ve srovnání s volbami roku 2013 byl značný, z 2,06 milionu na 5,88 milionu, tedy o 3,82 milionu hlasů více (o 186 %).[43] Analytikové hovoří o nespokojenosti těchto voličů s mnoha oblastmi politiky dosavadních vládních stran.

Dosavadní spolupředsedkyně strany Frauke Petryová, jejíž postavení v AfD bylo již značně oslabené, oznámila hned 25. září, že nebude členkou stranické frakce (poslaneckého klubu) AfD ve Spolkovém sněmu, nýbrž nezařazenou poslankyní.[44] Přitom byla zvolena v Sasku s tzv. přímým mandátem (Direktmandat), dostala tedy ve svém volebním obvodu nejvíce hlasů voličů ze všech kandidátů. 29. září 2017 pak Petryová oznámila svoje vystoupení z AfD. Postupně ji s obdobným krokem následovali její manžel Marcus Pretzell, dosavadní předseda zemské organizace AfD v Severním Porýní Vestfálsku, a několik dalších poslanců AfD v zemských sněmech.

První schůze poslaneckého klubu AfD ve Spolkovém sněmu se zúčastnilo 93 poslanců. Společnými předsedy tohoto klubu byli zvoleni 76 let starý bývalý dlouhodobý člen CDU Alexander Gauland a 38letá poslankyně Alice Weidelová.[45]

Po několika dnech vystoupil z poslaneckého klubu AfD ještě Mario Mieruch, stoupenec Marcuse Pretzella. Počet členů klubu se tím snížil na 92.

Ke členům poslaneckého klubu AfD patří několik politiků, kteří se narodili v bývalých komunistických státech. Patří k nim Petr Bystroň (nar. 1972 v Olomouci), Joana Cotar (nar. 1973 v Piteşti, Rumunsko) a Pavol V. Podolay (nar. 1946 v Bratislavě).

České ohlasy na volební úspěch AfD

Dle bývalého českého prezidenta Václava Klause, který s AfD ideově dlouhodobě souhlasí,[46] se jedná o „úžasný výsledek“ a zároveň o „Pyrrhovo vítězství stávající kancléřky Angely Merkelové“.[47][48][49] Dle českého politika Andreje Babiše (ANO 2011) je AfD také faktickým vítězem těchto voleb.[50]

Prosincový sjezd strany

Od 2. prosince 2017 jsou Jörg Meuthen (poslanec Evropského parlamentu) a Alexander Gauland rovnoprávnými spolupředsedy celoněmecké Alternativy pro Německo. Gauland nastoupil na sjezdu strany v Hannoveru jako kompromisní kandidát poté, co na tento post neúspěšně kandidovali umírněný předseda zemské organizace v Berlíně Georg Pazderski a národně-konzervativní předsedkyně strany ve Šlesvicku-Holštýnsku Doris von Sayn-Wittgenstein.[51] Ani Pazderski ani Sayn-Wittgensteinová ve dvou kolech hlasování totiž nezískali potřebnou nadpoloviční většinu a oba následně svou kandidaturu stáhli. Místo nich byl zvolen Gauland,[52] který nepatří k žádnému ze dvou proudů v AfD. Pazderski byl pak zvolen prvním ze tří místopředsedů strany. Jak umírněná část výkonných politiků AfD, tak národně-konzervativní pravicové křídlo (v AfD zvané zkratkovitě pouze Flügel) mají ve stranické základně značnou podporu.

Volební rok 2018

Na rok 2018 byly ohlášeny dvoje důležité volby do zemských sněmů: v září v Bavorsku, v říjnu pak v Hesensku. Podle výsledků celonárodního průzkumu institutu Emnid ze začátku července 2018 měla Alternativa pro Německo 17% podporu, což bylo o 3 % více než posledně. To znamená stejnou hodnotu jako pro SPD a doposud nejlepší výsledek AfD, jaký kdy v průzkumech volebních preferencí dosáhla. AfD a SPD se dělí o druhé a třetí místo za CDU/CSU, které měly dohromady 30 %. Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung to znamenalo, že se v preferencích přinejmenším krátkodobě neprojevilo zostření politického boje o migrační témata mezi tzv. unijními stranami a proti AfD ze strany politiků bavorské Křesťanskosociální unie (CSU).[53] Dne 18. července 2018 byly uveřejněny nové výsledky průzkumu veřejného mínění Institutu für Demoskopie Allensbach. Podle těchto údajů měla AfD 15% podporu dotázaných, což znamenalo růst o 2 % oproti předchozímu výsledku.[54]

Zaměření a program

Albrecht Glaser, nejstarší poslanec Bundestagu za Alternativu pro Německo

Strana se zformovala v roce 2013 kolem odmítání snahy o záchranu zadlužených zemí Evropské unie jako Řecko. Odmítá myšlenku „Spojených států evropských“ a chce přenést více pravomocí zpět na národní úroveň. Upřednostňuje také zrušení společné měny euro.[55]

Alternativa pro Německo získala popularitu díky svým nekompromisním postojům vůči migraci. Požaduje uzavření hranic Evropské unie a důslednou kontrolu, striktní deportace neúspěšných žadatelů o azyl, plnou intergraci až asmiliaci přijatých cizinců apod.[55] Profilovala se odmítáním tzv. „Willkommenspolitik“ vlády Angely Merkelové.[56] Ke kontroverzním patří např. výrok spolupředsedkyně strany Frauke Petryové z ledna 2016 (později ze strany vystoupila), že by německá pohraniční policie měla střílet na nelegální migranty.[55][57] Dne 1. května 2016 na sjezdu ve Stuttgartu přijala programové usnesení, že je islám neslučitelný s německou ústavou, a zároveň s tím se vyslovila i pro zákaz nošení burek a stavění mešit.[58][59] AfD je často spojována či dokonce zaměňována s protiimigračním hnutím Pegida. Vzájemně sdílí politické postoje a příznivce, v květnu 2016 stranické národní shromáždění rozhodlo o distanci od akcí občanské iniciativy Pegida, což však bylo odmítnuto tvrdě pravicovým křídlem strany.[55]

Po prvotní fázi nejasného ideologického zakotvení se strana následně vyprofilovala jako pravicově populistická, někteří politologové ji hodnotí jako radikální střed. Voličskou oporu získává zejména ve východní části Německa mezi lidmi nespokojenými s mainstreamovou politikou, přitahuje i příznivce extrémní pravice.[55] Oficiálně uvádí podporu přímé demokracie, právního řádu a oddělení státních pravomocí. Kritici vyčítají některým jejím představitelům propagaci neonacistických myšlenek a používání neonacistického jazyka.[55] [zdroj⁠?] Německé ministerstvo vnitra nicméně uvádělo, že AfD jako celek nepovažuje za neústavní, a Spolkový úřad pro ochranu ústavy ji nevidí jako protiústavní.[55] Strana není Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy pozorovaná - je však zařazena jako "kontrolní případ".[60] Úřad pro ochranu ústavy zaměřil své zkoumání na stranické křídlo kolem předsedy durynské AfD Björna Höckeho a mládežnickou organizaci strany.[61][62][63] Höcke např. v lednu 2017 prohlásil o berlínském památníku holocaustu, že je to „památník hanby" a že by se Německo už nemělo omlouvat za svou nacistickou minulost.[55][64][65] Jeden z předních členů strany Alexander Gauland v září 2017 prohlásil, že by Němci měli být hrdí na výkony německých vojáků v obou světových válkách.[66][67] V červnu 2018 pronesl na sjezdu mládežnické organizace strany bagatelizoval nacistickou minulost výrokem o tom, že „Hitler a nacionální socialismus [byli] za 1000 let německých dějin jen ptačí trus“.[68] [69]

Strana se prezentuje jako ochránce tradičního modelu nukleární rodiny, odmítá potraty a staví se nepřátelsky k alternativním modelům soužití včetně stejnopohlavních.[55]

AfD vystupuje antikomunisticky a v květnu 2018 uspořádala protestní akci proti vztyčení sochy Karla Marxe v nadživotní velikosti v jeho rodném městě Trevíru ve spolkové zemi Porýní-Falc.[70]

Podobně jako americký prezident Donald Trump či představitelé evropských euroskeptických stran vyjadřují zástupci strany značnou nedůvěru vůči mainstreamovým médiím, požaduje zrušení poplatků, z nichž jsou financována německá veřejnoprávní média, a opakovaně vykazuje novináře ze svých akcí.[55]

Detailní volební výsledky

Volby do Spolkového sněmu

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2013
2 056 985
4,7 %
0
2017

5 877 094

12,6 %

94

Evropské volby

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2014
2 070 014
7,1 %
7 (5 přešlo k ALFA)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Stranu za krajně pravicovou (far-right) označil např. v srpnu 2017 britský týdeník The Economist.[11] Britská veřejnoprávní BBC se v téže době zabývala otázkou, zda je AfD krajně pravicová, a dospěla k závěru, že ano. Podle ní byla strana založena jako protievropská, dramaticky se však zaměřila na imigraci a islám a stále častěji byla považována za krajně pravicovou. („Founded in 2013 as an anti-euro party, it has dramatically shifted its focus to immigration and Islam and is increasingly seen as far-right in tone.“) Vůdčí osobnosti AfD v průběhu předvolební kampaně roku 2017 pronášely extremistická vyjádření, na evropské úrovni sdílí politickou skupinu s francouzskou krajně pravicovou Národní frontou či rakouskými krajně pravicovými Svobodnými.[12]
    Britská zpravodajská agentura Reuters v prosinci téhož roku uvedla, že „AfD se stala od 50. let 20. století první krajně pravicovou stranou, která získala křesla v Bundestagu“ („AfD became the first far-right party to win seats in the Bundestag since the 1950s“).[13] Podobně referoval i britský deník The Guardian („the AfD became the first far-right party to win seats in the Bundestag since the 1950s“).[14]. Na tutéž skutečnost upozornilo v říjnu 2017 americké neziskové rozhlasové sdružení NPR („members of a far-right party will take seats for the first time since the 1950s“)[15] či americký deník The New York Times („the Alternative for Germany, the first far-right party to enter Parliament in decades“), který také uvedl, že krajně pravicová AfD narušila konsenzuální tradici v německém parlamentu („Far Right Upsets Tradition of Consensus in New German Parliament“).[16] Na riziko krajně pravicové AfD coby třetího nejsilnějšího subjektu vzešlého ze srpnových voleb 2017 upozornil v listopadu téhož roku britský deník The Independent („There are fears a new vote would play into the hands of the far-right Alternative fur Deutschland (AfD), which sent shockwaves across Europe by becoming Germany’s third biggest political force in September’s election.“).[17] Rovněž americká zpravodajská společnost Bloomberg v listopadu 2017 uvedla, že se AfD stala první krajně pravicovou parlamentní stranou od konce druhé světové války.[18]
    Německé zahraniční zpravodajství Deutsche Welle v září 2017 pojednávalo o AfD jako o krajně pravicové straně s tím, že je rozštěpená mezi „umírněné“ křídlo reprezentované Frauke Petryovou, jež však ihned po volebním úspěchu ohlásila odchod ze strany, a „krajně pravicové“ křídlo představované Alexandrem Gaulandem, které se uchyluje k etnickému i rasistickému nacionalismu.[19] Americké ekonomické zpravodajství CNBC v srpnu 2017 pojednalo o AfD jako o krajně pravicové straně („Germany’s far-right AfD party: 5 things you need to know“), citovalo však vedle rakouského ministra financí Hanse Jörga Schellinga také oponujícího finančního konzultanta Seana Corrigana.[20]
    Ke krajně pravicovému hnutí řadí AfD autoři knihy The Routledge Handbook of Migration and Language v čele s editorem Sureshem Canagarajahem,[21] za krajně pravicovou ji označil také Jon Nixon v knize Higher Education in Austerity Europe.[22]
    Jako o krajně pravicové pojednávají o straně také některá česká média.[23][24][25][26]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alternative für Deutschland na německé Wikipedii.

  1. ↑ BEYER, Susanne; FLEISCHHAUER, Jan. AfD Head Frauke Petry: 'The Immigration of Muslims Will Change Our Culture'. Der Spiegel [online]. 2016-03-30 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b WILDMAN, Sarah. Meet the far-right party that's bringing racism and xenophobia back to Germany. vox.com [online]. 2017-09-26 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b MEANEY, Thomas. The New Star of Germany’s Far Right. The New Yorker. 2016-10-03. Dostupné online [cit. 2017-11-16]. (nepálsky) 
  4. ↑ Germany's populist AfD seeks to turn online 'censorship' to its advantage. Deutsche Welle. Published 2 January 2018. Retrieved 22 January 2018.
  5. ↑ Germany's right-wing AfD party surges to new high amid concern over refugees. 'Germany’s eurosceptic right-wing party has hit a new all-time high in the opinion polls as concern about migration rises in the country'. Independent. Author – Jon Stone. Published 13 January 2016. Retrieved 7 June 2016.
  6. ↑ New poll shows Alternative for Germany gaining support. 'The right-wing Alternative for Germany (AfD) has garnered some of its best numbers yet in a nationwide poll'. Deutsche Welle. Author – Brandon Conradis. Published 23 September 2016. Retrieved 26 September 2016.
  7. ↑ Germany's Right-Wing Challenge. 'All of that is now changing fast, thanks mostly to the rise of the right-wing Alternative for Germany (AfD) party, which is capitalizing on widespread discontent with Merkel’s refugee policy'. Foreign Affairs. Author – Thorsten Benner. Published 26 September 2016. Retrieved 26 December 2016.
  8. ↑ Right-wing German party Alternative for Germany adopts anti-Islam policy. 'The right-wing Alternative for Germany party declared that "Islam does not belong in Germany" as it passed its new party manifesto on Sunday'. Author – Anne-Beatrice Clasmann. The Sydney Morning Herald. Published 2 May 2016. Retrieved 7 June 2016.
  9. ↑ Germany AfD conference: party adopts anti-Islam policy. 'The German right-wing party Alternative für Deutschland (AfD) has adopted an explicitly anti-Islam policy'. BBC News. Published 1 May 2016. Retrieved 7 June 2016.
  10. ↑ STONE, Jon. Germany's right-wing AfD party surges to new high amid concern over refugees. The Independent [online]. 2016-01-13. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Germany’s far-right party will make the Bundestag much noisier. The Economist [online]. 2017-08-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0013-0613. (anglicky) 
  12. ↑ Just how far to the right is AfD?. BBC News [online]. 2017-10-13 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ EHRHARDT, Sabine. Germany's far-right AfD chooses nationalist as co-leader. Reuters [online]. 2017-12-02 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ OLTERMANN, Philip. Germany's far-right AfD sidelines moderates as police and protesters clash. The Guardian [online]. 2017-12-03 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  15. ↑ SCHUETZ, Simon. The 'Very Different' Leaders Of Germany's Far-Right AfD Party. NPR.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ EDDY, Melissa. Far Right Upsets Tradition of Consensus in New German Parliament. The New York Times [online]. 2017-10-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  17. ↑ FARAND, Chloe. Germany's far right says it is 'ready' to take advantage of political stalemate. The Independent [online]. 2017-11-21 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ BUERGIN, Rainer. German Far-Right AfD Is in Parliament. Now What?. Bloomberg.com [online]. 2017-11-20 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ CHASE, Jefferson. AfD: What you need to know about Germany's far-right party. Deutsche Welle [online]. 2017-09-24 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ELLYATT, Holly. Germany’s far-right AfD party: 5 things you need to know. CNBC.com [online]. 2017-09-25 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ KHAN, Kamran; MCNAMARA, Tim. The Routledge Handbook of Migration and Language. Příprava vydání Suresh Canagarajah. [s.l.]: Taylor & Francis, 2017. 590 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-62434-9. Kapitola Citizenship, immigration laws, and language, s. 464. (anglicky) 
  22. ↑ NIXON, Jon. Higher education in austerity Europe. Příprava vydání Jon Nixon. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2017. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4742-7727-3. Kapitola Introduction: Thinking Within, Against, and Beyond Austerity, s. 18. (anglicky) 
  23. ↑ ČTK; Zahraničí. Německá krajně pravicová AfD přijde o předsedkyni, Petryová plánuje vystoupit ze strany. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-26 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ ROTT, Lukáš. Boj o hlasy v bavorských volbách. AfD požaduje zrušení Benešových dekretů. Deník.cz [online]. 2018-10-14 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ PROUZA, Tadeáš. Bombový útok v Sasku. Cílem byla kancelář krajně pravicové AfD. EuroZprávy.cz [online]. 2019-01-04 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ STÜBNER, Jos. Alternativa pro Německo představila svůj program. A2larm [online]. 2016-06-08 [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. 
  27. ↑ ARZHEIMER, Kai. The AfD: Finally a Successful Right-Wing Populist Eurosceptic Party for Germany?. West European Politics. 2015-05-04, roč. 38, čís. 3, s. 535–556. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 0140-2382. DOI 10.1080/01402382.2015.1004230. 
  28. ↑ BERBUIR, Nicole; LEWANDOWSKY, Marcel; SIRI, Jasmin. The AfD and its Sympathisers: Finally a Right-Wing Populist Movement in Germany?. German Politics. 2015-04-03, roč. 24, čís. 2, s. 154–178. Dostupné online [cit. 2016-05-18]. ISSN 0964-4008. DOI 10.1080/09644008.2014.982546. 
  29. ↑ Die Alternative für Deutschland - Springer. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1007/978-3-658-10638-6. 
  30. ↑ BEBNOWSKI, David. Die Alternative für Deutschland - Springer. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1007/978-3-658-08286-4. 
  31. ↑ RICHARD, Seemann. Otec Alternativy pro Německo opustil její řady. Český rozhlas [online]. 2015-7-13 [cit. 2015-9-18]. Dostupné online. 
  32. ↑ Hospodářské noviny [online]. Hospodářské noviny, 2016-03-09 [cit. 2016-05-11]. Dostupné online. 
  33. ↑ EurActiv.com [online]. EurActiv.com [cit. 2016-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ SPD gewinnt deutlich - Hansestadt steuert auf Rot-Grün zu. Focus.de [online]. 16.2.2015 [cit. 7.11:2015]. Dostupné online. 
  35. ↑ Bürgerschaftswahl in Bremen: Alle Ergebnisse. Spiegel [online]. 10.5.2015 [cit. 7.11:2015]. Dostupné online. 
  36. ↑ Merkelová ve volbách ztratila ve všech třech zemích, AfD naopak posílila. iDNES.cz [online]. 2016-03-13 [cit. 2016-07-12]. Dostupné online. 
  37. ↑ ARD-Umfrage: AfD erreicht bislang höchsten Umfragewert (Anketa ARD: AfD dosáhla doposud nejvyššího výsledku), http://www.t-online.de/nachrichten/deutschland/parteien/id_77752842/deutschlandtrend-afd-erreicht-bislang-hoechsten-umfragewert.html, 5. června 2016 (německy).
  38. ↑ http://wahl.tagesschau.de/wahlen/2016-09-18-LT-DE-BE/index.shtml
  39. ↑ GEIL, Karin; STEFFEN, Tilman; VU, Vanessa. Bundestagswahl: Schulz greift Merkel persönlich an. Die Zeit. 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. ISSN 0044-2070. (německy) 
  40. ↑ Oslabená CDU/CSU obhájila prvenství, posílili pravicoví populisté. Konečné výsledky voleb v Německu. Aktuálně.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  41. ↑ Rozdíly přetrvávají i 27 let po sjednocení. Němci z bývalé NDR trestali vládu a volili protest. ČT24. 2016-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  42. ↑ Die Ergebnisse in den Bundesländern. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 26. září 2017, s. 15 (německy).
  43. ↑ Das Ergebnis der Bundestagwahl. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 26. září 2017, s. 2 (německy).
  44. ↑ Neue Zürcher Zeitung online, https://www.nzz.ch/international/liveblog-bundestagswahl-ld.1317936, 25. září 2017 (německy).
  45. ↑ Gauland und Weidel sind AfD-Fraktionsvorsitzende, Die Zeit 26. 9. 2017, online: zeitonline
  46. ↑ Klaus řečnil na mítinku AfD: V Evropě válčí svoboda a demokracie s agresivním homosexualismem. Aktuálně.cz. 2017-08-30. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  47. ↑ TANEČEK, David. Volby v Německu: Klaus: Zisk protiimigrační AfD je úžasný výsledek. TÝDEN.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  48. ↑ Klaus: Zisk protiimigrační AfD je úžasný výsledek. Deník.cz. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  49. ↑ Nemecké voľby vyhrala Merkelová. Strany vyzvala k zodpovednosti. Pravda.sk. 2017-09-24. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. (slovensky) 
  50. ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Čeští politici ocenili výhru Merkelové. Podle exprezidenta Klause jeto Pyrrhovo vítězství | Radio Praha. Rozhlas.cz. 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-09-25]. 
  51. ↑ AMANN, Melanie a TEEVS, Christian: Chaos beim AfD-Parteitag. Höckes erstolperter Erfolg. Der Spiegel, http://www.spiegel.de/politik/deutschland/afd-und-ihre-neuer-co-chef-alexander-gauland-bjoern-hoeckes-erfolg-a-1181473.html, 2. prosince 2017, 22:10 hod. (německy).
  52. ↑ Umírněný kandidát neuspěl. AfD povedou Meuthen a Gauland. Echo24, https://echo24.cz/a/STmv9/umirneny-kandidat-neuspel-afd-povedou-meuthen-a-gauland, 2. prosince 2017.
  53. ↑ Steinmeier fordert Rückkehr zur Vernunft in der politischen Debatte (Steinmeier požaduje návrat k rozumu v politické debatě). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. července 2018, s. 1 (německy).
  54. ↑ KÖCHER, Renate: Sehnsucht nach starker Führung (Touha po silném vedení). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 18. července 2018, s. 8 (německy).
  55. ↑ a b c d e f g h i j HRON, Jan. 10 věcí, které potřebujete vědět o Alternativě pro Německo. EuroZprávy.cz [online]. 2017-09-05 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  56. ↑ VOLFOVÁ, Tereza. Sekuritizace uprchlíků ve Spolkové republice Německo v průběhu syrské migrační krize. Role politických stran.. Brno, 2018 [cit. 2019-01-20]. 83 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Zdeněk Kříž. s. 58–61. Dostupné online.
  57. ↑ Novinky; ČTK. Policisté na hranicích musí v případě nutnosti střílet, řekla šéfka německé AfD. Novinky.cz [online]. 2016-02-01 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  58. ↑ vlp, Právo. Islám do Německa nepatří, zakažme mešity i burky, AfD si schválila program. Novinky.cz [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  59. ↑ ČTK. Islám je neslučitelný s ústavou, zakažme mešity a burky, hlásá program populistické AfD. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 
  60. ↑ GÖTSCHENBERG, Michael. Verfassungsschutz erklärt AfD zum Prüffall. tagesschau.de. 2019.01.15. Dostupné online. 
  61. ↑ ČTK; iDNES.cz. Německá kontrarozvědka bude sledovat AfD. Její člen chválil Heydricha. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-01-19 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  62. ↑ ČTK. Kontrarozvědka ve zprávě o AfD zmiňuje i chválu Heydricha. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2019-01-18 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  63. ↑ JANDOUREK, Jan. Na Klausovu spřízněnou AfD se zaměří kontrarozvědka. Její politik chválil i Heydricha. forum24.cz [online]. 2019-01-20 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  64. ↑ dpa. Památník hanby v srdci Berlína... Člen AfD rýpl do muzea holocaustu. Týden.cz [online]. 2017-01-18 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  65. ↑ ČTK. Politik z AfD se postavil proti památníku holokaustu, hrozí mu vyhazov. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-02-13 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  66. ↑ Novinky. Buďme pyšní na úspěchy našich vojáků za války, vyzval Němce předák AfD. Novinky.cz [online]. 2017-09-15 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  67. ↑ HRON, JAn. Německo by se nemělo stydět za své vojáky z druhé světové války: 95 % jich nemělo podíl na válečných zločinech, tvrdí lídr AfD. EuroZprávy.cz [online]. 2017-10-02 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  68. ↑ ČTK. Hitler a nacisté jsou jen ptačí trus na naší úžasné historii, prohlásil šéf AfD. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-02 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  69. ↑ KUHN, Philip: „Perfide AfD-Strategie, deutsche Geschichte umzuschreiben“ (Perfidní strategie AfD, přepsat německé dějiny). Die Welt, [1], 3. června 2018 (německy).
  70. ↑ ČTK; iDNES.cz. Marxova socha je výsměch obětem komunismu, vzkázal Němcům exprezident Klaus. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-05-06 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Autoritní data
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alternativa_pro_Německo&oldid=16974777“
Zdroj datcs.wikipedia.org
Originálcs.wikipedia.org/wiki/w/index.php
X 
Zobrazit sloupec 
Kurzy.cz > Aktuálně > Monitor tisku > Wikipedie
pátek 21.6.2024 13:25:28

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange

Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.

Reklama na kurzy.cz

Kontakty pro kurzy.cz

Vyloučení odpovědnosti

Použití | RSS | HTML kódy | S