Oproti debutu (Three Dollar Bill, Yall$) zabočili Limp Bizkit do mainstreamových vod. Hip-hopová rytmika zůstala, mnohdy je ale změkčená a typická spíše pro komerční hip-hop. Kytarové party od Wese Borlanda dostaly více prostoru, takže zní více nabroušeně, nicméně skladby jsou více melodické a Fred Durst se jim přizpůsobuje – více zpívá, méně řve a celkově používá více svůj civilní projev. Což většině lidí nevadilo, protože alba se za první týden prodalo více než 634 000 kousků, což je slušné číslo. Mezi hosty se mihly v té době velice vlivné osobnosti jako Aaron Lewis nebo třeba Jonathan Davis. Album získalo hodně[ujasnit] ocenění.