| Franz Wihan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. března 1908 Huntířov |
| Úmrtí | 10. března 1940 (ve věku 32 let) Šternberk |
| Povolání | katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Wihan (* 8. března 1908, Huntířov – 11. března 1940, Šternberk) byl český římskokatolický kněz německé národnosti; oběť nacistického režimu. Byl knězem diecéze Hradec Králové a administrátorem v Sedloňově v Orlických horách.
Narodil se do rodiny krejčovského mistra v Güntersdorfu č. 13 (Huntířov), který je od roku 1961 jednou ze součástí střediskové obce Vítězná u Dvora Králové nad Labem. Měl sestru Marii a bratra Josefa. Na podzim 1929 nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, kde po absolvování teologických studií přijal 29. června 1934 v katedrále sv. Ducha kněžské svěcení. Nejprve nastoupil počátkem září 1934 jako kaplan do Trutnova, ale již po třech měsících přešel na kaplanské místo do Hostinného (Arnau). K 1. září 1935 byl ustanoven kaplanem ve farnosti Karle (Karlsbrunn) u Svitav a po dvou letech se v září 1937 stal administrátorem v Sedloňově (Sattel), ležícím pod horou Vrchmezí v severní části Orlických hor. V důsledku mnichovské dohody byl v říjnu 1938 také Sedloňov odtržen od českých zemí a připojen k říši.
Mezi svými farníky byl P. Franz Wihan velice oblíben pro svoji pastorační horlivost a vřelý přístup k lidem. Jako odpůrce nacistické ideologie dával tento odmítavý postoj najevo i ve svých kázáních, kdy v jednom z nich pronesl větu „Naším vůdcem je Pánbůh“. V adventu roku 1939 připravil pro své farníky pravidelná duchovní setkání v rodinách, které nazval „Heimabend“ („domácí večer“). Takové setkání se konalo v určený den vždy v některé vybrané rodině, kde pak přítomní důstojně prožili adventní večer. P. Wihan měl na úvod duchovní promluvu, poté se zpívaly náboženské písně, mladí sehráli některou scénku s vánoční tematikou a končilo se rozjímáním a modlitbou. Toto neformální působení P. Wihana přímo v rodinách a jeho blízký kontakt s lidmi některým aktivistům nacistického režimu v obci vadilo, takže ho jednou při návratu z Heimabendu shodili z mostu do potoka, který musel na cestě k faře přecházet. Na udání některých sedloňovských stoupenců nacismu byl krátce po Novém roce 1940 zatčen Gestapem a předán do vězení v Lanškrounu. Útrapy věznění a výslechy pravděpodobně podlomily jeho psychické zdraví – v jediném dopise farníkům si stěžoval na bolesti hlavy (mj. se objevilo podezření, že byl mučen vytrvalým kapáním vody na hlavu). Záhy byl totiž převezen do psychiatrické léčebny v moravském Šternberku, kde krátce nato 11. března 1940 zemřel (nelze vyloučit, že se stal obětí eutanázie).
Starosta Huntířova Josef Bönisch se po obdržení této zprávy ihned obrátil na německé orgány, aby umožnily převézt tělo P. Wihana k pohřbení do rodné obce. Žádosti bylo vyhověno s přísným pokynem, že rakev již nesmí být otevřena. Starosta Bönisch se po poradě se starostou a farářem sousední obce Ketzelsdorf (Kocléřov) rozhodl tento příkaz pominout a v noci za přísného utajení zaletovanou rakev v güntersdorfském kostele otevřeli. Podle jiného svědectví rakev otevřelo několik blízkých přátel, když si od kostelníka vyžádali klíč. Pater Wihan v ní ležel nahý, zabalený pouze v černém pytli a po celém těle bylo vidět nápadné, nyní již promodralé stopy týrání a mučení. Nemohlo být pochybností o tom, že byl umučen. Následujícího dne 14. března 1940 byl uložen do hrobu na hřbitově v rodném Güntersdorfu.
Jan Stříbrný
Literatura:
GRULICH, Rudolf: Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu (český překlad). Brno 2002, s. 69 (český název farnosti Karlsbrunn je chybně přeložen jako Karlova Studánka); VALASEK, Emil: Der Kampf gegen die Priester im Sudetenland 1938 bis 1945. Eine Dokumentation. Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen-Mähren-Schlesien XVI. Königstein 2003, s. 217; STŘÍBRNÝ, Jan: Církve a náboženský život za nacistické okupace. In: Vlastenectví, církev a společnost v proměnách 19. a 20. století. Sborník z konference 15. září 2009. Dobruška 2009, s. 114; GRULICH, Rudolf: Pfarradministrator Franz Wihan. In: MOLL, Helmut (Hg.): Zeugen für Christus. Das deutsche Martyrologium des 20. Jahrhunderts. Band I, 6. Auflage (erweiterte und neu strukturierte). Ferdinand Schöningh, Paderborn 2015, s. 860 (jako udavačku P. Wihana uvádí místní učitelku).
Prameny:
CCsrDRH, 1930–194…; Archiv Biskupské konzistoře v Hradci Králové – Ordinariátní list, č. 4, z 15. 4. 1940, s. 80 (jako datum úmrtí chybně uvádí 8. březen 1940, přitom na originálu parte je jako datum úmrtí uveden 11. březen 1940); ČKA Praha – Archiv projektu martyrologium: Dokumentace předaná Jiřím Horákem a Marií Laštovicovou z Nového Města nad Metují – Vzpomínka Gerharda Laštovice z Nového Města nad Metují, Dopis Franze Bönische manželům Klustovým do Vítězné-Kocléřova z 18. 8. 2000; Vzpomínka Franze Schinkmanna, rodáka z Güntersdorfu: Památce Jeho Důstojnosti pana faráře Franze Wihana.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
