Daniela Špinar

MgA. Daniela Špinar
Narození	7. července 1979 (44 let) Praha, Československo
Vzdělání	DAMU
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze
Povolání	Režisérka Umělecká ředitelka Činohry Národního divadla
Web	http://www.danielspinar.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Daniela Špinar (* 7. července 1979, Praha) je česká divadelní režisérka, od září 2015 umělecká ředitelka Činohry Národního divadla. Narodila se jako muž (Daniel Špinar), ale v roce 2021 udělala coming out, je žena a prochází tranzicí.[1]

Kariéra

Nejprve vystudovala herectví činoherního divadla na pražské DAMU (1998–2004), kde absolvovala rolí Tima ve hře Marka Ravenhilla Polaroidy. Následně pokračovala studiem režie činoherního divadla na téže škole (2003–2008), jež zakončila inscenací vlastní dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových v Divadle DISK.

V roce 2002 založila a po tři roky vedla Divadlo Valmet. Během studií se zúčastnila několika zahraničních hereckých a režijních workshopů, např. Letní kurs herecké metody Jacquese Lecoqa ve Španělsku (2003) či Intenzivního kursu studia a inscenování antického dramatu v Epidauru (2005).

Po studiu, v letech 2008–2010 působila jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech, kde zinscenoval Vojcka Georga Büchnera (2009), za nějž obdržela Cenu Alfréda Radoka a Cenu Josefa Balvína, a Schillerovu Marie Stuartovnu (2010).

Poté spolupracovala s mnoha pražskými i mimopražskými divadly jako režisér na volné noze, a vytvořila na tři desítky titulů, např. pro Švandovo divadlo na Smíchově (Heda Gablerová, Hamlet), Divadlo Reduta Brno (Valmont, Anna Karenina, Kabaret Kafka – Cena Josefa Balvína), Divadlo F. X. Šaldy Liberec (Figarova svatba, Lakomec), Divadlo Petra Bezruče Ostrava (Britney goes to heaven, Táňa-Táňa, Můj romantický příběh), A studio Rubín (Kauza Salome, Kauza Médeia, Kauza Maryša, Dresscode: Amis a Amil, Zakázané uvolnění), Klicperovo divadlo v Hradci Králové (Zimní pohádka, Maškaráda, Morgiana, Žebrácká opera)^[1], Městské divadlo Kladno (Portugálie, Racek, Miláček, Marie Antoinetta) a další.

Než se stala jeho kmenovou režisérkou, spolupracovala s Národním divadlem hned několikrát. Podílela se na projektu Bouda Bondy s inscenací Návštěva expertů (2007), dále zde režírovala Anglickou milenku Marguarete Durassové (2007, Divadlo Kolowrat), Být či nebýt Nicka Whitbyho (2010, Stavovské divadlo).

Na začátku sezony 2014/2015 nastoupila do stálého angažmá Národního divadla jako kmenová režisérka Činohry.^[1] Od té doby na první české scéně režírovala mj. Ze života hmyzu (2014, Národní divadlo), Othello, benátský mouřenín (2014, Stavovské divadlo), operu Z mrtvého domu (2015, Národní divadlo), Zemětřesení v Londýně (2015, Nová scéna), Spolu/Sami (2015, Nová scéna) a Manon Lescaut (2016, Národní divadlo), Sen čarovné noci Williama Shakespeara (2016, Národní divadlo), Čechovovy Tři sestry (2016 ve Stavovském divadle), aj.

Koncem roku 2014 zvítězila s koncepcí Nová krev ve výběrovém řízení na post umělecké ředitelky Činohry Národního divadla v Praze, kde vystřídala Michala Dočekala.^[1][2] Do své funkce nastoupila v září 2015.

V roce 2021 udělala coming out, je žena a prochází tranzicí.[2]

Ocenění

Cena časopisu REFLEX na festivalu Zlomvaz

• 2003 Nejlepší herecký výkon (role: Tim, Mark Ravenhill: Polaroidy)

Divácká cena festivalu Zlomvaz

• 2006 Divácká cena za inscenaci Homo '06

Ceny Evalda Schorma

• 2008 Finalistka Ceny Evalda Schorma (Bratři Karamazovi, Divadlo DISK, Praha)

Cena Alfréda Radoka

• 2009 Spolu s Petrem Kolečkem byla nominován za hru Kauza Salome (A studio Rubín) v kategorii „Hra roku“ 2009.

Cena Josefa Balvína

• 2009 v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka (Vojcek, Divadlo na Vinohradech)

Cena Alfréda Radoka

• 2010 Za hru KAUZA MÉDEIA (A studio Rubín) byla nominována v kategorii "Nejlepší poprvé uvedená česká hra"

Cena Alfréda Radoka

• 2010 Inscenace roku (Vojcek, Divadlo na Vinohradech)

Cena Diva

• 2011 Inscenace roku (Valmont, Divadlo Reduta, Národní divadlo Brno)

Cena festivalu České divadlo

• 2011 druhá inscenace roku (Racek, Městské divadlo Kladno)

Cena Diva

• 2012 Inscenace roku (Anna Karenina, Divadlo Reduta, Národní divadlo Brno)

Cena Josefa Balvína

• 2013 v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka (Kabaret Kafka, Divadlo Na zábradlí, Praha)

Cena Marka Ravenhilla

• 2014 Nejlepší inscenace současného textu (Můj romantický příběh, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava)

Cena Grand festivalu smíchu

• 2015 Komedie roku 2014 (Můj romantický příběh, Divadlo Petra Bezruče)

Inscenace roku 2015 dle ankety Divadelních novin

• 2016 Druhé a třetí místo v anketě o inscenaci roku (2. místo Z mrtvého domu, Národní divadlo; 3. místo Othello, benátský mouřenín, Národní divadlo)

Soukromý život

Byla otevřeně gay. Poté sdělila světu, že je heterosexuální žena. Pochází z rodiny adventistů sedmého dne, oba její dědové byli funkcionáři této církve a sama Špinar do ní do svých 18 let pravidelně docházela. V té době procházela coming-outem.^[2]

V listopadu 2021 prohlásila, že je heterosexuální trans žena a začne s tranzicí.^[3]

Reference

Externí odkazy

• Daniela Špinar v databázi Archivu Národního divadla
• Osobní webové stránky
• Špinarův operní debut přivádí Janáčka k největší dokonalosti, Opera+
• Špinarův vydařený operní debut, Novinky.cz
• Othello se v Národním divadle mění v nevypočitatelnou šelmu, iHNED.cz
• Backstage, dokument České televize z příprav inscenace Othello, benátský mouřenín pro Národní divadlo

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	Biblio: 36099864-9f48-4417-918f-3dedd9d72bc1 NKC: pna2012678496 ISNI: 0000 0003 6239 698X PLWABN: 9813130570505606 VIAF: 224467803 WorldCat Identities: viaf-224467803