Též Turandl. Dobrý duch starých šumavských skláren. Zjevoval se v podobě bílé postavy nebo malého zavalitého mužíka s rudým nosem i vlasy. Podle některých pověstí se zjevoval i tam, kde mělo dojít k neštěstí.[1]
Též Babí Jan. Horský duch Brd, původně snad rytíř zakletý zhrzenou milenkou. Sídlí na hoře Babě nad Hostomicemi, bere na sebe podobu silnějšího mužíka v mysliveckých šatech zdobených lesními přírodninami (kůra, šišky…). Kámen Fabiánovo lože na vrchu Babě, Fabianova zahrádka na Plešivci.[1]
Též Jan Svatoš. Bájná postava německých pověstí, syn vodní víly. Podle pověstí byl dobrovolně zbaven nadpřirozených schopností a zabit medvěděm. Viz též Svatošské skály. Strážce lesa z oblasti Chebska, Krušnohoří a Falce. Obrovská postava s lišejníky a mechem namísto vousů a vlasů.[1]
Též Seehirt, Sinhirt či Moosbruchhirt. Pozdní pocestné strašil pořikem hohoé, obvykle býval dobrý, výjimečně škodolibý. Někdy ztotožňován s postavou Pastýř Gill.[1]
Ochranný démon Orlických - Kačenčiných hor. Jméno pochází ze zdrobněliny jména svaté Kateřiny, které byla v oblasti zasvěcena řada kostelů ve 14. století.[1]
Též Marzebilla, Maribyla, Mařebyla. Dobrý přelud - duch původně z německých pověstí. Dcera rytíře, která se kvůli lásce odmítla stát jeptiškou. Zemřela v bídě, zjevuje se jako dobrodějný lesní přizrak s kovovou rukavicí na levé ruce.[1]
Též Altvater, zosobnění genia loci a ochranného ducha Jeseníků. Zpodobňován jako vousatý stařec se stříbrnými vousy, mechovým klboukem a sukovicí. Podle německých pověstí příbuzný Rýbrcoula.[1]