| Aleksandar Ranković | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svaz komunistů Jugoslávie |
| Narození | 28. listopadu 1909 Draževac (Obrenovac) |
| Úmrtí | 20. srpna 1983 (ve věku 73 let) nebo 19. srpna 1983 (ve věku 73 let) Dubrovník |
| Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov (44°48′26″ s. š., 20°29′28″ v. d.) |
| Choť | Anđelija Anđa Ranković (1935–1942) Slavka Ranković (1946–1983) |
| Profese | politik a politický komisař |
| Ocenění | Národní hrdina Jugoslávie (1945) Řád hrdiny socialistické práce (1954) Řád za statečnost Řád partyzánské hvězdy Řád bratrství a jednoty … více na Wikidatech |
| Commons | Aleksandar Ranković |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aleksandar Ranković (v srbské cyrilici Александар Ранковић, známý též pod přezdívkou Marko, 1909 Draževac – 1983 Dubrovnik) byl jugoslávský politik srbského původu, člen Politbyra a blízký spolupracovník prezidenta Tita (spolu s Edvardem Kardeljem).
Biografie
Ranković byl původem z chudé rodiny. Jako velmi mladý přišel o otce a po skončení základní školy odešel do Bělehradu v roce 1922 do učení. V roce 1925 se stal členem odborové organizace a v roce 1927 vstoupil do Svazu komunistické mládeže, kde se poznal se svojí budoucí ženou. O rok později vstoupil do KSJ.
Během druhé světové války organizoval partyzánské akce na území dnešního Srbska. Poté, co plánoval výbuch v budově bělehradského rádia byl zatčen gestapem a mučen. Nakonec strávil nějakou dobu v nemocnici, odkud byl partyzány unesen. Po vypuknutí povstání odputoval do Užice, kde se nacházel hlavní stan partyzánů. Během války se stal členem Vrchního velení partyzánské armády.
Po válce se stal významným politikem[1] , který zastával zásadní funkce v zemi. Kromě funkce místopředsedy vlády a člena politbyra byl také členem Ústředního výboru SKJ i svazu komunistů Srbska a socialistického svazu pracujících. Pod jeho pravomoci spadaly vnitřní záležitosti, soudnictví, a tajná policie.[2][3]. Ranković stál v čele OZNy a později UDBy, tajné služby, která měla na chod státu v raných letech existence socialismu zcela klíčové postavení a likvidovala nepohodlné osoby. Moc nad policejními a bezpečnostními silami měl až do roku 1966.
Ranković byl v 50. a především 60. letech zastáncem vyšší míry centralizace jugoslávského státu. Proto se snažil zpomalovat či různým jiným způsobem bránit liberalizujícím reformám, které byly v Jugoslávii postupně v uvedeném období zaváděny. To ho přivedlo k ostrému názorovému střetu s Edvardem Kardeljem a Titem.[3]
Rankovićův politický vliv ukončila až tzv. odposlouchávací aféra a následné mimořádné plénum SKJ. Odstavení od moci bylo založeno na odhalení odposlechu samotného Tita ze strany tajné policie, za což Ranković musel uznat odpovědnost. Tím, že z vrcholných funkcí odešel, byl odstraněn velmi vlivný člověk, jehož představy o Jugoslávii měly podobu centralizovaného státu,[4] byť s federalistickým uspořádáním. Po roce 1966 tak již nic nebránilo rozvíjet zemi na základě myšlenek decentralizace.[4][5] To však otevřelo zcela nové pole problémů, především se začala objevovat opozice,[zdroj?] veřejnost nyní mohla volně protestovat a mnoho doposud skrytých problémů se dostávalo na povrch.
Ranković se později stáhl z veřejného života a stáří strávil ve své vile nedaleko Dubrovníku. Jeho pohřeb v roce 1983 se stal v komunistické Jugoslávii první manifestací Srbů, kteří likvidaci takto vlivného člověka v čele státu vnímali jako komplot Slovinců a Chorvatů. A tak byl také vnímán ve Svazu komunistů Jugoslávie, který se – byť ještě mírným, ale jistým – nárůstem nacionalistických nálad musel zabývat.[6]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Александар_Ранковић na srbské Wikipedii.
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. 589 s. S. 299. (chorvatština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. [s.l.]: [s.n.] S. 281. (srbochorvatština)
- ↑ a b BURG, Steven L. Conflict and Cohesion in Socialist Yugoslavia. [s.l.]: Princeton University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0-691-07651-0. S. 27. (angličtina)
- ↑ a b BILANDŽIĆ, Dušan. Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. 589 s. S. 329. (chorvatština)
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. 589 s. S. 359. (chorvatština)
- ↑ ĐUKIĆ, Slavoljub. Kako se dogodio vođa. Bělehrad: Filip Višnjić, 1992. ISBN 86-7363-119-X. Kapitola Politički rodeo, s. 70. (srbština)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksandar Ranković na Wikimedia Commons
- Srbští politici
- Komunistický režim v Jugoslávii
- Jugoslávští politici
- Narození v roce 1909
- Úmrtí v roce 1983
- Jugoslávští komunisté
- Narození v roce 1904
- Narození 28. listopadu
- Úmrtí 20. srpna
- Úmrtí v Dubrovníku
- Nositelé Řádu národního osvobození
- Hrdinové socialistické práce (Jugoslávie)
- Nositelé Řádu partyzánské hvězdy
- Nositelé Řádu bratrství a jednoty
- Nositelé Řádu za statečnost (Jugoslávie)
- Nositelé Řádu Suvorova
- Nositelé Řádu Kutuzova
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
