| Čínská republika 中華民國 中华民国 Zhonghuá Mínguó | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna 三民主義 (Sān Mín Zhǔyì) | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Tchaj-pej (台北, Táiběi) | ||
| Rozloha | 35 980 km² (138. na světě) z toho 0 % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Jü-šan (玉山, Yùshān) (3952 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +8 | ||
| Poloha | 24° s. š., 121° v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel | 23 508 428 (55. na světě, 2017) | ||
| Hustota zalidnění | 636 ob. / km² | ||
| Jazyk | standardní čínština (úřední), tchajwanština, hakka (rozšířené), atayalština, tsou, rukai, paiwanština, puyuma, ami, bunun, thao, saisiyat, kavalan (domorodé) | ||
| Náboženství | taoismus, buddhismus | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | poloprezidentská republika | ||
| Vznik | 1. ledna 1912 (svržení dynastie Čching) | ||
| Prezident | Cchaj Jing-wen | ||
| Předseda vlády | Su Tseng-chang | ||
| Měna | nový tchajwanský dolar (TWD nebo NT$) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 158 TWN TW | ||
| MPZ | RC | ||
| Telefonní předvolba | +886 | ||
| Národní TLD | .tw, .台灣, .台湾 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Tchaj-wan nebo Taiwan (anglicky Taiwan nebo T'aiwan, čínsky hanyu pinyin Táiwān, tongyong pinyin Táiwan, znaky 台灣 nebo 臺灣, tchajwansky Tâi-oân), úředním názvem Čínská republika (čínsky v českém přepisu Čung-chua min-kuo, pchin-jinem Zhōnghuá Mínguó, znaky tradiční 中華民國, tongyong pinyin Jhonghuá Mínguó, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok),[1][2] je stát na stejnojmenném ostrově Tchaj-wan (dříve nazývaném Formosa) u jihovýchodního pobřeží Číny.[3] Žije zde přibližně 23,6 milionu[4] obyvatel.
Nejbližšími zámořskými sousedy Tchaj-wanu jsou Čínská lidová republika na západě a severozápadě, Japonsko na severovýchodě a Filipíny na jihu.
Pokud vycházíme ze státoprávní kontinuity Čínské republiky let 1912–1949 a současného autonomního ostrovního státu, je Čínská republika na ostrově Tchaj-wan nejstarší republikou ve Východní Asii, neboť byla formálně vyhlášena 1. ledna 1912 a nahradila tehdy dynastií Čching ovládanou Říši Čching.
Roku 1945 získala Čínská republika ostrov Tchaj-wan, který byl od roku 1895 součástí Japonského císařství. Koncem čínské občanské války se v roce 1949 hlavní jednotky věrné vládě Čínské republiky stáhly z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Vládu nad celou pevninskou Čínou převzala Komunistická strana Číny pod vedením Mao Ce-tunga, která vyhlásila Čínskou lidovou republiku. V současnosti zahrnuje Čínská republika vedle ostrova Tchaj-wan i Peskadorské ostrovy (Pcheng-chu) v Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao, Lan-jü, Ťin-men (v tchajwanském přepisu též Kinmen), souostroví Ma-cu (někdy též Matsu) a další malé ostrůvky.
Mezinárodní status
Legitimitu Čínské republiky popírá Čínská lidová republika (ČLR) a prohlašuje Tchaj-wan za součást ČLR bez ohledu na to, že území Čínské republiky nikdy nezískala. Jak snaha vlády ČLR sjednotit oba státy podle formule Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky (jedna země – dva systémy), podobně jako je tomu v případě Hongkongu, tak stálá vojenská hrozba jsou zdrojem trvalého napětí mezi oběma státy. Čínská republika je dnes de facto nezávislý a od roku 1988 demokratizující se stát. Do roku 1987 (také vzhledem k přetrvávajícímu válečnému stavu) v něm panovala diktatura s vládou jediné strany Kuomintang, ovládané diktátorem generálem Čankajškem a po jeho smrti v roce 1975 jeho synem.
V současnosti již na Tchaj-wanu existuje přibližně 150 legálních politických stran, mezi které patří např. i dvě komunistické strany (KS): KS Čínské republiky, tchajwanská pobočka KS Číny usiluje o sjednocení s ČLR, a separatistická Tchajwanská KS.
Tento nezávislý stát ovšem uznává pouze 17 zemí (stav k září 2018).[5]
Název
Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v ČR údajně[6] upřednostňuje mezinárodní přepis Taiwan před českým přepisem Tchaj-wan. Toto tvrzení je patrno i na webové prezentaci Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře (Česká republika Tchaj-wan oficiálně neuznává, proto jejich „velvyslanectví“ má uvedený status hospodářské a kulturní kanceláře)[7] (k 9. 10. 2008), kde se střídají důsledně počeštěné výrazy Tchaj-wan s mezinárodně používanými výrazy Taiwan. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky používá jako oficiální označení počeštěný výraz Tchaj-wan.[8]
Mezinárodní olympijský výbor používá k označení země anglický název Chinese Taipei[9] (čínsky 中華台北/Zhōnghuá Táiběi, česky Čínská Tchaj-pej). Tento název se používá v mnoha kontextech, protože se na něm dokážou shodnout obě strany (Čínská lidová republika i Čínská republika). Výraz 中華/Zhōnghuá (čínský) totiž v čínštině není svázán s konkrétní zemí nebo vládou, ale spíš kulturou.
Dějiny
Rané dějiny a příchod Číňanů
Více než 5 000 let před příchodem prvních čínských obyvatel žili na ostrově v relativní odloučenosti původní obyvatelé Tchaj-wanu.[10] První zmínky o Tchaj-wanu v čínských pramenech pocházejí z 3. až 7. století. Až ve 12. století byly čínskými usedlíky zakládány první rolnické osady. Na počátku 17. století došlo k první výraznější migraci Číňanů na Tchaj-wan.[3][11]
Objevení ostrova Evropany a království Tungning
Mezi tím byl v roce 1544 ostrov objeven Portugalci, kteří ho nazvali Ilha Formosa (Krásný ostrov). V letech 1642 až 1661 byly některé části Tchaj-wanu obsazeny Nizozemci. V roce 1662 dobyl nizozemské osady mingský generál Čeng Čcheng-kung (také zvaný Koxinga) a založil zde Království Tungning rozkládající se nad jihozápadní částí ostrova. Nedlouhé vládnutí dynastie Čengů ukončila v roce 1683 čchingská výprava admirála Shi Langa a Tchaj-wan se tak postupně dostal pod nadvládu Mandžuů.[12]
Říše Čching a japonská kolonie
Čchingský vliv nad Tchaj-wanem lze rozlišit na pasivní období (1663–1874) a dobu, kdy pod hrozbou japonského rozmachu byl ostrov aktivně rozvíjen (1874–1895) a kdy se na necelých 10 let (1885–1895) stal samostatnou provincií Čchingské říše.
Zpočátku byla politika čchingského dvora zaměřena na zabránění tomu, aby se ostrov stal pirátským doupětem či základnou jakékoliv protivládní moci. Avšak i přes pasivní politiku a zákaz imigrace na Tchaj-wan přicházeli osadníci, převážně z oblastí Fu-ťien a Kuang-tung, kteří postupně začali utvářet společnost a rozvíjet převážně zemědělské hospodářství.[13] Ke konci čchingského období bylo přibližně 45 % území Tchaj-wanu (západ a sever) ovládáno říší Čching. Zbytek (východ, jih a pohoří) byl volně obydlen původním obyvatelstvem.[14][15]
V letech 1894 až 1895 došlo k čínsko-japonské válce a Tchaj-wan byl na základě Šimonosecké mírové smlouvy postoupen Japonskému císařství.[3][11] Až do počátku 20. století byl běžnou součástí života domorodců lov lebek, který byl společně s tetováním zakázán japonskými koloniálními úřady.[16] Japonsko do 30. let postupně ovládlo horské oblasti ostrova, které obývaly domorodé kmeny, a potlačilo několik domorodých povstání.[17]
Čínská republika
.jpg)
Od 20. let 20. století probíhala v Číně občanská válka mezi vládou Čínské republiky a jednotlivými vojenskými veliteli. Po roku 1927 se Komunistická strana Číny pod vedením Mao Ce-tunga oddělila od Národní strany (Kuomintangu). Následovala druhá válka s Japonskem a po roce 1945 další občanská válka. Po vítězství komunistů v roce 1949 se zbytky Čankajškovy armády uchýlily na ostrov Tchaj-wan. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené kuomintangskou armádou. Až do konce osmdesátých let vládl na Tchaj-wanu autoritativně Kuomintang a trval výjimečný stav.
V důsledku nespokojenosti tchajwanských obyvatel s autoritářským režimem čínské kuomintangské vlády, která přišla z pevninské Číny, vypuklo 28. února 1947 na Tchaj-wanu povstání.[18] Po Incidentu 28. února rozpoutal vládnoucí kuomintangský režim „bílý teror“ trvající do konce 80. let,[19] tedy 40 let, během něhož bylo uvězněno nebo popraveno na 140 000 lidí.[20]
V šedesátých letech se hospodářství Čínské republiky orientovalo na nové technologie a prudce rostlo. Čankajšek zemřel v roce 1975, předsedou Koumintangu se stal Čankajškův syn Ťiang Ťing-kuo, v prezidentské funkci Čankajška nejprve vystřídal Jen Ťia-kan. Od roku 1978 pak Ťiang Ťing-kuo zastával i prezidentskou funkci. Následoval další hospodářský vzestup Tchaj-wanu. Od poloviny osmdesátých let byla patrná postupná demokratizace společnosti a tzv. tchajwanizace nižších (obecních a okresních) politických úrovní. Roku 1986 byla (zprvu v disentních podmínkách) založena Demokratická pokroková strana. Roku 1987 byl zrušen výjimečný stav, 1988 zemřel Ťiang Ťing-kuo.
Současný Tchaj-wan
Po Ťiang Ťing-kuovi se stal předsedou Kuomintangu rodilý Tchajwanec Li Teng-chuej. Jako dosavadní viceprezident nastoupil Li v roce 1988 současně i prezidentský úřad. V dubnu 1991 začal proces demokratizace, který ukončil vládu jedné strany Kuomintangu. Následovala přímá volba prezidenta.[3] Li byl opakovaně zvolen do funkce prezidenta až do roku 2000. Během jeho prezidentského funkčního období byly propagovány tchajwanské kulturní hodnoty a jazyk. Také bylo poukazováno na reálný fakt, že Tchaj-wan (Čínská republika) již nemá žádný vliv a kontrolu nad pevninskou Čínou. Po korupční aféře vládní strany byl prezidentem v letech 2000 až 2008 zvolen kandidát opoziční Demokratické pokrokové strany Čchen Šuej-pien. Tchaj-wanu se v tomto období dařilo. Nicméně několik navržených reforem týkajících se větší samostatnosti Tchaj-wanu výrazně ochladily vztahy s Čínskou lidovou republikou. Po roce 2008 byl za prezidenta zvolen kandidát Kuomitangu a vztahy s pevninskou Čínou se výrazně vylepšily. V listopadu 2015 došlo dokonce v Singapuru k prvnímu setkání prezidentů Číny a Tchaj-wanu od dob Čankajška a Mao Ce-tunga. Na Tchaj-wanu bylo toto setkání horkým tématem a obyvatelé zůstali rozděleni pokud jde o souhlas s jeho konáním.[21]
Politika
Politický systém
Tchaj-wan (Čínská republika) je zastupitelská demokracie, poloprezidentská republika. Vláda se dělí na pět Yuanů (dvorů): Exekutivní Yuan (výkonná moc), Legislativní Yuan (zákonodárná moc), Soudní Yuan, Examinační Yuan a Kontrolní Yuan. Hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil je prezident, který je volen v přímé volbě na maximálně dvě čtyřletá funkční období.[22] Příští volby prezidenta a Legislativního Yuanu se konají v roce 2024.
| Demokraticky zvolení prezidenti Tchaj-wanu v přímé volbě (od roku 1996) | ||||||
| Pořadí | Ve funkci | Portrét | Jméno* (narození–úmrtí) |
Volby | Strana | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 20. květen 1996 – 20. květen 2000 |
|
Li Teng-chuej (Lee Teng-hui) 李登輝 (* 1923) |
1996 | Kuomintang | Li úřadoval jako prezident již v období 1988–1996, do této funkce ale byl dosažen v tehdejším systému vlády jedné strany (Kuomintangu). Teprve v roce 1996 se konal první demokratické a přímé volby prezidenta, ve kterých Li s výsledkem 54,0 % hlasů svůj post obhájil.[23] |
| 2. | 20. květen 2000 – 20. květen 2008 |
|
Čchen Šuej-pien (Chen Shui-bian) 陳水扁 (* 1950) |
2000 | Demokratická pokroková strana | Historicky první zvolený kandidát opoziční strany, jehož nástup do úřadu znamenal konec více jak půl století trvající nadvlády nacionalistů.[23] |
| 2004 | ||||||
| 3. | 20. květen 2008 – 20. květen 2016 |
|
Ma Jing-ťiou (Ma Ying-jeou) 馬英九 (* 1950) |
2008 | Kuomintang | - |
| 2012 | ||||||
| 4. | 20. květen 2016 – úřadující |
|
Cchaj Jing-wen (Tsai Ing-wen) 蔡英文 (* 1956) |
2016 | Demokratická pokroková strana | Současná prezidentka a první žena v historii tohoto úřadu.[24] |
| 2020 | ||||||
| * Jméno je uvedeno v pořadí: 1) český přepis 2) běžně užívaný přepis v angličtině 3) na Tchaj-wanu používané tradičný znaky | ||||||
_PASSPORT_2020.png)
Podobně jako vláda ČLR považuje Tchaj-wan za svou odpadlou provincii, tak i vláda Čínské republiky tvrdila, že ona je reprezentací Číny, jen dočasně ztratila kontrolu nad částí svého území.[zdroj?] Vedle „federální“ vlády v Tchaj-peji existují ještě vlády dvou provincií, které však mají pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu zasedali poslanci, zvolení před r. 1949 za pevninské provincie (zrušen v r. 2005 po jeho ovládnutí Demokratickou stranou). Od devadesátých let 20. století ovšem politici na Tchaj-wanu od doktríny „jedna Čína“ upouštějí a někteří otevřeně žádají mezinárodní uznání dnešní nezávislosti Tchaj-wanu de facto. Tím vyvolávají ostré reakce nejen u konzervativní části příznivců Kuomintangu či jeho odnoží Nové strany a Strany lid především, ale hlavně u komunistické vlády ČLR.
Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Toto členství jí zůstalo i po prohře v občanské válce. SSSR se na protest dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (mj. tím umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem 70. let, kdy USA navázaly diplomatické vztahy s ČLR. Čínská republika byla v OSN a Radě bezpečnosti nahrazena ČLR v roce 1971. Čínská republika je v současné době (srpen 2018) v důsledku nátlaku ČLR oficiálně uznávána pouze 17 státy. Z evropských států ji uznává pouze Vatikán; v letech 1999–2001 ji uznávala Makedonie.
Současná prezidentka Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen vystoupila 2. ledna 2019 s prohlášením, kterým reagovala na řeč čínského prezidenta Si Ťin-pchinga pronesenou u příležitosti 40. výročí tzv. poselství pekingské vlády krajanům na Tchaj-wanu.[25] Vysvětlila, že Tchaj-wan neakceptuje čínský návrh „jedné země se dvěma systémy“, protože v této otázce panuje na Tchaj-wanu konsensus a velká většina Tchajwanců tento čínský návrh rezolutně odmítá. Tchajwanská vláda je ochotna s Čínou vyjednávat, avšak požaduje, aby čínská vláda uznala existenci „Čínské republiky (Tchaj-wan)“ a neodpírala Tchaj-wanu jeho demokratický systém. Podle prohlášení prezidentky musí Čína respektovat závazek 23 milionů lidí na Tchaj-wanu zachovat svobodu a demokracii.[25] Dne 12.1.2020 byla Cchaj Jing-wen opětovně zvolena za hlavu státu.
Seznam států světa, které mají k současnému datu oficiální diplomatické styky s Čínskou republikou (s daty jejich navázání):
- Belize
Belize (1989) - Guatemala
Guatemala (1960) - Haiti
Haiti (1956) - Honduras
Honduras (1965) - Marshallovy ostrovy
Marshallovy ostrovy (1998) - Nauru
Nauru (1980–2002; 2005) - Nikaragua
Nikaragua (1990) - Palau
Palau (1999) - Paraguay
Paraguay (1957) - Svatá Lucie
Svatá Lucie (1984–1997; 2007) - Svatý Kryštof a Nevis
Svatý Kryštof a Nevis (1983) - Svatý Vincenc a Grenadiny
Svatý Vincenc a Grenadiny (1981) - Svazijsko
Svazijsko (1968) - Tuvalu
Tuvalu (1979) - Vatikán
Vatikán (1942)
Ministr zahraničí Spojených států amerických Mike Pompeo prohlásil dne 9. ledna 2021, že ruší veškerá omezení kontaktů s Tchaj-wanem, která byla zavedena před mnoha dekádami jako forma appeasementu s ČLR. Uvedl, že Tchaj-wan je živou demokracií a spolehlivým partnerem USA a dřívější omezení, která si vláda USA sama uložila, jsou od tohoto data neplatná.[26]
Členské křeslo Číny v OSN
Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním z pěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jako její původní člen dne 24. října 1945. Ke konci čínské občanské války uprchla vláda Čínské republiky ovládaná Kuomintangem v roce 1949 z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Nová komunistická vláda vyhlásila 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla většinu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky však nadále zastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu (a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan) bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala moc pevninská komunistická Čína. Dne 25. října 1971 byla schválena rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebrala Čínské republice status legitimního zástupce Číny a jako jedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlo k tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena a křeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Rady bezpečnosti) převzala vláda ČLR.
Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovné žádosti Čínské republiky o zastoupení v OSN jsou zamítány, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámci Rady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, střídavě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čínská republika (Tchaj-wan)“ nebo jenom „Tchaj-wan“ (název navrhla současná vláda Demokratické pokrokové strany), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládá pouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu, a nikoli pevninské Číny. OSN nicméně žádost Čínské republiky o členství pod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezoluci č. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebráno Čínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neobjasňuje otázku zastoupení Čínské republiky. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun sklidil kritiku za to, že vrátil žádost tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena o plné členství v OSN, aniž dokument postoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je v rozporu se standardním postupem.
Členství Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích
Tchaj-wan (který je samostatným státem de facto) nepřestává apelovat na mezinárodní společenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrova na účast v OSN a v přidružených organizacích. Komunistické Číně se podařilo do vedení některých mezinárodních organizací dosadit své zástupce a trvale vytváří tlak na vyloučení Tchaj-wanu i prosazení své vlastní agendy.[27]
Vyloučení Tchaj-wanu ze Světové zdravotnické organizace, který se tak nemohl podílet se na plánování a rozhodování mělo přímý praktický dopad – např. s ohledem na šíření nového koronaviru. Již 31. prosince 2019 odešlo z Tchaj-wanu, který měl zkušenost s epidemií SARS, varování pro WHO, že hrozí nebezpečná epidemie. Varování bylo klasifikováno, jako by přicházelo z jedné z čínských provincií a WHO ho vůbec nezahrnula do svého rozhodování.[28]
Dalším žhavým tématem se stala kauza kolem Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), mezivládní organizace přidružené k OSN, která stejně jako Světová zdravotnická organizace (WHO), kvůli čínskému tlaku vyloučila ze svých řad Tchaj-wan. Z politických důvodů tak byl vyřazen ze systému jeden z nejdůležitějších leteckých uzlů v oblasti.[29]
Správní členění
Tchaj-wan se správně člení na 6 (centrálně spravovaných) speciálních obcí (直轄市, č'-sia-š' / ti̍t-hat-chhī), 13 okresů (縣, siàn / kōan) a 3 města na úrovni okresu (市, shìh / chhī).[30] Historicky byly jednotlivé správní celky ještě řazeny do provincií. Ty ale byly v letech 1998 a 2018 jako administrativní celky zrušeny a dělení na provincie tak zůstalo jen jako formalita.
.svg)
Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, existuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Následující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínsky i tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních (tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrovní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině map nenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů, ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovní pravopis vychází z tzv. Wade-Gilesovy transkripce, ale na řadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostrofů.
| druh | český přepis | tradičně | tchung-jung | pchin-jin | pošta a mapy | tchajwansky | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| republika | Čínská republika | 中華民國 | Jhonghuá Mínguó | Zhōnghuá Mínguó | Chunghua Minkuo | Tiong-hoâ Bîn-kok | |
| provincie | Fu-ťien | 福建省 | Fújiàn shěng | Fújiàn shěng | Fukien sheng | Hok-kiàn-séng | |
| okres | Lien-ťiang | 連江縣 | Liánjiang siàn | Liánjiāng xiàn | Lienchiang hsien | Liân-kang-kōan | |
| okres | Ťin-men | 金門縣 | Jinmén siàn | Jīnmén xiàn | Kinmen hsien | Kim-mn̂g-kōan | |
| provincie | Tchaj-wan | 台灣省 nebo 臺灣省 | Táiwan shěng | Táiwān shěng | Taiwan sheng | Tâi-oân-séng | |
| okres | Čang-chua | 彰化縣 | Jhanghuà siàn | Zhānghuà xiàn | Changhua hsien | Chiang-hòa-koān | |
| okres | Chua-lien | 花蓮縣 | Hualián siàn | Huālián xiàn | Hualien hsien | Hoa-liân-koān | |
| okres | I-lan | 宜蘭縣 | Yílán siàn | Yílán xiàn | Ilan hsien | Gî-lân-koān | |
| okres | Jün-lin | 雲林縣 | Yúnlín siàn | Yúnlín xiàn | Yunlin hsien | Hûn-lîm-koān | |
| okres | Miao-li | 苗栗縣 | Miáolì siàn | Miáolì xiàn | Miaoli hsien | Biâu-le̍k-koān | |
| okres | Nan-tchou | 南投縣 | Nántóu siàn | Nántóu xiàn | Nantou hsien | Lâm-tâu-koān | |
| okres | Pcheng-chu | 澎湖縣 | Pénghú siàn | Pénghú xiàn | Penghu hsien | Phêⁿ-ô·-koān | |
| okres | Pching-tung | 屏東縣 | Píngdong siàn | Píngdōng xiàn | Pingtung hsien | Pîn-tong-koān | |
| okres | Sin-ču | 新竹縣 | Sinjhú siàn | Xīnzhú xiàn | Hsinchu hsien | Sin-tek-koān | |
| okres | Tchaj-tung | 台東縣 nebo 臺東縣 | Táidong siàn | Táidōng xiàn | Taitung hsien | Tâi-tang-koān | |
| okres | Ťia-i | 嘉義縣 | Jiayì siàn | Jiāyì xiàn | Chiayi hsien | Ka-gī-koān | |
| město | Sin-ču | 新竹市 | Sinjhú shìh | Xīnzhú shì | Hsinchu shih | Sin-tek-chhī | |
| město | Ťi-lung | 基隆市 | Jilóng shìh | Jīlóng shì | Keelung shih | Ke-lâng-chhī | |
| město | Ťia-i | 嘉義市 | Jiayì shìh | Jiāyì shì | Chiayi shih | Ka-gī-chhī | |
| speciální obec | Tchaj-čung | 台中市 nebo 臺中市 | Táijhong shìh | Táizhōng shì | Taichung shih | Tâi-tiong-chhī | |
| speciální obec | Tchaj-nan | 台南市 nebo 臺南市 | Táinán shìh | Táinán shì | Tainan shih | Tâi-lâm-chhī | |
| speciální obec | Kao-siung | 高雄市 | Gaosyóng shìh | Gāoxióng shì | Kaohsiung shih | Ko-hiông-chhī | |
| speciální obec | Nová Tchaj-pej | 新北市 | Sinběi shìh | Xīnběi shì | Hsinpei shih | Sin-pak-chhī | |
| speciální obec | Tchaj-pej | 台北市 nebo 臺北市 | Táiběi shìh | Táiběi shì | Taipei shih | Tâi-pak-chhī | |
| speciální obec | Tchao-jüan | 桃園市 | Táoyuán shìh | Táoyuán shì | Taoyuan shih | Thô-hn̂g-chhī | |
Obyvatelstvo
Většinu obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří Chanové, tj. etničtí Číňané (98 % obyvatel), dále zde žijí lidé ze čtrnácti původních kmenů (souhrnný název Kao-šanové). Původní obyvatelstvo Tchaj-wanu mluví austronéskými jazyky jako lidé na Madagaskaru, v Malajsii a Oceánii. Zhruba od 16. století na Tchaj-wan začali houfně připlouvat lidé z pevninské Číny. Nyní se odhaduje, že na Tchaj-wanu žije 300 až 500 tisíc lidí z původních domorodých kmenů. Zbytek z celkového počtu 23 milionů obyvatel tvoří tedy z velké části přistěhovalci z Číny.
Ekonomika
Tchaj-wan měl od konce japonské okupace v roce 1945 možnost svobodně rozvíjet tržní ekonomiku, což mu umožnilo zařadit se mezi čtyři původní asijské tygry (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Stalo se tak v ostrém kontrastu s Čínskou lidovou republikou, kde Mao Ce-Tungovy snahy o kolektivizaci a vybudování plánované ekonomiky vedly k rozsáhlému hladomoru, kterému padly za oběť desítky milionů lidí, a naprostému rozvratu ekonomiky. ČLR začala postupně implementovat tržní reformy až od roku 1978 z iniciativy nového vůdce Teng Siao-pchinga.
Ještě v roce 1962 činilo HDP na 1 obyvatele Tchaj-wanu 170$, což zemi stavělo na úroveň Zairu (dnes Demokratická republika Kongo) nebo Konga (Konžské republiky). Postupně však vybudoval silnou exportní ekonomiku. Ekonomika utrpěla relativně málo během Asijské finanční krize v roce 1997, protože je na rozdíl od sousedního Japonska a Jižní Koreje založena především na malých a středních firmách, ne na velkých konglomerátech jako jsou jihokorejské čeboly (např. Samsung). Vzhledem ke kulturním poutům s ČLR firmy využívají snadného offshoringu – činnosti vyžadující levnou pracovní sílu se provádí v Číně, např. většina výroby elektroniky Foxconnu probíhá v Číně. HDP na hlavu v roce 2014 bylo mírně vyšší než HDP Japonska a Jižní Koreje.
Doprava
Silniční síť
Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Páteř silniční dopravy zde tvoří dvě souběžné dálnice (國道) č. 1 a 3 propojující sever a jih ostrova podél západního pobřeží. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Ovšem kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.
Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:
- Severní příčná silnice č. 7 (znaky 北部橫貫公路, pinyin Běibù Héngguàn Gōnglù) spojuje města Tchao-jüan a I-lan. Prochází okresy Tchao-jüan a I-lan a překračuje pohoří Süe-šan šan-mo.
- Střední příčná silnice č. 8 (znaky 中部橫貫公路, pinyin Zhōngbù Héngguàn Gōnglù) se táhne v délce 193 km mezi městem Tchaj-čung a soutěskou Taroko (Tchaj-lu-ke) severně od Chua-lienu. Prochází centrálně spravovaným městem Tchaj-čung a okresy Nan-tchou a Chua-lien. Překračuje severní část Centrálního pohoří (Čung-jang šan-mo), nejvyšší bod na trase je vesnice Ta-jü-ling (大禹嶺) s nadmořskou výškou 2565 m.
- Jižní příčná silnice č. 20 (znaky 南部橫貫公路, pinyin Nánbù Héngguàn Gōnglù) stoupá z města Tchaj-nan spektakulární krajinou přes nejvyšší tchajwanský masív Jü-šan šan-mo, pak mírně klesne a znova stoupá přes Centrálního pohoří (Čung-jang šan-mo). Prochází centrálně spravovanými městy Tchaj-nan, Kao-siung a okresem Tchaj-tung. Na východním pobřeží se poblíž města Tchaj-tung napojuje na severojižní silnici č. 9 vedoucí z Tchaj-peje do Pching-tungu.
Železnice
Tchajwanská železniční síť je dlouhá 1065 km (z toho 350 km vysokorychlostní trať) a ročně přepraví 232 milionů cestujících.[31] Meziměstské železnice se organizačně dělí na Tchajwanskou železnici (TRA) a vysokorychlostní železnici Taiwan High Speed Rail (HSR).
Hlavní železniční koridory konvenční železnice (TRA) obíhají ostrov Tchaj-wan kolem dokola. Výstavba první železniční tratě byla zahájena v roce 1887 mezi městy Ťi-lung a Sin-ču.[32]
Vysokorychlostní trať HSR uvedena v roce 2007 spojuje sever a jih ostrova podél západního pobřeží a využívá soupravy 700T dodané z Japonska (Šinkansen). Maximální rychlost je 300 km/h. Vybudováno bylo 12 stanic. Z Tchaj-peje na severu do Kao-siungu na jihu trvá cesta 96 minut.[33] V roce 2019 vláda oznámila plány na prodloužení trasy do města Pching-tung na jihu země.[34]
Letecká doprava
Základem civilní letecké dopravy je 17 letišť a 7 leteckých společností, z nichž nejvýznamnější jsou China Airlines a EVA Air.[35] Převážná část mezinárodních letů je odbavována skrz Mezinárodní letiště Tchaj-wan Tchao-jüan. Další letiště odbavující mezistátní lety jsou Mezinárodní letiště Kao-siung, Letiště Tchaj-pej Sung-šan, Mezinárodní letiště Tchaj-čung, Letiště Tchaj-nan a Letiště Chua-lien. Ostatní letiště spojují jednotlivé ostrovy nebo jednotlivá města ostrova Tchaj-wan.
Kultura
Umění
Jako občan Tchaj-wanu zemřel významný spisovatel a filozof Lin Yutang. Jazykovou reformou se zabýval Hu Shih. Nejslavnějším filmovým režisérem je Ang Lee, který se prosadil ve Spojených státech, roku 2001 získal jeho snímek Tygr a drak Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film[36] a posléze byl Lee dvakrát oceněn Oscarem za režii, v roce 2005 za snímek Zkrocená hora a roku 2012 za film Pí a jeho život.[37] Zlatého lva z Benátek si roku 1989 odvezl režisér Chou Siao-sien. V Hollywoodu uspěl i Justin Lin. Ke známým hercům patří Ruby Lin, Shu Qi či Takeshi Kaneshiro. V pop music se prosadili Jolin Tsai, Teresa Teng či Jay Chou.
Sport
Tchaj-wan se od roku 1956 zúčastňuje olympijských her, nejprve letních, od roku 1972 dokonce i zimních. K roku 2018 si připsal pět zlatých medailí. Vzpěračka Sü Šu-ťing získala hned dvě (2012, 2016),[38] další vzpěračka Čchen Wej-ling přidala třetí (2008).[39] Dvě zlaté získal Tchaj-wan v taekwondu, obě v Athénách roku 2004. Nejúspěšnějšími atlety jsou desetibojař Yang Chuan-Kwang (stříbrný na OH v Římě roku 1960) a překážkářka Ťi Čeng (bronzová na OH v Mexiku roku 1968). Jedno olympijské stříbro je i kolektivní, získala ho mužská baseballová reprezentace v Barceloně roku 1992. Tchajwanci brali cenné kovy i v lukostřelbě a stolním tenise.
Úspěšnou badmintonistkou je Tai Tzu-ying, jež se v roce 2016 stal světovou jedničkou.[40] Yani Tseng se to povedlo v golfu.[41] Tenistka Sie Su-wej a Latisha Chan byly světovými jedničkami ve čtyřhře.
Věda
Chemik Yuan Tseh Lee získal v roce 1986 Nobelovu cenu za chemii. Vyvinul metodu zkřížených molekulových svazků, která postihuje reakce probíhající v časovém rozmezí menším než 10−12 s. Tchajwanským rodákem byl i Momofuku Ando, který v roce 1958 vynalezl instantní nudle, výrobek na bázi škrobů, který netřeba vařit a stačí ho zalít horkou vodou.
Odkazy
Reference
- ↑ TW, ISO 3166 Country Codes [online]. International Organization for Standardization, rev. 2018 [cit. 2018-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jména států a jejich územních částí. 4. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2009. 111 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-57-0. Kapitola Asie, s. 34.
- ↑ a b c d Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Tchaj-wan, s. 481, 482.
- ↑ Department of Household Registration.
- ↑ LYONS, Kate. 'Palau against China!': the tiny island defying the world's biggest country [online]. The Guardian, 2018-09-08 [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Liščák, V., Fojtík, P. (1996): Státy a území světa
- ↑ 首頁 - Taipei Economic and Cultural Office, Prague, Czech Republic 駐捷克台北經濟文化代表處. www.roc-taiwan.org [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
- ↑ www.mzv.cz [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Athletes - Famous Olympic Athletes, Medalists, Sports Heroes. International Olympic Committee [online]. 2019-04-12 [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BLUST, Robert. Subgrouping, circularity and extinction: some issues in Austronesian comparative linguistics. In E. Zeitoun & P.J.K Li (eds.). Selected papers from the Eighth International Conference on Austronesian Linguistics. Taipei: Academia Sinica, 1999. S. 31 - 94. (angličtina)
- ↑ a b Merriam-Webster's Geographical Dictionary. 3. vyd. Springfield, Massachusetts, U. S. A.: Merriam-Webster, Incorporporated, Publishers, 1997. 1153 s. Dostupné online. ISBN 0-87779-546-0. S. 247. (anglicky)
- ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Taiwan - stručná historie státu. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 142 s. ISBN 80-7277-097-7. S. 52.
- ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Taiwan - stručná historie států. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 142 s. ISBN 80-7277-097-7. S. 53, 54.
- ↑ CHOU, Wan-Yau. A new illustrated history of Taiwan. 1. vyd. [s.l.]: SMC Publishing Inc., 2015. 469 s. ISBN 978-957-638-784-5. S. 132.
- ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Han immigration to Taiwan since the 17th century and changes in place names [přednáška, elektronická publikace].
- ↑ Ostrov létajících lampionů a tetovaných domorodců. To je Tchaj-wan, skrytá perla Asie. Reflex [online]. 24. června 2019. Dostupné online.
- ↑ TIERNEY, Robert. Tropics of Savagery: The Culture of Japanese Empire in Comparative Frame. [s.l.]: University of California Press, 2010. ISBN 978-0-520-94766-5. S. 8–9. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Zabíjíme vás? Mlčte, ani slovo! Příběh Incidentu 228, nejstrašnějšího tajemství bílého teroru na Tchaj-wanu. Český rozhlas [online]. 19. dubna 2018. Dostupné online.
- ↑ Svět, který nestrannost hubil a kde se novináři upalovali, zrodil Zelený tým proti bílému teroru. Deník N [online]. 30. července 2020. Dostupné online.
- ↑ Taiwan president apologises for 'white terror' era. www.asiaone.com. 16 July 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2019. Je zde použita šablona
{{Cite news}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ History of Modern Taiwan [online]. Guide to Taipei.com, rev. 2019 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ 2019-2020 Taiwan at a Glance [online]. 2011-12-13 [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Timeline: Taiwan's road to democracy. Reuters. 2011-12-13. Dostupné online [cit. 2019-07-25]. (anglicky)
- ↑ ČTK. První žena v čele Tchaj-wanu. Prezidentské i parlamentní volby vyhrála vůdkyně opozice. Hospodářské noviny [online]. 2016-01-16 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online.
- ↑ a b President Tsai issues statement on China's President Xi's „Message to Compatriots in Taiwan“. Oficiální stránka tchajwanské prezidentky, https://english.president.gov.tw/NEWS/5621, 2. ledna 2019 (anglicky).
- ↑ Pompeo: US to lift restrictions on contacts with Taiwan, BBC News, 9.1.2021
- ↑ Jichang Lulu, United Nations with Chinese Characteristics: Elite Capture and Discourse Management on a global scale, Sinopsis, 25.6.2018
- ↑ Olga Lomová, Role WHO v dnešní pandemii a vliv Číny ve světě, Sinopsis, 29.3.2020
- ↑ Kamila Hladíková, Koronavirus mezi řádky. Co říká nákaza o Číně a jejím vlivu na světovou politiku, Sinopsis, 29.1.2020
- ↑ 2019-2020 Taiwan at a Glance [online]. Ministry of Foreign Affairs, Republic of China (Taiwan), 2019-10-31 [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Railways: Linking Cities, Connecting the Countryside. Ministry of Transportation and Communications [online]. 2018-06-08 [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TENG, Pei-ju. TRA celebrates 130 years of railway services .... Taiwan News [online]. 2019-09-10 [cit. 2019-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Taiwan High Speed Rail (台灣高鐵, THSR). Guide to Taipei.com [online]. 2018-07-01 [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EVERINGTON, Keoni. Taiwan's HSR to be extended to Pingtung. Taiwan News [online]. 2019-09-10 [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Aviation: East Asian Hub for Global Travel. Ministry of Transportation and Communications [online]. 2020-01-15 [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 'Crouching Tiger, Hidden Dragon' Wins Best Foreign Film Oscar. en.people.cn [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online.
- ↑ BROOKS, Xan. Ang Lee wins best director Oscar for Life of Pi. The Guardian. 2013-02-25. Dostupné online [cit. 2018-12-09]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Rio Olympics 2016: Hsu Shu-ching wins -53kg weightlifting gold for Chinese Taipei. BBC Sport. 2016-08-07. Dostupné online [cit. 2018-12-09]. (anglicky)
- ↑ Vzpěračka Čchen Sie-sia získala první olympijské zlato pro Čínu. iDNES.cz [online]. 2008-08-09 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Badminton star Tai Tzu-ying becomes world No. 1 with HK Open victory. Taiwan Today [online]. 2016-11-28 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ascending to the top of the world rankings is one thing. Finding the will to stay there is quite another. Ask Yani Tseng. [online]. Golf.com, 2014-06-24 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchaj-wan na Wikimedia Commons - Galerie Tchaj-wan na Wikimedia Commons
- (anglicky) Stránky prezidentského úřadu Čínské republiky
- (česky) Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v České republice
- Taiwan Demographics [online]. worldometers.info, rev. 2020 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
