Josef Gočár

Josef Gočár
Narození	13. březen 1880 Semín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. září 1945 (ve věku 65 let) Jičín Československo Československo
Místo pohřbení	Slavín (hrobka)
Vzdělání	AVU
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	architekt, vysokoškolský pedagog
Hnutí	kubismus, funkcionalismus
Významná díla	Dům U Černé Matky Boží, Lázeňský dům v Bohdanči, Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
Ovlivněný	Jan Kotěra
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gočár (13. března 1880, Semín^[1] – 10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic.

Život

Narodil se v roce 1880 v Semíně v rodině pivovarského sládka Aloise Gočára^{[p 1]} a manželky Anny, rozené Hüttlové.^[1] V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v roce 1902 pak na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy.

V období 1916–1919 sloužil v armádě.

Byl ženat s Marií Chladovou (1899–??), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.^[2][3]

V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939.^[4] Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně.

Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie.^[5]

Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně.

Tvorba

Rané období

Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).^[6] V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.

V letech 1909–1910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.^[5] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.

Kubismus

V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

Podílel se rovněž na tvorbě interiérů, vytvořil řadu bytových návrhů, nábytku (např. vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka).^[4]

Ve dvacátých letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 1921–1923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s gutfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.

• Kubistické stavby Josefa Gočára
• 
  Budova Automatických mlýnů v Pardubicích, 1909–1925
• 
  Dům U Černé Matky Boží v Praze, 1911–1912
• 
  Lázeňský pavilon v Bohdanči, 1912–1913
• 
  Legiobanka v rondokubistickém slohu, 1921–1923

Urbanismus v Hradci Králové

Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

• Stavby Josefa Gočára v Hradci Králové
• 
  Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925-1927)
• 
  Ulrichovo náměstí s budovou ředitelství ČSD (1927-1932)

Funkcionalismus

V letech 1927–1928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.

Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.

Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.

Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.

Dílo

• Červená vila Josefa Binka, Krucemburk (1908–1909)
• Jaruškův dům, Brno (1909–1910)
• Wenkeův obchodní dům, Jaroměř (1909–1911)
• Winternitzovy mlýny, Pardubice (1909–1925)
• Dům U Černé Matky Boží, Celetná ul. čp. 569 Praha, (1911–1912)
• Bauerova vila, Libodřice u Kolína (1912–1914)s
• Lázeňský dům v Bohdanči (1912–1913)
• Hlavní pošta (Užhorod)
• Budova Legiobanky (Palác Archa), Praha, Na Poříčí (1921–1939)
• Masarykovo náměstí, Hradec Králové (1922)^[7]
• Koželužská škola, Hradec Králové (1923–1924)^[8]
• Moderní přestavba (novostavba s ponecháním původního průčelí) (1923–25) pravého křídla Sweerts-Sporckova paláce, Praha 1 – Nové Město, čp. 1034, 1036, Hybernská Hybernská 3–5
• Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)^[9]
• Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží, Hradec Králové (1926–1928)^[10]
• Ambrožův sbor církve československé husitské, Hradec Králové (1926–1929)^[11]

• Mateřská škola na Tylově nábřeží, Hradci Králové (1926–1928)^[12]
• Strnadův rodinný dům, čp. 608, Na Marně 5, Praha 6 – Bubeneč (1926–1927, dům nevhodně přestavěn 1958–1964)^[13][14]
• Menšinová škola občanská a obecná, Ústí nad Labem (1926–1930)^[15]
• Ředitelství ČSD v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí (192–1932)^[16]
• Několik domů v rámci Osady Baba v Praze 6 - Dejvicích
• Gočárovy domky - původně tři objekty byly první odbavovací halou na letišti ve Kbelích, při úpravách letiště dva dochované přeneseny do ZOO Praha.

Sepulkrální architektura

• 1908–1909 hrobka JUDr. Josefa Kaizla, kovová plastika: Objetí lásky a smrti, Bohumil Kafka 1906–1907, Praha, Vinohradský hřbitov, arkády, hrob číslo 14-38
• 1920 Náhrobek Růženky Pollertové (Reizl Pollertová, +1918), Praha, Nový židovský hřbitov na Olšanech, před náhrobkem pamětní deska Antonie a Josefa Pickových.
• asi 1922 úprava hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové, medailon Josefa Mánesa z roku 1856 od Hanse Gassera, současná kopie od Tomáše Rafla z roku 2008.
• 1925–1926 hrobka rodiny Pilcovy, plastika Jakuba Obrovského, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 28
• 1926 náhrobek Františka Drtiny, Olšanské hřbitovy, Praha, 1. obecní hřbitov, hrob V - 95, na náhrobku byla původně plastika Otakara Španiela, v roce 1975 nahrazena nápisovou deskou
• 1927 náhrobek JUDr. Františka Fiedlera, busta Otakar Španiel, Praha, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 21^[17]

Galerie

• 
  Vodojem v Bohdanči
• 
  Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
• 
  Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové
• 
  Wenkeův obchodní dům (nyní Městské muzeum) v Jaroměři
• 
  Menšinová škola občanská a obecná v Ústí nad Labem
• 
  Hlavní pošta (Užhorod)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Josef Gočár/Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
• LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel; KARASOVÁ, Daniela, KOTALÍK, Jiří T.. Josef Gočár. Ilustrace Ester Havlová, Štěpán Bartoš, Pavel Frič. Praha: Titanic, 2010. 450 s. (Architekt). ISBN 978-80-86652-44-3. 
• BENEŠOVÁ, Marie. Josef Gočár. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 52 s. 

Související články

• Seznam architektů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gočár na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Gočár ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gočár
• Martina Bílá: Některé Gočárovy projekty zůstaly jen sny a vizemi, Český rozhlas
• ArchiWeb – Josef Gočár
• Zhýralé Pardubice – G. S. – Pardubická architektura Gočára, Janáka a Machoně
• Josef Gočár – architekt, který zajistil klid v centru Hradce
• Jiří Hůla, Výročí 2010: Josef Gočár (130 let od narození)
• Hradec Králové a architektura Josefa Gočára
• ZOO Praha: Gočárovy domy.

Autoritní data	AbARTP: 2745 Biblio: 5f0d5870-355e-4fe7-9e9d-0e643d58e4c2 NKC: jk01032501 BNF: cb13957537k (data) GND: 123277094 ISNI: 0000 0000 6680 4168 LCCN: no95010996 NLI: 987007434532305171 SNAC: w6wd57q7 SUDOC: 080653960 ULAN: 500009079 VIAF: 13212528 WorldCat Entities: E39PBJf8qchTdcmk9k3J4HB3wC